Tímto bych vás chtěl uvítat na webové stránce mysteriózně-seriózního, přesto však pseudo-kontroverzního plátku jménem ZDUŘ Předem bych rád upozornil, že stránky jsou optimalizovány pro rozlišení 1280x“jednokolik“ bodů a při zobrazení v rozlišení jiném mohou nastat menší kolize grafické úpravy ( ačkoliv, po pravdě řečeno nastanou nejspíš stejně, protože prostě nastanou.). Pro neznalé věci, jsme regulerně zavedeným občasníkem, jehož hlavním cílem je uveřejňování článků autorů, kteří se o své dílo chtějí podělit i přes to, že jsou všude odmítáni (ač bez nároku na potupnou mzdu). Pokud tedy jste nějaké hezké dílko zplodili a nechce se vám ho nechat ležet v šuplíku, pak nám jej pošlete, my jej za podmínek, že nebude nijak silně protizákonně zaměřen (rasismus, nacismus apod.) bez jakékoliv další cenzury uveřejníme (vyhrazujeme si pouze právo na jazykovou korekci především z hlediska interpunkce, samozřejmě vyjímaje zásahů vedoucích k změně obsahu textu). Nuže, nejsem žádný papaláš, a tak tento plk ze dne 22.2.2006 ( a taky 2.3.2008 a 17.10.2009…uffff ) ukončuji a přeji vám mnoho úspěchů v hledání nepoznaného. Doufám, že to naleznete právě zde či ve ZDUŘi samotném.

„Jo a kdyby jste se divili, proč se to tak dlouze načítá, tak má tenhle web +- fakt hodně MB, takže asi tak….“

REDAKCE

Od založení ZDUŘe uplynula dlouhá doba a redakce se také úměrně tomu rozšířila, přesněji řečeno zdvojnásobila. Momentálně mohu mluvit o třech stabilních členech a jednom redaktorovi, jehož závratné hodnoty pisatelské jsou stále zpochybněné jeho přílišnou „občasností“.

  Honza Samek aka Zlatovlas aka mnoho dalších podivných přezdívek

Původní šéfredaktor a člověk který i přes své pochybné kvality zejména z hlediska kvality příspěvků (co budu řikat, moje výplody jsou nejslabší, ač novinářsky nejvíce korektní, byť za rok 2009 je ona kvalit výpodů mých na rozdíl od zbytku redakce na prudkém vzestupu….někam ehm..) jest hnacím motorem celého média a vlastně nebýt jeho (huby nevymáchané), kdo ví, zdali by se ZDUŘ někdy dostal do tiskáren (tedy vlastně oněch pochybných kopírek). Je sice pravda, že několikrát jsem byl hodnocen jako nejlepší autor čísla, k mému zklamání se tak stalo asi jen dvakrát a to v případech, kdy jsem byl nucen za extrémních podmínek dát celé číslo dohromady sám (situace nastala v době, kdy ZDUŘ vycházel jako třináctideník a tak prostě nešlo nestihnout termín). Jinak ovšem nepracuji za potupnou mzdu, jsem nezadán, krom doutníků nekouřím, piji málo, poslouchám rock & metal s důrazem na léta osmdesátá,konec sedmdesátých a začátek devadesátých (ovšem ani jinou KVALITNÍ hudbou neopovrhnu, ale metal je zkrátka metal), měřím 205 cm,vážím cca 85 kg, stár jsem 22(až 45, záleží, kdo to fotí, viz hore) let a moje fotografie se zde někde povaluje (ve skutečnosti jsem ale hezčí a pádlo mám modré raftařské Hiko). V současnosti též navštěvuji FSv při CTU (vím, že je to ČVUT, ale anglické CTU pletoucí se s Counter Terrorist Unit zní frajerštějc…) a především nejsem debil, což v dnešní době přebytku tohoto typu lidí bývá považováno za velký klad….

E-mail : jan.samek.87@seznam.cz

Web – under construction

Mr. G aka Mr. Na Růžku aka Mr.Chodovar

Mr. G. Živoucí legenda ZDUŘe. Už jen tato jména sama o sobě vyvolávájí strach v řadách průměrných, konzervativních, nealternativních a neliberálních lidí, jichž běhá po naší matičce Zemi poměrně nemálo. Ti liberální, svobodní, zasvěcení, anebo jednoduše mé osoby alespoň vzdáleně znalí mají jasno. To, že jsem se přidal k panu RDX a zakotvil právě v takovém projektu, a to rovnou na místě jeho zástupce, jako je ZDUŘ, je znamením, že se přece jenom najde pár lidí, kteří dostojí svým slibům a jsou věrní svému ideálu. Lidi, jejichž názory jsou typu „jestli to podepíšou ostatní, tak já taky“ , bych střílel. Ale zpět k mé osobě. Jak Mr. G vlastně vzniklo? Původně to bylo „Disposable Hero“ podle jednoho povedeného songu, který téměř nikdo nezná, ale postupem času se u mně vžilo označení Mr. G podle známe nymburské hospůdky U Gregorů (nejedná se o reklamu). Jestli jste tam nebyli, tak je to chyba. A jestli jo a nelíbí se vám tam, pak je mi to jedno. V létě na zahrádce je to tam super. Jinak bych o sobě mohl uvést, že se řídím heslem „In piva veritas“, piju U Gregorů toćený Budvar (v poslední době i 16° Buddyho) poslouchám metalové krávovinky typu Metallica a další (i ne)podobné věci, o kterých dneska mladí, poslouchající hudbu zničenou mamonem, vědí jen z vyprávění. Nakonec, a to je nejdůležitější, je vnitřní krása a svěžest a radost ze života. To, že nejsem pesimista, nic mě jen tak nerozhodí, nevadí mi mejt nádobí a že se rád bavím a že alternativa je moje třetí jmémo jsou dalšími důkazy o duševní kráse metalistů, kterých bohužel v našem okolí ubývá. Jinak bych ještě mohl uvést jistá fakta, a to, źe mi bylo 18, dokonce i 21, měřím 177 cm a vážím 68 kg, nekouřím, nikdy sem se neožral do němoty (s pivem to fakt nejde a vožrat se slivovicí by bylo její znesvěcení), stále delší a delší blond vlasy a smysl pro humor taky nejsou k zahození. To je zatím všechno, takže buďme věrní heslu „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a ZDUŘte!!!!!!

E-mail : JaymzH@seznam.cz

Karí kebab se sečuánskejma nudelema

Karí kebab se sečuánskejma nudlema-já vim, strašný méno. K jeho historii někdy jindy, stejně není nijak zajímavá, natož vtipná. Do ZDUŘe jsem se přidal poté, co mi tam otiskli báseň tak strašnou, že ji doteď hledá Vatikán aby ji mohl spálit, takže by nemohla pobuřovat stále větší a větší počet lidí. Co se mé osoby týče, nemůžu o sobě rozhodně říci, že bych byl kdovíjaký krasavec, ale co na mně není vidět navenek, to doháním svou vnitřní krásou. Jsem dnes už skoro vyhynulým druhem člověka, člověkem spolehlivým, hrdým a čestným, člověkem jenž se nestydí za to co dělá a za to jaký je (neplatí v případech alkoholového opojení, ale tak to se nepočítá). Nenám rád když někdo nemé svůj názor, nebo ještě hůře, je mu vše jedno. Takový lidé se životem doslova proserou a nic z něj nemaj. I když já takový nejsem, jsem povahy velmi líné, a svým životem se také jen tak prodírám, zejména v pohostinném pohostinství U Gregorů. Pohybuji se někde na hranici mezi sangvinikem a flegmatikem, pivařem a panákistou, vtipálkem a trapákem. Jako metalista věrný své muzice a vzoru si nechávám narůst dlouhé vlasy, protože to považuji za symbol svobody, a bez svobody by dnes na světě nic nebylo. Má tvorba vzniká především o hodinách češtiny, a nebo prostě z piva. A co se toho, co o mně napsal Samče týče, nevěřte tomu-opilec nejsem, pouze to občas (jednou týdně) trochu přeženu, a sem škrt, takže s těma panákama to taky tolik neplatí.

E-mail : <unknown>

Escandalo

Vzhledem k jeho krátkému působení ( je s námi sice skoro celou dobu, ale vždy jen „na skok“), během něhož stihl vlézti půlce redakce mezi hýždě a napáchal několik zvěrstev, kvůli nimž ho očekává celý tribunál v Haagu, není o něm mnoho známo. Akorát víme, že jeho pisatelský potenciál e vysoký, sic nepříliš využívaný a tak doufejme, že se pan Učitel Escandalo umoudří a místo fyzického týrání svých svěřenců ( to není zločin, ale tělocvik ) taky něco splodí a hlavně POŠLE…………..

E-mail : <unknown>

Zpět na úvod

ARCHIV

Číslo :  01 02 02,5 03,6 04 05 06 07 08 09 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 ………

Legenda : Obsah + Články

Neexistuje

Aktuálně v přípravě

ZDUŘ 01

Slovo šéfredaktora

Morčata všech zemí, spojte se

Kronika ZDUŘe – část první

Ze společnosti

Slovo šéfredaktora

 To,že v ruce držíte tento plátek je nepochybně znamením toho,že snaha dvou mladejch idealistů má i své výsledky. Odteď již můžete psát a posílat vše,co chcete, aby bylo otištěno na internetovou adresu SamuelRDX@seznam.cz nebo jednoduše předat přímo některému z redaktorů. Jména těch,kteří se na této věci podílejí jsou psána v závěru tohoto plátku. Náš plátek otiskne vše,co napíšete (samozřejmě pokud se bude jednat o záležitost čítající max. 1000 znaků,delší texty budou muset buďto být bezvýhradně schváleny celým redaktorstvem nebo počkají do doby,kdy se na ně uvolní dostatek místa) , a to bez jakékoliv cenzury (pokud nepůjde přímo o nějaký extrém jako článek s rasovým podtextem apod.). Jinak otiskujeme vše od básniček přes klasické články či fejetony po krátké povídky. Ať už chcete napsat básničku o stokách,recenzi na nějakou jídelnu s velmi kritickým hodnocením nebo třeba jen krátký pozdrav kopáčům rašeliny,nic není problém.Vše otiskneme, samozřejmě po zběžné kontrole gramatických chyb (háčky,čárky,použití spisovné řeči však není podmínkou). Takže všichni zduřte a přispívejte.

Váš Šéfik-redaktor

Honza Samek

Morčata všech zemí spojte se!

Morčata na útěku je relativně neznámá metalová kapela z Brna se sídlem v kultovní rockové pivnici Black Diamond. V této recenzi bych se rád podíval na jejich debutové album „Hlavně se s tím nesrat“, vydaného v roce loni. Jak napovídá název, Morčata se s tím opravdu nesrali.

Celým albem se nese hutný zvuk všech (jedné) kytary, dokonale podbarvené zvukem basovky a bicích. Při zpěvu vám navíc vstávají vlasy na hlavě i na prdeli (někomu jen na prdeli) hrůzou. Teď k samotné desce. Upřímně – v porovnání s normální hudbou to je naprostej shit. Na druhou stranu, svět se zbláznil a co je dneska normální. Na albu Hlavně se s tím nesrat je 15 drsných vypalovaček, kromě jedné (První rapová balada o tom, jak vykradli Black Diamond – zpívaná v romštině) to sou všechno předělávky. Některé by člověk ani nepoznal, z čeho byly vytvořeny, přičemž texty, hlavně o chlastání a šukání, sou plné těch nejsprostších slov, která se bojíte vyslovit. Všechny songy sou navíc doplněny perfektními intry a outry, které můžou vymyslet jen Brňáci po flašce slivovice. Nejparodovanějším autorem se stal Landa, nejlepší je předělávka Vltavy (pojmenovaná Hromadný úbytek mechanických krtků), to je fakt něco. Z dalších povedenejch kousků bych zmínil Hani & Iki (orig. Visáči – pozn. redakce), Gaystory (The Offspring) a závěrečná Severní Vietnam (Uhlíř a Svěrák).

Kdybych měl ohodnotit tohleto album, musel bych ho hodnotit dvakrát. Za prvé v porovnání se světem současné hrané hudby. Jako úplnou sračku, která by nedostala ani tu nulu procent, by hodnotila moje mírná a klidná část mé mysli. Ale vzledem k tomu, že sem úplnej magor, tak ta druhá část by to porovnávala s kapelama jako DeBill Heads, Fousatej Hat a další už mě nenapadaj, by tohleto album dostalo 85%. To je na debutové album téhle party slušný a je to výbornej odrazovej můstek pro nahrávání podobnejch kravin, který část dnešní zvrácený mládeže (v čele s redakcí tohodle plátku) poslouchá. A pokud ste blázni a hledáte správnou českou (moravskou) metalovou kapelu, právě ste jí našli!

                         Autor : prozatimní vicešéfik-redaktor

Kronika ZDUŘe – část první

 Protože jsme obdrželi již mnoho,mnoho dotazů ohledně důvodu založení tohoto plátku,rozhodli jsme se zcela demokraticky,že by nebylo na škodu nastínit, jak to všechno začalo. No a vzhledem k tomu, že v tomto čísle budou chybět články dalších členů redakce a externistů, není nejmenší důvod, proč s tím nezačít ihned.Takže tedy začalo to jednoho hnusného dne krátce po poledni…

 …když budoucí zakladatelé popadli své talíře plné vesele se usmívající šlichty ze školní jídelny a za bujarého křiku ozývajícího se od vchodu do jídelny plného hesel jako ,,Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině“ nebo ,,uhnij babo“, a odvážně se vydali na svou pouť ke stolu.Již nyní se jim začal zvedat žaludek a oba byli rádi, že se již nebudou muset vracet do ústavu jimi pravidelně navštěvovaného.

 První zabodnutí lžíce do zrádného pokrmu zničilo v travičích jejich poslední zbytky optimismu.Oba chvíli nevěřícně zírali, jak bramborová bažina pohlcuje vidličku, zatímco jejich spolužák s kódovým označením David, jinak znám též jako LE Huy, hltal jedno sousto za druhým a očkem sledoval naše tzv. ,,pokrmy“. Ohledně klobásek v kaši se topících měli oba pánové jasno a bez zaváhání je rozdrtili v ústech a zhltli,ovšem pak to přišlo. Přišel Vorel,František Vorel. Přisedl k našemu protisocializačnímu stolu, a rozpačitě pohlédl na kaši.Byla tekutá,zářivě zelená a zcela rozvařená. Vzájemně jsme si popřáli štěstí a provedli interakci s touto podivnou hmotou.V tu chvíli zbývalo jen několik málo vteřin k onomu okamžiku, k vyslovení oné idee.To tehdy se objevil poprvé onen nápad založit……………………………………………………………………………………………..GURMÁN.

                                       To be continued

Ze společnosti

- Pátek 30.9.2005 AD budiž zapsán do historie platinovým písmem.Právě v tento den vychází první číslo Zduře, na gymnáziu v Nymburce je vyhlášen cvičný požární poplach ( ovšem nikoliv v dobu uvedenou na internetových stránkách školy, což je známkou jistých problémů s aktualizací školního webu J - i když nevím,jestli je čemu se smát ) a Michal Douša oslavil v baru známém jako Mlejn svůj svátek a své osmnácté narozeniny.Redakce ZDUŘe mu tímto oficiálně blahopřeje a doufá,že se oslavenec ještě několika dalších jubilejí dožije.

- Pondělí 3.10.2005 AD budiž zapsáno do historie též zlatým písmem.Aspoň v to doufáme, neboť tento den bude navždy znám jako Den prvního setkání tohoto plátku s jeho čtenáři (prozatimní náklad bude činit 5 až 10 výtisků). Doufejme, že tento den bude pro ZDUŘ prvním úspěchem, nikoliv fiaskem.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 02

Plk šéfredaktora

Plky,drby,frky

Zvířecí kapely útočí

Vzácná návštěva v Nymburce

Pivo ZDUŘe – vyhlášení ankety

Plk šéfredaktora

Vítám vás vážení u druhého čísla již kultovního plátku. Po velmi úspěšném čísle prvním (nikdo nám nedal přes hubu) se na vás řítí již druhý pytel vysoce kvalitních a podložených informací.V době, kdy píšu tyto řádky sice nevím jakých, ovšem vím jiné věci. Mnoho jiných věcí. Například to,  že ZDUŘ není žádný nemoderní 13-deník, nýbrž silně liberální plátek. Proto zavádíme novou internetovou adresu, kam můžete posílat vaše příspěvky.Adresa je uveřejněna na konci plátku. Další novinkou pak bude zavedení několika nových nepravidelných rubrik. A v neposlední řadě zavádíme nový vzhled našeho plátku. Tak, doufám, že nás nebudete lynčovat a zduřte příště.

Plky,drby,frky

- 5.10.2005 AD dorazil do naší osady Klaus, bez sobů, některými našimi spoluobčany přezdívaný Vašek. Článek o jeho návštěvě by se měl válet někde okolo, takže jen ve zkratce. Návštěva dopadla dobře a kromě jedné důchodkyně-atentátnice, která vrženým pantoflem smrtelně zranila 8 mažoretek a způsobila nervový šok personálu obstarávajícího ozvučení celého projevu prezidenta. Ovšem poté, co zasáhla národní garda a prchající babu zatkla dříve, nežli se mohla nebohá stařena ztratit v nepočetném davu. Projev probíhal bez větších problémů, pan prezident se popral se všemi otázkami, které mu byly položeny opravdu na tělo.

- 6.10.2005 AD stálo za prd a tak vlastně nevim, co proč to tu zmiňuju.

- 7.10.2005 AD se odehrálo zasedání školního parlamentu na gymnáziu, dle předběžných zpráv bylo ustanoveno založení školního časopisu. ZDUŘ přeje tomuto projektu mnoho zdaru. (stejně vám natrhnem prdel, tak co-pozn.šéfredaktora).  

Zvířecí kapely útočí!

Pravidelní čtenáři ZDUŘe jistě vědí, že na tomto místě najdou co? Že tu najdou recenzi! V této recenzi se podíváme na zoubek blíže neidentifikovatelného alba další sranda kapely, souputníkům Morčat na útěku, Fousatýmu hatovi.

Fousatej hat vznikl v revolučním roce 1989 jako rozmar jednoho zřejmě úchylného studenta (Hata – pozn. redakce). Album bez názvu (Kdo přijde na název alba, toho redakce ZDUŘe co? Toho redakce ZDUŘe pochválí před nastoupenou jednotkou), které se mi dostalo do ruky, mi doslova vyrazilo dech. Devatenáct skladeb, plných rozličných hudebních nástrojů a duchaplných textů (jeden je dokonce v Romštině) doplněných procítěným Hatovým barytonem, ze kterých sálá energie na kilometry daleko mě odfoukla od reproduktoru nevídanou silou. Mnohé skladby (přičemž se jedná o zkurveniny známých melodií, např. Kelly Family) obsahují 30 různých slov, některé i více, a maximálně 5 akordů, jak se sluší a patří na kapelu, která neumí hrát. Jednou z těchto textařských perel je hned ta úvodní, „koupim ti papuče pičo“, která se celá nese v duchu trapného a na kapelu kalibru Fousatýho hata nepochopitelého diska. Druhá a třetí skladba na tom nejsou o moc líp. V prvním případě se jedná o jakýsi nesrozumitelný romský folklor, kde se vraždí sekerou, ve druhém jde o volajaký shit chanson plný jadrné slovenštiny. Další fláky však reputaci kapely napravují. Celkově jde hlavně o textově zcela ujeté a hudebně naprosto primitivní kousky, kde hlavní roli hraje Hatův sadisticko-masochistický smysl pro humor (zřejmě jde o prazážitky z raného dětství) a příběhy úzce spjaté především s chlastáním a ženskejma. Třeba song Tatra drtí důchodce, kde se slovo drtí v různých hlasových polohách objevuje snad 40x za sebou, což dokládá nesmírný skladatelský a textařský potenciál (na loňském LVVZ to byl jeden z hudebních objevů, který tam propagovala jistá čás výpravy která už určitě ví; dodnes z ní mám nočí můry a při zaznění prvních akordů na mě šáhla snad sama smrt). Na druhou stranu se Hat a jeho kámoši vyřádili na zbytku celého alba. Možná se jedná o jakousi nevyrovnanost formy. Třeba se Hat časem zlidnil a na dalších albech vyrovnal svou kolísavou formu a dostal ze sebe všechno, co se z jeho básnickýho střeva dalo vymačkat. To ale budu schopen říct po poslechu dalších alb, k čemuž doufám nedojde.

Závěrem bych chtěl říct jen to, že tohle album nějak hodnotit je pomalu nadlidský úkol. Album bez názvu je bezesporu zajímavý hudební počin, který vzbuzuje protichůdné názory. Někdo by to určitě poslouchal porád dokola, jiný by po druhém poslechu byl schopen lámat cédéčka. Vzhledem k tomu, že patřím spíše do té druhé , dal bych tomuhle albu tak 65%, víc ani ťuk. Holt konkurence v podobě kapel jako již zmíněná Morčata na útěku, DeBill Heads nebo Píča, zůstává doposud neporažena.

Vzácná návštěva v Nymburce!

Ve středu 5. října 2005 Léta Páně nás, počestné občany královského města Nymburka, navštívil sám pan prezident! ZDUŘ byl samozřejmě u toho a přináší Vám reportáž z této jedinečné události, neboť se jednalo o historicky první návštěvu prezidenta v historii naší krásné republiky.

Kompletní redaktorské osazenstvo ZDUŘe se ulilo ze svého melouchu ve škole v 8:40 hod. středoevropského času. Celou výpravu (včetně studentů a dvou pedagogů) tvořilo zhruba 40 až 60 lidí. Oficiální informace se nám nepodařilo vyšťourat. Podle některých nepodložených zpráv se část výpravy během cesty na místo činu (náměstí Přemyslovců) odloučila a prý zamířila do zařízení známého pod označením „Géčko“, přičemž o nich nikdo nevěděl až do rána druhého dne. Zbylí členové výpravy dorazili na náměstí v pořádku.

Příjezdu V. Klause předcházelo nazvučení mikrofonů, který dostal za úkol Michal Walter (tímto mu gratulujeme za dobře odvedenu práci, i když byla nakonec na hovno, jak se později dozvíte). Po našem příchodu následovala píseň, kterou zahrálo prezidentovo osobní punk-dechovkové hudební uskupení neznámého jména. S dozněním této krásné, textově vyspělé instrumentální písně vyskočil na jeviště jakýsi balík, který nás upozornil na blížící se příjezd vchního papaláše Klause a dodal, že jeho návštěvě bude předcházet výstup mažoretek neznámého původu.

Před výstupem mažoretek se však udál poměrně nenápadný, leč podlý, důmyslný a závažný čin, který neušel bystrým zrakům redakce ZDUŘe. Jistá paní důchodového věku (podle StB pracující ve službách Al-Kaidy) při sedání na lavičku, která se její vahou notně prohnula, chtěla vykopnout do již slušného davu historicky první výbušnou pantofli ze sekáče s náplní ze semtexu. Výbušný mechanismus však nebyl uveden v činnost a proto se teroristka musela zvednout a trapně sebrat nevybuchlou pantofli z prostřed volného prostranství o rozměrech 5x5 metrů, určeného pro výstup mažoretek. Krátce nato ji odvezla kontrarozvědka neznámo kam.

Po fiasku teroristů následovalo vystoupení mažoretek, které se rovněž neobešlo bez incidentu. Ke konci vystoupení vylétla hůlka jedné mažoretce z ruky a zranila celkem 5 lidí. Nikomu se nic vážnějšího naštěstí nestalo. Policie obvinila dotyčnou z obecného ohrožení, pokusu o vraždu a pokusu o atentát. Díky svému nízkému věku a nedostatkem důkazů byla vzápětí všech obvinění zproštěna.

Krátce po vystoupení těchto dívek vyskočil jakýsi Kutík a ohlásil příjezd prezidenta. V zápětí přiskákli na jeviště prezident a jeho žena a hejtman Středočeského kraje. Po odbytí všech  zdvořilostí a státnických keců se Klaus zmínil o nemoci své ženy. Prý měla chřipku, ale redakce ZDUŘe vypátrala, že nezvládla včerejší divokou pařbu s Petrem Bendlem v utajovaném místě.

Nakonec se dostalo na otázky. Mikrofony se bohužel nedostaly přes první vlnu diváků-dětí a repertoár otázek se týkal okruhů jako basketbal a domácí havěť. Jeden pracující inteligent ze zeptal na naše školství, ale Klaus ho okamžitě a s rychlostí muže před tchýní zdrhajícího ho slušně poslal do prdele. Po těchto otázkách následovala autogramiáda do zlomení tužky trojky.

Na poklidný průběh celé akce dohlíželi snipeři, umístění v oknech radnice. Návštěva byla poté zhodnocena jako vydařená a pan „Gumáksámsobě“ prezident přislíbil další návštěvu. Co prezident, ale jmelí!

ZDUŘ VYHLAŠUJE ANKETU!

Redakce ZDUŘe předpokládá, že rádi pijete pivo. A proto jsme pro Vás, čtenáře, připravili anketu PIVO ZDUŘE! Není nic jiné volby, než hlasovat! Stačí nahlásit celé jméno a Vámi preferovanou značku piva. Hlasováním se Vám rovněž otevírá šance vyhrát, protože (minimálně) jeden vylosovaný získá zajímavou věcnou cenu! Slavnostní vylosování proběhne po ukončení ankety, za účasti redakce a pokud možno všech hlasujících. Další informace a průběžný stav ankety se dozvíte v dalším vydání ZDUŘe!

Nominováni byli

Budvar, Gambáč, Postřižiny, Pilsner Urquell, Staropramen, Krušovice, Měšťan, Radegast, Holba, Velkopopovický kozel

(pokud chcete zvolit jiné pivo,pak můžete,pouze musíte uvést celý název onoho moku)

Zpět na Archiv

ZDUŘ 02,5

Plk šéfredaktora

Zdařilé dětičky

Koutek poezie – Dyliny , Topič

Inzerce

Pivo ZDUŘe – první výsledky

Z deníčku zasloužilého opilce

Pozvánka na besídku

Dění v redakci

Plk šéfredaktora

Dámy,pánové,elito národa (ať každý vidí,kdo náš plátek čte), vítám Vás u dalšího čísla ZDUŘe.Je právě úterý 18.10.2005 AD a já mohu hrdě psát tyto řádky.Hrdě mohu prohlásit,že náš plátek drtí veškerou konkurenci na poli gymnázia v Nymburce. Inu,jak jinak by tomu mělo býti,když školní časopis není schopen zformovat redakci a konečně začít.ZDUŘ nám mezitím vzkvétá a konečně si můžete přečíst i příspěvky od Vás čtenářů.V tomto čísle se jedná konkrétně o jednu lyrickou báseň,novou rubriku  a krátkou pozvánku. Ovšem i redakce se tentokrát činila a i když chybí zatím jediná opravdu pravidelná rubrika Plky,drby,frky , nebojte , již v příštím vydání se ji dočkáte.Tentokráte však necháváme prostor jiným, aby plně projevili své skryté talenty.

Zdařilé dětičky

      Franta Sahula je bůh. Synové výčepu pak polobozi. Od desítkou nasáklých stolů továrních kantýn se přiřítil ten nejbrutálnější nářez rocku, jaký jsem kdy slyšel (když teda myslím českou scénu, jinak zůstává rockovým bohem Lemmy a jeho banda). Žádný housličky jako u Divoce blijícího a žádný love story texty, dokonce i pomálu vulgarismu, zkrátka klasický rockový album s plně využitým potencionálem a melodiemi, které připomínají jak 60.léta ve světě, tak léta osmdesátá v tehdejším ČSSR. Žádné samply,žádná superbicí sóla, zkrátka jen takové parádní ,,drnkání“ na kytaru.Ale k albu.

Kousek, o nemž píšu,nese nenápadný název Blues pro Hitchkoka a zcela jistě stojí za poslech. Po lehce ospalém začátku popisujícím, kde všude může mít člověk děravý hadry přichází čas na něco kvalitního, čímž ,,….a to je málo“ dozajista je.Další větší peckou budiž ,,Snack Bar“ vyprávějící o lidskému vztahu k práci aneb jak se na to nejlíp vysrat.Koneckonců, dle náplně textů není zatěžko pochopit ani mírně retardovanému padesátiletému jedinci trpícímu psychosomatickým syndromem utkvělé představy, že onen jedinec jest spermií omylem proniklou do venózního srdce vooperovanému kachně snězené jeho matkou dvanáct měsíců před jeho porodem, kterým byl nakažen v důsledku oslabení imunity narušením psychiky podníceného bolestí nohou z hodiny matematiky a prostřednictvím incestu se svou o třicet let mladší sestrou , že ani Sahula, ani jeho synové výčepu nemají k práci kladný vztah. Koneckonců, když existují věci,jako je sex,drogy a rokenrol, kdo by se chtěl srát s prací.Snad jedině výše popsaný jedinec.

Shrnuto podtrženo vzáno do bloku a upraveno na kurzívu 9,5 z 10  a za tím si stojím, neboť takové výtvory tu zcela chybí.Žádná popíkařina, žádné mlácení do popelnic, žádné komerčně úspěšný témata, zkrátka jen správnej ROCK bez nějakejch bůhvíjak oduševnělejch témat. ,,So astala la vista popíkářskej shite.Sahula je bůh.

Dyliny

Aj.spatřil jsem dylinu

Stát pod wasrfalem

Měla na sobě jen květinu

A umírala žalem

Hle,další dylina

Tam na paloučku

Peníze sbírá,chudina

Jen do kloboučku

A ještě jedna dylinka

Šlape chodník s kabelkou

Pomohla by ji bylinka

A chce se ji na velkou

A zde! Dyliny !

Všude kolem

Mají v hlavě piliny

Tykají si s volem

Topič

Na čele pot a ztrhán v každém rysu         Nepamatoval si vůbec nic,

seděl v hospodě a žral tam pizzu;          nesmí začít chlastat víc.

na paži, prsou chvěl se každý sval         Prochlastal dnes celou mzdu

jak pak u výčepu stál a vrávoral,          stará bude z toho na sračky.

když vyšel ven, hned zpitý pad             Karosou jel k Pankrácu

a řádně udeřil se do svých zad.            avšak nevybrala zatáčky.

Na beton položil svou těžkou hlavu,        Proletěl sklem autobusu,

on neožral se jen tak pro zábavu.          tělo roztrhané na pět kusů.

Dnes házel uhlí v kotelně                  Sbírali ho celých sedum hodin,

a po směně skončil v hospodě.              zabalili ho do nedělních novin.

V práci bylo vedro na blití                Jeho ženě Mařce tu zprávu řekli,

a proto skončil řádně opitý.               ta se z toho oběsila na šli.

Zdál se mu té noci krásný sen,             A tak končí balada

jak v kotelně koukal do kamen              o topiči jménem Jarda.

a nemusel vůbec přikládat,                 A proto radím vám

no co vám budu vykládat.                   chlastejte jak chcete,

Pak probudil se z deliria,                 hlavně domů Karosou

v hlavě řádí amnézia.                      raděj vůbec nejezděte.

Inzerce

V této nové nepravidelné rubrice ZDUŘe si můžete podat jakýkoli inzerát. Několik inzerátů se nám již do redakce dostalo a uvedeme je zde jako příklad:

· Prodám auto s nerezavějící, aerodynamickou karoserií, nepodléhající módním vlivům, s dvojtaktním motorem pracujícím na principu náhodných výbuchů. Zn.: Wartburg 323 sedan (anonym).

· Ztratila se mi žena. Kdo mi ji najde a přivede, tomu rozbiju držku. Standa Novák, Praha-Krč

· Vyměním metrák za metrák. Zn.: ženu za pytel uhlí. Jarmil Prdel, Vápensko 25. avenue.

· Hledáme analfabeta na práci s přísně tajnými dokumenty. Ministerstvo vnitra, Nad štolou 3

Anketa pivo ZDUŘe

16 hlasů

6x Budvar

4x Pilsner Urquell

4x Gambáč

2x Bernard

Vážení posluchači rádia ZDUŘ.V tomto více než jen polovičatém čísle se redakce ( konkrétně zástupce šéfika ) rozhodla uveřejnit prozatímní výsledky ankety Pivo ZDUŘe.Pokud se vám něco nezdá,je to váš problém a pokud vám zde chybí váš oblíbený mok,pak vězte,že je to proto,že jste pro něj nehlasovali.Šanci napravit to však máte stále až do příštího čísla ZDUŘe (buď 03,2 nebo 04 , podle toho který vyjde.

Z deníčku zasloužilého opilce (Aneb pivaři všech zemí spojte se !)

Zduřte příznivci našeho plátku a hlavně piva.V druhém čísle jste měli možnost ,zapojit se do ankety o nejoblíbenější pivo.Třetím číslem, k potěšení všech, se naše pivní rubrika rozrůstá.V tomto novém chmelovém oddílu vám budou přinášeny novinky týkající se dění na naší pivní scéně  a také otiskneme naše originální beer story.Ptáte se jak jsme na něco takového mohli přijít? Jako obvykle-

......Sedim tahle u pivka , poslouchám Irony a řikám si-jedny z nejpohodovějších chvil, který člověk prožije ,jsou přece v alkoholovém opojení .A tak mě napadá , že by bylo dobrý se o tyto zážitky podělit s ostatníma.Zážitky jsou to humorné s  dobrými konci.Tyto dobré konce jsou však záhadou tou největší- i přední odborníci v oblasti kriminalistiky a lékařství se shodují v jednom- z racionálního hlediska jsou nevysvětlitelné a zavádějí tak nový pojem – Opilcův anděl strážný- Avšak o tomto, dnes již běžně používaném termínu, se nikde v literatuře nedočteme ,  dokonce i Otta mlčí…, a tak je naší povinností zahrnout do naší rubriky i slovníček vysvětlující podobné nevysvětlitelné pojmy – víme je to úkol velice těžký  ale i to snad svědčí o profesionalitě členů našeho spolku.

Pokud se zamyslíme zdali je vůbec zajímavé a potřebné psát o takovýchto okamžicích našeho života dospějeme k jasnému závěru- ano je to potřeba.Uvědomme  si, že všechny revoluce či počátky velkých filozofických proudů mají kořeny pevně zarostlé do lavic a stolů, které nesli tíži velkých myslitelů v opojení chmelového moku na rohu v hospodě.

A proto je třeba zdůraznit potřebu zahrnout do našeho plátku také tuto rubriku zabývající-se důsledky konzumace piva které mění naše životy a často i celou společnost.

Tím končím slovo úvodem a příště už se můžete těšit na naši první beer story.

Pivní Slovníček- Aneb co se jinde nedozvíte !

Opilcův anděl strážný -po shodě názorů jedinců , kteří mají s tímto úkazemzkušenostjsme stanovili definici takto: Je to nadpřirozený jev ,který v době totálního neuvědomování si sebe sama způsobeného v důsledku požití většího množství alkoholu ,který (doslova „Tyvole já vůbec nevěděl co se děje a najednou se probudim u nas  doma na záchodě“) koordinuje naše pohyby s cílem odvrátit jedincovo sebedestruktivní chování a poté ho odklidí na bezpečné místo a pomůže mu vyloučít z žaludku proukty alkoholové reakce aniž by se udusil.

Pozvánka na Besídku

Nedávno jsem se dozvěděl,že dne 22.října se uskuteční tradiční gymplácká pařba - Besídka. A jelikož to má stará ještě dva dny, neváhal jsem sesmolit tuto pozvánku na akci, na kterou se schází všichni gympláci, kteří rádi užívají života(a také alkoholuJ -pozn.aut.), a kterým již bylo patnáct let. Ti, kteří ještě nedovršili tento zásadní věk, pak pouze slintají nalepeni na sklech Kulturního domu v Nymburce a snaží se všemi smysly zachytit alespoň kousíček z kouzelné atmosféry panující uvnitř. Jejich oči nenávistně pozorují pořadatele posedávající u vchodu, které si lze lehce splést s dealery “éčka“ a marihuany postávájícími kousek od nich s batohy narvanými pytlema těchto oblíbených drog (doufám, že to nebudou číst profesoři-pozn.aut.). Dále se jim pak naskýtá pohled na šatnáře-milého staříka s cédéčkem na hlavě,které mu možná už dorostlo do úplné plešky. Před šatnou občas projde spořádaný zástup Němců v čele s henleinovcem Janem Knytlem (To je od autora článku pěkně hnusný. Knýťo, musim se tě zastat. -pozn. zástupce šéfredaktora). Jejich příchodu obratně využívá sympatický šatnář k prozkoumání kapes kabátů a bund a zabavení nalezených věcí. Pokud se s danou věcí nechcete rozloučit, zajděte si do některé z Nymburských zastaváren a za drobný peníz si ji kupte zpět.

Celá záležitost má pak, kromě již zmíněného ztrácení předmětů, ještě jednu negativní stránku, a tou je den následující.Nejenže vůbec netušíte, kde jste se to probudili a co to vedle vás spí, ale ještě máte hlavu jak střep, oči jak dálková světla náklaďáku a spolubydlících se vyptáváte na poznávací značku kalby,která vás rozjela. Těm neopatrným navíc zůstane na krku, kromě cucfleků, do devíti měsíců ještě potomek. A pak přiletí mistr Joda a přijme vás za svého padavana.

Ne, kecám, takhle besídka neprobíhá, ale jestli chcete zjistit jaká je, tak přijďte. Pedro a Bruno vás rádi uvidí a pokud je vám míň než patnáct,jste ženského pohlaví  a máte krásnou tvářičku, tak vás určitě rád uvidí Ráďa Kajtl J

Závěrem bych chtěl ještě podotknout, že jsem se po celou dobu snažil nebýt drzý a vulgární, čímž jsem se zapsal do knihy ohrožených druhů tohoto plátku, ale přesto se omluvím za to, že jsem neušetřil svět té rány a ztvořil tuhle PÍČOVINU.  

Dění v redakci

Rádi bychom zavedli novou speciální rubriku ohledně života redakce a tak jí šéfredaktor zavádí právě TEĎ. Čili k věci. Vzhledem k těžkým problémům s distribucí se valná hromada akcionářů rozhodla k zavedení nového návrhu. Jedná se především o lokalitu nymburského gymnázia, neboť bylo zjištěno nedostatečné zásobování. Chyba ovšem není na straně redakce, nýbrž u čtenářů samotných. Bohužel i v době kdy není potřeba paliva pro pohon kalkulaček, jak tomu kdysi bývalo v SSSR, existují i čtenáři, jimž zřejmě není úplně jasný význam slova oběžník.Vězte tedy, že pro tuto lokalitu byl schválen nový způsob distribuce. Od příštího čísla budou rozesílány nejvýše dvě vydání na jednu třídu, další pak lze objednat u autorů za 2,50 tvrdých českých korun.Pokud se by se na tom někomu něco nelíbilo, pak ať ví,že náklad na každý výtisk jest 2,40 Kč za kus a onen desetník bude použit na dobré věci.A pokud si budete chtít koupit ZDUŘ s tím, že si ho okopírujete sami,nemají proti tomu členové redakce nic.Autorům,kteří přispějí do aktuálního čísla bude ono vydání zasláno zdarma na jejich internetovou adresu nejpozději v den vydání. Jde zkrátka jen o to,že redakce nemá dostatek prostředků na to,aby každému, kdo bude chtít, jen tak darovala jeden výtisk.Prachy jsou holt drahý.

Další, již radostnější novinou budiž fakt, že se konečně začínají objevovat ohlasy od čtenářů samotných.Jsme tomu jen rádi,neboť taková byla původní myšlenka ZDUŘe a my jsme rádi,že se tuto ideu konečně začíná dařit uskutečňovat. Jinak furt posloucháme metal, pijem budvar,sem tam plzeň,občas i to víno a již brzy se těšte na další číslo věnované jakémusi druhu kulturní akce CODENAME : ,,Besídka“

Zpět na Archiv

ZDUŘ 03,6

Plk šéfika redaktorské sebranky aneb v máji je teplo v háji

Debatní koutek

Plky,drby,frky

Pivo ZDUŘe – aféra a vyjádření

Plk šéfika redaktorské sebranky aneb v máji je teplo v háji

Vážení i nevážení přátelé.Dnes jsme se tu sešli,abychom oslavili den svazijsko-lesotského přátelství a svatbu vážených pánů Petiševa Perestrojky a Vubloně Papalašoviče.Při této příležitosti mi dovolte oznámit,že nastává doba zla.Nebude již dlouho trvat a mocné síly McDonalda zaviní celosvětovou obezitu a ani Jimmy Brown, Ani sám velký maestro Hetfield tomu nezabrání.Tak pravím a tak bude, neboť zlo je věčné a všude rozlézá se.Teď se jdu vykoupat a již se těším, až pojedu nahat po struhadle do bázénu plného jódu a motorových pil, přesně jak pravil posvátný ten Andrej Anastosov inspirován dílem Johnyho Carmacka.

,,Šmejde,táhni do psí boudy a uhryzej si tam nohu.“ Tato slova pravil jsem po zjištění přítomnosti záškodníka v redakci.Ano, nyní již hovořím já, šéfík redaktorstva. Je to smutné, avšak sabotéři se vyskytují i v redakci ZDUŘe. Trvalo nám dlouho,než jsme ho odhalili a zadrželi, ovšem již teď všichni vědí, že se onomu padouchovi podařilo vyrýt své na posvátné místo v našem našem občas vašem plátku. Tento záškodník, za jménem Deton kryjící se je postrachem všech nezávislých novinářů a jeho rodina páchá zlo po celé naší zemi.Mezi jeho příbuzné se řadí ,,nakopávač koček“ jménem Vikslajvant ( proslaven útoky na redakci Score ) nebo Mireček Sládek ( opakovaný pokus o puč ) a mnozí další.

Dosti však již o této tragédii, která poskvrnila náš jinak skoro bezchybný plátek.V tomto čísle jsme se na popud několika ženštin rozhodli stornovat a nanovo rozjet anketu Pivo ZDUŘe. Způsob hlasování bude velice intuitivní a bez dalších okolků – dostanete papír s kolonkami Pivo a Jméno, do toho se napíšete a BASTA. Žádná další obvinění ze zfalšování informací nás nezajímají a komu se to nelíbí, ať Lenina v Moskvě v mauzoleu políbí. No a nyní k věci.

Debatní koutek

V nové rubrice Debatní koutek se Vy, čtenáři, dozvíte mnoho a ještě více o novém fenoménu, objevšího se na poli debatním v našem rádoby vzdělávacím ústavu. Tento přízrak se jmenuje G-tým a jedná se o debatní tým. Proč se tom ZDUŘ rozepisuje? Protože Zduř se stal oficiálním mediálním partnerem. O výsledcích, zákulisí a aktualitách Vás budeme exkluzivně informovat právě v této rubrice.

Vznik G-týmu však neproběhl tak hladce. Na první schůzi, kde se zárodek G-týmu objevil, padala sprostá slova a díky názvu debatované teze („Tělesné tresty na školách jsou ospravedlnitelné“) i první facky. Ještě hůř se chovali členové budoucích týmů a potencionální soupeři z druháku. Nezřídka kdy docházelo k rabování tašek spolusedících, tahání za vlasy mezi děvčaty a následné brečení nedokázali zklidnit ani policejní těžkooděnci v pantoflích, které Lébl poslal přezout pod pohružkou podmínečného vyloučení. Do toho všeho nám Ota Sedláček vysvětloval pravidla debaty. Po dvou hodinách se to rozpustilo a další schůze byla naplánována na přespříští čtvrtek.,tedy za dva celé,ohavné fyziky plné, týdny.

Na další schůzi definitivně vznikl G-tým ve složení RDX, Mr. G, Chelsea fan a Mr. G1. Tento akt se obešel kupodivu bez krveprolití a všem se to zamlouvalo. Hned jsme začali s úvodní řečí debaty, aby nás pak Sedláček na konci kopnul do prdele s tím, že budem hrát něco jinýho. Vznik ostatních týmů se také obešel bez obětí na životech a materiální škody na majetku soutěžících i školy byly minimální.

Týden nato jsme poprvé debatovali. G-tým jakožto negace svého soupeře roznesl na kopytech. Po jasném vítězství soupeři propadli depresím, stavy úzkosti střídaly pokusy o sebevraždu a pocit křivdy. Podle našich soupeřů jsme vyhráli neprávem, protože časomíru kontroloval RDX (tentokrát nedebatující člen G-týmu). Sedláček je však bleskurychle poslal do prdele a G-tým prohlásil jako nejlepší debatní tým, jaký v životě viděl.

Plky,drby,Frky

- Besídka před zhruba dvěmi týdny, na níž vás ZDUŘ upozornil, se vyvedla nad pováženou. Po prvním průzkumu situace ve 20:00 SEČ se redakce rozhodla nechat věcem volný průběh a do ničeho se nevměšovat.Vše dopadlo dle předpokladů.Po návratu redakce k budově bylo všude samé zlo a to v mnoha podobách.Zvracející třináctiletí, zkouření čtrnáctiletí a banda agresivních bab, která obvinila redakci ZDUŘe z podvodu. Pouze několik čistotných hip(hap)hoperů postávajících u vchodu (přesněji jeden) zachraňovalo kulturnost této pseudo-akce. Alespoň, že to po vzoru velkých IRON MAIDEN ve 2.00 A.M. rozpustili. Jinak to byla hrůza.

- 2.11.2005 AD přetekl pohár trpělivosti nás mužů (opět). Po mnoha ústrcích, kterých se nám denně dostává pod pláštěm historek a nutnosti zrovnoprávnění žen se opět stala další z krutých křivd. Zkoušenému hochu bylo zakázáno odpovědět na testovou otázku od jiného chlapce s odůvodněním, že by mohlo jít o smluvenou akci. Bohužel, následující zkoušená dostala otázku od své spolusedící a největší kamarádky.A TAK JE TO FURT. Jinak jeden z našich spolužáků ten den stihl kvůli své Blind-click taktice obdržet trojku z biologie a Mařena byl ohodnocen nejlepší i nejhorší (scratch po druhé otázce) možnou známku.

- 3.11.2005 AD došlo k odhalení napojení almanachu Máj a jeho autorů na Marxovo učení, k odhalení nekalých úchylných praktik českých autorů 1.pol. 19. stol. Ohledně odpanění literatury q k definici problematiky cestování časem.

Pivo ZDUŘe

Kromě Detona se redakce ZDUŘe potýká s dalšími problémy.Kromě problémů s distribucí je zde obvinění ze zfalšování ankety. Redakce cítí potřebu se s touto křivdou vypořádat a tak se i stane a to zde, v tomto čísle a na této stránce.

Nyní bychom rádi uveřejnili text obžaloby

V noci z 22. na 23. října letošního roku,tehdy když si to luna pomalu kráčela k západu,jsme byli před budovou Kulturního domu v Nymburce přepadeni divně se chovajícím šéfredaktorem ZDUŘe(podezíráme ho z podnapilosti),kterému jsme po dlouhém mučení přislíbili článek.

Jak si jistě všichni vzpomínáte v minulém čísle  ZDUŘe byly uveřejněny výsledky ankety o pivo ZDUŘe,v nichž stálo,že na plné čáře vyhrál jakýsi pochybný mok zvaný Budvar,který se tváří jako pivo.Ale nás zkušené pivaře(což dokazují naše vzpracované pivní pupky)to nezmátlo.

V našem přesvědčení o zmanipulovanosti ankety nás utvrdily události z Besídky.Šéfredaktorovi totiž uklouzlo,že ač on ani jeho zástupce neměli právo hlasovat,přesto tak učinili a svůj hlas dali právě Budvaru.A navíc,poté,co na nás šéfredaktor dýchl,jsme ucítili silný a nezaměnitelný zápach Postřižin.Abychom získali důkaz,vyslali jsme tajného agenta(který se tváří jako šéfredaktorův věrný přítel) na pánské toalety,aby odebral vzorek jeho moči.On rozkaz vyplnil a odebral ho z mušle číslo 2,kde si šéfredaktor před chvílí ulevil.Vzorek byl neprodleně poslán do Kremlu,kde byl v laboratoři,umístěné hned vedle nabalzamovaného Lenina,důkladně prozkoumán.Nález byl pozitivní-pil opravdu Postřižiny.

Hbitou dedukcí jsme došli k závěru,že Budvar šéfredaktora podplatil,aby pod vidinou peněz tento mok propagoval.Šéfredaktor k propagaci používal svůj vyhlášený psychickofyzický teror(např.pohled z očí do očí či zvednutí do výše 196cm)a tím se mu podařilo mnohé čtenáře zastrašit.

Proto Vás vyzíváme:Nenechte se utlačovat!Žijeme v demokratickém státě!Máte právo na svůj názor!VOLTE GAMBÁČ!!!

Šéfredaktorovi to však nedá a je nucen okamžitě reagovat.

Je to pytel sraček.Přestože se snažím na těchto posvátných listech svatého plátku vyjadřovat slušně, tentokrát NEMOHU.Celý tento text je pln nesmyslů.Nyní bych rád vše uvedl na pravou míru.

V momentě našeho setkání jsem nebyl opilý (až pak!). Obžaloba pak nemá pivní pupky, ale vředy z věčného popíjení zelené se smetanou do kafe. Dále jsme nikdy neřekli že redakce NESMÍ hlasovat. Šéfík redaktorstva pak nepožil za poslední měsíc ani kapku Postřižin a pil pouze vysoce kvalitní státní mok, a to Budějovický BUDVAR. Šéfík se navíc za celý večer vyskytl na toaletách pouze jedinkrát a to v době, kdy ani obžaloba, ani on netušili, že se vůbec onen večer setkají. Navíc považuje celá redakce ZDUŘe za nekorektní využít ruských odborníků vzhledem k jejich nesvědomitému chování a zkušenostem s konspirací v naší zemi (1948,1968 apod.).Navíc je závěrečná výzva typickým manýrem policejního státu a my s ní musíme nesouhlasit.Z toho všeho mohu vyvést jen dva závěry. A) VOLTE BUDVAR  a  B)Tímto zvu písařku obžaloby na rande.

Systém nové verze ankety si vzal na svá bedra zástupce šéfika a tak mu nyní předávám slovo

Vážení čtenáři pozor! Vzhledem k událostem, které se odehrály na Besídce, kde redakce ZDUŘe byla obviněna určitou skupinkou čtenářů ze zmanipulování výsledků ankety o Pivo ZDUŔe, se redakce jednohlasně rozhodla, že anketa bude startovat od nuly. To kvůli silnému nátlaku (či spíše výhružkám) na adresu redakce od již zmíněné nejmenované frakce, a také ze solidárnosti, aby i jiná piva než Budvar mohla vyhrát ( což mohla i původně – pozn. Šéfika ).

Ujasněme si tedy pravidla hlasování. Speciální vyslanec k Vám přinese oficiální hlasovací arch (prostě papír A4), na který každý napíše své jméno a pivo, pro které hlasuje. V dalším čísle ZDUŘe budou výsledky ankety vyhodnoceny. Z hlasování se NEVYJÍMAJÍ redaktoři. Pokud nebudou výsledky předány před uzávěrkou, hlasy již nebudou platit.

A poznámka pro reakcionářskou frakci: žádný ovlivňování, žádnej nátlak, žijeme v demokratickým státě, kde každej může vyjádřit svůj názor. My si kdyžtak zjistíme jak to ve skutečnosti bylo. A pokud se Vám nebude zase někdy něco zdát, tak Vám naserem a opakovaný ankety už nebudou. Proto hlasujte pro svého favorita a těšte se, co bude dál, protože to nevíme ani my sami!!!

Zpět na Archiv

ZDUŘ 04

Plk šéfika redaktorské sebranky

Plky,drby,frky

Salute Píča

Křižáci

Plk šéfika redaktorské sebranky

Vážení i nevážení přátelé. Jak jste si již dozajista všimli, navrátili jsme se k regulérnímu číslování. Číslo čtyři je totiž ve světě pomatenecko-amatérsko-kvalitní novinařiny považováno za mýtus. Jako příklad mohu uvést kupříkladu počítačový magazín Level. My se snažíme prokázat, že ZDUŘ je ten pravý a jediný plátek, který se povznáší nad tento problém. Navíc se nám, ačkoliv pouze dočasně, podařilo eliminovat problém se sabotérem Detonem, který si nyní uhryzává svou druhou nohu, aby se mohl opět vrátit a škodit.

Dalším bodem mé předmluvy anketní část ZDUŘe budiž. Již nyní dobíhá anketa Pivo ZDUŘe a v příštím čísle můžete očekávat vyhlášení ankety nové. A kdo nás bude podezřívat ze zfalšování výsledků, ten budiž námi taktně a upřímně do prdele poslat.

Jinak budiž vše ve vrcholném nepořádku. Toto číslo jsme se rozhodli zaměřit na kulturní dění, čili na vás čekají dvě obšírně vyvedené recenze dvou hudebních počinů, rozbor problematiky akcí školy a krátké nahlédnutí pod pokličku redakčního dění. Nuže bez dalšího zdržování.

Plky,drby,frky

- 4.11.2005 AD budiž zapsáno do historie Hálkova divadla v Nymburce tmavě hnědým měkkým   písmem. Tehdá ohavnost udála se. Stařešinové z vyšších ročníku instituce pro vzdělání lidově gympl řečené zatáhnuti na pochybnou akci byliž pod pohrůžkami smrti.Již v onu chvíli bylo každému jasno, že svých tvrdě vydřených korun čtyřicet do kamen vrhají. Celá tato sebranka nucena byla sledovat cosi, co bůhvíjak se nazývalo, ovšem hbitě na Some piece of bullshit přektěno bylož. Již při uzření bývalého zpěváka popíkářsko-blbého děsu honosícího se jménem Green Day ( otcové i matky byli strašní lampasáci ), kterýž zpěvem písní od velikánů, jakými dvojice Voskovec a Werich či Suchý a Šlitr byliž, snažil pestrost svého hlasu dokázat, rozvažovali někteří kulturně založení jedinci možnost úniku. Ten se zdařil pouze několika málo šťastlivcům, kteří se dostali k ventilaci před profesorskou sebrankou. Zbylé oběti tohoto gejzíru nevkusu tak museli vymýšlet rychlá náhradní řešení. Ocenění za invenci budiž uděleno jistému jazz-rock-metalistovi za jeho nápad proměněný v realitu, kdy se tento krásný jedinec jakýmsi chvatem vrhl za poslední řadu sedadel, kde celé představení prospal. Byl tak ušetřen pohledu na tlustou sestru Britney Spears, bývalou členku punk-classic kvarteta Špajz Girls, která se zde snažila dokázat, jak daleko se dá dostat, když člověk rád ječí. Celé pochybné představení se snažil zachránit seriózně vypadající muž, který sice nevěděl, co se okolo něj děje, ovšem mluvil alespoň trochu rozumně a nesnažil se hrát si na Goťáka, což jediné jsme během této hodiny a půl bůhvíčeho uvítali. Po skončení tohoto Z.L.A. ( s.r.o. ) jsme se všichni kolektivně shodli na propadákovitosti této hrůzy a v panice utekli.

- 11.11.2005 AD byl den blbec.

11.11.2005 AD byl večer jakeš takeš. Šéfredaktor tohoto ,,skvostu“ zlákati na pochybnou slezinu nechal se. Po kritickém dni plného zákeřných ohavností dočkal onen zmíněný dobrého půllitru piva se. Během popíjení dobře vychlazené plzně ( Urquellu ) konzultoval s lidem jeho problémy a získával informace pro další zpracování. Sebranka, která šéfika zlákala dobře, spíše velmi dobře složena bylaž. Celý večer měl snad jedinou chybu a to dobu trvání. Nevím jak sebranka, ovšem já, o dobrá bydla redaktorů šéfík starající se, jem to zapích už v jedenáct a vypad. Koneckonců, takto klidný víkend jsem nezažil již dlouhou dobu a jsem tomu rád, že jsem se takto rozhodl. Mám vás všechny rád a tímto tuto rubriku končím.

Salute Píča!

Po přečtení nadpisu této recenze se určitě ptáte: co to zase bude za blbost? No blbost to pro mnohé bude určitě, ale praví znalci české hudební scény (redaktoři tohohle plátku) vědí, že se dočtou o bigbeatové kapele s všeříkajícím názvem Píča. A pokud nemáte rádi bigbeat a posloucháte popíček nebo Green Day, přestaňte číst tuhle recenzi.

Kdybych se Vás zeptal, jestli jste někdy slyšeli o téhle legendární, dva roky aktivně hrající kapele slyšeli, řekli byste že ne. To je ale chyba! Frontman Píči Jirka Popel dal dohromady po návatu z exilu v imperialistických USA, kdy zatoužil po návratu na hroudu rodnou protože jako mánička to za totáče neměl jednoduchý, a po pivu tuzemském, kapelu která nemá konkurenci! Sice o tomhle projektu jenom tak dva roky kecali u pivka v hospodě, ale po mnoha vypitých sudech a 730 krušných ránech se Píča nakonec dala dohromady, což je chvályhodné. Současnou podobu Píči tvoří Jirka Popel (kytara, zpěv), Petr Kulísek (kytara), Dan Pajas (basa) a Petr Václav Martin (bicí; snad sem to jméno napsal správně).

Jejich poslední a zároveň první album se jmenuje docela jednoduše Píča římská jedna. Je to deska cédéčko plné těch nejlepších fláků, který běhaj po naší matičce Zemi. Je to celkem 13 skladeb, jedna lepší než druhá. Mnohé kromě super muziky obsahují super texty. Mezi nejpovedenější kousky bych řadil Absťák, Tlustá a vyhulená a kategorii samu pro sebe si vytvořil Popelův překlad písně od největšího génia hudebních dějin (po našem Járovi Cimrmanovi) Franka Zappy, a to Bobby Brown. Za všechny ostatní a nezmíněné songy by se nemusela stydět jakákoliv bigbeatová kapela a všechny se nesou v tradičním Píča-stylu. Jde o skladby ať už pomalejší nebo i rychlejší. Každý si vybere tu svou.

Na závěr napíšu to, že Píča nahrála nejgeni(t)álnější album naší české hudební scény. Album, díky kterému je již dnes Píča legendou, je absolutní perla fádního a úplně trapného nahrávacího průmyslu. Hodnocení je víc než jasný, 10 z 10 (Píča I. – album of the month). A ten kdo Píču neslyšel, jakoby nežil!

Křižáci

Tak konečně se mnozí z nás dočkali. První cédéčko Crossbandů je tu a kdo z vás neví o čem tu mluvim je hňup. Bez urážky. Ale protože ňákej hňup se najde vždycky a všude tak vnesu do celé záležitoti trochu světla . Budu teď mluvit o nejznámější, nejoblíbenější, nejmilejší blablabla… nymburské kapele Crossband. V jejím čele stojí frontman (to by jeden neřek co?) Jarda “Pačes“ Kříž. Na basovku ho doprovází jeho bratr Standa, a do bicích mlátí lamač dívčích srdcí Vítek Blažek! No a nakonec sem si nechal našeho oblíbeného spolužáka s nejdelšími vlasy v Nymburce, mistra kytary Michala “Metalistickou Mařenu“ Waltera. Crossbandi už maj vodehráno fakt hafo koncertů, a nebojim se říct že hrajou čim dál tim líp.

Proto abych moh sesmolit tuhle recenzi sem si musel sám jejich demo CD koupit za (alespoň pro mě) tvrdejch 80 korun, a hned sem uvažoval jestli by za ty peníze nebylo lepší do sebe v Géčku naklopit tři velký, jedno malý a ještě by mi zbylo na chleba. Odpověď na tuto otázku se dozvíte na konci článku. Jako bonus najdete uvnitř fotečku kapely, na které sice všichni vypadají jakoby jim umřel křeček, ale to je dle mého názoru pořád lepší než kdybyste tam našli fotku paní profesorky Kolbabové v negližé. Pokud de o písničky samotné, je možná trochu škoda že texty sou všechny více méně o lásce, i když to NEJSOU ty hovadiny z telenovel typu: On je chudej a hnusnej a miluje ji, ona je bohatá kočka s umělejma čtyrkama, která na něj z vysoka sere. Zatímco on jde na nákup, ji v jejím Ferrari nabourá Leoš Mareš. On se vrací z nákupu, ona putuje do nemocnice. Tam jí amputují obě nohy a doktor jí suše sdělí, že takhle už si chlapa nenajde. On se od její matky dozví co se stalo, běží na louku natrhat pár kytek, a na své babetě ( to nemá žádnou souvislost s Péťou ZvěřinouJ) přijíždí do nemocnice. Tam jí předá kytku a řekne jí že ji moc miluje. Happy end?! To ne, Crossbandi maj texty lepší. Třeba úvodní Krejčovská panna ( původně báseň od J. Tepera) nás nutí nastražit ouška a zaposlouchat se. Následuje jedna z nejoblíbenějších písní, Samozřejmosti. Po ní de další pecka Veselý Španěl, následuje Víš, ty jsi… Celý disk končí skladbou Zahrada, kde se naplno projevuje jaký sou Crossbenďáci kanci. Po pečlivém zvážení tedy musím říct: Pivo si dejte jindy, teď si děte koupit tenhle výtvor. Už jen proto že je ho jen 200 kusů. 

Pokud mám napsat nějaké bodové hodnocení, bude to 8. 10 ne proto, protože vim že kluci maj určitě na víc, 9 ne proto, že mi tu něco chybí. A je to Myš. V tom mi snad dáte za pravdu. Takže jestli si to chce někdo koupit, ať si najde Michala, on se toho rád zbaví. PS: za tuhle inzerci sem nedostal ani suchej rohlik ( to mi není líto – poznámka šéfik-redaktora )

Zpět na Archiv

ZDUŘ 05

Úvodník šéfredaktorův

Alenka je stále za zrcadlem

Ankety ,,Ježíšek“ a ,,Kulturní zařízení ZDUŘe“

Anketa ,,Pivo ZDUŘe“ – výsledky ( definitivní )

Ohlédnutí se za minulostí

Závěrečník

Úvodník šéfredaktorův

Vážení přátelé a popíkáři. Ačkoliv jsme to považovali za nemožné, zadařilo se a ZDUŘ se dočkal pátého ( matematicky šestého ) čísla. Je to sice k neuvěření, ale je to tak. I když sami autoři považovali vydání druhého čísla za přelud, vyšlo a další též. Ačkoliv, musíme přiznat, že minulá čísla byla poznamenána tragédií zapříčiněnou ohavností několika zhrzených ženštin. Redakce ZDUŘe se z toho doposud plně nezotavila a toto číslo je tím poznamenáno asi nejvíce. Kromě tradičně katastrofálního úvodníku totiž v tomto čísle nenaleznete žádné typicky amatérsko-ujeté články, ale dle možností autorů solidně zpracované články. Už teď ale můžeme odpřísáhnout nápravu v číslech dalších. Již nyní je v přípravě pokračování Kroniky ZDUŘe a uvedení rubriky s prozatímním názvem Kutil Tim, poprvé s jedním velmi specifickým horkým tématem. Tato rubrika se objeví již v čísle příštím. A nyní, budiž úvodníku konec ( za tohle nedostanu ani floka – pozn. RDX z.s.n. )

Alenka je stále za zrcadlem

S podivem se ve 23:58 stavím k realitě. Sundávám černé brýle a přesto vidím všechno černě, jen občas okolo mne proletí světluška jakési naděje ve tmě tvořené lžemi, klamy, sebeklamy a nedůvěrou. Žijeme ve svobodném světě, v němž si mnohé svobody sami úmyslně zapíráme, a co hůř, i navzájem. Když si člověk zakáže pít alkohol nebo jíst zeleninu, je to v pořádku. Zakazuje to totiž jen sám sobě a jedná se o jeho vlastní rozhodnutí. Když však někdo jiný upírá práva člověku cizímu, omlouváme to krutostí reality. Omlouváme ale neřešíme.

Mnoho z nás považuje vlastní názor za objektivní a pokud se objeví názor někoho jiného, není schopen ho ten první respektovat. Sice je pravda, že tací nejsou všichni, ovšem jsou to stále ti nejnebezpečnější ,,svobodokřiviči“, považující sama sebe za ty správné a bezchybné. Když se tedy objeví anomálie-člověk, snaží se ho za každou cenu eliminovat či asimilovat. To oni jsou těmi hlavními, kdo produkují onu tmu.

Jsou tady však i ony světlušky. Jedná se o lidi, kteří se ostatních straní a jen málokdy jim propůjčují svou důvěru. Vědí však ovšem, co jsou zač a nesnaží se nikomu ublížit. Naopak mnozí z nich dovedou člověka povzbudit a pomoci mu vzchopit se. Poznáte je podle jejich nenápadného vystupování či přímého opaku. Mnozí z nich žijí velmi svérázným způsobem a dělají to, co jim připadá jako dobré. Nestarají se však o ,,společenskou vhodnost“ svého konání, a tak jsou ideálním cílem svobodokřivičů, kteří se na nich snaží demonstrovat svou sílu. Vzhledem k tomu, že každá obrazná světluška má velmi rozvinutou citovou oblast své mysli, není pro svobodokřiviče problém světlušku dohnat až na samé dno.

Jediné, co mohu říci závěrem, je ,,Světlušky,držte hlavy nahoře.“ Dokud tu budou takoví lidé, kteří chtějí ostatní pomáhat a ne na nich parazitovat, tak je šance, že na všechny lidi nepadne nezvratný stín hanby. Čili mějme se rádi.

Ankety ,,Ježíšek“ a ,,Kulturní zařízení ZDUŘe“

Ano, je tomu tak. Přes katastrofální zkušenost s minulou anketou, jejíž výsledky by měly být někde kolem zveřejněny, jsme se rozhodli k anketě další, přesněji řečeno ke dvěma dalším anketám. Možná se vám to zdá trochu podivné, avšak vězte, že obě ankety budou uzavřeny v předvánočním čísle, v němž se objeví i tři vylosovaní šťastlivci, které ruka osudu určila bez účasti státního notáře ze  seznamu hlasujících v anketě Pivo ZDUŘe. Ale zpět k tématu.

Anketa ,,Ježíšek“ má za úkol určit přibližnou podobu tohoto mýtického tvora. Anketa ,,Kulturní zařízení ZDUŘe“ by pak měla pomoci při výběru ideálního místa, kde by nemuselo být vůbec špatné slavit silvestr. Účastníci všech tří anket budou slosováni a výherci budou pochvalně zmíněni a získají kladné body do nové rubriky, kterou zavedeme brzy, ovšem bez jediného slova předem. Výherce slosování ankety Pivo ZDUŘe pak získá hmotnou výhru.

Anketa ,,Pivo ZDUŘe“ - výsledky

Po mnoha spekulacích, dohadech, výhružkách a jedné žalobě tu konečně máme výsledky ankety o Pivo ZDUŘe. No popravdě jste nás redaktory zklamali. Námi metalovou redakcí ZDUŘe toliko propagovaný Budvar se umístil na neslavném třetím místě. Celkem redakce obdržela 39 platných hlasů a pořadí je následující: 1. Pilsner Urquell (12 hlasů), 2. Gambrinus (9), 3. BUDVAR (7), 4. jakýsi pochybný a redakci neznámý mok Hoegarden (4) a po jednom hlasu dostali Velvet, Bernard, Staropramen, Opat, Klášter a něco jako Štěpán nevim jak dál. Objevili se tu však tací (všichni dva), kteří místo toho aby hlasovali pro Budvar (a vyšoupli z 2. místa ten patok Gambrinus),tak hlasovali pro za a) pro Kofolu a za b) že prý pivo nepije, což je úplně zcestné.

Ohlédnutí se za minulostí

Vítejte u prvního jubilejního a celkově pátého ( vlastně šestého čísla – poznámka RDX )!!! Určitě neuškodí malé ohlédnutí za dosavadní cestou, kterou Náš a někdy Váš ZDUŘ ušel. Tento anarchistický třináctideník deklasující veškerou svou konkurenci na poli nymburského vzdělávacího ústavu, vznikl z myšlenkového propojení dvou přívrženců heavy metalu v COPu při požívání tamního cosi, vařené kuchařkami samouky.

ZDUŘ urazil od svého vzniku dlouhou cestu a redaktoři urazili mnoho Budvarů, což redakci dává neustále nové nápady a inspiraci. ZDUŘ se taky účastnil mnoha akcí, např. návštěvy prezidenta, inspekce Besídky apod. Redakce ZDUŘe též podporuje některé spolky a organizace jako je jeden ze školních debatních týmů, který hrdě zůstává neporažen a své jméno nese zcela oprávněně. Kromě  G-Týmu podporuje ZDUŘ i Investiční fond alkoholiků starající se o mnohé dobré lidi či nymburskou kapelu Crossband, která si se ZDUŘem dělá, jak se zdá, co chce. Nedávno uveřejněná recenze jejich prvního výtvoru, která byla převzata ze ZDUŘe bez jediného slova a u níž bylo neoprávněně uveřejněno právé jméno autora je toho důkazem. Mi to však Crossbandu nemáme nijak za zlé, ovšem měli by pamatovat na šéfredaktorovo ,,z.s.n“.

Kromě těchto několika málo neúspěchů se však ZDUŘi velmi dařilo. Již od počátku se ZDUŘ katapultoval velmi vysoko, dokonce tak, že prozatím nereálný školní časopis se pokusil oba vůdčí redaktory přetáhnout pod svá křídla. Jeden ironicky milý úsměv šéfredaktora ZDUŘe postačil, aby onen tajemný muž věčně skrytý za závěsem, který tahá za nitky osudů jiných a který se skrývá pod nenápadným jménem Michal Douša pochopil, že ZDUŘ a celá jeho redakce jsou lidé spolehliví a svým ideálům zcela věrní. ZDUŘ JE PLÁTKEM NEZNAJÍCÍM SLOVO CENZURA, KTERÝ DÁVÁ MOŽNOST PROJEVIT SE KOMUKOLIV, KDO JI HODLÁ VYUŽÍT. ZDUŘ NENÍ JEN NĚJAKÝ LACINÝ ŠKOLNÍ PLÁTEK PSANÝ PARTOU PATNÁCTILETÝCH PUBERŤÁČKŮ PÍŠÍCÍCH O SVÝCH STRASTECH, JAK JIM NIKDO NEROZUMÍ. Opozice možná může namítnout, že se pouze snažíme o reklamu a potupení konkurence, ovšem my můžeme dle pohledu na momentální stav věcí zcela jistě říct, že zvýrazněná slova jsou objektivní pravdou a proti tomu se nedá dělat nic jiného, nežli bezpředmětně vznášet námitky. ZDUŘ ZKRÁTKA ZŮSTANE VŽDY SVŮJ A NEBUDE JEN SOUČÁST NĚJAKÉHO RÁDOBY-KOLOSU. Jedinou možností, jak sloučit školní časopis se ZDUŘem tak zůstává pohlcení školního časopisu ZDUŘem.

Dalším velkým úspěchem ZDUŘe budiž protlačení RDX do užšího kola voleb do rady školy. Bohužel, ačkoliv šance RDX a pana Jana Knytla, kterému RDX tímto blahopřeje, byly již od počátku vyrovnané, strach z liberálního myšlení RDX ( a určitě i peníze ) nedal voličům jiné volby nežli volit konzervativce Knytla. Co se RDX týče, ten přešel výsledky s ledovým klidem a na naší otázku, co plánuje dál, odpoveděl prozaicky : ,,Pomáhat dobrým lidem a pít dvanáctku Budvar“.

Posledním úspěšným bodem jsou započatá jednání ohledně expanze. Zápisy ze schůzí jsou sice neveřejné, ovšem již v blízké době ( přibližně do vánoc ) bude moci redakce ZDUŘe prohlásit ona oblíbená slova velkých kapitalistů : ,,Jedeme ve velkém“. Tak tohle se za pár měsíců stalo z plátku vzniklého ,,z úterý na pátek“

Zpět na Archiv

ZDUŘ 06

Šéfikovo úvodní poplkáníčko

Putování po putykách

Hodnocení učitelů

Debatní koutek

Credits

Šéfíkovo úvodní poplkáníčko

Vážení přátelé atd. Je těžké psát tato slova, ale náš váš plátek se dostal do vážné krize. Ovšem nikdo se nemusí bát, k rozřešení dojde ihned. Čili školnímu plátku přejeme mnoho štěstí, fašisty posíláme do PRDELE a všem, kdo tvrdí, že ZDUŘ je agresivní a pomluvačný plátek vzkazujeme – polibte si a svoje ZCELA IRELEVANTNÍ kritiky a plky si vyprávějte třeba školnímu parlamentu nebo svým přítelkyním, my máme ruce čisté, informace podložené a takovéto hovadiny nás nezajímají. Za tím si stojíme a tímto vyhlašujeme KONEC DISKUSE.

Nyní ale už k našemu veledílu. Od posledně došlo k několika organizačním změnám. Karí kebab se stal trvalou součástí redakce a my jsme mu tímto vděčni, k osmnáctinám mu pak přejeme vše nejlepší. Rubrika Kutil Tim se z nezveřejnitelných důvodů odkládá na neurčito ( Kutil sebou praštil o dlažbu a poleží si chvíli v nemocnici na JIP ). Rubriku Hodnocení učitelů startujeme už nyní. Přidáváme rubriku Putování po putykách. Jsme všichni popuzeni kvůli nedostatku externích autorů a uvažujeme proto o vyslání DETONa na lov ( Bojte se bojte, jeho praxe u jehovistů a moskevské KGB ho naučila, jak být přesvědčivý ).No nič, teď už čítáníčko.

Putování po putykách

Tak tohleto je naše vaše úplně nová rubrika, která bude fungovat tak dlouho, dokud budem mít peníze na pivo( a ty se najdou vždycky J). Bude jako ostatní články vycházet pravidelně nepravidelně a o co se v ní jedná musí bejt jasný už z názvu. Jestli vám tady bude chybět váš oblíbený podnik o kterém my nevíme, není nic jednoduššího než dát alespoň dvoum členům redakce peníze na pivko a my to tam okouknem a následně zrecenzujem.

Dneska se kouknem na Lysskej podnik Mango. Pamětníci si možná ještě vzpomenou na doby kdy se to tu jmenovalo U Mrtvoly. Ale to už je dávno pasé. Jen co vejdete dovnitř, už stojíte u baru , a tedy i objednáváte ( jak jednoduše vychcané). Mnohé potěší zpráva, že se tu čepuje vítěz a druhé místo naší ankety, tedy Plzeň a Gambáč ( autor nepatřil k redakci ZDUŘe v době vydání čísla 05 a tudíž je stále nakažen názorem, že Gambáč máme rádi, což je zcela zcestne – poznámka RDX ). Pochybnosti typu Hoegarden a ještě podivnější Štěpán Razín či jak se to menuje se tu naštěstí nenajdou. Zato labužníci si tu můžou dát po kafi chutnající černé pivo Kelt (ale to NEDĚLEJTE! A už vůbec to NEDĚLEJTE po pěti předchozích pivech s vodkou!!!) Nabídka tedy dobrá, ale ceny panáků by mohly bejt trochu nižší. Co se sorty návštěvníků týče, je věru pozoruhodná. Jednou tu potkáte uhlazeného šedesátiletého gentlemana v sáčku, podruhé zase skupinu našich přičmoudlých spoluobčanů, kteří se s vámi chtějí buď mlátit nebo kamarádit. Volba je na vás. V televizi běží VyVolení (ale pouze tehdy když není puštěný Óčko). Takže většinou tu běží Óčko, ale před ním má zase přednost fotbal. No a když neběží fotbal, tak vypli proud.

Další zábavu tu představuje docela dost hroznej fotbálek. Mně osobně se teda zdá lepší automat s mlátičkou typu Tekkena, která je po čtyrech kouskách celkem ucházející( po desáté hodině už dokonce nikomu ani nevadí vaše hlášky typu: „Ukopni tomu zmrdovi palici!“ nebo „Ne, tam mně nemlať!“) Další srandu zažijete na záchodě, kde maj vytahovací ručník (německy: “Mit beide Hande ziehen“), kterej se dá vytáhnout až na podlahu (to že po něm pak někdo uklouzne a rozbije si držku by vám nemělo vadit, ba naopak). Ale úplně nejvíc sem se nasmál když barman otvíral dveře od ledničky a ty mu následně zůstaly v ruce. Po půl hodině marného úsilí, kdy se je snažil nandat zpátky, s nima fláknul o podlahu, kopnul do nich a pak si dal panáka.

Celkové shrnutí: myslim, že každej průměrnej notor, kterej tady ještě nebyl, by sem měl aspoň jednou zavítat. Stojí to za to.

Hodnocení učitelů

Již jste se dočkali. Je zde zcela neovlivnitelné ( ZCELA čili ABSOLUTNĚ ) hodnocení učitelů. Vše bude probíhat hlasovací formou. Platný je hlasovací lístek, na němž bude uvedeno číslo 1 až 5 ( 1 nejlepší, 5 šmejd ) z množiny celých čísel a případný komentář. Pověřeni k vybírání hlasů jsou všichni členové redakce, tedy pan v.s.RDX.z.s.n , Mr.G a Karí kebab se sečuánskejma nudlema. A abych nezapomněl, prvním pánem na holení jest pan Otakar Sedláček, jeden z favoritů redakce na nejlepšího učitele. Ale nebojte, již brzy se vrhneme i na velmi tvrdé vořechy, u nichž poteče krev.

Debatní Koutek

Vážení i nevážení čtenáři! ZDUŘ Vám exluzivně jako první a jediné periodikum přináší rozsáhlou reportáž z debatního turnaje „Hrabalův Nymburk“ z pohledu G-týmu, který se konal ve dnech 26.11. 2005 AD až 27.11. 2005 AD. ZDUŘ jakožto mediální partner právě G-týmu popíše jeho cestu napříč turnajem. Nebudu však rozebírat průběh debat, ba jejich vyvrcholení, což bylo na celé debatě to nejlepší.

Tomuto debatnímu turnaji předcházely víceméně nahodilé srazy členů G-týmu, který se s blížícím se turnajem stále víc rozkládal, ať už morálně, duševně či psychicky. Nastálé situaci nepomohlo ani onemocnění jednoho z členů G-týmu a zároveň autora tohoto článku. Ani intenzivní příprava před turnajem, kterou tvořila jedna cvičná debata s druhákama nebo s čím to bylo, formu G-týmu nijak neprověřila. Analytici se shodli na tom, že za nastálou situaci mohla před turnajem vzniknuvší korporace Sedláček-Vox Populi (prostě Sedláček na nás sral a věnoval se svým novým debatním milcům, aby G-tým nezpůsobil světovou senzaci vítězstvím na turnaji). Přes zdravotní problémy jsem se do přípravy, a také do turnaje, zapojil. Ve čtvrtek a v pátek jsem se zúčastnil přípravných schůzí G-týmu, což na tým zapůsobilo. Morálka stoupla a příprava potmě na chodbách gymnázia se přestala jevit jako marná. Zároveň byl jednohlasně přijat návrh na použití úplatků v krizových situacích. V pátek večer byla veškerá příprava již ponechána náhodě a členové G-týmu se rozprchli do svých domovů shánět prostředky na úplatky.

V sobotu ráno 26.11. to začalo. Po převléknutí do společenských hadrů a svátečních pytlů jsme dali dohromady prostředky poslední záchrany. Po odvedení řádné daně z úplatků nám zbylo celkem 16,50 Kč a jako bonus 2 velké 1,5 litrové PET lahve piva Měšťan, každá za 12 Kč. Krátce nato nám byl určen první soupeř. Byl to debatními kláními prověřený tým z Přerova na Moravě (jejich jméno je irelevantní). Přeskočme průběh debaty samotné, protože není o čem psát. Ta se změnila ve sračku nástupem prvního kecala (mnou) a v tomto duchu pokračovala až do svého konce. Na konci byl vyhlášen výsledek, a to vítězství 3:0 pro G-tým. Soupeři se však s tím nemohli smířit, a proto rozhodčího začali citově vydírat a podali oficiální protest. Ten však smetla ze stolu naše obálka s pěti korunami jako pozornost od G-týmu. Soupeřům bylo řečeno, že jsou kreténi a díky tomuto označení upadli do krize a prosrali se turnajem a skončili jako předposlední. ČTK dále tvrdí, že trenérka tohoto týmu se po fiasku na turnaji oběsila cestou ve vlaku domů do Přerova.

Po kratší pauze vyplněné tzv. sáčkováním nám byl přidělen druhý soupeř. G-tým se po vlažném začátku rozhodl jim to pořádně nandat a nakopat jim prdel. Průběh souboje tomu nasvědčoval, ale na konci jsme se divili tak, že jsme se víc snad divit ani nemohli. Přestože jsme je jasně drtili a soupeři blili hovna tak, že G-tým (i Samče) nebyli za tou hromadou vidět, rozhodčí přiřkl vítězství těm druhejm zmrdům. Ačkoli jsme se snažili získat rozhodčího na naši stranu lahví Měšťana, ten dal raději přednost nabídce konkurence. No prostě nabídce orálního sexu od debatérek soupeře jsme s pivem 4. cenové kategorie konkurovat nemohli. Tato událost G-týmem otřásla a zároveň jsme všichni ztratili iluze o neúplatnosti rozhodčích ( a absolutní moci peněz - pozn. Šéfredaktora ).

Třetí klání stálo za hovno. Naši arogantní soupeři byli evidentně s rozhodčím jedna ruka, a proto jsme se rozhodli šetřit kapříky na jiné rozhodčí. Jeden incident se však v této debatě odehrál. Chelsea fan byl vyslýchán velmi brutálním způsobem (hraničilo to s mučením) a kromě nás z toho měli všichni docela slušnou prdel. Chelsea fanova morálka a duchaplnost se octly na nule a po debatě chtěl dokonce spolknout ampulku se sarinem. To se naštěstí nestalo a G-tým tak mohl pokračovat v cestě za vítězstvím.

To přišlo v poslední debatě v sobotu. Jakési pochybné středoškolačky G-týmu očividně nestačily, a proto rozhodčímu na oplátku za vítězství nabídly příjemně strávenou noc v jejich společnosti. Zkušený rozhodčí s mohutným pupkem však prožíval tzv. pivní krizi,a proto dal přednost naší nabídce, a to již notně teplému Měšťanu ( navíc ty ženštiny byly škaredé jako práce – pozn šéfredaktora). Večer se pak G-tým se členy jiných týmů odebral do podniku, známého jako Trattorie. Tam jsme to rozjeli a tenhle podnik doslova převrátili vzůru nohama. Nikdo z nás tam nesmí ani procházet kolem.

V neděli se uskutečnila jedna debata, kterou G-tým vyhrál, a aby se nekonalo překvapení, pojistil si vítězství zbylými penězi. Soupeři nám vyčítali přílišnou ekonomickou sílu a někteří zdrcení z prohry skočili pod vlak, který však čekal na přípoj. Když se nerozjel ani po půl hodině, vstali z kolejí a říkajíc, že to je pech, šli zkusit jiný způsob sebevraždy. Podle tajných zdrojů byla nalezena později jejich mrtvá těla v Hamburku, kam dopluli. Tam však umřeli na rýmičku. Ale abych se nezabýval takovými maličkostmi. Nakonec byly vyhlášeny zfalšované výsledky, kde se G-tým umístil 11., což je úpně scestné. Úplně na závěr se rozpadla korporace Sedláček-Vox Populi. Sedláček se nám omluvil a ostatní poslal do prdele s tím, že G-tým je úplně nejlepší debatní tým, který v životě viděl.

Co říci závěrem? Víkend v prdeli, ale všechny nymburské týmy skončily za námi. Co to znamená? Že G-tým je NEJLEPŠí!!!! A že ostatní nám můžou políbit prdel!

Credits

Redakce tímto děkuje za podporu širokého obyvatelstva, dále děkuje dobrým děvám ze 7MA za pozvání na hromadnou oslavu osmnáctin ( a byla to sakra dobrá pařba ) a posílá do prdele všechny papalášské hnidopichy.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 07 ( speciál )

Šéfikovo úvodní poplkáníčko

Little piece of bullshit

Milý ježíšku

Morčata strikes again

Počítáme se ZDUŘem

Putování po putykách II

Návštěva poslanecké sněmovny

Lyrická balada o manželce, která je hnusná jak práce

Inzerce

Besídka očima člověka moudrého

Vlčí život aneb myslivec je potvora

Čas zázraků

Naposled v tomto roce

Credits

Šéfíkovo úvodní poplkáníčko

Vážení přátelé, i přes všechny překážky, které se v poslední době objevily ( a že jich bylo mnohonásobně víc než zvládneme ) , jste se dočkali a My, následovníci ideálu svobody tisku a obsahu, jsme stvořili první speciál našeho a NEZAPOMÍNEJTE i vašeho plátku s nenápadným názvem ZDUŘ. Sami se musíme pochválit, neboť to byl boj. Redakce přestala požívat pevnou stravu a na živu ji udržoval ( zejména mne ) alkohol a psychické povzbuzovače, zejména Heavy Metal. I přesto se však tvorba tohoto čísla stala bolestivější než porod v bazénku s jódem. A jestli nevěříte, zkuste si to sami. Já jako prozatímní šéfredaktor dobře vím, jak je těžké sehnat lidi a donutit je něco spáchat.

Ale už dost naříkání. Autoři se tentokrát činili a tak zde můžete nalézt kromě několika organizačních záležitostí a vyhlášení výsledků či výherců všelijakých anket, které jsme vám za dobu existence našeho podniku podstrčili, zde naleznete jen samé kvalitní články. Musíme uznat, že jen díky několika málo fanouškům jsme odhodláni ještě chvíli v našem snažení pokračovat. Přesto však cítím potřebu opět promluvit všem do duší – ZDUŘ je jediný plátek možná na světě vůbec, kde vám vaše články otiskneme ať jsou makové, takové či zcela zcestné.

Little Piece Of Bullshit

Tuhletu novou zpravidla nepravidelnou rubriku neberte úplně vážně. To, co se tady dočtete, vyšlo z hlavy autora svévolně a na základě citových otřesů, pod dojmem vysoce silného zážitku a navíc je to většinou psaní o ničem. Můžete se tak setkat s náměty a tématy, které trápí ať už autora, jeho blízké okolí, celou společnost anebo Trondoňany na druhém konci vesmíru. Anebo taky ne.. A teď se držte, protože se na Vás začíná valit první pytel těch nejožehavějších problémů, o kterých se ve ZDUŘi nebojíme mluvit!

V pátek 16.12. 2005 AD (nejen) mnou výrazně otřásla jistá událost, udaná první vyučovací hodinu o fyzice. Do třídy č. 66(6) pět minut po zvonění vpadl vysmátý Kaddáfí a nic netušícímu studentstvu ze 7MB vpálil zničehoniczčistajasnajasnýjakofackapíčajednazasraná do ksichtu otřepanou větu „připravte si papíry“. Na základě tohoto psychického otřesu bych zde vypracoval podrobnou psychoanalýzu její osobnosti. Začnu zjevem. Mateřský, láskyplný úsměm na její tváři, na vrchu hlavy afro a la Doyle, brýle z doby totalitní, falešné zuby, rypák prasete a v očích výraz nejvyššího pohrdání jsou typickými znaky jedince s negativním zacházením v raném dětství. Již před narozením byla vychovávána velmi přísně a i za sebemenší přestupky byla trestána neobyčejnými tresty, jako například náhodným orientačním zkoušením, neohlášenou písemnou prací (většinou měla zadání A) a trháním výstupních prací. Navíc, aby toho nebylo málo, byla vedena k zákeřnému vedení války se svými nepřáteli (napříkad oslovování příjmením, „zasednutí si“ na nepohodlnou osobu apod.). Nyní k oblečení. Bílý plášť je jasný důkaz její předchozí pedagogické štace v Kosmonosích, kde působila několik let jako pomocná vyučující. Tyto roky se na ní nesmazatelně podepsaly (k chování později). Její prostý šat, seskládající ze svetříků barev světelného spektra, povětšinou černých záplatovaných kalhot, děravých chemlonových ponožek, pánských trenkoslipů a střevíců Bati z první republiky Made in China dokládá nedostatečný psychologický vývoj, který se zastavil v postpubertálním období, které bylo zjištěno metodou rozpadu radioaktivního uhlíku ₁₄C mezi 5 až 15 (±250 let)  rokem života. Chování je výsledek výchovy v dětství (viz. zjev) a také působením okolí. Její psychické stavy, silně závisející na počasí, jsou výsledkem úrazu střídavým elektrickým proudem v Kosmonosích (tamní blázni dodnes tvrdí, že se tenkrát jednalo o atentát-sedm ampér jako v Kosmonosích). Bohužel přežila. Nudný průběh vyučování je dán jednak častým pozorováním periody kyvadla a jejímu pozdějšímu zkoumání v období puberty, a také neustálým sledováním telenovel, a to všech a pořád dokola. Do toho všeho trpí dotyčná osoba komplexem méněcennosti a psychosomatickými problémy. Co se týče učebních postupů, jde o přímý důsledek slabého materiálního zabezpečení v dětství. Dotyčná byla vedena k vedení úsporného způsobu života a pokud to okolnosti jenom trochu umožňují, žití na úkor druhých. To se projevuje častým používáním strojů jako Meotar (Meotar-connecting people) nebo tzv. smyčky (sovětská idea budoucnosti videa). Navíc ti, kteří nestudují fyziku, nenajdou uplatnění v reálném životě. Toto její motto jí vystihuje naprosto přesně. Její uplatnění, které se rovná absolutní nule, se snaží si (seč jí síly stačí) vynutit jakousi autoritou. Na tu jí však všichni serou, z čehož má migrény, občasnou schizofrenii a stavy úzkosti.

Závěrem mé psychanalýzy bych chtěl říct jen to, že společnost by tyto typy lidí neměla tolerovat a likvidovat, podobně jako diktátory. Ona, zaslepena kuličkou na pružině a oslepena Meotarem, by se měla octnout přinejmenším na okraji společnosti, a to na takovém okraji, ze kterého se dá jen spadnout do výlevky našeho společenského zřízení. Pokud by se tak mělo stát, chci být u toho!

Milý Ježíšku!

Za pár dní jsou Vánoce a redakce ZDUŘe se Ti rozhodla napsat seznam přání, která, jak v redakci očekáváme, splníš! Víme, že Tvé prostředky jsou omezené a že už nejsme děti (i když se tak někdy chováme). Víme, že teď máš docela fofr a nějaký ZDUŘ je ti u prdele. Přesto doufáme, že se na nás nevysereš a že najdeš si pro nás chvilku. Takže chceme:

· Více věrných čtenářů do příštího roku

· Aby se Hetfield pochlapil a Metallica vydala nový album

· Levnější Budvar

· Aby se G-týmu dařilo ještě lépe než doposud

· Lepší materiální zázemí

· Vyhrát MS ve fotbale a hokej na olympiádě

· Peníze

No, máš co dělat, Vánoce jsou za chvíli. Jestli nesplníš ani jeden požadavek, tak si nás nepřej. Redakce ZDUŘe zároveň přeje krásné Vánoce těm, co nás nečtou a krásnější Vánoce těm, co nás čtou. Takže ZDUŘte a ještě letos a ZDUŘte i v roce příštím!

Morčata strikes again!

Kdesi v jednom z minulých čísel ZDUŘe jste se mohli dočíst o kapele Morčata na útěku. Tehdá jsem psal o jejich prvním albu Hlavně se s tím nesrat (2004) a dnes se podíváme na zoubek jejich druhého a doposud posledního alba s názvem Kouření může zabíjet, které si můžete vypálit od jara letošního roku.

Tohle album zachází ještě dál než jeho předchůdce. Je delší, sprostší a Morčata zpívají ještě víc falešně. Navíc, při křestu tohodle alba byly na nebi tři šestky, zahřmělo se a půda v brněnské pivnici Black Diamond se otřásala pod náporem ostrých metalových riffů, basových vychytávek, úderů bicích, debilních textů a padajících namol ožralých fanoušků extrémních směrů rockové hudby. Dodnes se statici a seismologové diví jak je možné, že ta hospoda dodnes stojí. Najdete-li odvahu si tohleto cédéčko poslechnout, uslyšíte celkem 17 skladeb s naprosto ujetými texty o všem, co se (ne)jen vzdáleně týká alkoholu, souložení, hulení a podobných aktivit, nad kterými slušně vychovaný člověk ohrne nos, a které zbytek společnosti vesele provozuje a slušně vychované posílá kamsi do prdele. Mezi nimi je i jeden kus opět z vlastní produkce, všechno ostatní jsou předělávky známějších kusů (např. titulní Rammstein-Amerika, Kabát-Pohoda, Judas Priest-Breaking The Law, Black Sabbath-Paranoid a jedna z největších perel Divokej Bill-Plakala, ...). Ozvučení alba je dobrý, všem slovům je díkybohu rozumět (bylo by velká škoda, kdyby nebylo), kytary (jedna) to docela řežou, basovka vydává zvuky jako tornádo a bicí dotváří atmosféru jako při bouřce. Nutno dodat, že i obal alba je fajn, má nápad a na nízkorozpočtovou kapelu čtvrté cenové kategorie, která navíc neumí hrát, je mistrovským dílem.

Hodnocení alba je celkem jednoduché. Morčata se ožrala ještě víc než loni a díky tomu vydali ještě lepší album! Není na něm závažnějších chyb, je to nářez a navíc i docela pořádná prdel! Dávám 90% procent. Jejich vrcholné veledílo, metalový epos, nářez jako sviň, docela prdel, říkejte si tomu jak chcete, ale hodnoťte až po poslechu. Píča zůstává nepřekonána (a asi zůstane, protože to myslí s tou hudbou na rozdíl od Morčat aspoň trochu vážně), ale můžete zapomenout na všechny české kapely, které jste kdy slyšeli, protože na Morčata na útěku prostě nikdo a nic nemá. Už aby vyšlo další album!

Počítáme se ZDUŘem !

Protože ZDUŘ ví o všem co se ve škole šustne, nemohlo mu uniknout že hodně lidí má problémy, a to značné, s matematikou. Aby ZDUŘ dokázal, že mu problémy ostatních nejsou lhostejné, rozhodl se vám příjemnou metodou s výukou matematického jazyka pomoci. Proto po několik následujících čísel naleznete na stranách ZDUŘe MODERNÍ matematické úlohy, které se nezabývají hloupou goniometrií ani komplexními čísly, nýbrž zásadními otázkami lidstva. Tak ale už to nebudem okecávat a začnem počítat! (Pozn. : úloha byla pevzata z jiného zdroje, tedy nepochází z hlavy autora tohoto článku. Přesto doufám že si ji užijete.)

 Fero a Eržika mají malého Deža. Ze školy přišel dopis, že Eržika a
 Fero musí svého syna bezdpodmínečně do jednoho měsíce umýt, odvšivit a
 ostříhat, jinak že zařídí jeho umístění do děcáku.
 Předpokládá se, že rodina spotřebuje na Deža jedno mýdlo, jeden šampón
 a jeden přípravek proti vším měsíčně. K holiči bude také chodit jednou
 měsíčně. Mýdlo stojí 25 Kč, odvšivovací šampón 50 Kč a holič 100 Kč.
 Převedením Deža do státní péče přijde rodina o část přídavků na děti
 ve výši 9.000 Kč ročně. Nepřijde o všechny přídavky, protože mají ještě
 Kolomana, Ference a malou Eržiku.
 Vyplatí se Ferovi a Eržice dítě 12x do roka po dobu 6-ti let mýt nebo
 si udělat nové?

 Pozn. náklady na vodu zanedbejte, protože Fero odpojil vodoměr a
 radnice to toleruje, aby z toho nebyl rasový problém.

Putování po putykách II

Je čas Vánoc a tedy i zázraků. Proto se tu dnes nebudeme rozplývat na pohodlných židlích všemožných putyk, ale budeme ploužit po parketech nočního klubu jenž zove se Calypsso. Tento podnik nachází se na velmi dobrém strategickém místě hned u hlavního (jediného) lyského nádraží. Nuže pojďme dál zavítat do zakouřeného sálu.

Hned u vchodu vás osloví roztomilý bouchač (který si mimochodem stále nechává prát spodní prádlo od maminky) s takovym tim prapodivnym pípákem kterýmu se jinak říká detektor kovů (teda aspoň doufám, jestli ne tak sem pěknej trotl). Po té co vás obere o všechny plechovky piva, krabičky s marihuanou (což je ale záslužné) a pásy cudnosti, nechá vás jít dál. Tak už na vás čeká šatnář s křivým úsměvem a ještě křivějšími úmysly obrat vás o peníze nebo vás obrat (platí pro obě pohlaví). Za ním číhá zákeřný dědek který si taky brousí drápky na vaše těžce vytunelované peníze.Když překonáte tyto tři překážky, už vám nic nebrání ve vstupu dovnitř. Po vaší levici máte hned bar, takže si můžete dát panáka. A nebo se můžete projít tak 20 metrů. K zadnímu baru. Je tam menší fronta.

Pokud dáte na mé doporučení, pijte tu jen panáky. Mají tu hnusné Krušovice a hnusnou lahvovou Plzeň. Pokud trvaté na pivu jděte nejprve do Manga (viz. Putování po putykách I). Dobré jsou akce kdy máte zlevněné některé druhy alkoholu( konkrétně Kamikaze s vodkou a Puschkinová akce 2+1). To vás krásně postaví na nohy, aby vás to následně po pár dalších dávkách srazilo do kolen.

Mám li zhodnotit hudbu, je dle očekávání příšerná. Když jsem si požádal o Metallicu, DJ se mi vysmál až si z toho poslintal rozepnutý poklopec. Nýmand. Když jsme mu pak na lísteček nakreslili Píču, nic nepochopil a hodil lístek do koše (chudák zneuznaný Jirka Popel-viz. Salute Píča). Ještě horší to je, když pořádají Big Revolution Party, na kterých hrajou Hip hap hop nebo jak se tomu nadává a hloupý nanyny se rvou o místo pod podiem jen proto, aby se nechaly poprskat od beatboxujících maníků. Viva la debilita! Smutné je, že asi nejlepší music tu hraje Radim Keith, ale i ten to zkurví když o půlnocí pustí Goťáka s Helenkou. Proto u mě v poslední době vítězí hit Gasolina, jehož velice drsnou hardcore cover verzi snad časem najdete na stranách ZDUŘe.

Na co jsem ještě zapomněl? No jasně! Na hajzlíky. K tomu není co dodat, ty jsou naprosto sociální a katastrofální. I když podle toho co jsem napsal to vypadá že Calypsso je úplně nahovno, opak je pravdou. Mám z něj krásné (ale i velmi špatné) zážitky, o kterých ale nebudu psát teď, ale časem v rubrice která prozatím nese pracovní název To jsem se zas vožral! Tak zatím čau, ZDUŘte a hlavně hodně chlastejte. Fakt to pomáhá.

Návštěva Poslanecké sněmovny

V úterý 13.12. 2005 našeho letopočtu v 8.12 hodin ne zcela přesně se většina studentů politologického semináře z řad septim a třeťáků, vedených pány profesory Sedláčkem a Nedbalem, nechala unášet rychlíkem ku Praze a vydala se na prachdivnou exkurzi s názvem „Za taji nejvyššího úplatkářství“. Jednalo se o výlet do Poslanecké sněmovny.

První rozčarování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ve stanici Ostrá hlavní nádraží jsme na přípoj z Vápenska čekali více než půl hodiny. Poté, co se přikodrcalo prázdné akvárko a nikdo nepřestoupil, rozjel se vlak neuvěřitelnou rychlostí, aby za dalších 30 metrů zastavil v Lysé nad tím zasraným a věčně studeným Labem. Když jsme se po příjezdu dalšího rychlíku, tentokrát z Milovic, znovu rozjeli, místo na Prahu jsme jeli směrem do Ústí nad tím zasraným, věčně studeným a tam navíc špinavým Labem. Po půl hodině jízdy si strojvůdce Standa Gross uvědomil, že za Lysou špatně odbočil, a vlak někde v prdeli přes ruční brzdu na místě otočil. Vraceli jsme se celou cestu v protisměru a některé vlaky před námi doslova uskakovaly do škarpy. Pak už jen jedna příhoda nás rozhodila, a to když si štíplístek kýchnul, a to tak silně, až jsme málem spadli z mostu do rovnou Makra. Do příjezdu na hlavák se nic dalšího nestalo. Cesta metrem také proběhla bez problémů. Někteří poctivci si dokonce koupili lístek.

Po příchodu do Sněmovny na nás čekala bezpečnostní prověrka. Tou jsme prošli celkem bez obtíží, většina z nás propašovala shnilou zeleninu a vajíčka, tři z nás pak bohužel již použité granáty. Jakási pochybná osoba nás pak provedla budovou PS a neukázala nám poslanecký bufet, kde si např. můžete dát filé z mořského lososa na víně za dvacku, grog za korunu padesát a rohlíky jsou zadara. Našemu zvědovi se tam povedlo dostat a objevil tam doslova daňový ráj. Někteří z nás se srazili na chodbě s Cyrilem „vlnou na hlavě“ Svobodou zrovna ve chvíli, když se cpal gulášem a navíc dostával úplatek od jákéhosi rusky hovořícího muže s tmavými brýlemi. Z jednacího sálu klubu KSČM navíc zněla Internacionála a prý se dívali na video, jak balzamovali Lenina. V sále ODS vládla skleslá nálada, protože jim ulít modrej pták z klece a vyletěl otevřeným oknem do světa hlásat ideály této strany. Podle důvěryhodných zdrojů se Topolánek hodlal zastřelit, když vtom mu řekli, že ten jejich modrej pták se vysral ČSSD na růži. Agresivní kyselina v jeho hovnech způsobila, že růže zvadla. Paroubek z toho posral taky a Ratha odvezli s infarktem do státní neziskové nemocnice. Jedinou stranou, kde byl klid, byla US, protože ta vyklízela kanceláře před nadcházejícími volbami.

Po prohlídce budovy a prohlídce zdravotní jsme byli nuceni zúčastnit se jakési pochybné besedy s ještě pochybnějším poslancem za ODS. Jeho trapný výstup by se dal shrnout do jedné věty, a to, že „ČSSD a Komunisti stojej za hovno, jen ODS je ta správná, howgh, domluvil jsem“, načež odešel. Po tomto výstupu jsme byli nuceni opustit budovu, neboť někteří členové výpravy se neudrželi a v zájmu agronomů vrhli rajče na procházející poslance.

Před odjezdem se drtivá většina jedinců rozhodla zůstat v Praze, zbylí jeli na vlak, který jsme stihli jen tak tak. Jednomu individuu jsme dokonce museli pomáhat naskočit za jízdy a to tak, že jsme ho vtáhli oknem. Aby toho nebyo málo, za Čelákovicema jsme píchli a než jsme se znovu rozjeli tak ti, co zůstávali v Praze už byli dávno doma. Zhruba se čtyřhodinovým zpožděním se vlak rozjel a zastavil až v Nymbrce (Lysá nad Labem, ale nezastavujeme, máme zpoždění). I když se celkové náklady vyšplhaly na celkem 116 Kć a celkově to stálo za hovno, zjistil jsem jednu zajímavou věc, a to že chci být politik.

Lyrická balada o manželce, která je hnusná jak práce

Tvůj ksicht mi připadá       Co teprv tvůj břich,

jak zkyslý mlíko.            to je pane kus.

Ty celá vypadáš              Nejednou sem vzdych,

jak chlapík s píčou.         jaký je to hnus.

Vodklepli mi v úřadě,        Kozy máš pod pupkem,

že budeš moje milá.          seš hnusná jak práce.

Dřívs byla pěkné děvče,      Noční můra skutkem

současnost je zcela jiná.    stala se. Vyhráváš v páce.

Když ulicí kráčíme,          Bohatá však ale byla,

všichni kolem křičí.         to se musí nechat.

Jak se domů vracíme,         Všechny prachy roztočila

orkán pěkně fičí.            no a teď má hovno.

Pak se na tě mrknu           Dal sem na ní žalobu

a chce se mi blít.           že mě zotročila.

Jak sem si tě v květnu       Policie do lochu

za ženu moh vzít?            ji hned zastrčila.

Koukni se na sebe,           Ona zůstala za mříží

ach, ty tvoje zuby,          v zoo hraje gorilu.

nespadla si z nebe,          Prý se jí tam líbí

sou pohroma huby.            já se na ni vyseru.

Inzerce

- Krásná sexuchtivá finančně zaopatřená blondýna 90/60/90 vlastnícíící diamantové doly, padesát nejdražších Ferrari, dvacet vozů Porsche a několik set vykřičených veřejných domů v oblasti Mexického zálivu hledá vola, kterej na tento inzerát naletí

- Hledáme kohokoliv, kdo nám dá peníze – Redakce ZDUŘe

- Chci dostat tisíc korun za mou nabídku dobrého pocitu – Jakub Novotný, Nymburk

- Sháníme starožitnosti. Pokud v den sběru postavíte své starší příbuzné před váš dům, rádi vás jich zbavíme výměnou za luxusní byt v oblasti severní Sibiře – SSSR Revival

- G-Tým hledá sponzora. Nabízíme možnost reklamy na všelijakých debatních turnajích či v hospodách. Zn. Mnoho peněz za ještě víc keců.

Besídka očima člověka moudrého

Dnes je neděle 18.prosince. K obědu nebylo nic. Možná i proto, že po včerejším pozření kvanta antibiotik, paralenů, aspirinů, piv(převaha budvarů zaručena) a spláchnutí toho všeho jednou slivovicí jsem neměl chuť. Radějc jsem si pustil nějakej ten metálek, rozbil si hubu pádem ze židle a při opuštění domu se nechal zapadnout sněhem. Následné brození se na mém pseudo-trek-kole skrze sněhové závěje směrem na Poděbrady mi připomělo podobnou situaci, jenž se udála minulého večera, jen opačným směrem. Tehdá jsem pospíchal domů a následně na posvátné místo zvané G-Chrám. Po vyflusání osmnácti litrů vlastní krve ( měl jsem zásoby z loňska ) jsem se konečně doplížil k onomu místu a pozdravil zbytek redakce. Jaké bylo mé překvapení, když oba pronesli onu odpornost. ,,Připrav prachy, jdem na besídku." Nu, bylo mi zle. Nepomohlo ani prudké zanadávání si, teprve až shlédnutí situace před post-pravěkou budovou, kde bylo lidí jak ve frontě na pokémony, popadl mne pocit štěstí. Vědomí, že všicky tito případi se snaží protlačit se na něco zhruba tak zábavného jako spartakiáda, mě hřálo u srdce. Navíc v inkriminovanou chvíli to zástupci šéfíka konečně došlo, obrátil se a na jeskyni ukázal prostředník. Rychlým sprintem pak dohnal mne a společně jsme se navrátilido našeho pivního kostela.

Krátké nadáváni na kebaba se o hodinu později rozplynulo též. Jeho příchod plný antilichotek na dění v červenocihlové jeskyni nás přesvědčil o naší moudrosti, aneb že jsme dost starý a chytrý na to, abychom se cpali do takový sračky a ještě za to vůbec platili. Druhý průzkum kebaba nás však příliš nepotěšil. Prohlášení, že to Crossband celkem odflákl v nás zanechalo rozporuplné pocity.Celkové zhodnocení je tedy jasné. Byl to BRAK.

Vlčí život aneb myslivec je potvora

Lesem rychle běží,

letí jako vítr,

dýchá jenom ztěží,

je to hodný lotr

K chaloupce se blíží,

babička už usíná,

už se hrozně těší,

až si na ni pochutná

Babička už usnula,

vlk se plíží k ní,

teď se náhle pohnula,

stejně ji hned sní

Snědl,žral a pošmákl si,

něco se však ozývá,

babky hadry oblékl si,

někdo se sem dobývá

Karkulka,to dítě milé

osudu teď vstříci jde,

ač nám to je či není milé

cimmrmanův verš je zde

Vlka ptá se naivně,

chudáka to trochu sere,

tváří se naň podivně,

jak ji celou žere

Spokojenost nade vše,

netrvá však věčně,

myslivec,co viděl vše

nosí zbraně sečné

Nožem vlka páře,

v amoku ho trhá

kouká se mu do tváře,

až se celý strhá

Vlk teď v krvi leží,

babka s holkou vedle,

myslivec pryč běží,

nabourá do jedle

A tak to vše končí,

a je to fakt hnusné,

a ten kdo to slyšel,

těžko klidně usne.

Čas zázraků

Ač je tomu s podivem, je to tak. Celý prosinec a Vánoce zvlášť jsou časem zázraků. Ať už jde jen o takové ty malé, jako je jedinec, který přežil cestu na trekovém kole skrze sněhové závěje v noci nadopovaný tunami antibiotik, paralenů, aspirinů a následnou několikahodinovou pařbu, při níž pár piv rozhodně padlo nebo žena schopná ukecat plynový kotel, aby opět začal fungovat ( oboje si nevymýšlím ani jinak neupravuji ), tak i ty velké, třeba když se všichni lidé mají rádi nebo když včas vstanu. Ovšem k myšlence. Celý tento textík je vlastně takovou výzvou. Zkráceně řečeno, zkuste spáchat nějaký ten pozitivní zázrak. Alkoholici ať znovu odloží lahev, bordeláři, ukliďte si cimru či jen buďte na sebe pár dní hodní. V dnešním světě plném egoistických blbů se každá taková jiskřička cení tak proč zkrátka nepopadnout dva šutříky a neurobit si další.

Naposled v tomto roce

Už je tomu více jak tři měsíce, co jsme začali s vydáváním našeho vašeho a vůbec všího plátku. Redakce se rozrostla, přežili jsme několik žalob, prošli asi tak tunou sraček, byli zhrzeni fyzicky, pracovně, sociálně i milostně, poslali do prdele bezpočet debilů volů, vyfakovali bezmála (bez jedenácti) tucet kecalů-rádobykorektorů a to všechno relativně ve třech lidech. Nyní se nám tu dokonce objevila konkurence ( píšu ve víře, že školní časopis skutečně vyšel, ačkoliv vím, že je to pouhopouhá spekulace ). To nás staví před problém udržet si prestiž nejlepšího plátku nymburského cirkusu vestavěného do budovy kdysi-snad-a-možná-gymplu. A navíc jsme stihli vyhlásit prvního vylosovaného šťastlivce, co se ankety Pivo ZDUŘe týče. Metodou telefoního seznamu dospěla redakce ZDUŘe ke jménu Kusovská, čili lahev jejího oblíbeného moku je na cestě k ní. A jestli se to někomu nelíbí, tak ať jde do prdele. Fuck all korektrors, fuck all pop a God hates us all. A jestli tomu neunderstandujetete, váš přoblém. Jinak fšecko nejlepší v novém roce, hodně sexu s čím chcete and buenas dias příště. Jo, a pokud vám tady chybí nějaké ty slibované rubriky, vězte, že se bezpodmínečně objeví příště včetně výsledků ankety Hodnocení učitelů, která se setkala s menšími organizačními problémy.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 08

New ZDUŘ Order

Debatní koutek

Dění v redakci po Novém roce

Kronika ZDUŘe - Část druhá

Kutil Tim

Plky, Drby, Frky

Kam až náš stát hodlá dospět?

Střípky

Alternative Lyrics

CREDITS

New ZDUŘ Order

Začal nám rok 2006, přišlo nám spoustu zajímavých nabídek od konkurence, jako MF Dnes či Aha!, DETON na beton utekl a Pavel Kokši poblil dva důchodce. Toliko ke shrnutí událostí, jenž utvářejí lidskou kulturu, která spáchala ZDUŘ. 

No, smrdělo to v redakci už dlouho, ale Kadáfího paruka to nebyla. Tímto číslem přechází tento živel ZDUŘem se nazývající do své druhé fáze. Přestává být 13-deníkem a začíná být nepravidelným občasníkem. Neznamená to však, že vyjdeme jednou za uherský salám věnovaný redakci a tak se nedivte, až přijde chvíle, kdy během týdne vzniknou tři až sedmnáct čísel ( není to nemožné, materiálu plně zpracovaného máme díky mým metalovým dýchánkům alespoň na sedm čísel dopředu ). No, jinak cena i rozsah zůstává,přidáváme dvě občasné rubriky Pojednáníčko ( Úvaha ) a Poplkáníčko ( Rozhovor ), nezaručujeme však stálost grafické úpravy. Jo, dobře si počtěte a mějte se rádi. A nás zvlášť.

Debatní koutek

Dne 20.12.2005 se o jednoho člena oslabený G-tým doplněný jedním z diverzantů z Vox Populi a debatní kolegové Simpsonovic vydali pod vedením debatního šéfíčka Oty Sedláčka za tmy v časných ranních hodinách vydal do dosud neprobádaných končin Rychnova nad Kněžnou, aby se setkal s debatními kolegy z tamního gymnázia.

Po vstávání v nekřesťanskou hodinu a cestě na hlavní nymburské vlakové nádraží v malém lokálním tornádu se oba týmy, nepřipravené a demoralizované, psychicky připravovaly na cestu na samý okraj této půlky prdele – do Rychnova nad Kněžnou. Jelikož cesta příjemně ubíhala, jednak díky ignoraci přípravy a také pění veselých povzbudivých písní, nemá cenu se o ní dále zmiňovat. Po dvou hodinách strávených ve vlacích nejrůznějších kvalit (od rychlíku po akvárko) byly oba týmy vyklepány jako řízky, hlavně v oblasti centrální nervové a také vylučovací soustavy.

Tento fakt byl na debatě hodně znát. G-tým však dokázal zabojovat a v podstatě z voleje vystřihl perfektní debatu, kterou vyhrál 2:1. Pŕestože Ota Sedláček nás zjebal jak to šlo a vůbec se mu to nelíbilo, nakonec nás nechal vyhrát. Proti debatě, která přišla vzápětí, to bylo hovno. Hlášky typu „Američani zničili infrastrukturu Iráku, jednu jeho půlku vystříleli a druhou tajně vyslýchali ( a mučili, pozn šéfredakčního paka ) v Polsku“, byly jedněmi z těch racionálních. Zde se však projevila snaha Oty Sedláčka nechat Rychnov aspoň jednou vyhrát, a proto jim to dal, šmejd jeden 3:0. Po debatě se nymburská družina odebrala do hospody, kde se na Otův účet všichni zlili jako prasata, včetně dozoru, starců, žen a dětí. Po bouřlivém návratu do Nymburka, který se nesl v duchu vítězném a oparu lihovém, se jednotliví členové rozprchli a šli vyspávat šílenou opici.

Závěrem tohoto nepochybně debilního článku bych chtěl říct dvě věci. Za prvé: opět se prokázalo, že debatní fenomén G-tým je nejlepší. Potvrdil to tímto vítězstvím i přes nedostatek financí pro úplatky, nedostatečnou přípravu i nepřízeň Oty Sedláčka. A za druhé: i v Rychnově měli Meotar! Potvrzuje se tak heslo platící i před 60 lety – „Na každou školu alespoň jeden Meotar“. Hovno platný – Meotar, connecting people.

Dění v redakci po Novém roce

Po Silvestru a Novoroční kocovině ( taky jsme ale ještě zachlastali - jak na Nový..., však to každý zná ) se rozpadlá redakce ještě dokázala dát dohromady a tak můžeme svědčit o věcech, co se mezi námi dějí. Tak především navzájem si dáme. Do držky. Kebab dostane od RDX za kecy o Anetce Langerové, kterou má RDX rád, neboť z tý bandy kreténů a buzíků ze Superstár se ona jediná snaží ne hlas prodávat, ale také na něm pracovat ( i když za Křídla a Vodku živou by zasloužila měsíc na stole u doktora Mengeleho ), Mr.G pak za neustálé znevažování výroků RDX a srací humor, RDX to pak alespoň po právu schytá nejvíc za to, že všechny buzeruje, i když jeho tvorba stojí za tak leda za noc se senilním 130 let starým člověkem, u něhož nelze rozeznat pohlaví, za snahu vypadnout z šéfíkova křesla kde je nucen oběma spolupracovníky zůstat, za neúčinnost jeho metod při donucování externistů k dílu, které již slíbili a za přílišnou shovívatvost ke školnímu Píčešku s kvalitou stejně hubenou, jako nebohé dítě na titulní staně této urážky moderní žurnalistiky. Mimochodem, k Píčešku se vážou hned dva drby, které dorazily i k nám. Jednak, že ubohé stvoření je dítě šéfika tohoto plátku, které má sám se sebou, pak ovšem věc druhá a závažnější, a to, že RDX doufá, že se Píčešek přes úvodní problémy přenese a dostihne ZDUŘ v počtu SPOKOJENÝCH čtenářů. ZDUŘ jich má stabilně okolo třiceti, u Píčešku však spíše slyšíme velmi chladné echo. Vono taky srát se se sračkama, jako je výzva k šetření s vodou, no, zlatá Žena a život. No, RDX bude stejně zbit, tak co. No co, titulky, konec.

Kronika ZDUŘe - Část druhá     

Dneska to bude delší, malou rekapitulaci si přesto neodpustím. Mr.G a RDX šli na šlichtu zvanou oběd v COPu a vymysleli Gurmán. Nyní je na pořadníku období leden-červen l.p.2005. Takže co se tou dobou dělo.

Inu, takřka nic. RDX se snažil opít ( bez úspěchu ), Mr.G též ( úspěšně ) a Kebab netušil, že se jednou přidá. Taková byla situace až do jara, kdy nastalo období plodnosti. Někdy v období po brutálním tahu RDX noční Prahou ve společnosti tří sličných slečen ( a kdy pochopil, že titul ,,Za Sebe Neručící" čili z.s.n. je na místě, zjistil budoucí šéfik, že ušetřil ve své hlavě místo o velikosti totožné s patnáctihodinovým záznamem a tak se rozhodl jej využít. Následující měsíc chrlil nápady, které se staly klíčové při transformaci z imaginárního Gurmánu na nyní reálný ZDUŘ. Slovem a alkoholem přesvědčil zbytek původní redakce, že plátek recenzující jídlo ve školní jídelně by nikoho nezajímal, neboť každému je z těch pachutin tak zle, že nemají sílu o tom ještě číst. Zlom pak přišel na svátek satanistů 13.5., kdy jsme oba pochopili, kolik bezpráví se ve světě děje a že my máme moc na něj alespoň poukázat. No, kromě toho, že se RDX krapet rozjel a ,,zjistil", že je Všeho Schopen ( alias v.s. ), nastalo podobně jako za studené války při kubánské krizi legendárních ,,Patnáct Dní" (ty dva navrch byly jen takový bonus ), během nichž se oba tvůrci připravovali na koncert IRON MAIDEN, RDX vymýšlel přijatelný ekonomický systém, Mr.G pak přijal roli přípravy logistických plánů. No,zkrátka, vše dopadlo, jak dopadlo a ZDUŘ byl na světě. Zbývalo dát dohromady první číslo a vydat, ale o tom až jindy.

Kutil Tim

Nová inspirativní rubrika je zde. V dnešním díle bychom se rádi zaměřili na mladé nadějné lidi, kteří by si rádi zpestřili život nějakým tím povyražením. Konec obcházení horké kaše, dnešní téma je ,,Jak si kvalitně natočit kvalitní home-porno". Kvalitka.

 Tedy k potřebám. Zaměříme se na tzv. hetero-soft, tedy žádné namakané drtiče mírně vyvinutějších děv. Toto je navíc plátek všeobecný a ne pro menšiny ( ačkoliv se počet lesbických párů poslední dobou zaplať pánbůh zvyšuje, aleluja ). Čili nám vystačí nějaké to útulné místečko a videokamera, ideálně se stativem. Pokud ji nemáme, nezbývá nic jiného, než si pronajmout či pozvat nějakého čumila, který nám pak popíše, jak jsme při tom vypadali, řvali a podobně. Vycházejme z toho, že kameru máme.

Nyní již můžeme přejít k akci. Štáb nepotřebujeme, leda, že by jsme chtěli ještě někoho přibrat na herecký post. Pozor však na větší počet aktérů, aby pak vůbec bylo poznat, jestli se jedná o milování a ne o frontu na důchody, hýkot by se pak dal lehce zaměnit za zvuky, které se ozývají poté, co důchodci zří velikost své penze.

No nic, nebylo to tak obtížné, spíš asi zábavné. Nyní k výsledku. Pokud jsme s premiérou spokojeni, pak se nám podařilo získat zajímavé video na dlouhé zimní večery, popřípadě k distribuci na internetu. Tím je možno získat si jistou prestiž a možnou budoucí nabídku na práci. Jinak alespoň budete mít dobrý pocit z toho, že nejste jak ti blbci, co se chlubí, že si

své porno nahráli a vy při přehrání slyšíte dabing v angličtině s jasným anglickým dialektem. Naopak, jen to namluvte hezky česky, přihoďte pár dobrých hlášek ( inspirace možná v sérii Barely Legal od Hustlera ) a budete dál žít s vědomím, že jste borci povznesení nad takové kraviny jako morálka ( jasný výplod policejního státu ) či zábrany. A dvě rady na závěr,

se šlehačkou jdou provést fakt divy a při nespokojenosti s produktem doporučujeme zkusit celou věc zopakovat. Na škodu to rozhodně nebude. No, a příště se naučíme psát taháky.

Plky, Drby, Frky

Dne 21.12. 05 se stala věc vskutku nepodivná, ovšem to, co ji zapříčinilo, se neděje každé století. Kolem deváté hodiny vypadly pojistky. Člověk by si řek: No jo, ty kreténi zas něco posrali. Ovšem společensko-vědní seminář ví své.Stalo se to v učebně č. 19.

V duchu Vánoc, toho všemi oblíbeného období velkých marketingových tržeb, nám pí. profesorka Jiřina Koláčná, zvaná též Koláčná nebo prostě Jiřinka, chtěla pustit koledy. Když po pěti minutách marného úsilí zprovoznit magnetofon nakonec zmáčkla osudnou kombinaci tří tlačítek, kterou by průměrně inteligentí šimpanz nikdy nezmáčkl, začaly se dít hrůzostrašné věci. Magnetická vlna nepředstavitelné síly odmrštila Jiřinku na jeden z regálů plný knih, kde upadla do bezvědomí a začala blikat jak vánoční stromeček. Já sám, který jsem jí pomáhal magnetofon zprovoznit, jsem začal poletovat po místnosti jak špatně vykynutá bábovka. Chvilku za Koláčnou vyletěla z přístroje hrůzy i kazeta, ze které se místo koled linula píseň Sámerka Pizzy, která zakončila svou pouť v hlavě Jana Knytla.

K dalšímu úrazu došlo v učebně č. 2, kde spadl projektor na hlavu pí. Kolbabové. To jí ovšem nezabránilo učit do té doby, než  jí jeden ze studentů řekl, jestli si uvědomuje že by měla být mrtvá. No vidiš, to bych vlastně měla, řekla a umřela. Důsledkem magnetické exploze se poškodil i meotar v učebně č. 66. Když ho Kaddáfí zastrčila do zásuvky, všemocná fyzikální síla jí naježila afro a poskytla jí nadlidské suprhrdinské schopnosti. Jen co se oklepala, už se vyptávala studentů co zapříčinilo tento jev, a následně po pár špatných odpovědích jim řekla ať si rozdaj papíry. Pak si začala vymýšlet suprhrdinské jméno. Nejlepší co ji napadlo bylo Superphysicalwomanherowithbeatifulhairandcoat. Následně ale byla pod výhružkou ztráty panenství donucena vyplýtvat své síly na oživení Kolbaby.

Jak rychle vlna přišla, tak i odešla. Takže až zas někdy vyletěj pojistky, nesvádějte vše na městské údržbáře. A jestli se ptáte co se stalos Jiřinkou, tak tu si Doyle nechal na památku a doteď ji používá jako fyzikální pomůcku při demonstraci proudu.

Kam až náš stát hodlá dospět?

Tak tohle sem si řek, když jsem zaslech něco o tom, že Aneta Langerová vyhrála Slavíka. Nechci říct, že bych ji neměl rád, ale pár věcí mi na ní přeci jenom vadí. Za prvé: že je to obyčejný komerční marketingový produkt naší zdegenerované mládeže, a za druhé: že se dovoluje označovat se za rockerku, když zpívá zasranej pop. Ale budiž, každý podle svého. Tohle bych překous. Ale když jsem konečně (úplnou náhodou) zaslech ten humus Hříšný motýly těla s křídlama nebo jak se to menuje, měl jsem chuť rozmlátit vše kolem sebe. Protože Zappovo jméno si do huby nikdo brát nebude, a už vůbec ne taková onuce jako Aneta. Kdyby teď někdo omotal Zappovo tělo měděnym drátem, napojil ho na dynamo a pustil mu tenhle shit, vyrobil by dostatek elektřiny na osvětlení půlky Prahy, jak by se v hrobě otáčel.

Tohle je vše co jsem chtěl říct. Jinak zdravim školní časopis, i tu přelítavou sketu Kubu, a přeju mu mnoho úspěchů. Myslím to upřímněJ.

Střípky

Hlubina temná,

noční obloha.

Kaše jemná,

zeleninová příloha.

Alternative Lyrics
 
Pivečko, rumíček
Žaludek jak kyblíček.
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Táta často slívku pil,
Taky na to doplatil.
Blil pak moc, nezmohl však nic.
 
Votvíraj hospodu,
čekám na schodu.
 
Sedám si ke stolu,
a sebou Ilonu.
 
Chlastali jsme vodku,
blili jsme pak na schodku.
 
Blili jsme, nezmohli jsme nic.
 
Ležíme v posteli,
celou noc jsme šukali.
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Kouří se mi z péra,
mám naň velkýho vředa.
 
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Co seš to za děvku,
mám teď kapavku.
 
Já si ho vyškubnu,
pak se vožeru.
 
Sedím sám u výčepu,
asi se zase zbleju
 
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Tak sem si ho sám vyškub,
z bolesti měl sem záškub.
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Alkohol je můj přítel.
potom co nemám pytel.
Blil jsem moc, nezmohl jsem nic.
 
Bliju furt, nezmůžu však nic.
Bliju furt, nezmůžu však nic.

Alternative Lyrics – soutěž

   Od tohoto čísla budeme uveřejňovat alternativní texty ke známým songům. Dnes je na pořadu dne grupa Green Day. Vy můžete posílat své odpovědi, jaký  song je parodován a každý, kdo vyšle správnou odpověď a bude vylosován, bude pochvalně zmíněn

Zpět na Archiv

ZDUŘ 09

Pár slov šéfissima, aneb bacha na caporegima DETONa

Pojednáníčko, tentokráte o podlých a zákeřných a anonymních útocích na ZDUŘ

Kronika ZDUŘe - část třetí

Kdy už to lidstvo konečně pochopí.

Maturitní ples 2006 aneb pějme píseň valaši

Hodnocení učitelů – omluva a náprava

Pár slov šéfissima, aneb bacha na caporegima DETONa

   Je to trochu s podivem, ale expanze ZDUŘe se konečně naplno rozjela, toto číslo by se mělo dostat do rukou i dalšímu ročníku z nymburského gymnázia, pro něž užíváme shovívavě termín fraška ( pro gymnázium ). Proto bych zde vedle jmen jako David Jeremiáš, Jan Nepimach, --------- , chtěl blahořečit a pochvalně zmínit i spolutrpící z druháku, kteří i přes obdržení technicky lehce nezvládnutých výtisků ZDUŘe 08 nepohrdli tímto dílkem, které nemá v celém světě obdoby ( což potvrdí sedm z pěti opilých bobrů ). Buďte tedy velebeni za vaši odvahu se na ZDUŘ alespoň podívat a děkujeme vám za vaše kladné ohlasy. Budiž Jahve veleben.

   No, k tomuto číslu. Rozjíždíme novou rubriku codename Pojednáníčko a k demonstraci síly naleznete v tomto čísle hned typickou zplozenost tohoto druhu. Je to lehce kontroverzní, takže to berte s rezervou, kromě pojednáníčka na téma útoků proti našemu všehoplátku není  a nebude cílem někoho urazit, ale spíše vyobrazit lehce netradiční pohled na nějakou tu společenskou záležitost. A jinak má šéfik má doma párek osmatřicítek, který nebude na rozřícený dav váhat požít, sice opovrhuji zabíjením, ale kulka v noze smrt nezpůsobí, takže tak. Budiž to výstraha pro všechny, kdo se pokusí ZDUŘ neoprávněně napadnout. Hold, žena není, tak se začínají projevovat šéfikovy sklony k destrukci, tak bacha, Michael Corleone byl drsnej, ale proti někomu, kdo má přezdívku podle extrémně nestabilní a stejně extrémně ničivé trhaviny to byl jen prachsprostej břídil. Holt jmenováním DETONa caporegimem ( něco jako šéfik mafiánskejch zabiáků, vždyť si kmotra přečtěte sami ) se nám povedlo ze záškodníka ve ZDUŘi udělat mocnou zbraň proti zlým a špatným lidem.

   No, konec strašení, kdo nás neprudí anebo prudí právem, nemá se čeho bát, bude svatořečen, mám vás všechny rád a rád se s vámi spojím prostřednictvím Meotaru, so we like connecting people. Nu, bavte se, nechť vám následující řádky přinesou něco poziivního, já si zapnu hvězdnou bránu a připojím se do sítě MeotarNET. Zrovna včera se vyklep jednoho týpka z planety JaraCimmrman v piškvorkách, tak to jdu zopakovat. Doufám, že mu to sedmý oko už dorostlo.

Pojednáníčko, tentokráte o podlých a zákeřných a anonymních útocích na ZDUŘ

Jednoho krásného dne, díky arktické vzduchové hmotě a extrémně vysokému tlaku vzduchu neobyčejně chladného, kdy byla zima taková, že zamrzly vodkovody a když jste řekli voda, plivali jste kostky ledu a kdo chvíli močil, již močí opodál, a kdy byl spatřen jeden statečný vězeň tohoto ústavu, jménem Tomáš Novotný s několika svými, podobně vyhlížejícími kumpány, jak jede stovkou kolem budovy školy ve svém voze Fiat Uno Turbo De Luxe bílé barvy s volantem v sériové výbavě, a kdy Michal Douša opět přišel pozdě, a tudíž byl zapsán, jsem se málem posral. Přežili jsme Detona, přežili jsme korektory, dokonce jsme přežili i jednu zcela scestnou žalobu jistých příslušnic slabšího pohlaví, ale tohle?

O co šlo? Onoho romantického dne byl na skříňce šéfíčka tohoto publicistického kolosu vylepen ZDUŘ 08, popsaný jakýmysi duševními výlevy dosud neidentifikovaného jedince, kterému se na našem (a někdy vašem) plátku něco nezdálo. Stálo tam cosi o nevalné kvalitě, mindráky z nekončícího mládí a ZDUŘ never more. Ani zaúkolování soukromého detektiva nevedlo k vyřešení případu, a proto to vyřeším tady a teď. Vyloučit můžeme celou redakci konkurenčního plátku, protože její hlavouni to z několika dosti závažných důvodů být nemohli. Jak známo, Michal Douša neumí psát a Jakub Novotný by se k tomu neodhodlal, protože jeho by se později, kvůli výčitkám náznaků svědomí, zasebevraždil. To by byla pro Čip čip čip a Dalešek citelná ztráta a tento plátek si nemůže dovolit negativní publicitu. Vyloučíme i všechny spokojené čtenáře, kterých je řekněme přes 30 ( šéfredaktor se jim tímto omlouvá a jejich oblíbený plátek jim bude od nynějška zasílat včas – pozn. Šéfika ). Ti samozřejmě nemají důvod hanit svůj plátek, za který navíc dávají 3 české koruny nebo deset eurocentů. Navíc předpokládám, že čtenáři ZDUŘe jsou natolik inteligentní a bystří, někteří dokonce i činnorodí, že kdyby se jim něco nelíbílo, řekli by to ať už mně, nebo šéfíčkovi. Zbývá tedy okruh lidí znepokojených existencí ZDUŘe, protože ti, co ZDUŘ nečtou, taky vypadli. Redakční záškodnící Deton, Vikslajvant a Petišev Perestrojka to taky nejsou, protože buď páchají zlo někde jinde, nebo si ukryti na neznámém místě vyměnují genetické informace. No a vzhledem k tomu, že víme pouze o jedné osobě, která závidí ZDUŘi existenci, která by jej nejraději zadupala do povrchu Zemského a která se k této své nenávisti vůči tomuto prototypu a průkopníku moderní a alternativní žurnalistiky hlásí, je to on. Mnohým se to nebude líbít, ani oné osobě se to nebude líbit, ale je to tak. JAN KNYTL je ten, kdo se bojí říct svůj názor naplno představitelům ZDUŘe. A jestli si myslí, že naše nařčení přečká, tak to má smůlu! HAHAHA! Se přepočítal! Blb! Máme totiž nezvratné důkazy, například grafologové potvrdili více než náhodnou podobnost písma Jana Knytla s pachatelem Janem Knytlem. Navíc byl Jan Knytl v době spáchání trestného činu jako jediný na místě, takže důkazy hovoří jasně proti němu!

Má k tomu obžalovaný co říci? Nemá! Závěrem proto pouze pár slov. To, že jsme ho odhalili, by se nezdařilo bez vydatné pomoci Maestra Jamese Hetfielda a také bez dostatečného přísunu Budvarů. Tímto bych jim chtěl poděkovat a doufám, že se sabotér poučí a příšte se na to vysere, protože CIA je všude! Ale dost bylo keců, pojďme se spojit, protože na nás čeká Meotar. ( neboj Honzo, než ti dáme betonový galoše, dostaneš zlomenou tužku, přeci jen, tradice je tradice – pozn. DETON )

Kronika ZDUŘe - část třetí

 Nu, minule jsme si dali dohromady základní vzhled a management ZDUŘe, nyní nám zbývá osvětlit potíže s vydáním aneb proč jsme ZDUŘ nevypustili již dříve než v onen památný pátek.Předně, vydání něčeho takového je prakticky nadlidský úkol. ZDUŘ měl být zónou svobodných pisálků, ale než by se jí mohl státi, muselo být vydáno alespoň prvé číslo. Na reklamu jsme neměli ( vlastně ZDUŘ byl už od začátku prodělečný podnik a ani dnes na tom nejsme o moc lépe ) a ani poslanecká sněmovna nepřijala naši nabídku, že jako protislužbu za jejich sponzorství o nich řekneme alespoň jedno dobré slovo. Nu, situace se zdála bezvýchodná. Nyní mohu prohlásit, že první termín 15. června 2005 se nám jaksi nepodařilo dodržet stejně jako asi pět dalších. Systém oběžníku i pozdějšího plátku za tři korunky byl již vymyšlen, problém byl jak a z čeho vyrábět. Výrobu nakonec zajistila školní kopírka, problém byl ovšem stále u autorů. Ti na to srali a raději se věnovali vrháním jogurtů z oken školy na procházející papaláše. Tak probíhalo září i půlka října, v létě přeci jen bylo jasné, že nic nebude, RDX se tahal za ženskýma, Mr.G nejspíš taky a když oba neseděli a nerozumovali u půllitru s BUDVAREM či neposlouchali metal, snažili se kontaktovat jistou divoženku, aby s nima počítala na kafe ( foto ještě máme, tak bacha, pozn. RDX ). No zkrátka, nebýt RDX, který neprosíravě před jedním z budoucích členů legendárního G-Teamu zaštiťující svou slávou takové břídili jako Vosk Pokulích prohlásil, že v pátek ZDUŘ bude,nevíme, jak by to dopadlo. No, vlastně víme. Byli bychom vládci školního časopisu, měli bychom ženskou na každej den, každotýdení sud Budvaru k vlastní spotřebě atd. ACH JO.

Kdy už to lidstvo konečně pochopí.

 Není tomu tak dlouho, co jsem ležel v posteli, bez ženy, za zvuků basovky Steva Harrise a přemýšlel o pivu. Je možné, že Vás tyto řádky nebudou zajímat, ale bude se jednat o kvalitní parodii jednoho myšlenkou zajímavého, přesto debilně zpracovaného článku, který se objevil v Píčešku a tak se snad nebudete nudit ( jedná se o článek o vodě ). Každopádně si radši všichni šáhněte na svědomí, žádná slušná osoba určitě nejste ( což dokazujete čtením tohoto ), zato inteligentní ano ( což dokazujete čtením tohoto ) a možná i vnitřně krásná ( což prokážete poslechem heavy či německého power metalu ). Každopádně pozor, zásoby piva nejsou nekonečné.                                           Ruku na srdce, kolikrát jste již nechali nedopité pivo. Nevěřím, že se Vám to ani jednou nestalo, kolem toho desátého, třicátého ta chvíle vždy nadejde. Jasně, vody bude vždycky dost, ale co chmel. Následkem těžby ropy na jihu Moravy došlo ke snížení produkce chmele. Možná přechodná situace, ale pravděpodobnější je, že jednou a možná už brzo se začne těžit ropa v celé naší zemičce a co pak. Pak ustane pěstování chmele po celém světě, neboť pivovary v Asii, kam se dovážel chmel z celého světa, zkrachují, protože CZECH BIER už nebude existovat a ony neprodají, protože každému ihned dojde, že se jedná o falzifikát. Sakumprásk, dojde pivo.                                                     Ilustrujme si to v takovém roce 2087, kdy mi bude přesně sto let a kdy oslaví Manowar 105 let od vydání první desky, načež sehrají koncert obsahující všech 986 skladeb, které za ten čas dali dohromady. Budu slepý z věčného popíjení denaturovaného lihu ( slivovice není, neboť na Moravě nerostou švestky, ale ropné věže stavěné koncernem Komárek International Company. Dvě třetiny světa budou mít umělá játra a ani jednomu z nich nebude sloužit zrak, neboť kromě čistého lihu není žádný alkohol. Nikdo nepije nic pod čtyřicet procent obsahu alkoholu, protože to všechno se prolévalo pivem. A tequila taky není, neboť ji impérium lihovarů, které nyní vládne světu zakázalo, aby nenarušovala prodej čistého lihu. Zbylá třetina lidstva pak žije pod zemí a snaží se objevit legendární poklad, poslední sud Budvaru z roku 2012, jejíž hodnota je nevičíslitelná. Přitom pijí limonády z Normy a tak často umírají na nemoc plastového žaludku. Zemi vládne imperátorka Georgie Bush-Komárková, majitelka všech světových lihovarů tvrdou rukou, SSSR 2 bylo zničeno. Jediné hezké místo na zemi je tak Německo, kde hitlerův syn Uwe zavedl pití krve židů, takže se jim po pivu nestejská. Celková populace se zde počítá na statisíce a židé brzy dojdou. Armagedon? Ne, došel Heinecken. A kdo za to může? MY, KTEŘÍ NEJSME SCHOPNI PIVO DOPÍT. Kdybychom každé pivo dopíjeli až do dna, byla by jeho spotřeba rovna výrobě a vedení pivovarů by se z nespokojenosti zákazníků, kterým dodali pivo se zpožděním nezhroutili a nikdy by nepřipustili, aby se místo chmelnic stavěly ropné věže, jen aby byl benzín do aut s velkou spotřebou vyráběných v Americe, která tolik žerou jen proto, aby uvezla tlusté američany, kteří pijí zázvorové pivo, což není pivo, ale svařené chcanky klanu Bushistů. Takže začněte dopíjet, koukejte se opíjet a nepíjte denaturák. Dokud bude pivo, bude dobře. Čili pijte pivo, zachráníte chmel, zachráníte svět a nedočkáme se dalších po ropě lačných Bushů . So CARPE DIEM , což znamená, že já se vzdálím do krčmy a dám si pivo. Konec konců, je to zdravější než líh a plné vitamínů, které v mlíku nenajdu.

Maturitní ples 2006 aneb pějme píseň valaši

 Tak se nám kvok s kvokem sešel a nymburská fraška, papaláši naivně nazývaná gymnázium uspořádala další maturitní ples a to opět v Holé ( rozumějme Lysé, to jen autor nemá tuto osadu ve středním polabí v lásce ) na výstavišti.     Již od počátku bylo jasné, že veškerou zábavu zajistilo gymnázium, možná i více než chtělo. Už počáteční fronta na šatnu mnohým lidem připoměla, jaké to bylo ještě před rokem stát v chumlu na obědy dirigované lady Alfa-Bravo-Afro okupující checkpoin Charlie. Jenom ta hesla o pravé povaze komunismu tu chyběla ( jo, komunismus je svinstvo a KSČSSD jsou svině ). No, rozjezd nebyl o mnoho lepší. Konferenciérka, hnusná jak jen zákon káže, pokoušela se marně jako kdysi direktor oslav 100 let frašky ( gymplu ) umravnit lid, který na její pokusy umravnit jej sral snad ještě více než rusové na návrh přestěhovat Moskvu na Sibiř ( to jen, aby bylo vidět, že ZDUŘ se ve světové situaci orientuje - takový návrh byl v Rusku opravdu projednáván ). No, zkrátka, než nastoupila Oktáva A a její výstup, za celou dobu této nevelkolepé a vlastně bezvýznamné show, bezvýhradně nejlepší a to i přes fakt, že přes vydařený únos vlastní třídní se ji z toho okna prostě nepovedlo vyhodit. No, škoda, alespoň bylo o jednoho totálně sťatého kantora víc a kapitalisticky smýšlející barmanky měly své rejdy. Áčku se tedy výstup povedl a šli to řádně zapít. Pomalu se dostávám k šerpování. Tak tedy, trio Hantonová, Hovorková a Mahnelová nastoupilo, aby provedlo nějakej rituál, při němž vrazilo budoucím snad maturantům pásku s nápisem a kytku ( kde je ta doba, kdy se u toho pila krev podřezaných nemluvňat, to byly časy ). No, Afrowomen a šéfka Béčka vyfásla lyže, samozřejmě řádně polepené semtexem, dálkový odpalovač byl pak svěřen budoucím generacím. No, a na Hantonovou bylo spácháno okolo sedmdesáti atentátů, když kdosi z davu vytáhl pytel plně konvertibilních českých korun a pokusil se dobře mířenými ranami rozbít její hlavu.    Fajn, blekotání k oněm hrozně nedůležitým záležitostem je z krku, teď postřehy. Tak tedy, abych zdůvodnil valachy, tak musím podotknout, že za celý večer jsem pozřel pouze alkohol typický pro moravu, tedy asi litr bílého vína a něco málo pod čtvrt litru sedmdesátky slivovice, která neutralizovala veškerý alkohol a tak si vše pamatuji. No, dál bych se rád zmínil, že ZDUŘ i přes snahu podvratného Douši ( člen ČSSD, čili problémy s chápáním demokracie ) zůstává v rukách dobrých a ne školních. Čili bububu ty zlobivý Píčešku. Dále se omlouvám slečně, s níž se mi nezdařilo ani imitovat snahu tančit, takže Jano promiň. Dále přeji mnoho zdarů milenecké dvojci, která si to během vykonávání mé potřeby rozdávala ve vedlejší kabince a dívce, jenž ve stejnou dobu ( cca 5 - 20 minut ) asi třikrát omylem navštívila pánské záchody, aby pila kvalitní alkohol a vyhnula se tak problémům se ztrátou orientace a zraku. Neméně důležitým postřehem pak budíž fakt, že zde čepovali jedinou poctivou státní záležitost a tou budiž pivo Budvar ( dobře bylo v lahvích, ale teklo to jícnem stejně dobře ).

Na závěr pár slov ke staříkům. Je nutno uznat, že se jich pěkná řádka ožrala jak za mlada ( a v pondělí ráno to bylo i dosti znát ) a naše extra pařmenky se jim zkrátka nemohly rovnat. Alkohol jest také možnou příčinou absence projevu muže, kterého všichni nazývají ředitelem frašky ( gymplu ), ovšem ZDUŘ již dávno ví, že situace se mu již dávno vymkla z rukou. No, jestli se chcete zasmát, přečtěte si na školních jednou-za-uherskej-rok-a-spíš-ani-to-ne aktualizovaných stránkách jeho úvodní slovo.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 10

ZDUŘ on the Road

Little Piece Of Bullshit

Cestování bez pendolina

Báseň o Pendolinu

Pojednáníčko, tentokráte o metalu

Kronika ZDUŘe – část čtvrtá

ZDUŘ on the road

   Tak a je to tady. Poslední číslíčko vycházející ze starého zákona alternativní novinařiny je zde. Stejně jako z partička mladejch kluků z pobřeží slonoviny, co od rána do večera kopali do kokosů a stali účastníci MS 2006 ve fotbale, tak se ze ZDUŘe pomalu stává cosi, co lze číst i po druhém infarktu. Konec srandiček starých, přichází srandičky nové. Důchodci a blondýnky, co maj místo prsou cosi o velikosti cisteren už nejsou tak ftipné, jak kdysi a i my už chvíli pokulhávali. No, změna je život a my jsme always on the road ( no, faktem je, že ta cesta vede věčně od Gregorů do jiné putyky – jméno doplňte sami ).

   Každopádně, toto číslo považujme všichni za přestupní, neboť nyní se odebíráme do dosud neprobádaných končin, kde není problém skončit napíchnutý na kůle z dřevotřísky. Hodnocení učitelů, pojednáníčka, poplkáníčka a nově rubrika Cestování bez pendolina, to bude jen začáte. Nevíme, kdy nás zlynčujete, nevíme, jestli nás budete blahořečit, zkrátka prohlašuji z titulu plíce, srdce, nehty a don ZDUŘe, že uděláme maximum, aby se za od příště pět korunek dostalo do vašich zlatých pracek něco, co by se mělo prodávat za stovku, ale my Vás i Vás máme rádi, tak budem držet cenu stabilně nízko, Ať už to bude klasické či speciální číslo. Takže, dost keců, bavte se u našeho plátku s několikaměsíční tradicí, který překonává všechna očekávání. A jinač se ještě omlouvám kebabovi, ale ty články se mi prostě nepodařilo dostat do pracek, čili až příště……

Little Piece Of Bullshit

„Meotar – connecting people“, „Meotar – ideas for life“... Všichni určitě známe tato a mnohá další hesla, vztahující se k onomu bájnému předmětu a k bílé paní, která jako jedna z mála lidí má povolení 008, tzn. že jej může používat. Kde se však tato hesla vzala? Abychom to zjistili, musíme podniknout menší epochální výlet hvězdnou bránou, kterou má RDX v garáži a kterou napájí generátorem studené fúze, tentokráte do ...

   ... hajzlu. Do kdy vlastně? No jasně, do roku 1848, kdy byl vydán Komunistický manifest. Těsně po vydání této zásadní publikace obešlo strašidlo komunismu rodiště malého satánka Doyla, kandidáta věd a lapilo jej do svých, od srpu a kladiva zmrzačených rukou a dalo mu takovou přes držku, až se z toho pomalou genetickou mutací vyklubala do dnešní podoby. Mladá Doyle navštěvovala školu spolu s mladým Uljanovem, a již tehdy se u nich projevovaly sklony vyvolat ve třídě třídní boj. To se však nezdařilo, a proto se oba stáhli do ústraní, kde začali pracovat na projektu „Meotar“. Původně mělo jít o střelnou zbraň, kterou chtěli bolševici prvně užít při revoluci v roce 1917, avšak shodou okolností se z ní vyklubala psychiku oslabující mašina, schopná skolit i sebemenšího odpůrce režimu. Třeba na Meotaru si soudruzi promítali plán obsazení Dumy a později s maršály Žukovem, Koněvem a Buďonným taktické plány před rozhodujícími bitvami na východní frontě. Doyle se postupem času vypracoval a stal se osobou, která sice stojí poněkud v ústraní, ale tahá za nitky jiných soudruhů. Krásnými příklady jsou záhadná smrt jejího prvního manžela Lenina, za svobodna Uljanova, dále úkladná vražda Lva Davidoviče Trockého a dosazení svého nového milence Stalina do čela Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Smrt Stalina, doposud považována za jakousi mrtvici, byla způsobena ve skutečnosti tím, že jej doslova usouložila k smrti. Po tomto nepříjemném incidentu Doyle zahořkla, a stáhla se úplně do ústraní, kde hibernovala do roku 1989 (pouze se převalila na bok, když nám bratři ve zbrani přišli v roce 1968 na pomoc). Po Sametové revoluci se však vrátila, protože změnu režimu na demokratický, by jinak nepřežila. Potřebuje totiž komunismus jako já pivo, heavy metal nebo ženskou (a zbytek redakce určitě taky). Vzala znovu do ruky posvátnou knihu komunismu (vázaný ročník fólií pro Meotar) a vydala se na náš Gympl, kde straší a podněcuje k puči dodnes.

   Jestli i po přečtení tohoto článku někdo pochybuje o napojení min. jednoho kantora fyziky na komunismus, nechť dostane po hlavě jednou VUMLem (vulkanizovaný učitel marxismu-leninismu)., a to pořádně. Už se to blíží – Meotar! Get ready!

Cestovani bez pendolina

 Ano, i Vy vítejte a buďte poctěni, že se k vám dostala tato rubrika stejně tak, jako my jsme poctěni, že jste si nalezli čas na čtení tohoto výplodu. Tak, dostáváme se k nevyhnutelné otázce, kam dneska? Dneska ještě nikam. Rádi bychom vás v tomto úvodním díle zahrnuli kopou rad, které vám pomohou při organizování celého toho výletu.              Čili, jak se sbalit? Nejlepší je vyběhnout na dvůr a dát si panáka na kuráž. Následně celý dvůr vyklidit, kočky hodit psům, psi sníst v rámci příprav na exotickou kuchyni, starý auto shodit do jezera, babku s prádlem poslat na Sibiř, no prostě udělat si čistej plac, aby jste měli kam nasypat tu hromadu věcí, co budete potřebovat s sebou. Co s sebou? Babka je na Sibiři a kočky sežraný. Je tedy nutno zaběhnout do nejbližšího MAKRA a skoupit veškeré konzervy a lahváče. Když vám někdo bude říkat, že se na dovolenou nejezdí chlastat, prašťte to ARO pivem po hlavě. Je to idiot a neví, co je zdravé, tak, ať se mu rozsvítí. Tak, stravu bychom měli. Na čem ale vařit. No přece na skladném vařiči s pěti hektolitrovými propan-butan lahvemi s automatickým otvíračem konzerv a lahváčů kombinovaném s vývrtkou ( ačkoliv víno se pije z demižónů, tak co ), samozřejmě s pásovým vozíkem a cihlovým krbem. No, teď ještě, v čem to tahat. Než dorazíme na místo, šerpy mít nebudeme a armádní transportér zkrátka do těch pidipřihrádek v letadle nenarve, fakt to nejde, pomáhala mi s tim letuška, ale VONO TO VOPRAVDU NEJDE. Čili nám bude muset stačit kufřík 1x0,5 metru. Protože jsme prozíraví, koupíme dva za cenu jednoho. Konec s potravou, co ale na sebe. Tady dost silně záleží na destinaci, většinou si však vystačíme s džínami, džínsovou bundou a zlatým řetízkem. Toto oblečení je univerzální všude na Zemi a všude budete zkrátka za frajera, ženy pak za přitažlivé sexy kočky ( o podprsenkách nepadlo ani slovo ). Pokud ale míříte na blízký východ, není od věci vzít s sebou kevlarovou vestu, přístroj na noční vidění a nějakou tu špuntovku, optimální je P90 či P91A, které dovedou napáchat pěknou paseku a vejdou se vedle kartáčku na zuby. No, saky paky už máme.Jak ale získat informace o našem cíli? Jednoduše stačí zajít do nejbližší nemocnice či psychiatrického ústavu a najít někoho, kdo odtamtud připutoval. Tito lidé vám narozdíl od prohnaných cestovních agentů takřka nebudou lhát. Jen musíte to, co řeknou vnímat opačně. Čili pokud vám beznohý řekne, že je to tam děs, berte to jako ideální cíl, kde se nebudete nudit. Pokud řekne, že je to tam hezké, serte na to, většinou bývá návštěva takového místa nudnější než východoněmecké porno promítané v národní galerii.                                                                            Poslední zmínku bych věnoval přípravě na aklimatizaci s prostředím, jaké vás bude čekat na kýženém místě. Vaše návštěva může klidně skončit ihned, jakmile vylezete z letiště a rozhlédnete se stejně jako vaší smrtí, protože KB se opozdila s platbou vašeho výkupného, čili se na to psychicky připravte a procvičte pár vět, jako ,,Ten pytel přes hlavu ne, jsem klaustrofobik" či ,,Řežte pouze nožem namočeným v lihu, nerad bych chytl do krku infekci" nebo pro případ, že dotyčný na vás si brousící zuby bude ledový medvěd ,,Bééé, kykyrykký, mňau" ( medvěda to zmate, neboť jeho kořist dozajista nikdy nebyla člověk vydávající zvuky zvířat, která nezná, dle posledních zpráv však tato finta funguje i na guerilové skupiny, které se strachem v očí utíkají, neboť vás považují za fatamorganu ). No, a kdyby ani jedno nezabralo, zkuste ,,Nejsem američan, ale čech a mám pivo". Uvidíte, že tato věta dovede kdekoliv kromě Ameriky nadělat mnoho přátel. Tak, víme jak na to, takže příště vyrážíme.

Báseň o Pendolinu

Již vzhůru, lidé v tomto vlaku,        Dost napásl jsi se pohodlí,

v cíli svém chceš-li dnes býti?        rychlosti a baget balených!

Ten cíl se ztrácí v temném mraku       V softvéru se to zase mydlí,

a přestalo se topiti.                  tak kufry sbal a do polí!

Poslední kousek zdechl,                Poslední kus je mrtvý,

nebyl to dobrý chov.                   křičme do všech čtyřech stran!

Pro tohle Pendolíno                    Ty substráte, jen se modli,

osudem byl Krasíkov.                   ať zastaví tu Košičan.

Pojednáníčko, tentokráte o metalu

Mnoho lidí se už v tuto chvíli chytá za vlasy, neboť ví, že většina redakce je heavy metal pozitivní, zatímco oni ne. Já jakožto redakční mafioso nyní hodlám těm všem rozeslat zlomené tužky a vyrazit na křížovou výpravu proti těmto odbojářům, neboť jsem křižácká píča.

Takže co. Bude tu malé peklíčko, až z toho zlatovláska začne pelichat a nEminem bzíkat. Jakožto krásní a nadaní metal fans cítíme potřebu zastavit postup všudypřítomných popíčkářů vnucujících nám svůj hnůj. První jejich útok shrnutý do věty ,,Já znám ten váš metalshit" budiž hbitě odražen větou ,,Jo, asi tak jako znáš děje na planetě JáraCimrmann". Celé je to o tom, že většina popíkářů považuje za heavy metal  takové kapely jako Rammstein a i když náhodou se trefí do nějaké opravdu heavy metalové sebranky, znají jen zlomek její tvorby, čili Metal fans vs. Blbci 1:0.Druhou často používanou větou popíkářských výpadů budiž ,,Proč se nám sakra snažíte vnucovat ten váš metal, když je hip hop a R´n´B jediná kvalitní záležitost ( popřípadě si doplňte cokoliv jiného, pozn. Autora ). Věta ,,My nikomu nic nevnucujeme, zatímco vy tím vnucováním smrdíte jako číňan po celodenní šichtě" s těmi potvorami hravě zatočí. Navíc jsem zjistil, že popíkářská věta je jen obměnou vzoru ,,Nejste schopni přijmout cizí názor, zatímco my máme pravdu", čili můžeme větu využít v libovolné debatě, samozřejmě s určitou obměnou a tak poslat našeho protivníka elegantně do prdele.Konečně finální věta, kterou používají popíkáři v chvílích nouze, do které se dostali jen kvůli vlastní blbosti, že začali plkat s tou správnou metalovou sebrankou, zní ,,Vždyť ten metal je jen o chlastu a šoustu a vy jste banda prasat". Klidní krásní metalisté mohou jen mávnout rukou a klidně ukázat sami na sebe, neboť ,,Mezi metalisty se počítají slušní správní lidé a ne smažky, které se po nocích válí před Alcatrazem a huba jim pění". Pokud si dobře pamatuji, v Alcatrazu heavy metal jaktěživ nehráli a taky to tam podle toho vypadá. Nu, Metal fans vs Pop Blbice a blbíci 3:0, konec debaty, Sedláček dostává po hlavě reprobednou vyluzující pazvuky Blek Ajd Pís za protěžování Vox Populi a my Heavy metal fans zůstaneme svobodní, mladí a vnitřně krásní, neboť posloucháme něco, co hlásá svobodu rozhodování, přátelství a vyzívá k boji za tyto hodnoty. Není to zkrátka jen nějaká banda namasenejch černejch bratrů co cosi plkaj, většinou jen o tom, jak jim všichni ubližují a jak jsou všichni špatní. Šup s nima na nucené práce na Sibiři, ať poznají, co je to krutý život. Kdyby poslouchali metal, tak …….

Kronika ZDUŘe - část čtvrtá

 Takže ZDUŘ se nám vesele rozběhl. Narozdíl od minulých dílů této historikální rubriky se už nebudeme zabývat záležitostí, jak se z roviny ideálu přesunout to roviny praxe, nýbrž historií ( a často i histerií ) ZDUŘe. Možná se to někomu zdá nesmyslné, ovšem vzhledem k tomu, že ZDUŘ se stává již zaběhnutým velkopodnikem, který postupně nabírá nové a nové čtenáře a ne všichni vědí o skandálech, které se tu za dobu existence této kulturně a zpracováním vysoce kvalitní zhovadilosti, která se  probojovává z jeskyně plné smradlavých mědvědů z cirkusu kdesi v Namíbii na výsluní alternativní investigativní novinařiny.      Tak tedy, ZDUŘ, jak jsem již minule psal, vznikl osvědčenou metodou z úterý na pátek a v pondělí byl i vypuštěn mezi širou veřejnost. Již první ohlasy byly vskutku kladné, koneckonců jsme byli ve výhodě oproti zatím plánované konkurenci. ZDUŘ byl zdarma formou oběžníku, obsahoval články, co takřka každého zaujali a neměl organizační problémy, neboť redakci tvořili jen dva nadšenci se sklony k metalismu, což je dodnes činí spolehlivé, neboť svých slov vždy dostojí a nagelovance blijící na babičku partou popíkářů sraženou k zemi na železničním přejezdu vždy do krve zbijí a compact disc s technem jim spálí. Zkrátka jsme fungovali jako dobře naolejovaný motor Fordu Mustang, ročník ´69. Tak ještě, aby to nefungovalo. Druhé číslo se neslo v podobném duchu, začaly přicházet první příspěvky do Investičního fondu alkoholiků, zpráva o návštěvě Klausovi Vaška prokázala, jak jsme občas i schopni být objektivní a recenze na Fousatýho ( stejně je vopeřenej - pozn. šéfika ) hada měla též úspěch. A vyhlášení první ankety, Piva ZDUŘe, to mělo mediální ohlas o velikosti, jakou jsme ani nechtěli, ovšem naše Budvarem obdařované žaludky vymyslely způsob, jak to pořádně rozmáznout a hle, antikapitalisté přešli do světa snadných výdělků na velkých skandálech. Zabývat se tím však budu až příště, neboť nyní bych rád zakotvil a tento díl ukončil zmínkou o čísle 02,5. Možná je vám divná číslovka, vysvětlení je však na snadě. ZDUŘ kdysi, když Země, vesmír a společenská vrstva důchodců byla ještě mladá, vycházel ZDUŘ každých třináct dní. Toto číslo však bylo z dosud neznámých důvodů nutno zpracovat o týden dřív, a jelikož jsme z něj nechtěli dělat speciál, odhadli jsme zhruba, kde se v intervalu mezi čísly dva a tři nacházíme, zaokrouhlili jsme to a stalo se.                                                                                   

Důležitější však byl tentokrát obsah. Konečně se zadařilo, a ZDUŘ nebyl jen dílem dvou lidí z redakce, ovšem objevily se hned tři příspěvky externistů. Pokud toto číslo nevlastníte a ani jste ho nečetli, spojte se s námi, my vám jej rádi vydáme. Jedná se totiž o dosud nejlepší výsledek našeho snažení. ZDUŘ byl od počátku koncipován spíše jako free-zone pro články externistů, což toto číslo splňovalo, navíc se jednalo o příspěvky zdařilé. Kebabova báseň Dyliny slavila takový úspěch, že se autor v mžiku zařadil mezi jména jako Žáček, Seifert, Hrubín či Cimrmman, což nás vedlo k nabídce spolupráce, což Kebab po pár pivečkách nemohl odmítnout. Vlastně se nemohl ani postavit, ale to je jiná histerie ( to není překlep, historie je příliš slabé slovo - pozn. autora ). Vedle posazená báseň zástupce šéfredaktora pak sílu Dylin umocnila, neboť to byla vtipná a umělecky hodnotná sračka. Zbylé dva články, tedy první díl rubriky Chelsea fana Z deníčku zasloužilého opilce a Pozvánka na besídku od Jakuba Novotného, toho času ve třídě 7MB také zazářila svými kvalitami ( to, že to tady píšu, kdo to byl a podobně je jen z důvodu, aby čtenáři pochopili, že když ještě nebyl papalášem ve školním časopise, tak mu psaní jakž takž šlo ). Zkrátka toto číslo se opravdu podařilo, ačkoliv jeho obsah částečně přispěl k první krizi, co kdy ZDUŘ sužoval, ale o tom až jindy.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 11

ZDUŘ like heaven

Riport z LVVZ – Lyžařskovojenského veterinárního zájezdu

Debatní Koutek

Beer story

Drby & plky & frky

ZDUŘ like heaven

   Tak a je to tady. Znovu či opět, jak kdo chce. Rok se s rockem sešel, já jsem chytil kašel a nový ZDUŘ is comming soon, nebo spíš NOW. Tak teď. Po mnoha letech, kdy jsme se brodili krví naší, rozvinuli jsme sítovku intrik a úplatků. Co to znamená? Máme MOC a nebudeme si brát servítky ( což obsah tohoto čísla dokazuje ), navíc jsme dospěli k závěru, že nedospělí lidé toho hodně nakecají a dělají prd. Čili se vinou jejich přesouvá Hodnocení učitelů na někdy příště. Navíc zdviháme cenu, neboť pivo je drahé a i bez něj jsme díky školní kopírce, za níž škola údajně platí 10 000 Kč měsíčně ( jedná se prý o pronájem, čili je vidět, že na papíry není, ale na blbé hospodaření zjevně ano, pokud nám i zbylé zdroje naši informaci potvrdí, očekávejte článek  ) v těžkém mínusu zhruba 20 Kč na číslo na redaktora ( no nečumte, když nám ta posraná sračkální mašina žere kromě peněz i housky a kyselé okurky, tak už je to na pováženou ).

   No, nevim jak to dopadne, ale brzy by se k nám měla přidat i sympatická redaktorka a tak už nebudeme obviňováni z neustálého propagování Kultu pivního tácku. A možná se objeví i něco hezkého ze strany naší. Čili sečkejte s námi, máme vás rádi.

   Až na jednoho vola. Jmenuje se Martin Pavlíček, je to vymaštěnej basketbalista ( čímž neříkáme, že basketbalisti jsou vymaštění, ale on zkrátka je ). Jakožto všem známý šéfredaktor mu tímto vzkazuji, že je to zamindrákovanej namyšlenej debil a na rozdíl od Jana Knytla si odpověď na jeho bezduché plácání ( chce bejt zajímavej a působit inteligentně, což mu nejde ) nezaslouží ani speciální článek, ovšem my si nenecháme žádnou falešnou kritiku za účelem nějakého sebeukájení líbit. Takže tak. A komu se to nelíbí, ať odfrčí ke Kauflandu. Howgh.

Ríport z LVVZ – Lyžařskovojenského veterinárního zájezdu

V neděli 8.1. jsem se probudil s příšernou kocovinou. První myšlenka byla: vodu! Druhá: potřebuju na záchod! Třetí: ty vole, co jsem moh včera dělat?! Poté co jsem si umyl zuby a dal volný průchod druhé myšlence, řek sem si, co budu dělat? No jasně! Zkusim ještě vyspat tu kocovinku. Z mého šlofíčku mě probudila máma, že si mám sníst oběd. Něco málo jsem pozřel, nevrátil, a byl jsem spokojen. Pak se mě ofšem máti zeptala, mám-li již sbaleno. A já na to: a kurva! Že nemám sbaleno mi to hnusné ráno vůbec nedocházelo. Tak jsem se na to vrhl jak na langustu nadívanou bešamelem, čili tempem 1 triko za 5 minut. Navíc jsem si každou chvíli myslel že si nabliju do krosny a pojedu leda tak do prdele. No, nakonec to nějak dopadlo, kupodivu jsem si zapomněl jen pingpongovou pálku, kterou jsem hodlal umlátit své spolubydlící, tak sem se pro ni vrátil.

Takže s menším zpožděním sem se ocitl v autobuse do Koketnice nad Mizerou a doufal že řidič včera taky trochu přestřelil. Asi jo, protože pravoúhlý zatáčky řezal stosedmdesát a s mým žaludkem přímo čaroval. Radši vás ušetřím detailů o té cestě, tu by měl ještě pamatovat každý. Zábavnější to bylo v Koketnici, protože jsme se nechali nad chatu shodit z vrtulníku. Až na toho co uvíz v komíně dobrý.

Na večerní válečné poradě jsme se dozvěděli program celého výcviku. Hlavní cíl: PŘEŽÍT! Vedlejší cíl: alespoň dva by přežít mohli. Čekal nás totiž skialpinismus, útěk před střední lavinou (na tu se stačí dobře odpružit), výlet na ledovec, celoroční výlet na běžkách bez návratu či šance na návrat, a také popíjení zkvašeného mléka (samozřejmě že čokoládového s příměsí vanilky a extraktu z jojobového oleje).

První den byly ztráty minimální, pouze jeden ťunťa se opíral o hůlky takovou silou, až si probodl slinivku. Druhý den se nešťastnou náhodou urvala jedna sedačka na lanovce (ňákej neřád ji totiž naříz, chichi J). Druhou noc se Hybler ožral. Samozřejmě to musel řvát na celou chatu a ptát se své neteře kde je a co ona je vlastně zač a co tu dělá. A taky si poškrábal cédéčko. Třetí den jsme museli jít do města. Tam jsme zlikvidovali dvě hospody, jedenáct štamgastů, kandelábr, půjčovnu kol, sebe, své blízké, blízké našich blízkých a taky sto šest lustrů + vánoční žirafu. Škody za jedenáct milionů za nás uhradil Vladko. Taky jsme mu za to dali patřičně do držky. Posledních pár dnů většina účastníků zájezdu umřela na ledovci nebo našla smrt v severních mořích, popřípadě v posteli na lepru na rýmičku.

Poslední den byl bomba. Museli jsme (teda ne všici, ale já zrovna jo) uklízet jídelnu. Měli jsme vynýst do lesa pochybnej kýbl plnej pochybnejch sraček. Věchtová řekla, že je to zbytek od obídku a že zvířátka to rády spapinkaj. Jo, hovno zbytky od oběda! Ňáká biomasa to byla! Nicméně do lesa jsme stejně vylili. Den po našem odjezdu prý z lesů vyskákaly dvouhlavé srnky a šavlozubí králící, o kokrhajících muflonech nemluvě.

Ten samý den nás potkal  u chaty Šakal z VyVolených a chtěl nás sbalit na horkou čikuládu s mlíkem do čekulády. Nepovedlo se. Taky měl přijet Šrek, na kterého všichni čekali. Měl dorazit v 15:30, ale to jsme bohužel odcházeli. U autobusu jsem vypátral příčinu jeho zpoždění: Nova zaplatila pokuty a nezbyl jí ani flok na vlak, takže tu zelenou obludu poslala z úsporných důvodů na cestu gympláckym autobusem. A když mi ten hajzl nechtěl dát autogram (protože je negramot, ale to já vim), tak sem ho kop do holeně a ještě mu dup na palec. Tim bych tak nějak zakončil průběh lyžáku, však máte vlastních vzpomínek dost. Snad pár hlášek na konec: Poslušně hlásim, nablito! Já mu dám pěstí tou flaškou! Řikejte mi dělo! Kluci, vzbuďte mně až se pudu mejt.

A nakonec, co je lepšího nežli písnička?! Máte ji vedle.

Jdoucí na smrt zdraví Věchtovou!

1.Stopa je strach, a stěr, a zadupanej Bína   

Krvavý šmouhy padaj do sněhu,

A z běžek strach, tvůj špek,                

A Věchtový se vzpínáš,                

A chvilka touhy pro pár vocasů.                   

2.Stopa je bič, je zlá, jak ta žlutá píča   

Má v rukou hůlky, u pasu dynamit.     

A z očí zlo jí plá,                             

Když pošle do neznáma,                           

Tři křehké dívky,bílých Sportenů.     

3.Tou stopou dál jsem jel,

Kde na zemi se zmítá,

A snížek víří Tomáš Šimáků.

Metal mi hrál, zvuk těl,

Co do  propasti padá,

Zvedá lavinu, která zahubí.

4.Stopa je tér, a strach, a zadupanej Bína,

Žíhaná včelka od Věchtodlaka

Červený vosk, můj brach

A sto let starý běžky,

A děsně velká sněžná oblaka.

Re.Věchtová snížek je bílý jak běžky Daniely,

Počkejte chvíli, nohy mi ujely.

Ta strašně hnusná, vteřina vymlácení.

Věchtová mávnou, a budem pomláceni.

Morituri te Salutant, Morituri te Salutant

Debatní koutek

Ve čtvrtek 9.2. 2006 se v rámci příprav na hovno konala cvičná debata, ve skvadře našeho debatního šefíčka a miláčka davů Oty Sedláčka, v učebně číslo 74, ve druhém patře, za nepříliš příznivých povětrnostních podmínek, konalo tradiční debatní klání (nebál bych se použít slovo derby), setkání mistrů, liga výjimečných, tentokráte konané za mimořádného zájmu obecenstva (ostatní týmy), rozhodčího (Ota), médií (ZDUŘ) i kantorů (svou účastí nás poctila i Jiřina-Piňďour-Koláčná-ta-co-nemá-skripta-buzna-lesní-zdraví-škodlivá).

   Do arény byly tentokráte vrženy dva týmy – jakýsi pochybný soubor individuí z druháku a G-tým, toho času toliko úspěšný a ve formě, která měla pro jednou mimořádně vzestupnou tendenci. Bookmakeři pro tentokráte favorizovali negativní G-tým s kurzem 1,1 na výhru. Nikdo si nevsadil. Navíc nám hrála do karet i teze, že „Rozvojové země...“. G-tým byl navíc motivován „úspěchem“ jistého týmu z alternativní soutěže, pro kterou bylo hnedle vymyšleno heslo „Nestaňme se magory, jak soutěžící Agory.“ ( no, původně to znělo ,,Nebuďme magory, zbavme se Agory“ ale co – pozn. Šéfika ). Pokud bude Agora chtít něco namítat, ať vězí, že slogan „Nestaňme se magory jako soutěžící debatní ligy formátu Karl Popper.“ nezní tak úderně. Tímto však týmu z Agory gratuluji k úspěchu a konstatuji, že na G-tým všichni serou. Myslím to upřímně. Ale abych se nezdržoval takovými maličkostmi. Poté, co byl match zahájen a my byli zasypáni první sprškou sraček soupeřů, naklusal suverénně Chelsea Fan k pultíku a začal popisovat setí semene za pomoci patní důlkotvorné metody v zemích pásu Sahelu. Z dalších zajímavostí – vedly se spory o kupní síle středoafrického franku, o motivaci Afričana přežít, o vypěstování salámovníku na rovníku, o krachu jamajské mlékárny a zmíněna byla i problematika týkající se přenosu viru HIV mezi normálními homosexuály, jako třeba světově proslulý propagátor alternativní rodiny, sestávající z dvou otců, Helmut von Sajrajt. Na řešení problémů, jako třeba konečné řešení ženské otázky, proč neměli jednou v „G“ utopence nebo jak to, že jsme vyhráli, se nedostalo, protože zápas byl kvůli inzultaci Piňďoura nedebatujícím členem G-týmu, panem s originálním nickem Mr. G1, ukončen za průběžného stavu.

   Tím se dostávám ke konci debaty. Vyhráli jsme. Ne teda, že bych se tím chtěl nějak chlubit nebo tak, to je prostě fakt. Vítězství bylo bez debat naše a znovu jsme si zlepšili statistiky. Naši oponenti však byli verdiktem sudího zjevně zaskočeni, tím více je překvapilo, když je všechny tři (možná čtyři) Ota Sedláček osobně kopnul do prdele s tím, že se potvrdilo to, že G-tým je nejlepším týmem, jaký za svůj život viděl. Reakcí soupeřů bylo jakési sebedestruktivní chování. Mrkváč začal trpět akutním zánětem švindlu a rýmičkou tak hnusnou, že měl nudle z nosu jak kotevní lana, na které se málem oběsil. Jedna jeho kolegyně skočila z okna a zlomila si nohu, ale pak si na ni flusla a odběhla. Druhá kolegyně se na místě posrala. Třetí kolegynekologině strčila hlavu do koše a šla hledat svou první kolegyni. G-tým šel své další vítězství do šatny zapít lahodným ovocným sirupem Euro Shopper za 3,50,- za vědro a po této kalbě jsme se i s Otou sborově zeblili.

Beer story (volně navazuje na článek 2. čísla -odteď pravidelný příběh na pokračování !!!!!)

U Touše

Někdo by si řekl ,že hospoda před kterou stojíme  je stejná jako každá jiná, a vše tomu i nasvědčuje, je to hospůdka jak vyšitá, snad jen jedna věc a to její název U Touśe je neobvyklý .Když se však na chvíli pozastavíme, všimneme si ještě další podivné okolnosti – z hospody ze neozývají žádné zvuky – jen hrobové ticho. Pouze hodiny na věži právě odbily devět .Temný zimní večer je však náhle vyrušen ohromujícím výbuchem nadšení a jásotu, který právě vyšel z krčmy.Kočka, která seděla na koni, se strachem celá naježila a vyrazila kupředu jak bodnutá včelkou, a spadla do sudu s vodou. Nechme však kočku kočkou a zajímejme se raději co bylo příčinou vyrušení jejího klidného odpočinku.To se dozvíme teprve až nahlédneme do okna hospody, ze které jásot vyšel. Pootevřeme okno, odhrneme záclonku a naskytne se nám nenadálý pohled do výčepu. Nevšímejme si nábytku ani tapet, co nás ale hned praští do očí je pohled na přecpanou hospodu chlapíků s tak šťastnými a soustředěnými výrazy obličejů na jedno jediné místo hospody, že nás zvědavost donutí nahlédnout ještě hlouběji do nitra  pivnice a vypátrat zdroj tak obrovského nadšení. Záclonka se průvanem vzdouvá a vlní a nedovoluje nám proniknout do živé atmosféry uvnitř, snad teď, ano už vidíme………, že nás to nenapadlo dřív. Na dřevěné stěně visí mezi dvěmi kytkami  televize.Teď je už vše jasné – to co přineslo tolik nadšení, to co vyděsilo chudáka kočku byl samozřejmě hokej.Třetí vstřelená branka do sítě Ruska nám zajistila bronzové medaile a vyvolala vlnu nadšení. Fanoušci u stolů se radostí objímali a křičeli góól.

Nyní, když jsme již pronikli do slavnostní atmosféry, která panuje v pivnici, si ji můžeme lépe prohlédnout. Rozsáhlá místnost rozdělená na dvě části, oddělených stěnou z hokejových dresů, hokejek a dalších suvenýrů, nám svým vzhledem jasně dává najevo , že jsme ve stylové, tradiční hokejové hospodě.Dále od nás stojí krásný kamenný pult s dřevěnou deskou na níž stojí tři sošky hokejistů s nápisy na dresech Straka, Jágr, Prospal.Co nás však překvapuje, když zatažením za hokejku Jágrovy sošky mu z úst vytéká zlatavý mok, který natočen do půllitru je ihned roznášen netrpělivým fanouškům do druhé části hospody a kteří s chutí zapíjejí naše vítězství nad Ruskem a sledují závěrečný ceremoniál a předáváním medailí.Hospodský Jaroušek v hokejovém dresu nestíhá roznášet půllitry s Budvarem,  a současně sledovat oslavy v televizi.

Jediný kdo však nepije je statný chlapík v džínové bundě s reprezentační kšiltovkou na hlavě, sedící u stolu při zdi nejdál od televize.Ani nevypadá, že by se radoval. Kolem něj sedí u stolu pouze dva kolegové, kteří mu nabízejí pivo a společně se radují……

Chcete se dozvědět kdo je tajemný abstinent a nahlédnout do jeho života ….Čtěte ZDUŘ

Drby & Frky & Plky

   Jakožto řádně zavedený koncern ve středním Polabí jsme byli ministerstvem mravnosti a podobnejch hovadin pověřeni přinést upozornění pro všechny občany ČR, především pak mužskou část občas třímající v rukou volant. Na parkovišti před Kauflandem řádí gang dvou prsatých blondýn, které odcházejícím zákazníkům mužského ( občas i ženského ) pohlaví omývají a leští přední sklo prostřednictvím svých vnad ( no prsama ) a následně nastupují do vozidel překvapených řidičů na sedadlo zadní a sedadlo spolujezdce. Blondýna na zdaním sedadle zde provozuje sebeukájení, zatímco blondýna na sedadle spolujezdce ukájí řidiče. Poté, co obě opustí vozidlo, zjišťují řidiči, že krom jich opustila jeho vozidlo i jeho peněženka. Proto prosíme o obezřetné chování na parkoviště u Kauflandu v Kolíně. Někteří řidiči jsou zde mnohdy okrádáni tímto způsobem velmi často, jistý dotázaný se přiznal, že jej ty samé gangsterky okradli v pondělí, v úterý a ve čtvtek ( to dokonce třikrát ). Nyní mne omluvte, moje peněženka je již značně stará, hnusná, chci jinou a navíc potřebuji do Kauflandu.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 12

P.L.K. šéfika 

Untiát, Tout Le Monde, kvalita a svoboda ve světě fašistů

Beer story

Zaostřeno na Untiáta

Debatní koutek

Alternative Lyrics

Ze společnosti

P.L.K. šéfika

   Tak a je tomu tak. Dvanáctka a jak můj věrný zástupce rád připomněl, třináctka  je zde. Ne, nebavíme se tu o stejnojmenném komiksu, především proto, že ZDUŘ nemá obrázky, čili by to ani nemělo smysl a to i přes fakt, že mnohdy jsme my a DETON speciálně neměli nijak moc daleko v brutalitě předčit i LOBA ( mrkněte na komiksy v luxoru, LOBO je legenda ). Tímto se všem dotčeným omlouváme, ovšem myslíme si stále své, o panu Pavlíčkovi zvlášť ( ty tvoje psychoanalýzy si nech pro někoho, koho tvoje nepromyšlený kecy zajímaj ..I.. ).

   Tak, letmé vyjádření k minulosti je z krku, co dál. Začněme něčím slušným, soupis několika myšlenkových pochodů pana Samka alias RDX bude to pravé, i zástupci se zcela vyjímečně celkem líbila a že Mr.G je kapacita ( alespoň na pivo má kapacity vždy dost ) a alespoň nám nikdo do začátku nemůže mít za zlé vulgaritu. Tu nechme na finiš, kde se Mr. G. Lehce rozepsal a výsledkem jest Debatní koutek epického rozsahu. Ono uvést na pravou míru 7+ debat a okolnosti se jich týkající, to se na dvou řádcích nedá. Ovšem než se Vy vážení a vy věčně namítající čtenáři ( nehodící se škrtněte ) probobříte ( roz. prohryžete ) na konec, máme zde výtvor Chelsea Fana, opět poměrně kvalitní a opět pro všechny, kdo neopovrhnou lékem na hlad, chlebem naším svatým. No, jen se mrkněte, stojí to za to.

   Něco jsem nejmenoval, co to asi mohlo být. Untiát. Podrobný popis toho, jak se tato potvora objevila, to nechávám i když ne tak docela na Kebabovi, tak si počtěte. Jinak tedy hezké čítání, zdravíme Čipeššek ( s těma Š ale něco udělejte, je to strašný kontrolovat, jestli jsem jich napsal dost ), zdravíme Mr. Sedláčka a zdravíme i naše metalové souputníky. A věrné čtenáře jakýchkoliv vyznání extra. ZDUŘte!!!!!!!!!!!!!!!!!!.

Untiát, Tout Le Monde, kvalita a svoboda ve světě fašistů

Už dlouho se do ZDUŘe naváží zlí jazykové a běďary obdařenými ksichty, kteří autory píšící do ZDUŘe akorát uráží, obviňují ze zamindrákovanosti a jinak se je snaží shodit. Je to tak trošku škoda a to pro obě strany. Nás to nutí k reakcím na jejich nařčení ( ovšem, pokud budou od těch stejných lidí pokračovat, tak přísaháme, že je budeme ignorovat, neboť těmto nejspíše nějak narušeným nechceme dělat reklamu, když za ni neplatí ), je pak z zaměstnávání sama sebe k výrobě nesmyslných a nepodložených urážek. Vždyť by místo toho mohli napsat nějaký hezký článek, pomoct staré ousedce odhrabat sníh ( tento článek je psán v době, kdy z mých úst vypouštím vulgarismy směřující k lidem, kteří mohou za střešní okna v mém pokoji, přes která díky čtvrtmetrové vrstvě sněhu nevidí, holt střední Polabí ). Je toho prostě dost, co by obě strany mohly dělat prospěšnějšího, nežli vzájemné obviňování se. Rád bych ještě podotkl, že přinejmenším původní osádka ZDUŘe, tedy já a Mr.G se necítíme nijak zamindrákovaní, neboť oba, vše, co děláme, děláme od srdce a ne z nějakých pošetilých osobních důvodů a hlavně to, děláme, protože to chceme dělat a víme DOPŘEDU, co to bude obnášet a proč to děláme, čímž se vyhýbáme opožděnému odůvodňování vlastních činů, což je věc, z níž mindráky & komplexy nejvícekrát vznikají. Důkazem budiž ZDUŘ, jediný plátek v Evropě, který komukoliv otiskne jeho cokoliv ( samozřejmě kromě extrémní protilidské agitace, protože věci, které chceme přinášet mají posloužit dobrým účelům a ne jako agitačka partě zakomplexovanejch pitomců, kteří nejsou schopni připustit, že někdo jiný má právo na život, což je hnůj ) , co se jen na papír vejde. My jsme ho chtěli, my ho vymysleli a vy ho máte. Objektivně řečeno, je to v dnešním světě poměrně rarita, každý si přece hledí konvencí a všichni chodí po vyšlapaných cestičkách. Zkrátka a jednoduše, nechte toho, buďte sami sebou a pojďme udělat něco krásného ať již pro sebe či pro ostatní. Energie a možností k tomu máme zjevně dost.                                                                   Čímž se dostávám ke kvalitě. Je to třeba přiznat si na rovinu, jedna z věcí, které jsou nám vyčítány, jsou pochybná kvalita obsahu. Nemohu jinak než souhlasit, buďto jsou články chudé obsahově a kvalitní jazykově ( víceméně ), či naopak. Je to holt daň zákazu cenzury, který ve ZDUŘi platí a který vede v jistých kruzích k postavení plátku mimo zákon či povolení jeho četby po 23:00 ( na 22:00 je to moc drsné ), přesto doufáme, že se situace do dvacítky zlepší.                                       

Tout Le Monde. Jednak výborná skladba od Megadeth ( lepší než Nothing Else Matters ), jednak celý svět. Víte, je to tak trochu divné, ale vlastně ani nevím, proč vůbec tohle slovní spojení ještě nikdo nepostavil mimo zákon. Když se člověk dívá na televizi, jako by se octl v orwellově Oceanii ( fiktivní totalitní stát z knihy ,,1984" ). Všude slyšíme o úspěších rozvědek, kontrarozvědek, bezpečnostních složek, o skandálech v kontrolních úřadech. Na to, že žijeme v demokratickém státě, tak je toho až příliš. Když pak ještě zajdu u nás naproti do Lidlu pro dvě tabulky čokolády ( kvůli nervům, aneb proč nikdo s rozumem nechce místo šéfika redakce ZDUŘe ) a nákup a až u pokladny mě najednou zastaví ostraha a požaduje ukázat obsah zaplaceným nákupem naplněného baťohu ( načež ho ovšem vykážu do patřičných mezí, kam slunce nesvítí - special thanks for Mr. Sedláček ), říkám si tak, kdy nám Paroubek nařídí uniformy ( když už jsme u toho, pevně věřím, že škola přehodnotí rozhodnutí ohledně školních uniforem a rozhodne se je zavést, neboť věčný rebel Honza Samek ze Septimy B, známý jako RDX a šéfik tohoto veledíla, za něž se nestydí a přebírá veškerou zodpovědnost zrovna nemá nic, proti čemu by aktivně bojoval ). Jak řekl kdysi velmi známý Ian Kilmister, ,,Lidé si nevěří a v duchu nedůvěry vychovávají i své děti". Je tomu tak, je to smutné, ale jak se zdá, každý poté, co mu společnost vysvětlí, že je spravedlnost slepá, pochopí tato slova krapet jinak - myslí, že víra je slepá. A to není pravda. Ano, spravedlnost je mnohdy slepá a pravda ani tak nevítězí jako se spíše stále snaží alespoň o remízu, ale ten, kdo dovede někomu alespoň ze svých blízkých opravdu věřit, bude cítit něco opravdu příjemného a to přeci za to stojí. Možná bude zrazen, ale i ten čas před tím bude stát za to, že se tomu v některých případech nevyrovná ani týden sexu ( no, v případě opravdu ale OPRAVDU starých lidí či Untiáta bude ten sex opravdu až na druhém místě ). Tak si věřme, ať může mít Tout Le Monde alespoň trochu smysl.

Untiát. Je to v nadpisu, musím to alespoň zmínit. Jeho původ mi není znám, snad ho potkal Kebab po maturiťáku při své návštěvě PolibPsa ( Calypssa ), snad se zrodil z bakterií, které po sobě následující den zanechal ve vaně, prostě se to ale nějak stalo ( však vám to Kebab vysvětlí sám ), je tu a je maskotem ZDUŘe. Vedle DETONa ( který je živen dobrým pocitem z kvalitních sabotáží u konkurence páchaných z vlastní iniciativy ) se tak stává Untiát další mýty opředenou neplacenou posilou ZDUŘe a já ho tímto vítám a podle toho, jak se na mne usmívá, mohu si pouze domýšlet, zda své pazuby na mne cení z důvodu své radosti nad zmínkou sama sebe v čísle 11 v titulcích či spíše proto, že má hlad. No, ještě zjistit, kde má ta cosi-bestie tlamu...

Beer story           ( již navázáno na tradici )

Pár slov úvodem

Dovolte mi vážení pouze pár slov úvodem.Než se pustíte do čtení dalšího dílu Beer story rád bych vás seznámil s náplní mé tvorby na poli tohoto časopisu. Rád bych ctěné čtenáře upozornil na fakt, že tento časopis svou neotřelou a originální tvorbou a geniální formou vyčnívá nad všechny -což mu vlastně zajišťuje tak velkou popularitu mezi Vámi věrnými čtenáři.

Tedy byl sem pověřen- přiznejme si- nelehkým úkolem a sice přilákat čtenáře, kteří pohrdly dosavadní tvorbou redakce, na jiný pokus o tvorbu na poli dá-li se říci literárním. Kontrast mezi ostatními rubrikami je jistě okamžitě patrný-zatímco jiní se snaží nalákat čtenáře svéráznými a futuristickými názory, Beer story je naopak zamyšlením se nad realitou prostého člověka. Zní to jako úplná blbost a nedivil bych se kdyby ste tendhle můj brak vůbec nečetli , ale je to řekněme taková první vlaštovka k aspoň minimální kultivaci zezkultivovatelného ZDUŘe.  ( RDX : ,,Dík, ale a) nás nechval tolik, nebo budem podezřelí, že si to cucáme z prstu a za b) díky za tvou šlechetnost při snaze zkultivovat ZDUŘ.“)

Lojza

„Lojzo to tak Lojziku vzpamatuj se, máme bronz , slyšíš? Dej si s náma  pivo a poď fandit!“ Křičeli dva fanoušci u stolu v rohu hospody U Touše.Dotyčný , se sklopenou hlavou, pouze zaštkal: „ Nechte mě klucí dyk já sem už starej kluk a nemam už rozum, nevite  snad jak sem včera přebral?….“ Nastalo dlouhé ticho a všichni u stolu si vzpomněli na včerejší večer, kdy Lojzik oslavoval své 45 narozeniny.Oslava to byla jak se patří a protáhla se až do ranních hodin , to by však nevadilo.Asi ve dvě ráno a po deseti kouscích se ho hospody přihnal uřícený obecní pověřenec , zastavil se u výčepu , vyklopil do sebe pintu piva a se smrtelně vážným výrazem se otočil čelem k přítomným. Hospoda ztichla. Jediný kdo příchozího nevnímal byl Lojza – v té chvíli totiž jak cep! Pověřenec, vychutnávajíc si pozornost všech na něj soustředěnou chvíli mlče a pak zařval na celou hospodu:   !!!!!!HOŘÍ!!!!!!! . Po tomto oznámení nikdo neváhal ani chvíli a když navíc pověřenec sdělil, že hoří pivovar v sousedním městě, všichni se nemotorně vyhrnuli před hospodu, kde stála stará dvanácsettroska, už připravená pro dobrovolníky. Stejně jak Lojza i všichni ostatní okamžitě vystřízlivěli a cestou namačkáni ve vyřazené sanitě byli dokonce i schopni vnímat že se něco děje .Není nezbytné vypravovat jak hrstka chmelem opojených chlapů hasila ve dvě ráno pivovar , pro ilustraci situace stačí říci, že pivovar hořel ještě dva dny poté, protože hasičský zbor byl zrovna na cvičení a zásah jistě i tak dobře organizované bandy jako byla skupina dobrovolníku avšak sebraných po hospodách, vyšel v niveč.  Nicméně byli tito tiskem označeni za statečné a nebojácné hrdiny a každý byl po zásluze odměněn jakýmsi diplomem.Ráno jeli rovnou do práce.Nedivme se tedy, že nebyl Lojza naladěn na bouřlivé oslavy našeho vítězství nad Ruskem.

 Co však byl diplom pro životem ostřílené horníky jakým byl Lojza. Už si zvykl na každodenní fárání, na únavu spojenou s prací na pozdní návraty domů.Ano domů , Lojza měl domov dokonce docela pěkný.Malý domek na konci městečka, všeobecně znám jako „Lojzovo panství“, pár kroků od  lesa s malou zahrádkou to bylo jeho území. Ženu neměl, jak sám říkal nechtěl si podtrhnout mládí , ale byla tu jedna – Maruš. S Lojzou se znali od dětství , Maruš však netoužila po muži, který by se vracel domú pozdě a vyčerpán z šichty se doma jen  převlékl a zmizel do krčmy jak to již dobrých 20 let praktikoval Lojza,  ne Maruš měla jiné ideály manžela.Lojza byl se svým životem spokojen pracoval jen aby žil nikoli naopak, na šichtu chodil každé ráno pěšky 3km  lesem a 2km polní cestou přímo k dolu.Miloval tyto každodenní cesty do práce a zpět, když našel cestou nějaké houby měl večer smaženici ale většinou chodil na utopence které dělal jeho oblíbený hospodský -Jaroušek Touš- nejlepší na světě.

Zajímá Vás ctěné čtenáře více ze života Lojzika?   Čtěte ZDUŘ!

Zaostřeno na Untiáta

„Zaostřeno na co?“ ptáte se? Vždyť je to v nadpisu! Na Untiáta! A že nevíte co nebo kdo to Untiát je? Tak za prvé a poslední je to náš redakční maskot. Vznikl o páteční hodině angličtiny během hry jméno město zvíře, konkrétně ve chvíli, kdy jedna osoba (nebudu jmenovat)  vymyslela jako zvíře Unicorn ( pro němčináře-jednorožec). Po té co ji všichni do jednoho seřvali že to není zvíře, paní profesorka Hana “Bobeček“ Košťálová řekla že uznává, protože jednorožce viděla nakresleného, čili existuje. Veden spravedlivým hněvem jsem též napsal zvíře na U, konkrétně Untiáta. A aby Bobeček nemoh mít kecy, tak jsem ho nakreslil. V tuto chvíli by se měl válet někde na stranách ZDUŘe, kdo ho najde, má bod. Pokud byste chtěli koupit originál, nic není nemožné, stačí se jen dohodnout na ceně (sličné dívky mohou platit v naturáliích).

A teď k popisu našeho zvířátka. Jak je vidět, má dvě hlavy, čtyry nohy a oči, a cosi jako křídla na zádech. Jak není vidět, má pouze jedno játro. A protože má dvě huby, stihne se nakalit 4x rychleji než člověk. Z tohoto důvodu nemá žaludek, takže ani nemůže blít. No a protože nemá žaludek, vynahrazuje si to tlustym střevem, který má tolik kliček, že by se z toho posral i Shoemachr a zabloudil i minotaur s Pacmanem.

Jinak je velmi společenský, napije se s každým kdo mu zaplatí rundu, je pohybově nadaný (ale nesnáší breakdance), poslouchá klasiku a tvrdej rock švihnutej country, chodí nahatej a na živobytí si vydělává maskotováním (podobně jako blbečci z Big Brothera). Do budoucna se chystá natočit reklamu na Budvar a na prášek 2v1 (na praní + na kašel). Trestní rejstřík má čistý, až na mastnou skvrnu od utopence. Je optimistiký, ale osamělý. Pokud tedy najdete nějakou Untiátici, dejte nám vědět!

POZN : Fotografie jeho osoby se nachází ve Fotogalerii

Debatní koutek

   Tohleto číslo (dvanácté, pravidelným čtenářům však neujde, že se jedná o matematicky třinácté) bude z velké části věnováno Debatnímu koutku. Mnozí si jistě řeknou proč, když právě tahleta část ZDUŘe je ta největší sraćka a nedá se číst, ale co se dá dělat. Proč tedy? Ano, někteří již možná vědí, že (bohužel) nejen G-tým (dále i Vox Populi a Bez debat) se účastnili debatního turnaje v Liberci, který se konal od 17.3. 2006 do 19.3. 2006 našeho letopočtu. To, že právě ZDUŘ Vám jako jediné a pravidelně vycházející periodikum našeho ústavu přináší takto rozsáhlý debatní výprd, je zásluhou činnorodosti jak členů ZDUŘe, tak i G-týmu (a v neposlední řadě prozatímní neschopnost Výměšššku), jejichž obsazení je, ať už více či méně, shodné. Jakožto mediální partner Vám tedy jako první servírujeme zevrubnou, podrobnou, zdrcující a pravdivou reportáž z onoho debatního turnaje. Samotnému turnaji však předcházely dvě cvičné debaty, které za zmínku určitě stojí. První s druhákem, druhá s Vox populi, kteří si o sobě moc mysleli (ne však všichni). Dost bylo blitek na úvod, takže vzhůru k debatnímu Olympu!!!

Jednoho krásného, typicky jarního dne (doplňte si datum) se členové G-týmu jen tak připloužili na debatu, nepřipraveni, naladěni na jen takové volajaké okukování „soupeřů“ (nemyslím to nijak zle) z druhé a, debatujících proti sobě navzájem. Jaké bylo naše překvapení, když se nedostavili s důvody typu „mám rýmičku“, „neviděl jsem důvod tam jít“, „proč bych se ztrapňoval“ a podobně. Náš debatní šéfíček Ota byl sice nastálým zmatkem překvapen, ne však zaskočen. Po menší chvíli, čítající asi dvacet pět minut, se rozhodl, že o boje vytáhne právě G-tým. To se však druhákům nemělo stát, neboť teze, kterou nenadále vybral (Je lepší být Sněhurkou než Červenou karkulkou), nám hrála do karet. Po intenzivní, asi patnáctiminutové přípravě, kdy Ota stihnul dojet dvakrát do Hradce Králové, vypít kýbl kafe, udělat tři stojky na hlavě a při tom všem prostřednictvím svého osobního telekomunikačního udělátka mluvit plynule Svahilsky se svými vzdálenými příbuznými, jsme dali dohromady tzv. „case“. Pak přišlo debatní Inferno. Ten, kdo na debatě nebyl, o hodně přišel. A ten, kdo tam nechodí, dělá chybu. G-týmu se ve složení RDX, Mr. G a Mr. G1 povedlo soupeřům úspěšně nakecat, že současná verze Sněhurky je dána komerčními choutkami Walta Disneyho. Dále se nám povedlo dokázat, že ve skutečnosti nebyla Sněhurka hodnou dívkou, ale alkoholičkou, toxikomankou, feťačkou, promiskuitní bisexuálkou (která šukala se sedmi vilnými samci) a černou ovcí její rodiny. Proto se rozhodli jí zabít, avšak ona utekla a našla azyl právě u oněch sedmi statečných. Dále jen ve stručnosti: orgie, které se tam děly, když se chlapi vrátili z práce, byly nepopsatelné; Sněhurka díky své závislosti na drogách upadla do kómatu, ze kterého jí neprobudil krásný princ, ale hnusný, oplzlý a chtíčem pohlcený sexuolog s vlhkým čumákem; a nakonec se nám povedlo dokázat, že Sněhurka nemá na hrobě napsáno R.I.P., ale L.S.D. Naproti tomu jsme Karkulku označili za studijní typ (když se pořád vyptávala své vlka-babičky, což však nemohla tušit, že to je vlk, neboť na 18. století používal vskutku kvalitní kamuflovací prostředky a technologie), vynikající zdravotní sestřičku s výbornými předpoklady pro studium Lékařské fakulty University Karlovy (asistující myslivci-chirurgovi samoukovi u transplantace vlkova žaludku), prozíravou vědmu (když dala vlkovi do nového žaludku kamení, aby je znovu nesežral, čímž ochránila nejen sebe, ale i ostatní tvory v širém okolí) a v neposlední řadě milující vnučku.

   No řekněte sami, není lepší být Červenou karkulkou raději než Sněhurkou? Je. Proto vyhrál G-tým. Avšak nejen proto. Vítězství bylo dáno i objevením nových faktů ve výše uvedených pohádkách. Tak, jak je známe dnes, bylo dáno snahou společnosti o vytvoření moralizujících příběhů nebo komerčních trháků. Náš velikán Jára Cimrman měl pravdu, když řekl, že pohádky jsou nebezpečnější než alkohol či zápalky. Kolik lidí zemřelo v domnění, že když sní otrávené jablko, přijede princ, dá vám hudlana a vy se vzbudíte. Berte si ze slov Járy Cimrmana příklad a na pohádky se vyserte. Raději čtěte Stephena Kinga, jídelní lístek v „G“ nebo ZDUŘ!!!

Týden po výše uvedené debatní sračce se za velkého zájmu médií (vlastně média) konala debata velmi dlouho očekávaná. Střetly se totiž nejlepší debatní týmy z Nymburka, a to G-tým a Vosk pokulích. Debatě předcházela veřejná schůze všech debatérů, kde nám Ota ohledně libereckého turnaje vysvětlil, kdy odjíždíme, kdy se vracíme a že s chlastem to opravdu nemá cenu přehánět. Jediní, kdož nesledovali, byli G-tým a Robert. Po organizačních náležitostech to přišlo.

   Nejdřív průjem, pak uklízečka a nakonec debata. To, že byl G-tým poražen by nebylo zas tak bůhvíjaké překvapení, ale způsob prohry nemůžu nezmínit. Průběh debaty nebyl pro tento článek nikterak zajímavý, proto naň seru. Avšak během křížových otázek, kdy mě málem ubili a heavy metal mi omlátili o hlavu, opětovně vznikla dříve zaniknuvší (zde bych poprosil jednu osobu, aby ZDUŘ odložila a věnovala se jiným aktivitám, neboť mé články bere na těžkou váhu) korporace Sedláček-Vox populi. To by samo o sobě nebylo zas tak překvapivé, ale fakt, že se tomu tak stalo před davy lidí (asi dvaceti), tudíž to všichni viděli, to si mohly obě zúčastněné strany odpustit. Nikdo však nezasáhl, neboť Otovy známosti na ministerstvu mu umožňovaly nás zahnat do kouta pod pohrůžkou nepřidělení podpory v nezaměstnanosti nebo předčasného (ostatně i jakéhokoliv) důchodu v budoucnosti.

   Závěrem bych mohl říct jen jednu věc. Je to běs, je to běs. Utěšovali jsme se heslem, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, pak jsme se rozprchli, abychom zjistili, že na turnaj jedeme bez jakýchkoli argumentů a že si uděláme hezký víkend, abychom záhy zjistili, že nás pak kopnou do prdele a že peklo je vlastně ráj. Po počátečním nadšení jsme na místě zjistili, že za tohle jsme nebojovali a že heslo pravda a... je blbost.

Cesta do Liberce se neobešla bez komplikací. Na nádraží nás nejdřív dorazilo dva, protože já a RDX jsme se nemohli dočkat. Pak se přiřítil Ota řval, kde se flákáme. Když se kolem rozhlédl a zjistil, že bylo nás skoro sám, začal řvát Oto víc. Když se debatní dav srotil, vyrazil na nástupiště. Ani tam  to neprobíhalo v klidu. Když Ota pohlédl na bandu debatérů, chtěl skočit pod právě přijíždějící vlak motorák. Činorodá ajznboňačka ho ale ve vzduchu chytila za slipy a zeptala se ho, co to jako chtěl udělat, načez si sama odpověděla a začala se s ním hádat. Mezitím ještě stihla přetáhnout mně a Chelsea fana svým červený praporkem (utěrka na klacku), štípnout dva lístky a štípnout Mr. G1 do tváře. Nakonec pod ten vlak spadla sama. Ve vlaku to nebylo o nic lepší. Pŕestože byl vlak přeplněn, k nám se nikdo neodvážil (ani průvodčí). Čtyři debatéři se pak málem oběsili na šňůrách od sluchátek a já se málem pochcal. Po této strastiplné cestě dorazilo kompletní osazenstvo do Liberce, kde bylo ubytováno v kasárnách. A jelikož nebylo dovezeno úplatků, družina G-tým se dobelhala do Tesca, kde nakoupila tradičních pět měštanů, jeden pánský časopis a štangli výrobního salámu. Pro svou (s)potřebu jsme si koupili dvě basy Budvarů (propašovat je přes vrátnici bylo věru složité), hromady brambůrků a kvalitní uzenky. Po menší zabijačce jsme usnuli jak zabitý.

   Následující ráno jsme vstali jako jediní se zpožděním. Do debatního areálu jsme tryskem běželi (někteří si ve spěchu zapoměli vzít slipy) a dostavili se jako předposlední (poslední byl fenomén ,,6 minut“). Krátce před nalosováním byly přerozděleny úplatky a krátce nato jsme se odvlnili do arény. Tam už na nás čekali nějací mongoloidi. Jeden z nich vypadal jako budoucí prezident zeměkoule. Rozebírat samotné debaty nemá cenu, protože zápisy z nich jsou tajné, a proto máte smůlu. Mohu jen konstatovat, že díky naší štědrosti jsme vyhráli, když rozhodčí přijala deset deka výrobáku na plátky a zbytky od oběda. Soupeři se sice snažili něco nesmyslného namítat, avšak bleskurychle do prdele poslati byli.

   Na srazu na bodě G nás Ota dokonce pochválil. Ani se neptejte, co nás to stálo. Ve škole sice vykřikoval, jak se Měšťanem ovlivnit nenechá, ale jak ho spatřil, skočil po něm jako bezďák po Ironu. Hned jak jsme se dozvěděli druhého soupeře, tak jsme si došli s pískem a pak zase do arény. Chytili jsme nějaký prasce, který celou debatu blili nějaký bláboly a nás nepustili ke slovu. Pak nás rozhodčí slušně zjebal a srazil do kolen. Ani prosby, modlitby a pět na stole v českých nepomohlo. Nakonec se začal smát až se za řiť popadal, a to když se RDX bouchnul o futra, zaklel ( cosi o sinusech smrti – pozn. RDX ) a na chvíli upadl do bezvědomí. Poté, co na něj šlápl jeden vyžraný soupeř, RDX se probral a zaklel ještě jednou. Nato jsme se opět po sinusoidě odvlnili na bod G.

   Při třetí debatě jsme měli jasně navrch. Proti nám nastoupily nějaký naivky a na vítězství ani pomocných prostředků nebylo třeba. Zmiňovat se dále o tomto souboji by bylo mrhání drahocenným místem ve ZDUŘi, a proto konstatuji, že G-tým nebyl v této debatě přemožen. Zde bych se však na chvilku pozastavil nad onou korporací Sedláček-Vox populi. Ti doteď všechno vyhráli a my víme, jak je to možné, když víme, že to jsou buzny (ne všichni). Je to samozřejmě dáno Otíkovým vlivem na ostatní rozhodčí, kteří pod nátlakem, výhružkami a jednou sebevraždou si s ním nechtěli nic začínat. Nejen proto se na stanovišti na sebe jaksi potutelně usmívali a jakmile se otočil na nás, tak se mu kýbl zvednul tak, až běžel do pískovny.

   Po nalosování čtvrtého soupeře jsme se ocitli v hajzlu. Lepší jsme opravdu chytit nemohli. Nasrali mě tak, že jsem celou debatu prospal, tudíž o ní nemůžu podat svědectví. Prý jsme se snažili získat přízeň rozhodčího seč nám zdroje stačily, ale naše skromné zásoby nestačily (přestože si je vzal). Po odšourání se na G-spot se na nás Ota podíval, jízlivě se usmál a šel k našim největším konkurentům. To byla poslední kapka. Chelsea fan pak jednoho z členů Vox populi v podstatě poslal do prdele a vyňadřil svůj názor ( přené znění : ,,Doufám, že Knytlovi NASERETE“ , směřováno na Mr. Sedláčka – pozn. RDX). Pak se půlka G-týmu odebrala na ubikace a zahájila zabijačku. Pivo teklo proudem a poté, co se dostavila druhá polovina týmu, začal nefalšovaný raut. Po zkonzumování pěti piv odpadl Chelsea fan, pak Mr. G1, aby zůstali jen RDX, Mr. G a Robert s Doušínem. Po zdělání i druhé basy Budvaru byli jako houby úplně všichni. Ještě že ráno je moudřejší večera.

   Jenže nedělní ráno byli úplně všichni jako cep! S aktuální formou a kocovinou, která nás potkala, a s vidinou utkání se silnými soupeři jsme měli víc jak sto chutí se nato vysrat. To jsem taky udělal. Po zcela jednostranně vedené debatě, na kterou byli navíc pozvaní tři rozhodčí (co si budeme namlouvat, to byl Otův nápad, jak nás ještě víc ztrapnit), jsme vsadili na kartu nepokryté a nezastírané korupce. S větou „tady jsme si dovolili ze zahrádky kus výrobního salámu“ jsme však nepochodili. Ač přijali všechny naše dary a ještě nás ujišťovali, že o vítězi není pochyb, výsledek nás dosti překvapil. Po jednoznačné prohře jsme se vytratili na nádraží, kde se Ota od nás raději oddělil a v cestě pokračoval sám. Ten fakt, že Vox populi ani jednou neprohráli, by sám o sobě nebyl bůhvíčímsakraprácesvinějednyvohyzdný. Bojkot vyhlašování výsledků byl logickým orgasmem (myšleno vyvrcholením) celé akce.

Po příjezdu rychlíky do Nymburka jsme se s panem Buckem odbelhali do podniku, kde působí mocná síla G. Ta zapůsobila tak silně, že jsme tam strávili pře pět hodin, dali pět piv a Buddyho, utopence a hermelína, stihli poplkat o problémech dnešního světa a práci v Anglii, abysme se nakonec shodli na tom, že když máte smůly plnou prdel tak s tím nic nenaděláte, ať chlastáte sebevíc. Paradoxně se tak návštěva G-chrámu stala nejsvětlejším bodem celého turnaje. Jen to lezení po čtyřech na posraným chodníku nebylo úplně optimální.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 13

Chefredaktorův úvodníček

Cestování bez pendolina

Debatní koutek

Alternative Lyrics

Ze společnosti

Původní

Plky & drby & frky

Chefredaktorův úvodníček

   Drazí přátelé, čtenáři! S dnešním ZDUŘem se odehrála snad největší změna v jeho dějinách. RDX abdikoval na svůj post šéfik redaktora a minulé pondělí zcela nemorálně zneužil mé sobotní opice k tomu, aby tuto funkci sprostě hodil na mou osobu. Další, tentokráte milou, zprávou je, že tu po dlouhé době máme příspěvek od externisty, našeho “Zvláštního zpravodaje z Ruska“. A protože je to článek velmi zdařilý, věnujeme mu tu dostatek prostoru (jestli vám to ještě nedošlo, tohle měla bejt chabá výmluva abych nemusel psát dlouhej úvodník). Jinak doufám, že kluci dostali o Velikonocích na každý vejce aspoň dva panáky a holkám přeju aby se jim rychle zahojily rány, kterejch musely dostat požehnaně. A poslední věc, kvůli kerý sem musel psát tenhle úvodníček znovu, je přijetí nového člena redakce, kterej na poslední chvíli sesmolil dost dobrej článek (protože je o mněJ) abyste svůj ZDUŘ dostali co nejdříve. Děkujeme a s radostí tě vítáme, Escandalo!

Cestování bez Pendolína aneb...

                ...Vejlet do země, kde včera snědli to, co měli na zítřek

   Jak jste určitě z nadpisu poznali, jedná se o Rusko. Jestli už máte dost zájezdů do Itálie, Chorvatska, Španělska,…. Navštivte Rusko, protože tady se rozhodně nudit nebudete a konečně zažijete trochu adrenalinu. Teď  se pokusim sem napsat pár tipů, abyste tam nevypadali jak vidláci, který si vidle zapomněli doma, anebo je maj složený v kapse.

Jak se tam dostanete je na vás, ale vlakem to trvá 4 dni a letadlem 4 hodiny, tak si vyberte. Pokud jste zvolili letadlo, tak leťte jedině českejma aerolinkama (z Práglu přímé linky do Moskvy, Jekatěrinburku a Samary). Hlavně nepodlehněte vábení a pak i nátlaku URAL AIRLINES (=УРАЛЪСКИЕ АВИАЛИНИИ). Budou vám sice cpát propisky, kalendáře a přívěsky na klíče, ale propiska brzo dopíše, kalendář je stejně měsíc pozadu a přívěšek na klíče váží tak 5 kg. A kdyby vás přece dostali, připravte se na nejhorší – pilot si s váma před odletem připije vodkou, přihrádky na příruční zavazadla se budou v nepravidelných intervalech votvírat a věci padat vám na hlavu a jestli dostanete něco k jídlu, tak Gambáčem to nezapijete.

Až projdete kontrolou na letišti (tam z vás dostanou i to, co nevíte) jste konečně v Rusku. Což znamená, že se do vás dá zima a po dvou krocích máte boty totálně vod bahna. Na zimu si brzo zvyknete, všude v domech mají přetopeno, takže rádi na chvíli vypadnete ven. Ale špinavejch bot se nezbavíte, přes zimu jsou špinavý vod šedivýho sněhu (bílej vydrží tak 2 vteřiny po dopadu na zem), na jaře vod bahna a v létě vod prachu.

Kapitola sama pro sebe je ruská MHD. Je vůbec s podivem, že občas funguje. Jekatěrinburk se dříve jmenoval Sverdlovsk a místní nádraží nese toto jméno dodnes. A aby to nebylo tak jednoduchý (v Rusku platí heslo, proč to dělat jednoduše, když to jde složitě) vlaky jezdí podle moskevského času, který se liší od jekatěrinburského o dvě hodiny. No, ale vlaky mají aspoň nějaký jízdní řád. Oproti tomu tramvaje české výroby, vyřazené u nás v minulém tisíciletí, trolejbusy a autobusy buď jedou anebo taky ne. Pokud získáte odvahu nastoupit do těchto kladkostrojů, připravte si 7 rublů, které si vynutí osoba neurčitého pohlaví (a rasy) s vizáží V.I.Hovorova. 7 rublů je jednotná cena za svezení touto horskou dráhou. Ale jedna výhoda proti ČR tady je. V noci, když už MHD nejezdí (a u nás taky ne) je uplně běžný, že si stopnete auto, řeknete, kam chcete vodvíst, dohodnete se na ceně (ta je úplně minimální v porovnání s českými taxíky) a jedete.

Přecházet ulice je v Rusku pokus o sebevraždu. Nedodržují se totiž téměř žádná pravidla – aspoň maj jednodušší autoškolu. Běžně se jezdí na červenou (asi podle dřívějšího hesla – Rudá vpřed!), silnice jsou ve stavu, že pokud se řidiči nelíbí jeho strana silnice, jede v protisměru. Telefonování nebo popíjení za jízdy jim nedělá žádný problém. Nejvíc si troufaj místní benga, který běžně jezděj po chodníku.

Lidé v Rusku jsou moc milí, teda pokud nenarazíte na pár přeživších příznivců minulého režimu, zastávajících veledůležitou funkci uklízečky nebo vrátného. I přestože mají Rusové o něco těžší život než my, neremcají a většina z nich ví, kde leží ČR. A někteří znají i Spartu a Slavii, o hokejistech nemluvě. Angličtinu moc neovládaj, ale když si dáte pár panáků vodky, začnete najednou rozumět ruštině a oni vám. Bydlej převážně v panelákách, okolí je jedno velký bahniště, ale když se dostanete přes kódovací zámek a dvoje dveře, z toho jedny pancéřovaný, ocitnete se v prostorném, útulném a všemi výdobytky moderní techniky oplývajícím bytě. Akorát teda bacha na kliky, ty sou zákeřný, protože pokaždý se otvíraj a zamykaj na jinou stranu.

Ruské jídlo je kapitola sama pro sebe. Pokud ochutnáte boršč (dostanete ho nejmíň 4krát během tejdne) začnete ho vyhledávat i na jídelnim lístku u nás. Jinak, ruská vodka je dobrá a víno z bílýho rybízu taky. Pozor jenom na kompotové šťávy, dokud pijete, všechno se zdá bejt OK, ale jakmile se blížíte ke dnu sklenice, je dobré si připravit něco na zajedení. 

Rusko je země plná protikladů. Najdete tu Leninovu sochu hned naproti NewYorkeru, když po nich chcete basu, dostanete bassbalalajku, stále si potrpí na spartakiády, ale v nových halách, a třeba Univerzita Gorkého stojí  na Pařížském náměstí v Leninově ulici. A kdo pořád nenašel dost důvodů proč navštívit tuto zemi : L&M stojej 20 rublů (tj. cca 17 Kč), Viceroy 13 rublů, maj tu Plzeň, Kozla  a Staropramen, dobře se tam kalí venku, shopy s hadrama tam maj jak u nás, ale většinou je to levnější, lidi sou milí …. A vodka nikdy nedojde.

                                                      ЗА ЗДОРОВЪЕ!

Debatní koutek

Bylo 12. 4. 2006, přesně dva dny před koncertem Píči v čele s frontmanem Jirkou Popelem. Na našem gymplu se na popud a poprd debatního šéfíčka, kterého určitě znáte, a když ne tak jste pěkný jelítka, konal malý turnájek mezi nymburáky a rychnovskými buznami lesními a čubkami. Celá řada lidí využila této události a vzdálila se tak ze tříd, ze kterých byla posléze uvolněna. Pojďme tedy sledovat spolu s mediálním partnerem ZDUŘem cestu G-týmu napříč tímto kláním.

Z nejvyšších debatních míst bylo rozhodnuto, že G-tým bude debatovat dvakrát a obě debaty se budou konat v budově gymnázia. Návrh na pořádání akce v pohostinném prostředí U Gregorů nebyl vybíravým debatní knížou Otónem přijat. Během prvího kola kecacích zápasů museli členové G-týmu potupně dělat časomíru. Ve druhém kole však vypukla debatní vřava. Utkali jsme se na úvod s tradičním soupeřem Vosk po kulích. Debátka na téma nošení školních uniforem byla zhruba do jedné třetiny jaksi nerozhodná, avšak po příchodu nevídaného stáda lidí (v čele s úplně nejvyšším knížou Jiříkem) se stala jednoznačnou záležitostí. Pískání a házení vajec, rajčat, granátů a jednoho studenta po výstupu soupeřů střídaly ovace ve stoje po řečech našich borců (kupodivu mně taky). Dokonce i rozhodčí musel uznat naše vítězství, přestože soupeři dávali jasně najevo nejen finanční převahu (cinkání penízků v jednu chvíli vystřídalo chrastění řetězů). Po vyhlášení výsledku 3:0 pro G-tým se Chelsea fan odebral na piva (ne pivo) a pak si po sedmém kousku na principu metody volných asociací vzpomněl, že měl autoškolu. Černou statistiku úmrtí na našich silnicích rozšířil o tři chodce, dva policisty městské policie a jednoho instruktora autoškoly. Doyle bohužel přežil. Mr. G1 šel samým štěstím na oběd a já chudák jenom sáčkovat. RDX se posral (to, že se ještě pochcal, poblil a udělal zmiňovat opravdu nebudu).

Ke Druhé a poslední debatě na téma, jestli kočky jsou lepší než psi, jen krátce. Byla to haluz a mě málem jeblo.

Na závěr můžu říct jen to, že G-tým se opět pasoval do role jednoho z nejlepších týmů. Ať si jeden jistý člověk říká co chce, je mu to k hovnu. Po turnaji nás naši věrní G-tým brothers and sisters vynášeli a nebýt toho, že Mr. G1 upustili, bylo by to úplně všechno v klidu. Takhle se ošklivě potloukl a pád z mezipatra na stojan na kola mu přivodil dočasnou sympatizaci se soupeři. Snad se z toho dostane. Na závěr si Ota vzal slovo a zanotoval: „G-týme, G-týme, kdo po tobě í de,...“ a soupeře obligátně poslal do prdele s tím, že se opět potvrdilo, že G-tým je kurvadopíčitenúplněnejlepší tým, jaký za svůj hříšnej život viděl.

Alternative Lyrics

Tak tu máme další shiťácký, ještě shiťáctější song (a jako přídavek jednu originální báseň), ze kterého vám bude zaručeně hůře nežli z patagonských housenek s nádivkou ze shnilého bombajského salátu. Jako obvykle pokud poznáte, čí “dílo“ jsme zprznili tentokrát, dostanete pochvalu (ale ne veřejnou). A ještě pro vás máme nabídku: pokud skutečně nemáte rádi nějakou píseň, můžete nás hezky poprosit a my její textík zkurvíme za vás! Ale upozorňuje, že ničíme pouze ty autory, kteří si to zaslouží (myšleno zmrdy, který by bez komerce čistili boty japonskejm turistům). 

Seš k zeblití      

1.Já dal jí briliant,                                                         3.Viděl jsem tvůj ksicht,

no to sem vůl.                                                               a nevím co s tím.

Já chtěl anděla,                                                             Ale nechci být s tebou.

Ne tedle hnůj.                                                               Já musel pro ni být jak anděl,

Sťali jsme se jak dogy,                                                      Nikdo jinej nechtěl jí dát.

Pak řekla že muž.                                                            Ale řeknem si pravdu

Já vystřízlivěl pozdě,                                                       Tranďák je hnůj

Chtěl vytáhnout nůž.                                                         RE :

RE:Seš k zeblití, Seš k zeblití, Seš k zeblití, no fúúúj!

2.Viděl jsem tvůj ksicht,

a nevím co s tím.                                                  

Ale nechci být s tebou.                                            

Jo, byla pěkná,                                                    

Když já pil rum.                                                   

Viděla mi na očích že to chci,

A já už skoro neviděl

Ale bylo to hnusný až do konce.

RE:

Původní

Každý měsíc chodíš ve vlasech s barvou novou,

Zajímalo by mne zda si pamatuješ tu původní.

Já po tobě, má milá, nehnu už ani brvou,

Páč již nejsi zcela přírodní!

Plky & drby & frky

Jak jste si již asi povšimli,na pomyslný trůn redekce našeho plátku usedl nový světapán. Ptáte se kdo to??? Nebudu dlouho napínat. Není to nikdo jiný než sám velký vynálezce nebo spíše objevitel našeho neméně oblíbeného Untiáta, Karí Kebab se sečuánskejma nudlema!!! Tuším,že jen co vás opustí vzpomínka na obrázek našeho maskota z dřívějšího čísla, vyvstane vám na mysli otázka,proč právě Kebab??? Proč ne,ptám se…Proč by právě tento pivní skaut, znalec snad všech putik v akčním radiu cca 50 km, ale i dále, neměl převzít štafetový kolík od odstoupivšího šéfika RDX! Vždyť je to právě tento pašák, který si po vzoru všech správných metalistů nechává ozdobit svou již osmnáctiletou leb tou,nebojím se použít slovo,úchvatnou máničkou!!! Právě on navštěvuje kluby a podniky typu Calypsso,sem tam besídku,či ficzak nebo jak se to teď jmenuje,jen proto, aby ve velmi, zdůrazňuji velmi podnapilém stavu „prznil“ texty známých komerčních hitů a klesl tak velmi hluboko v očích vůkol se plahočících diskantů. My, kteří známe metalové srdce tohoto udatníka,však můžeme na jeho obhajobu říci, že slovo „prznit“ může ve spojení s Kebabem vyslovit jen hip hap hopem odkojený zoufalec. Každý komu se dostal do rukou alespoň jeden z jeho mnoha velmi svérázných textů, určených těm ubohým zoufalcům, propagujících dnešní popové rychlokvašky, mi musí dát zapravdu. Je to prostě jebna(milovník - pozn.red.) tvrdé hudby každým coulem. O jeho duši,křišťálově čisté, by se dalo jistě napsat několika svazkové pojednání, ale žel bohu naše prostředky jsou omezené a nějáké zdlouhavé vykecávání si prostě nemůžeme dovolit.Zatím! Ale jednu jeho vlastnost si neodpustím. Je to cynismus, který nezřídka kdy z našeho Kebaba doslova cáká. Snad jeden příkládek za všechny. Ve dnech, kdy na stěžni naší gymplácké archy plápolala tibetská vlajka, jal se jistý nejmenovaný profesor, který ničeho Nedbá a pokouší se nás vyučovat o hodinách ZSV a vysvětlovat, jak je těžké žít na tomto mnichy ovládaném území, a že tibetští občané opravdu nemají dobré vyhlídky…po celé třídě se linula atmosféra, nasákla lítostí nad bídou těchto lidí a to je něco pro našeho cynika, bez sebemenšího náznaku soucitu s těmi nebožáky prohlásil, že nechápe, jak je možné, že Tibeťané nemají žádné vyhlídky,když se po celém státě rozkládá Himaláj a tudíž se jim z té výšky musí rozhlížet velmi slušně. No to jen tak, abyste si udělali obrázek o člověku, který v současné době přebírá šefredaktorské křeslo. Na závěr bych chtěl ještě podotknout, že výměna našeho vůdce není jedinou personální změnou v redakci ZDUŘE. Přichází nová posila, autor tohoto článku – Escandalo!!!Omlouvám,že se představuji až v posledních řádcích, ale má vrozená nebývalá skromnost mi nedovoluje učnit tak hned na začátku tohoto textu. Popřejme tedy společně Kebabovi hodně štěstí ke kočírování splašeného koně jménem ZDUŘ (budeme ho potřebovat – pozn. Mr. G)!!!!

Zpět na Archiv

ZDUŘ 14

Šéfovy zbytečné kecy

Putování po putykách III

Píča goes to heaven

After Píča

Little Piece of Bullshit

Plky, drby, frky

Šéfovy zbytečné kecy

   Těžko tomu uvěřit, ale je to už skoro měsíc co vedu tenhle méně než pochybnej plátek. Nebudu zde vyjmenovávat vše co jsem za tu dobu udělal, protože by to nedalo ani řádek. Takže radši pochválím svého zástupce, kterej asi dře ze všech nejvíc. Díky. Toto číslo je vcelku monotematické (až na pochybný článek od RDX), celé je na Píču a Na Slamník. Článku je tu fakt hafo (dva jsou dokonce skoro totožné, i když každý od jiného autora). Měl tu být i článeček o fiCZáku, ale protože půlka redakce tam nebyla a druhá půlka si nic nepamatuje (nic neobvyklého) tak tu není. Ale jednou větou: bylo to na píču. Jinak začněte chodit kanálama, páč většina redakce začíná dělat autoškolu. Já na traktor, Mr.G na volský potah a Escandalo na psí spřežení. To je ode mne vše. Vlastně ne. Víte jak se anglicky řekne zduřet? Get swollen.

Putování po putykách III

   Dnes si vezmeme na podrbání (vidíte jaký jsem dal tomu slovo nový význam?) pražskou hospodu s umělecky vysoce hodnotným názvem. Na Slamníku. Nachází se kousek od známé Stromovky (proto je v ní vždycky tak nablito), nedaleko stanice Městské hromadné dopravy (socky) Hradčanská. Odtamtud je to už asi jen pět minut, na zpáteční cestu budete potřebovat tak půl hoďky. Hospoda sama vypadá zvenku velice půvabně a malebně a jsou z ní cítit dějiny (bodeť by ne, je tu už skoro 500 let) a pivo. Jakmile však vejdete dovnitř, dojde vám, do jakého pajzlu jste vlastně zavítali. Hlavní vchod ústí do špinavé chodby, ze které vedou dál dvoje dveře. Jedny ústí do nálevny kde je asi sto míst k sezení a chlastání, druhé ústí do nálevny kde je asi sto míst k sezení a chlastání. Pak jsou tam ještě jedny dveře na hajzl, kterej musí vystačit všem dvoumstům štamgastů (je tam pouze jeden záchod pro obě pohlavíJ). Teď si popíšeme sál napravo, do druhého jsem pak už neměl odvahu vstupovat. Jak jsem řekl, je tam fakt asi sto židlí a stoly se třema nohama. V koutu se krčí bar kde si můžete zakoupit Plzeň a tuším že ještě asi Staropramen, ale 100pro si nevzpomenu. Jídlo tu nedostanete. Ale nejkrásnější a asi jediná věc co tu stojí za vidění je ručně malovaný obraz kapely Kiss, kterej bych bejt kdekoliv jinde než v takovýhle férový hospodě asi vobložil. Co se klientely týče, je trochu moc drsná i na mně (a taky jsem tam měl skoro nejkratší vlasy ze všechL). Prostě fůra vyhulenců který mi nadávali že nehulim. Ale jinak byli fajn. Až na to že mi záviděli mé mládí, protože jim všem bylo kolem padesátky. To je asi vše, jestli tuhle putyku chcete vidět, zajeďte tam, ale pokud nejste fakt notoři co musej kalit všude, není to vaše svatá povinnost. V pivnim průvodci pět hvězd určitě nedostane.

Píča goes to heaven

   Ač jsme agitovali ve prospěch této kultovní kapely jako nikdy, na koncert Píči do hospody Na Slamníku jelo jen několik fanoušků bigbítu. A jelikož to stálo za to, tak vám to patří. Cha cha!!! A abyste nebrečeli že ste tam nebyli, tak vám o tomto vskutku vynikajícím alkoholicko-kulturně-historicko-zeměpisném zájezdu poreferuji a podám vyčerpávající reportáž.

   Poté, co se půlka výpravy posilnila v „G“, odebrala se na nádraží. V Lysé přistoupil třetí člen výpravy za bigbítem, všemi toliko milovaný Kebab a prohlásil, že počasí je vskutku na Píču. Do Prahy jsme dorazili téměř kompletní a po krátkém zevlování v Praze, vyplněném např. rozpravami o chlastání po telefonu, se družina mladých, krásných, nadějných a inteligentních metalistů (tim asi nemyslíš nás, že ne?) odebrala směrem, kterým tušila hospodu Na Slamníku. Při příchodu nás pokladník zkásnul o 60 Kč a my se pohodlně usadili a dali si pivo. Po hodině dorazil i hlavní hrdina večera, frontman Píči Jirka Popel s kytarou. Šel zvučit a jakožto správnej bigbíťák chlastal ne za jednoho, ale za tři chlapy. K udělání sudu neměl daleko. Krátce nato dorazili i ostatní členové Píči a zvučili a chlastali. Na místo kromě posledního člena výpravy přišla i výprava Mr. G seniora. Když se zdálo, že Píča začne, tak nezačla a šla dodělat ten sud. Pak teprv začla. Zdálo se však, že pořád spíš chlastá než hraje (na každou písničku měl Popel min. 1 pivo). Pak se k výpravě mého tatíka přidala Míša (notně vožralá a taky zhulená – ten, kdo si myslel, že se tam kouřily klasické cigarety, žil v omylu) a začla se vyjadřovat k nám. O páně R. řekla, že je hnusnej a jinak v pohodě, o mě že prej málo šukám (pravdou je, že jsem rozvedený) a pak usnula. Mezitím Píču vystřídal bývalý Bidet Underground, dnes Čerti ve stodole. Nebyli špatný, ale Píča byla jasně lepší. Jelikož sme tou dobou byli jako cep, vypakovali sme se ze Slamníku a jeli směrem domů.

   Po příjezdu se statečná výprava zeblila, rozprchla a šla vyspávat příšernou kocovinu. Ač by se mohlo zdát, že to bylo na píču, nebylo tomu tak. Přijeli jsme plni pozitivních zážitků a má láska k P(p)íči ještě zesílila.

After Píča

   V době sepisování tohoto revajvu čili review absolutně nevím, zda jsem již byl předstižen či nikoliv. Přesto se statečně pouštím do nijak podrobného popisu událostí večera pátečního 14.4.2006 AD, tj. po Kristu. Bože.

    Bože. Tedy čtenáři. Popřípadě obojí. Ovšem slyšte slova sťatá. Bylo to na píču, dokonce na Píču. No, ono se vlastně i na Píču jelo. A toPiči jeli na Piču. A Píča taky jela. Dokonce Píča hostovala. A v Píči byl Popel. Z piva, co bylo na Píču i piču. Píčoviny? Píčoviny. Tchopiči.

    No, tak tu takřka nevulgární část jsem již shrnul, teď k faktu. No, opravdu to bylo na genitál. Poté, co jsme se jakž takž srotili na Vašekplatzu v KFC, kdy se chybějící člen výpravy připojil alespoň přes telefon a kdy jsme byli poučeni o metodách poživačného chování přes telefon, tentokráte na téma ,,Chlastání přes telefon", obtěžkáni atlasem rostlin vydali jsme se do země zaslíbené nedaleko stanice metra Hradčanská. Již plni očekávání hledali jsme neomítnutou polorozpadlou hospodu ,,Na slamníku". Zjištění, že se jedná o poměrně hezkou stavbu nás však nakonec nepřekvapilo, přeci jen v blízkosti okresního velitelství policie a ambasády ČLR by asi zemljanka vypadala poměrně podivně. Ovšem pajzl jsme nalezli a tak jsme do něj nalezli a tvrdých šest pětek zaplatili. Na Piču.

    No na rovinu, byl to opravdu pajzl, že i obývák ,,U strýčka" je proti tomu Hilton. Navíc poté, co se celá místnost narvala k prasknutí kouřem se zaplnila ( vzhledem k osádce složené z bigbíťáků a starých hipíků odmítáme tvrzení, že se kouřily klasické cigarety ), vypadl jsem raději pro zbytek party a doprovodil zabloudivšího vlasatce do lokálu. A než bych se nadál, Popel zařval památnou větu ,,My jsme Píča", načež se místnost otřásla v základech, sláma začala hořet a dvě hodiny se z big repráku ozývala smršť toho nejlepšího od této zappistické kapely ( která na Zappu navazuje mnohem lépe než ti pop-debílci, co mu nedávno skládali ,,poctu", eh joj ) Dočkali jsme se i megahitu, no vzhledem ke známosti kapely řekněme kilohitu, počeštěné verze Zappova Bobbyho Browna. Bylo to dobro.

   Po Píče následoval někdejší Pisoár Band, nyní známý jako Čerti ve stodole ( asi se chtěli Slamníku nějak zavděčit ), ovšem jak si umělci z této župy brzy uvědomili a poctivě přiznali, kvůli nim tu tolik lidí nebylo. Holt Píča je píča. Podrobný report je ale pro mne nemožný, neboť poté, co jsme byli sprdnuti za nepříliš časté protahování těla provozovaného ve spolupráci s osobou opačného pohlaví a za absenci zapáleného džojnta v hubě, odebrali jsme se zpět do našich končin a padli do postele. Závěrem tak mohu říct jen, že to byla píčovina ( kapela i článek ) a ten, kdo tam nebyl, o hodně pozitivního přišel. A kdo pokládá bigbeat za přežitek, ten je vůl a smradlavej diskant k tomu. (Taky jsme zjistili že Mr.G moc chlastá a málo… a že další člen výpravy je „hnusnej, ale jinak v pohodě-pozn šéfredaktora).

Little Piece Of Bullshit

   Jak praví česko-slovenští klasici psychologie, pánové Heluz a Kačáni, tak v sobě hromadit agresivitu není zrovna ideální. Na vlastní kůži to málem pocítil můj kolega ze společensko-vědního semináře, neboť jej má pravice za jeho neustálé buzerování málem inzultovala. A jelikož víte, komu bývají tyto články věnovány, nebudu průchodu svých emocí dále bránit a popustím uzdu toku myšlenek, Doyla zmítajícího se v křečích drtící.

   Už jsme tu jednou rozebírali Doylovy výsledky ze sezení s panem Freudem, jenže tenkrát si pan Freud nevšiml jednoho závažného faktu. Ten odhalila až naše zpětná analýza organických nečistot z podrážek jejích trepek za použití částicových urychlovačů, kde ono hovno z podrážky dosáhlo téměř rychlosti světla. Zjistili jsme, že Doyle je schizofrenik! Projevuje se to samozřejmě v jejím chování. Jak všichni víme, přes den se projevuje komunistická část její osoby. Ač byla komunistkou téměř vzorovou, byla ze strany vyloučena kvůli mezírkám ve znalostech marxismu-leninismu. Zapškla, ale víru neztratila. Odstěhovala se ze své cimry v JZD a postavila si útulnou kůlničku, kterou sdílí se svými Meotary. Kromě docházení do práce téměř nevylézá, neboť si myslí, že lovecká sezóna komunistů je v plném proudu. Jak ale všichni už víte, byl zmlácen jeden komunista. Za tím nestáli žádní bouchači s holými hlavami, ale bílá vlasatá mrdka, Doyle, neboť snahy o vyvolání třídního boje se nevzdala. Neustále nám na Meotaru popisuje plány obsazení Dumy, o tom, kde soudruzi vezmou po letech moc do svých rudých rukou. Nemůže přece dopustit, aby světu vládli kapitalisti, kteří žijí z krve, potu a mozolů celosvětového proletariátu. Úderem osmé hodiny večerní jde veškeré komunistické ego do řiti a z Doyla je rázem rasista jako sviň. Dost ji usvědčuje bílý plášť, vyhrazený pro prominentní členy Ku-klux-klanu. Jakožto členka „Lanza-bíla bělejší, svět (a plášť) je čistější“ všude možně cestuje a podílí se na atentátech, převratech, pučích a vyžívá se v trhání laborek vietnamským a černým studentům. Její akce, namířené na menšiny, dále obsahují: volání celníku na trhovce, perzekuce Otových příbuzných v Tanzanii, blokády uprchlických táborů a snahy o zrušení sociálních dávek pro romské spoluobčany. Někdy však dojde k jakési schizofrenické perverzi a ač nejsem černoch ni mulat, laborky trhá velmi ráda a ouchcapky si ze mě dělá s maximálním pocitem uspokojení a seberealizace.

   Takže, máte-li pistoli nebo kulomet, tak ji eliminujte. Ulevíte tak společnosti a já se za vámi přijdu podívat do vězení a mile rád si potřesu rukou. Nemáte-li, modleme se vroucně, věrně a společně za průmyslníky a mulaty tohoto světa, neb tato kurva zde bude ještě dlouho.

Plky, drby, frky

   Tak a je to tu zase. Snůška kvalitních informací, že by nám to i Aha! s Bleskem ( the best comics over the world ) mohly závidět. Hlavní zprávičkou jest objasňování okolností okolo změny vedení, ovšem na drbadle nebude jen to, pátrání okolo mafiánských čachrů v naší škole už přineslo své plody a mrtvoly, jednu teda určitě.

   Tou mrtvolou je jak jistě víte bývalý šéfredaktor ZDUŘe, který byl při křížové palbě z plamenometů sestrojených z kahanů z laboratoře chemie takřka úplně spálen. Vinu nese DETON, neboť nedorazil včas s biologickými zbraněmi "made in COP", což mu vyneslo degradaci. Jinak RDX stihl předat pozici dalšímu, neboť to měl stejně v plánu a po vzoru tatíčka Masaryka odešel chcípnout do ústraní. Oficiální verze ale zní, že RDX chtěl jen přinést myšlenku, ZDUŘ založit a zfunkčnit, což splnil a věc předal ( snad ) kompetentnímu Kebabovi (co myslíš tim snad?-pozn šéfredaktora), neboť je třeba uvolnit místo mladším nadějným básníkům, navíc je to odchod se ctí a grácií, jakého se u mnoha českých funkcionářů takřka určitě nedočkáme.

   Ovšem RDX nezemřel nadarmo. Než exnul a odebral se za svými přáteli na onen ( snad metalový ) svět, zjistil kritické informace ohledně školního média. Fakta jsou následující. Čipeššek je nyní jen pouhou alternativou ZDUŘe, ne však příliš podařenou. Nárok na uveřejnění příspěvků má totiž krom redakce jen profesorská sebranka a její milci, viz. básně Jana Červeného, které jsou ryze podprůměrné, pokud budeme Kebabovy výtvory považovat za průměr, tedy ,,Honziku, stojíš za ......... Navíc je i redakce krutě bita a utlačována vedením školy, navíc jsou pak naši borci Novotný&Douša nuceni k propagaci frašky, tedy gymnázia. Přesto věříme, že se situace zlepší, Doušín již zakládá 1.nymburskou guerillu a tak se plátek snad brzy stane čitelným i pro lidi přes 16 let s průměrnou inteligencí, zatím se totiž jedná o šedý jednotvárný zmanipulovaný propagandastický leták s dvanácti stránkami A4 za deset korun, zkrátka taková větší nástěnka, za kterou se musí platit a ani Doušínovy články to nezachrání, bohužel. Závěrem pak ještě poslední slova RDX, tedy jeho řečnická otázka na vedení frašky zvané gympl : ,,Chcete spíš z gymplu špičkovou školu dělat, než jí být?" Já bych pak ještě rád dodal, že přesto, jaký je to paděs, přeji školnímu hajzlpapíru mnoho štěstí při hledání sponzorů, ať už se může alespoň ta schopnější část redakce vysrat na RSG a začít publikovat něco zajímavého místo těchto žvástů. A pokud ne, tak se uškvaří na ISESu a upálí v Meotaru ( model 2000 Turbo ).

Věřte tomu či ne, přesto však uctěme památku zesnulého v.s.RDX.z.s.n.z.Z.s.n.g.m.n.s.f.w ( všeho schopný Roman Daniel Xaverovský za sebe neručící za ZDUŘ se nestydící guru moudrý náš so fucking what ) a buďme dobří, nejlépe v hospodě či v posteli. J

Zpět na Archiv

ZDUŘ 15

Májový úvodníček

Tučňák a kalhotky

Hodnocení učitelů strikes back

Písničkářsko-básnické oddělení

Májový úvodníček

Tak a je to tady! Pro většinu vyššího gymplu nastal čas kdy se učíte na ročníkovky, pro nás nastal čas hektického psaní na poslední chvíli do dlouhé noci, a též těžké práce na pomalu se rozjíždějící přípravě na šestnáctém, speciálním! čísle. Ale protože jsme tu především pro vás, tak si ani nestěžujem. A také proto že víme, že jediné díky čemu máme vůli pokračovat dál, jste Vy, naši věrní čtenáři. Zůstali jste s námi i přesto, že vám nedáváme jako přílohu samolepky jako Čipešššek, i přes naši vysokou cenu ( furt nechápu jak to děláme že sme prodělečný), i přes to jaký sme kreténi…takže tímto Vám chci za celou redakci poděkovat. Protože si možná ani neumíte představit, co taková věta typu: Kdy vyjde novej ZDUŘ? s takovým průměrným redaktorem udělá! Takže na důkaz těchto díků jsme Vám chtěli zde v úvodníčku otisknout naše telefonní čísla, ale pak jsme si vzpomneli ze při jedný strasný kalbě sme chtěli vyzkoušet co dělá funkce “automatické blokování kláves“ . Od té doby jsme ještě nezjistili jak je odblokovat, takže smůla.Teď se kouknem co nás v tomto čísle čeká. Je tu docela dlouhej článek od našeho redaktora kterej je skoro na hovno, pak pár básniček po kterejch ste se už ptali, a taky to vypadá ze se možná vrátilo hodnocení učitelů… A poslední co dnes zmíním je vysvětlení naší koalice s Čipeššškem, o který blekotal bejvalej RDX. Dokud já budu sedět na šéfredaktorský židli, tak s ničim takovym nepočítejte. A jestli někdo z našich současnejch redaktorů napíše článek do školního neundergroundovýho média, má padáka! Tímto současně ale vyzývám ty z vás, co tam píší nebo nepíší vůbec, zkuste něco napsat nám! Bohatě se vám odměníme. Ne mrzkými penězi, ale nýbrž dobrým pocitem, což je daleko daleko lepší!

Tučnák a kalhotky

Schválně, kdo první uhodne, jaká zběsilost se skrývá pod tímto tajuplným nadpisem. Hmm…

Vidím, že situace není o nic lepší, než když Doyle zákeřně zkouší Kebaba, Escandala o Dušanovi nemluvě…Zkrátka nikdo neví, netuší , kdo ví, ten zapírá, chtíc vyvolat v Kadáfího mozkovym střiku mozkovou příhodu. My ve Zduři však nejsme takový svině jako vetšinou ženštiny,učící po osmdesátce fyziku bývají. Takže se nemusíte bát, že vás umlátíme liščím ocasem zeelektrizovanou ebonitovou tyčí nebo že vás budeme nutit několik hodin tupě zírat do hypnotizujících obrazců vyvolaných meotarem na rozpadajících se zdech učebny číslo 66(6). Na rozdíl od hodin fyziky vám bude přátelsky a s láskou vše vysvětleno.                      Takže, každé dítě se muselo během svého krátkého života setkat s pohádkou Krteček a kalhotky. Autoři se zde snaží co nejjednodušším způsobem vysvětlit malému svět poznávajícímu dítěti proces přeměny primitivních trsů lnu na epesní modré lacláče, v kterých posléze nevychovaný krtek machruje na ostatní zaostalá zvířátka. To, jak jistě víme, není správné. Ale o hovadech typu Palát raději příště.

   A  tučnák? Marně jsem hledal v kantorském sboru exemplář podobající se krtkovi. Jasně, při detailním pohledu do Doylových očí se dá najít jistá podobnost s tímto poloslepým zviřátkem, ale ruku na srdce, nebudeme se tímto způsobem vysmívat oční vadě krtků. Ale zpátky k tučňákovi, toho totiž ve školní sbírce máme!

Abych ho blíže představil…Celoročně hnízdí v kabinetu ČJ, je tedy logický že učí češtinu, bohužel ale na úkor chudáka Zbyška Valence, který tak musí sbírat zkušenosti na nižsím gymplu.No a aby toho nebylo málo, snaží se ještě naivně tento opeřený jedinec nahustit do chlastem otupělých hlav redaktorů Zduře základy německé gramatiky. Jestli ještě nevíte, o kom mluvím, tak vězte, že se oblíká jen do černýho – stejně jako to dělají ostatní tučňáci, je malá a tlustá – stejně jako ostatní tučňáci a jazyk, kterym hovoří…hýká…no prostě tučnáčtina. A jestli ještě pořád nevíte, o kom bude následující pohádka, tak při vší úctě předejte tenhle výtisk do ruky nějakému menšímu hovádku!!!

   Bylo nebylo v městě nymburském malé skromné stavení, kde žila jedna podivná žena. Žila sama, bez dětí, bez muže jen s malým psíkem nejasné rasy ani pohlaví. Mezi sousedy byla známa jako velká milovnice zviřátek všeho druhu.Zvláště pak, byla-li přistižena se svým psíkem při činnostech, které se dokonce ani otrlí redaktoři Zduře neodvažují popisovat.Zkrátka zoofilka jak sviňa!

   Jednoho dne se tato podivuhodná bytost vrátila z návštěvy pražské zoo s nebývale velkým bubnem, nachazejícím se v místech, kde normální těhotné ženy nosí své děťátko. A skutečně! Naše zoolady byla v tom…Nebylo to však obyčejné těhotenství.Už to, že zoofilka místo nakupování výbavičky pro malé dítko stavěla ptačí hnízdo, předurčuje cosi podivného. Vše se potvrdilo v ten osudný den, kdy porodní bába – Doyle za mlada, místo miminka položila zoofilce na hruď obří vejce, ze kterého se v mžiku oka začal klubat na svět malý ještě neopeřený dvoupohlavní tučňák! A protože měl mezi prsty na nohou plovácí blány, neváhala zoolady a pojmenovala ho Blankou.

   Do svých čtyř let vyrůstalo malé tučňátko pouze doma a jediným jejím přítelem byl rodinný psík. Ten však ale není nesmrtelný. Právě když tučňák slavila své čtvrté narozeniny, uháněla její ulicí rozběsněná Doyle na své skládačce značky ESKA a ta se přece před nějakým ubohým bezcenným čoklíkem nebude zastavovat.Přímo před zraky zděšené Blanky vyklopila střeva toho nevinného šakalíka na asfalt.Tato neblahá zkušenost však kupodivu na tučňákovi nezanechala sebemenší známky lítosti či smutku.Naopak, donutila ji navštívit nedaleké pískoviště a najít si zde nové

kamarády tentokrát již z říše lidí.

   Stavět bábovky vydrželo tučňátku až do svých necelých čtrnácti let. Do té doby nepřišla coby špinavé dítko oděné jen ve staré rohoži,omotané kolem pasu, svým vrstevníkům nikterak nápadná. Jednalo se  pouze o několik ještě špinavějších cikáňat, takže není divu, že mezi ně tučňák lehce zapadla. Přeci jen si ale Blanka začala na svém opeřeném těle všímat jistých biologických změn,kterými trošku vyčnívala z řady stejně starých dívek. Jistě všichni víme, co se děje s dívčím tělem v době puberty.Ví ale někdo, co se v tomto období děje se zdegenerovaným tučňákem???Jedním slovem mazec! Zatímco ostatní slečny vyrůstaly do krásy, s tučňákem se stal pravý opak!!! Byla čím dál hnusnější a hnusnější!!! Fakt,že nebývale přibrala v bocích ještě není tak hrozný,ale skutečnost, že materiál, který ostatní slečny hrdě nosí na hrudi, se tučňákovi zlou náhodou objevil a několik čísel níž, je k zblití!. Takže Blanka muže hrdě nosit tak leda mega vanu, za kterou by se nestyděl ani ten největší Géčkový štamgast.

   Není divu, že s takovým exotem se už nechtělo kamarádit ani to nejšpinavější „cígo“ . Ale protože naši romští spoluobčané jsou v jádru dobří lidé a tučňák se s nimi prakticky celé dětství významně přátelila, dostala na památku černo černou stanovou celtu, pod kterou čokolády schovávali maso z cirkusových poníků, určené pro černý(romský-pozn.red.) trh.

   Blance tady nezbývalo nic jiného, než se uchýlit do svého hnízda, počkat, až dotloustne do svého černého fraku, protože si ho ta lama z tý celty ušila vo 15 čísel větší…No a během let plných nudy se bohužel tučňákovi podařilo dálkově vystudovat peďák, čímž získala možnost léčit svoje tučňáčí komplexy na ubohých studentech nymburského gymnázia…A protože tohoto tučňáka ještě žádná kosatka nesežrala, týrá mladé, talentované redaktory Zduře dodnes!!!

Hodnocení učitelů strikes back

   Je to tak, všichni plačte, Doyle, boj sa, hyň sa hukáže. Po brutální smrti RDX a článku o ní  poměr pravda : lež = 50 : 50 ) se zdařilo splašit nového externistu. Je jím Já. A vzhledem k tomu, že studuji na místní frašce, co jí můj předchůdce nazýval gympl, předhazuji vám ty potvory, co z nás mají peníze a ještě na nás mnohdy zcela bezdůvodně nadávají.

Tak a kdo bude první. Dissident Agressor, jinak tedy já ( Ego, ego, jak já tě mám rád ), rozhodl tak, že se pojede po grupách, pro slušné haranty tedy po skupinách. Mezi první se nám klasifikovali pánové, jsou jimi Jirka Hybler, Ota „Raper“ Sedláček, Mr. Petr Otradovský, Old Joe ( McGrath ) a Big Boss Horhé „Klobása“ Kýny ( no zkrátka šéfik gymplu, na tu Klobásu se mne neptejte, už nevim, jak to vzniklo, ale ujalo se to ). Na vás pak bude, až se vám dostane do pracek hlasovací arch zapsat své jméno/přezdívku/oblíbené zvířátko či cokoliv jiného a vaše hodnocení, známku 1 až 5 ( povoleny desetinná čísla, maximálně však tisíciny ) analogicky dle školního způsobu hodnocení ( 1 – výborná atd. ) a to do příslušné kolonky, však vy jste chytré hlavy a trefíte to. Očekávejte tedy zástupce, který tento arch do vaší třídy vypustí a následně vám jej zabaví, aby mohla redakční pakáž sestrojit výsledky a arch obratem ztratit, spálit apod. Čili se jinak mějte a adios amitos. Muchacho, Calambre.

Písničkářsko-básnické oddělení

Píseň o lásce

Ona bohatá a on chudý,                                             Neplatila za něj dluhy.

Chodila s ním jen tak z nudy.                                      Exekutor pěknej šmejd,

Její fotr pěknej zmrd,                                             Nenechal ho chvilku bejt.

Chtěl ho vidět na padrť.                                           On teďbydlí v kanále,

Ona ho však předběhla,                                             Bez jídla má namále.

K boháčovi přeběhla.                                               Ona zase zajíčka balí,

On teď blou dí ulicí, hledá novou samici.                       Ten má ještě dluhy malý.

Její boháč pěknej vůl,                                             Ona bohatá a on chudý,                          

Bodla mu do srdce kůl.                                             Měl oči jen pro její dudy.

On dál bloudí ulicí,                                               V posteli však byla chabá,

Bodá si do oka jehlici.                                            Nalezla v něm svého vraha.

Ona má zas novýho hocha,                                           Ona mrtvá a on bohatý,

A ten nemá ani floka.                                              Už nemusí chodit nahatý.

Ona bohatá a on chudý,         

Noční tah

V krvi koluje mi alkohol,                                    Šlapu již hodinu,

Nemrznoucí kapalina toť.                                           Už jdu za deště

Útočí na mě hlavybol,                                              Házím tlamu na rovinu,

Nechci vidět svoji choť.                                           Šavle je na cestě

Jak ulicí kráčím,                                                  Z posledních sil

Blijíce na ploty.                                                  Zvedám své tělo

V kalužích gatě máčím,                                             Kdysi se na chodník

Dal bych si šproty.                                                Blíti smělo

Narážím do značky,                                                 Hážu kačenu šestou,

Bolest však necítím                                                Kamsi do křoví

Držku mám na sračky                                                Snad se to máma s tátou

A Co s tím?                                                        Nikdy nedoví.

VĚTRY
1)Ať si říká kdo chce svý,                                         R.: Ať trpí větry.
on příjde já to vím,                                               Ať ví co chce.
zvládne jedním polknutím,                                    Přitom sám sobě se dovede smát.
jídlo, s ním zápasím.                                              Jak zvlášní a zvlášť,

R.                                                                 někam prdy tam plášť

2)Jen když průjem,                                                 a maj sílu které neodolám
blíž se zdáš,                                                      Ať trpí větry. Nikdo je nespoutá,
málem vítězí.                                                      jen když on sám bude to chtít,
Ptám se jakej může tak být,                                        dřív tajfun a hráč,
ten co z dálky přichází.                                           teď je smraďoch a sráč,

R.                                                                 a když k ránu snad má chuť zas jíst,

                                                                       neuletí..

3)Jiným zdá se dávám,
pít až do dna trávení,                                             4)Když vidím, slyším, cítím,
mý srdce že zůstává,                                               všechno mu dám.
v tý skále míle vzdálený.                                       Na tohle velký mučení,
Čím víc ten prd je dlouhý,                                         čekám dál a to doufání,
tím víc jich odradím.                                              je k zbláznění.
On dál už na nic nečeká,                                           S větry v zádech,
a prostě sám mě poprdí.                                            ať blíží se k nám,

                                                                       teď už nesmí to vzdát,
(solo)                                                             uvěřím, že on má tu už vát napořád.

Ať trpí větry.
Ať ví co chce .                                                        R.
přitom sám sobě se dovede smát.
... Ať trpí větry!

Zpět na Archiv

ZDUŘ 16

Poslední číslíčko tohoto školního roku

Dopis čtenáře

Zbyšičko Zbyš, pojď ke mně blíž…

Putování po putykách IV

Debatní koutek

Poplkáníčko s Bendlem

Pojednáníčko, tentokráte o údajném předčasném dospívání děv

Little Piece Of Bullshit

Kalbička u MR.G

Špatný tip na léto

Zprávy (P.,D.,F. v2.0)

Poslední číslíčko tohoto školního roku

Je to jasné jak facka pana Macka. Toto číslo, které nám zabralo nejvíce času ze všech, konečně spatřilo světlo světa. Doufáme, že úsilí, které jsme mu věnovali, sklidí úspěch, a nebo aspoň sklidí letošní úrodu sezonních dělníků. Koneckonců bylo velké vedro, a velké vedro vyžaduje velká piva ve velkém množství, která nám dodala velkou inspiraci. Tím bych se i chtěl omluvit za to, že ZDUŘ vychází tak pozdě, ale o to by měl být kvalitnější.

Máme tu dopísek od jednoho nadšence, který pochválil náš web a sqěle vyňadřil svůj názor na Samčeho fotku. Pak pár článku od Mr.G, pár ode mě, jeden od Escandala, úplný hovno od Chelsea fana a blitky od Dissident Agressora. Mimochodem až budete mít čas tak na ten web mrkněte, protože ta fotka je fakt zlá J.

Na poslední chvíli zde též musím pochválit jednoho udatníka, který dnes asi hodinu nosil na čele cedulku Gambrinus-Češi myslí na jedno (ale to jedno přeškrtl a napsal tam šest). Holt vedro a lahodný český mok leze lidem na mozek.

Teď by se asi slušelo poohlédnout se po naší celoroční práci. Ze dvou mladých alkoholiků se redakce postupně rozrozstla na celých pět kusů (i když jeden dělá úplný hovno, že). Prošli sme sračkama, byli označeni za zakomlexovaná kripliky léčící si nepovedené mládí, ale jinak myslim že ste nás snad měli rádi, a netrpělivě čekali na další čísla. Myslím, že jsme snad odvedli kus práce a pomáhali vám přežít tu desetiměsíční frašku zvoucí se školou.

Poslední co zmíním, jen krátce, je podivné číslování tohoto výtisku. Je to na počest budějovického moku Bud 16°, s kterým jsme strávili mnoho pěkných chvil.

A úplně nakonec, těšte se na příští číslo. Akta X budou hadr ve srovnání se záhadou všemocných Škvrdloní. Muhahaha!

Dopis čtenáře

Vážená redakce,

Rád bych vás touto formou upozornil nato, že do několika dnů (nejpozději týdnů, v závislosti na práci českých soudů a v závislosti na dobu, jakou bude ministr spravedlonosti Němec vyklízet svůj kancl) by vám měla na stole ležet obsílka k soudu pro ublížení na zdraví z nedbalosti a za šíření materiálů pobuřujících mravní výchovu mládeže. Teď tedy mám na mysli váš internetový server (zdur.kvalitne.cz). Jakožto pravidelný čtenář vašeho časopisu jsem si nemohl nevšimnout vaší propagace této stránky a rozhodl jsem se jí navštívit. Úvodní stránka na mě zapůsobila silným uměleckým dojmem, zdá se že design stránky leží ve správných rukou. Celkově mě ohromila vyspělost technického provedení, ať už se jedná o interaktivní odkazy vložené do nadpisu, nebo samotný stylingově-novátorský nadpis. Rovněž se mi zdá uživatelsky-přátelskou možnost, posouvat stránkou dolů pomocí kolečka myši.

Pod nadpisem jsem si dychtivě pročetl Úvodní plk, jehož některé pasáže se mi líbily natolik, že jsem si je rozhodl z monitoru vystřihnout a nalepit na zeď. Pod Úvodním plkem, jsem se dočetl několika informativních vět ohledně redakce, načež jsem rychle posunul dolů, abych se o lidech, kteří toto dílo vytváří,dozvěděl něco bližšího. A teď se dostávám k tomu podstatnému na celé věci-těsně pod těmito větami se před mnou nasvítil obrázek šéfa vašeho spiknutí-původně mě vůbec nenapadlo že se jedná o vašeho nadřízeného, myslel jsem že je to fotka útesu čouhajícího z vody pokreslená pastelkami. Po bližším přezkoumání jsem ovšem zjistil, že jde o živočicha nejspíše hlubinného typu vykukujícího z miniporky, volně plovoucí

močálem. Na hlavě měl bílou, střapatou kozlí jarmulku. Směrem dolů měl obrovské černé oční důlky, ovšem bez očí. Rýha od očních důlků protupovala dále až pod jarmulku. Tento živočich nebyl nijak speciálně ochranně oděn, měl pouze volný kožený přehoz, určený pravděpodobně k adhezi a vstřebání menších hlubinnách živočichů. Disponoval též dvěma delšími končetinami nahoře a dvěma ergonomicky zkácenými a zakřívenými dole (dnes si to vysvětluji jako jednu z podmínek přežití na miniponorce). V horních končetinách svíral živočich delší svalnatý orgán, pravděpodobně úd některého z bažinných živočichů, se kterými přijde váš šéf do styku. To otevírá bránu k poznávání initmní stránky jeho života. Ale o tom už jsem více nevypozoroval. Na předělu mezi dolními končetinami a trupem byl živočich podle všeho (tvarem,barvou) přirostlý k miniponorce.

Abych se dostal ke zdůvodnění žaloby: Tento obrazec mě silně šokoval, načež jsem dostal velmi silný záchvat smíchu až jsem se bradou uhodil o psací stůl, v důsledku silného a neutuchajícího smíchu mi klapavými nárazy o bradu vypadaly všechny zuby a dásně se mi odlepily od čelisti. Nosní přepážka se mi rozkmitala tak silně, až praskla. Z očí se mi začaly řinout slzy smíchu a po čase také sklivec. Tyto škody na zdraví, myslím, se nedají opomíjet. To tedy k tomu ublížení na zdraví. A co se týče toho pohoršování mládeže, je věc zcela jasná-obrazec zachycuje jestli né přímo kopulaci, tak alespon nějaké z praktik těchto organismů, což pro svou bezúčelovost můžeme nazvat jako zoofilie.

                                                                                            Váš oddaný čtenář

Zbyšičko Zbyš, pojď ke mně blíž…

Bude tomu už deset měsíců, co jsem poprvé na suplu uzřel zkratku Vz, ležící zcela nestoudně v kolonce pro ČJ v 7MA. Zřejmě nějaký Vazbič, či Vazoun, pomyslel jsem si bláhově. Avšak první má letošní hodina literatury mě vyvedla z omylu.        Pár okamžiků po zvonění přitančilo do třídy jakési mladé ouško, oděné ve flanelové kaubojské košili, stažené v oblasti nepříliš vypracovaného hrudníčku ještě kaubojštějším řemenem, vyrobeným nepochybně z kůže šakalí. Jeho úchvatné nožky však nebyly pokryty džínami, jak se na pravé nefalšované kauboje sluší a patří, nýbrž nenápadnými kalhotami zvláštního střihu, spíchnutými z jednotlivých plátů (ne Palátů-pozn.red.)nejspíše hliníkového plechu, v minulosti užívaného jako zastřešení psích bud. Za zmínku stojí i mokasíny, v kterých pan Vz nervózně přešlapoval. Zajímavé je, že obuv postrádala ostruhy, což svědčí o indiánském původu pan Vz a ne kaubojského, jak jsem se zprvu mylně domníval. Boty byly jednoznačně jiné barvy než opasek, takže fakt, že nosí tento chlapík na nohou dva šakalíky můžeme vyloučit. Viděl bych to spíše na lasičku, možná Kuhnu. V těchto svržcích pobíhá Vz po chodbách našeho ústavu celý školní rok, abych mu ale nekřivdil, musím se zmínit o rozkošné mikince s medvídětem, losítkem, jelenítkem či jiným lesním mladětem na prsou, v které se Vz objevoval v době vánočních dní. Lze tedy usuzovat, že i jeho navštěvuje pan Ježíšek. 

   Teď bych se rád rozepsal o vnější a hlavně vnitřní kráse tohoto jinocha. Omlouvám se, že se od teď budete v textu ztrácet a marně nacházet souvislosti mezi větami, ale věřte, že při pouhém pomyšlení na mužnou tvář pana Vz se mi tají dech, zrychluje tep a po těle mi vzrušením naskakuje husí kůže! Ano, tak silný sexepýl z Vz vyzařuje. Přestože je postavou maličký, svým charakterem převyšuje všechny ubohé smrtelníky. Jeho láska ke všemu živému, hlavně k chlapečkům předškolního věku, vyzařuje z jeho roztomilých oček, ukrytých pod poťouchlou visáž dodávajícími brýlemi. Pod jeho nevelkým nosíkem se vynachází ojedinělý skvost, osmý div světa, bíbr pokrývající jeho (rozum)bradičku. Barvu i hustotu tohoto porostu lze přirovnat k rozvrkočenému brabčímu hnízdu, jež nosí pan Vz hrdě na své mladistvě vyhlížející hlavěnce.

   Na závěr popisu jsem si nechal hlas vycházející z hrdélka tohoto učitele s velkým U. Každý z nás, kdo alespoň zaslechl sedmihlásek pana Vz musí říct, že jeho něžně a s citem kladená slůvka hladí po duši stejně jako cinkot přetékajících pulitrů dobře vychlazené dvanáctky.

   Pan Vz je zkrátka eso, trumf, pýcha kantorského sboru a každý z nás by si ho měl vážit! Přiznávám, i já měl pana Vz zpočátku za chlípného tepláčka, který se na naši školu dostal jen proto, aby si mohl zamčený ve třídě tajně tahat šulínka, hledíc na malé chlapečky skotačící venku. Snad proto jsem pro něj vymyslel přezdívku Zbyšek. Čas ale plynul a já dál objevoval nové a nové komůrky Zbyškovy křišťálově čisté dušičky a začínal se stydět za své původní předsudky. Tyto pocity jsou ještě silnější od chvíle, kdy k nám na první hodinu ČJ druhého pololetí přilétl Tučňák a chudáčka Zbyška okradl o 4 hodiny práce týdně v naší třídě, tedy i o peníze, za které by  se mohl jednou týdně spít do němoty.

   Chtěl bych tedy poprosit všechny čtenáře, aby se nevysmívali panu Vz proto jak vypadá, jak se chová, jak mluví, pobíhá, poskakuje…Zkrátka každej jsme nějakej a proto mě mrzí, když se doslechnu o tom, že Zbyšek je nadrženej teplej panic atd. Nesuďte člověka ještě před tím, než ho poznáte doopravdy. Já osobně jsem v případě pana Vz přesvědčen, že tichá voda břehy mele, že je to prostě taková sexuální mlátička, o které  sní miliony dívek a mnohdy i chlapců.

   Milujte tedy Zbyška, važte si ho, uctívejte ho jako staršího bráchu, který se se životem pere o pár let déle než my všichni a proto si nezaslouží to, jak se k němu žel bohu někteří hloupí lidé chovají. Vytvořme tedy všichni společně lepší svět pro Zbyška…

Putování po putykách IV

Původně jsme tyto řádky chtěli psát s patřičnou dávkou nostalgie. Ale skutečnost je naštěstí jiná. Dvaadvacátého května, pokud nás paměť neklame, nám zavřeli náš oblíbený podnik, ale desátého šestý jej zase otevřeli. Radost byla nesmírná. Skákali jsme až jsme se se praštili hlavou o strop. Samozřejmě v Géčku. Na zahrádce.

   Avšak k minulé éře. Fešný a svalnatý výčepní Jaroušek a jeho jednovaječné hnusné a vyzáblé dvojče taky Jaroušek roznášeli Budějovický mokrychlostí blízkou rychlosti světla a z použitých sudů vytahovali macaté utopence s kilem cibule a podávali je s ještě horkým chlebem, a větou „Chlapi, vy máte ale bohatej jídelníček!“

   Uvnitř tohoto středobodu světa (odtud název géčkocentrická soustava) to vypadá na první pohled jako Hospoda. Strážný s lucernou v ruce a lahváčem v kapse, skvící se na zdi, vás uvítá do sálu plného veselí a odéru Piva. Toto dílo neznámého zkaleného umělce se na zdi objevilo neznámo kdy a neznámo jak. Praprapraděd Jarouška tvrdí, že se jedná o rádoby umytou šavli. Než padnete do masivní dubové židle, padne před vás a následně do vás budějovická dvanáctka, dle chuti i šestnáctka. Bud. „Buďto ho zkrotíte vy, nebo zkrotí on vás“. Po prvním až šestém pivu vás na zdi upoutá Pivní Desatero.

   Nechcete-li sedět v sálu, a chcete-li, aby na vás síla G působila ještě mocněji, jděte na Zahrádku a Chlastejte. Na plynovém grilu vám na požádání oba Jarouškové naudí tolik klobásy, že se z toho Pose*ete.

   Z našich oblíbených učitelských štamgastů můžeme jmenovat Hibyho a Hybiho. Čili Jirku Hybler, velkého fanouška hokeje. Sportovce tělem, duší i pivem.

   A nyní naše zážitky a Výkony. Jednoho zimního dne letošního května jsme zašli na dvě, protože na jedno se nechodí. Postupem času a piv jsme stavěli solidní plot. Nakonec jsme usnuli a Jaroušek nás nechal přespat. Vzbudila nás až ráno vůně Utopenců a Jarouškova láskyplnná věta „Tak kluci, doplotíme to letiště.“ Po šestém pivu na osobu jsme zjistili, že plot je dokončen. Po chvíli ticha Jaroušek obrátil lístek a pravil: „Kluci, koupil jsem novou parcelu, musíte ji oplotit.“ Bohužel jsme se přepracovali a stavění pivních plůtků nechali zase na jindy…

Debatní koutek

   Je to už docela dávno, kdy se odehrála pochybná debata mezi G-týmem a jakýmsi uskupením studentek nižšího ročníku. Ale jelikož po debatě je dalším ZDUŘem až toto speciální číslo, tak vám poreferuji a podám zdrcující reportáž z tohoto klání, které ze z jednoho zásadního důvodu zapíše do debatních análů. Tak skrčte nohy a jedem!

   Onehdá se debatovalo na tezi, že „Nymburk je lepší než Poděbrady“, přičemž tuto tezi jsme se fakticky dozvěděli po zahájení debátky. Úvodní řeč Chelsea fana (jinak též redaktora na hovno) tudíž byla dosti kostrbatá, ale pár zajímavých myšlenek se tam objevilo. Např. že z Poděbrad to do Prahy trvá pěšky o dvě hodiny déle než z Nymburka. Ale to bylo asi tak všechno, onen zásadní a dnes již legendární argument nebyl vyřčen. První soupeřka si na Fandovy kecy odblila to svoje a byli si kvit. Pak jsem nastoupil já a jen z mého výrazu ve tváři Otóna jeblo. Dali jsme mu proto čuchnout Euro Shopperu a hned zase v pořádku, jen mu ten Euro Shopper úplně rozmrvil sliznici a tekly mu nudle jako kotevní lana. Hrdě jsem si stoupnul před dav ve svém nejlepším obleku (tričko Iron Maiden, džínová bunda, džínové kraťasy, pantofle) a pak zazněl onen argument. V Nymburce to je lepší, protože tady máme Géčko. Chvíle nechápavého ticha. Asi tak. Načež jsem si vítězoslavně odešel sednout a koutkem oka pozoroval Otu. Ten tam ležel jen tak jebnutý a až po tom, co se kolem provlnila Evička, se vzbudil, zakukal půl sedmou a znova se vrátil do normálu. Tentokrát mu ale netekly nudle, ale sliny. Zřejmě dostal chuť na piva, neboť Češi nemyslí na jedno (ale na šest). Neznalé a neskalené soupeřky se kvality Géčka snažily popřít tvrzeními, že tam točí Nymburk a jedna hrdě prohlásila: „Stojí to tam za hovno“. Na to byla Chelsea fanem zlynčována a ten navíc vykřikoval věty typu: „Co to bleješ...“, „Plácáš hovna...“, „Bylo ti 18?“. Nebohá dívenka z posledních sil hlesla, že se jí najednou Géčko líbí a aby Chelsea fan přestal s mučením. Když přestal, tak na scénu se po sinusoidě přivlnil RDX a těch svých šest minut básnil o tom, jak je dálnice D1 úplně na hovno a když domluvil, tak si sbalil svoje dvě švestky a odjel na kole za svým strýcem na Kubu. Když prý jel přes Německo po dálnici, tak jel tak rychle, že ho nechytla ani Kobra 11. No a aby toho nebylo málo, tak podle očitých svědků jel přes Atlantik po vodní hladině. Navíc byl vyfocen americkou výzvědnou družicí při testování nového universálního dopravního prostředku lodního typu (ke shlédnutí na našich oficiálních stránkách). Na tuto fotografii by tu měla být jedna dosti vážná stížnost, takže vás odkazuji na ni.

   Tak to bysme měli další vítězství pro G-tým. Tentokráte mu k vítězství pomohlo jeho domácí prostředí a tréninkové centrum svou pouhou existencí. Po debatě se G-tým uchýlil právě tam a všichni (až na RDX, který byl tou dobou 100 km od pobřeží Francie) se strašne vožrali. O to větší bylo překvapení, když se ve dveřích objevil sám Otón a pravil: „Chlapi, máte tady ještě místo?“ Nedošel domů, a proto jsme ho museli vzít do Hradce trakařem. Takže nejlíp dopadl náš zázračný cyklista, který jel tou dobou zpátky.

Poplkáníčko s Bendlem

Za sedmero horami a sedmero řekami se ve městě Nymburce sešel Petr Bendl se studenty tohoto ústavu. Ač se jednalo o utajenou akci a přístup na ní měli jen někteří, redakci ZDUŘe se podařilo do sálu vetřít, prrojít přes detektor a kromě RDX (teď už vlastně Dissident Aggressora) se tam i dostat a celou debatu pečlivu zastereotypizovat. Na následujících řádcích se dozvíte, mimo jiné, co Bendl vypustil z huby, ač to mělo na prdeli nálepku Top Sýkryt.

   Celý mejdánek začal krátce po začátku čtvrté vyučovací hodiny, kdy se Hrstka a hrstka vybraných studentů se svými mistry přepravila do Auditória základky. Než Bendl přivrávoral na jeviště, neuniklo nám, že chlastal. Po důkladných výpočtech jsme došli k závěru, že jeho krev obohatilo osm piv a sedm panáků, které lépe vystihuje pojem „lampa“. Prý absintů. Pak se mu za jevištěm rozsvítilo a první dvě řady osleply. Nechlastal však sám. Osvětlovač chlastal taky, a když se Bendlovi rozsvítilo, tak začal blikat dálkovejma a my z toho blinkali. Po problikání dálkovejma se Bendl i s Kuhnem a svejma poradcema doposud záhadným způsobem doblil pomocí levitace na jeviště. Nějakej posranej kameraman, kterej tam taky byl, nám sebral kameru za desítky tisíc. Prý jen tak z prdele. Když se posadili a představili, tak začali všichni chlastat nanovo. Tentokrát to táhnul náš šefíček Jiřík Kuhn, který se po dvacáté lampě odporoučel mezi jeviště a první řadu a zblitý od hlavy k patě usnul. Po dalších rundách se Bendl celkem ochotně pustil do vyzrazování různých tajemství, např. že jako dítě zastřelil Kennedyho a že Kutík je panic, načež vyvaleného Kutíka vyblejskla fotografka, a ten taky oslepl. Jen Bendlovi poradci seděli a čuměli jako slepice na bydýlku a nechlastali. Pak přišel čas na otázky. Nejaktivnější byla jedna nejmenovaná buzna z druháku. Když asi půl hodiny pokládal otázku, Bendl se jej na oplátku zeptal, zda dotyčný není buzna lesní a poslal Holase do píči. Toto brali všichni nemetrouši jako impuls a poslali ho do píči i s Palátem. Pak v sále nezbyla žádná všemi mastmi mazaná buzna. Po tomto pročištění ovzduší (myšleno doslova) se debátka nachýlyla ke konci a Bendl vítězoslavně a opileckým krokem zamířil z jeviště. Samozřejmě, že na pozvání redakce ZDUŘe do Géčka, kde jsme se pak sborově zeblili navzájem.

   Z tohoto blízkého setkání třetího druhu si redakce ZDUŘe i ostatní odnesli dva poznatky. Za prvé, že Kuhn neumí chlastat. A za druhé, že Bendl je kořala jako sviň a nový štamgast v Géčku, které bylo prý zrekonstruováno na jeho přímý rozkaz z peněz Středočeského kraje.

Pojednáníčko, tentokráte o údajném předčasném dospívání děv

 Tak a je to zase tady, k čertu s metalem a podobnými zhůvěřilostmi pro potěchu naší duše, mrkněme se na nějaké to společenské dogma, stigma, či co to vlastně je za tu hovadinu, která civilizaci tak trápí a přitom je o ničem. Mrkněme se na to, co jsem to načáral do nadpisu. Hmm. Guláš se šesti, trocha cibule, okořenit prosím. A pivečko dvanáctku navrch. Gracias.

 Tak tedy, s plným žaludkem na věc, než z toho hodím šavli. Tak holky prej dřív dospívaj. Mnoo. Hmm. Eh....NE. Nad odpovědí jsem přemýšlel dlouho a je to tak, že není pravda, že děvy dospívají dříve než chlapíci, samozřejmě když pomineme starou Paroubku, ta byla dospělá již po narození a nyní se u ní začíná projevovat dětství, pokud nevěříte, klidně s vámi zkonzultuji. Ovšem něco plácnout, to je nízký styl Paroubka (chápu, že mezi čtenáři jsou i příznivci ČSSD, ale při vzpomínce na jeho projevy během volební soboty 3.6. nelze jinak, než si z jeho dětinskosti dělat srandu, zvlášť když jsem ODSák), to se do ZDUŘe nehodí. A ke mne pochopitelně vůbec. Tak podrobněji.

 S psychickým vývojem je to jasně dáno. Tady záleží jednoduše na tom, kdy jsou na děcko vyvíjeny první tlaky k zodpovědnosti atd. ho popošoupávající. Jasně, v minulosti v tom ženštiny vedly, protože kluci existovala krasoděsná (jak pro koho) idea, nacházející široké uplatnění, totiž, že žena pečuje o muže. Bohužel, pak se objevil zjev jménem feminismus, což je ostatně svinstvo, neboť se v 99 procentech přehání a vede to k masovým sebevraždám lesbických kvartetů a vůbec. No zkrátka, je pravda že dříve na poměr nejspíše ženy dříve dospívaly, ovšem říci to dneska je stejná pošetilost jako volit komunisty. Dnes je na chlapy vyvíjen takový nátlak již v útlém dětství, že mají mnohdy problém zapadnout, neboť dospěli pomalu už v deseti. Jednoduše řečeno, psychická rovina souvisí s pojímání odpovědnosti a v tom si jsou obě pohlaví přinejmenším rovna. Konec Freuda.

 Fyzicky už je to strastiplnější. Důkaz, že slečinky dříve nedospívají, jsem však po dlouhém a bolestivém výslechu jistého historika zaměřeného na vývoj člověka z hlediska druhu. Nejdřív ten šmejd nechtěl mluvit, ale při slovech jako ,,hyblerova tělocvična" či ,,fyzika s Doylem" se mu jazyk rozvázal rychleji jak gordický uzel po přepižlání nůžtičkami na nehty jistého Alexandra. Chlapec přišel s tím, že zatímco slečny moho pozorovat změny přímo, ať už jak se jim nafukují trička v oblasti hrudního koše či problémy s hygienou spodních partií (kdyby se pořád nepudrovaly, tak žádné plísně na nohách nemají), chlapci si musí teprve počkat, až s touto proměnou budou slečinky hotovy, aby mělo cenu se vůbec vzrušovat. A pokud není proč se vzrušovat a dokazovat tak svou dospělost, tak to vůbec neznamená, že kluci nejsou schopni dospět přinejmenším stejně jako děvy. Jako podklad tohoto můžu připomenout několik případů velmi raného rodičovství, kdy zpravidla chlapci bývají ti mladší (na druhou stranu jsou skoro všechny z Číny), exemplárně je tu případ, kdy sedmiletý číňáneček odpanil a oplodnil devítiletou číňánečku.

 Tak snad jsem ve vás alespoň vyvolal zamyšlení a oživil dvě tři mozkové buňky a snad jednou nedopadnete jak ten děd, co se jednou zeptal ve skinehaedský knajpě, co že to tam pěstujou za kytku, načež mu plešatý hospodský Leštěnka odpověděl, že ,,xenofobii".

Little Piece Of Bullshit

   Byl krásný, vlahý, letní satanistický den. Ptáci řvali, kytky smrděly, a  6. 6. 2006 jsem se v obvyklý čas vypravil do školy. A aby těch šestek nebylo málo, tak první hodina se musela odehrát zrovna v učebně číslo 66, bráně do pekla. To by bezpochyby ještě tolik neznamenalo, ale věci, které se děly po úvodním zazvonění, to jste nikdy neviděli.

   Chvíli probíhalo vyučování podle zaběhnutých konvencí, ale pak se začaly dít věci. Když si Doyle přivezl ještěrkou své magické průsvitné artefakty, zjistila, že Meotar je někde fuč. Po chvíli, než ji to slyšitelně docvaklo, se jí zmocnila panika rozměrů vpravdě úctyhodných. Oči bez jakéhokoliv výrazů falešné křoví z buše na hlavě i s Křovákem se naježilo (takže připomínala mikrofon) a huba, která mlela naprázdno, značily bezmoc a strach z možného vývoje událostí. Když prvotní šok opadl, odběhla do kabinetu si zavolat červeným telefonem jeden meziměstský hovor Antikristovi. S ním se chvíli bavila a když do sluchátka řekla, že ukradli Meotar, tak Satanáše jeblo. Vrátila se do třídy a tu obrátila vzhůru nohama. Když se Meotar nepovedlo nalézt mezi topením, na televizi ani ve vývěvě, následovala osobní prohlídka, jestli si někdo nedal Meotar do kapsy, nosu nebo prdele. Ani to nevedlo k úspěchu. Byla proto svolána dvacátá osmá křížová výprava po stopách koleček Meotaru. Podlaha je však dosti rozmrdaná, a proto tato práce byla na hovno. Doyle si znova zavolal, tentokrát trotlům na městský benga a ty přijeli na koních ještě než dořekla svou žádost. Uniformovaná hovada s funkcí však Meotar nenalezla a odjela zpátky na stanici. Když uˇu začal Doyle usedavě plakat, jeden dobrodinec (konkrétně šlo o líného kreténa Chelsea fana, který nic nepíše) se přihlásil a podal svědectví k této svatokrádeži posvátné relikvie. Prý na něm odjeli do vedlejší mistnosti dva sextáni. Samozřejmě bez patřičného povolení. Následujícího dne ráno ležela dvě těla bez hlav před vchodem do gymplu a před dveřmi do učebny 66 byly napíchnuty na kůly hlavy oněch dvou nebožáků a kolem plály ohně. Krvavé ornamenty na zdech značily krutou oběť, kterou dali za hodinu s Meotarem bez povolení.

   Jak vidíte, jedna věc se nevyplácí. Nepůjčujte si cizí věci bez dovolení, mohlo by se vám to krvavě vymstít. Vezměte si příklad z oněch dvou debilů, kteří byli špatně vychováni a vyvarujte se obdobných chyb. A opovažte se na Meotar jen křivě podívat a oči Doylovy vás propálí stokrát bolestivěji, než by to dokázal sám Superman. Inu, když se na vás někdo podívá přes čočky spojky, tak to není prdel.

Kalbička u MR.G

Dne 9.6. 2006 to bylo zlo. Poté, co se všichni těšili na znovuotevření Géčka a chtěli vypadnout ze školy již po čtvrté hodině, aby tam byli první, jsme se dozvěděli že otevírají až desátého. Nicméně zklamání nebylo tak veliké, protože již v brzkých odpoledních hodinách na nás na zahrádce Mr.G  čekalo pět bas piva Gambrinus, poctivě chlazených v bazénu. Takže kolem páté hodiny už pět největších nadšenců z řad čestných alkoholiků posedávalo na kvalitních proutěných židlích a popíjelo náš vynikající národní mok. Přitom nás závistivě pozoroval Mr.G senior, který to po dvou minutách nevydržel a jal se chlastat do hospody Na Slamníku.

Když pak dorazil šestý a sedmý nadšenec, tipli jsme že alkoholu máme málo a času hodně, proto jsme se odebrali do Meganohy (Hypernovy) něco málo (hodně) dokoupit.  Postupem času a vypitých piv dorazilo hodně, radši ani nechci vědět kolik, mladých alkoholiků a alkoholiček.  Pak teprve nastalo to pravé peklo. Basy padaly jak zdi Jericha a my padali hned za nima. Poté co můj bratr v alkoholu vypil skoro sám lahev zelené, byl jsem požádán o to abych se taky pořádně ožral. Tak sem teda vypil půlku flašky peach vodky a zapil ji vodkou.

Ve večerních hodinách jsme začali hrát fotbal, a to byste se divili jaká je to potmě prdel. Hlavně když někdo zakopl míč k sousedům, kde byla jen fešná sousedka s manželem na služební cestě (takže po pár dalších pivech sme ho tam kopali schválně J).  Skoro došlo k bitce, ale pak z ní sešlo, takže fajn. Několik zoufalců pak šlo navštívit Alcatraz, ale dojmy z toho měli rozporuplné. Každopádně my dál pokládali basy, ale ke konci už skutečně složily ony nás. Mr.G dvakrát spadl ze židle, přitom mi polil kalhoty pivem, ale zas vstal a bavil se dál.

V pozdních nočních hodinách se dokonce povedlo podpálit dřvěnej komín od krbu, ale naštěstí se ho podařilo uhasit. Pivem. Tou dobou už půlka alkoholiků spala, druhá usínala a třetí blila. Nevim teda kdo, ale tu šavli na zahradu si moh odpustit. Ale stane se. Koneckonců já dobytek sem si tam taky polejval ředkvičky pivem, tak nemůžu moc nadávat.

Ráno bylo skutečně krušné, dožilo se ho jen šest zasloužených alkoholiků, ale dva z toho raději odjeli domů za maminkama. My sme si pak ještě dali fotbálek, kterej byl díky našemu stavu skutečně stylovej. Nakonec jsme vyčistili bazén od etiket sloupnutých z lahví, trochu poklidili, rozbili hrníček od kafe a rozeběhli se domů. Abych byl schopen sem napsat co nevíce informací, zůstal jsem na akci jako poslední, ale před obědem jsem se raději odbelhal domů.

Pokud vám co jste na této akci byli zde chybí nějaká podstatná informace či jen malinký detail, věřte, že všechno si skutečně pamatovat nejde. Všechny informace zde uvedené se více méně zakládají na pravdě.

Špatný tip na léto

Budete-li už v létě znuděni z věšného pití piva a vodky, vzpomeňte si na nás a zkuste vypít tohle. Tenhle koktejl sem pracovně nazval Bloody šavle. Potřebujeme

   -10 ml mléka

   -panák ginu

   -30 ml grenadiny

   -10 ml ananasového džusu

   -panák rumu

   -dva plivance od výčepního

   -kapka čistého lihu

   -a nakonec ozdobíme kolečkem výrobního salámu (odvážlivci mohou tuto směs zkusit zapálit)

Zprávy (P.,D.,F. v2.0)

 V rámci modernizace v záchvatu euforie ze spuštění webu zdur.kvalitne.cz nacházejícího se nyní ve verzi v1.1 bylo někým rozhodnuto o vyřazení plků,drbů.frků a zevedení regulérnějších zpráv. Vzdáváme se tak trapného dezinformátorství a přinášíme pravdivé zprávy o skutcích ostatními opomenutých.

 Během mimořádného volna na místím ústavu řečeném gympl došlo k několika incidentům a to právě v budově školy, kde krom několika místních kantorů a úředníků nikdo, až na výkvět fachmanů ze septimy B nebyl. Tyto incidenty tak zůstávají na bedrech právě těchto borců, kteří byli povinováni vyklidit dvě větší místnosti užívané k tělocviku. Po počátečních úspěších se dostavily úspěchy větší. Vyklizení obou místností bylo hotovo rychle, ovšem to školnímu papaláštstvu nestačilo a tak bylo nařízeno zlikvidovat i odkladiště nacházejíci se na tribuně auly (jedná se o místnost velmi dovedně skrytou). Této práce se machři řádně chopili a tak likvidační komando vyzbrojeno železnými tyčemi za přispění karate-destrukčního týmu složeného ze schopných lidí redakcí ZDUŘe a Čipeššku (bohužel se Mr.G ulil a Kebab nebyl osloven, takže všechno odsral jistý externista) a tak se likvidace ,,přebytečného" nábytku stala otázkou pěti minut. Třísky byly všude a bordel jak ve sto let staré všivárně s plesnivými důchodci nás zcela obklopil. Zkrátka a jednoduše se vše zdařilo provést plně profesionálně a rychle, díky čemuž bude gympl ,,prej" mít brzo rekonstrukci obou místností hotovu a nám se bude příjemněji cvičit. Tedy pokud nevymění parkety za dlaždičky, míče nevymění za biče a pokud otevřou novou hospodu, kde se bude točit stejně dobrý Budvar, jaký U Gregorů býval, vzlyk.

 Jak již bylo zmíněno, krčma U Gregorů vzala za své a náš jaroušek (není to překlep, slovo ,,jaroušek" je zavedené synonymum k výrazu ,,dobrý výčepní") za to může, čímž mu titul jarouška oficiálně odnímáme. Zároveň doufáme v znovuobrození této knajpičky, samozřejmě za podmínek, že se opět bude točit dvanáctka Budvar do 25 korun maximálně.

 ZDUŘ přišel o šéfika. Není za tím zase mafie, je za tím externista, který jen tak z fleku zrušil tento vyšší titul, aby řvali všichni na férovku, tedy NE všichni na jednoho. Bože (externista nemůže jen tak zrušit post šéfa, navíc byl demokraticky tento pokus přehlasován, takže Dissident Aggressor má smůlinku – redakce).

 Poslední zmínka budiž o záhadném úmrtí ptactva. V Resslově ulici byl nalezen pták. Podezření samozřejmě padlo na ptačí chřipku a tak se dva uvědomělí občané Karel Künzel a Jakub Hučík obětovali a za cenu zameškání oblíbených hodin jako třeba fyzika, odešli celý podezřelý případ nahlásit na nejbližší policejní služebnu. Tam se zřejmě naši ochránci pořádku rozhodli k obezřetnosti a rozhodli se vše předat nadřízeným. Dva hrdí občané se nabídli, že v rámci ušetření státních prostředků zprávu nadřízeným odnesou sami. Přišli tím o většinu ze své oblíbené hodiny, ovšem možná nás zachránili před pandemií ptačí chřipky. Sláva jim.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 18

Bektuskúl

Juknutí se za uplnulým rokem v nymburské frašce ( gymplu )

Vodačení s Janíkem

Cejchování prvňáčků

Debatní koutek

Bektuskúl

   Tak zas máme po prázdninách a můžem usednout do školních lavic, který sme na konci minulého roku pečlivě vyčistili jen proto, abychom je letos počmárali ještě víc. O tom co ste v létě dělali si ještě dřív než se spolužáky jistě popovídáte s milými učiteli anglického, německého, francouzského a svahili jazyka. Doufám že ste si je užili aspoň někde u moře, třeba Norského, tam je prej fajnová voda. Většina členů redakce se nepodívala dál než do České Republiky, konkrétně do jednoho malebného prdelákova jménem Vizovice (ale zas na druhou stranu toho nikdo nelituje). Navštívili jsme tam jeden vcelku neznámý, ale zato velice úspěšný hudební festival (a taky pár hospod a klubíků). Recenzi z něj vám přineseme v několika příštích číslech.

Ještě tu mám poznámku pro znalce, kterým se třeba zdá divné že nic neslyšeli o 17. čísle. Důvod je prostý. Aby nebyly zmatky v tom, kolik ZDUŘů opravdu vyšlo, vrátili jsme se k normálnímu číslování.Snad nám to odpustíte.

Zatím se zkuste aklimatizovat na ten školní smrad a do příštího čísla ZDUŘte!

Juknutí se za uplnulým rokem v nymburské frašce ( gymplu )

Jakožto občasný kronikář jsem obětí komplotu, který mne ve svém výsledku zaúkoloval sepsáním, zveličením a překroucením všeho, co se za minulý rok událo na nymburském gymplu zvaném fraška. (a není to spíš fraška zvaná gympl?-úvaha šéfredaktora).

Tak hned od začátku. Od září se prakticky nic nedělo, jen se klobásce Kuhnovi ( ředitel, kdo to ještě neví ) vytahovalo triko, s tím jak máme novou kopírku ( která je neustále rozflákaná a stejně stojí 10 hadrů měsíčně ), lepší aktualizaci webu ( eh, to si snad dělá pr... ), školní parlament  (kvalit starců z PSP ČR), jak brzy vyjde školní časopis ( slíbeno v září, oficiální datum vydání prvního čísla 5.12.2005, VYŠLO okolo 20.12.2005 ) a jak máme na škole novou čerstvou krev ( načež to okamžitě jeden učitel zabalil a po tomto školním roce odešel na druhý konec republiky ). Zkrátka zase hodně keců.

Počátky jsou ale vždycky těžké, ovšem již v půlce října se objevila první zářná hvězdička pyšnící se názvem ZDUŘ. Došlo k tomu v pondělí, necelý týden poté, co původní šéfik oznámil vydání jistému Jirkovi H., kterého to sice moc nezajímalo, ovšem nějak jsme se odhodlat museli. Celé prvé číslo bylo složeno za pouhé tři dny, což byl velký a asi i náš poslední takto šílený výkon. Ale dál. Nastal čas třídních schůzek, načež si většina kantorů začala stěžovat na bezdůvodná zrychlování vozidel na silnici, k nimž docházelo obvykle ve chvílích, kdy ten který kantor vstoupil do vozovky. Kromě toho pak kdosi spáchal několikanásobný útok na jistou fyzikářku v bílém skrze zabombování přístroje Meotar. Bohužel přežila. Jedinými zářnými momenty se tak stalo zprovoznění debatního klubu, který již slavil své úspěchy a skrze nějž vznikly hned tři týmy debatních profíků, prospěchářský Vox Populi složený pouze z těch, kdo nechtějí hrát, ale vyhrávat za každou cenu, dále taký solidní Bez Debat, ne nepodobný svým stylem Vox Populi, přesto však o něco populárnější ( což vzhledem k tomu, že ve Vox populi je tak nějak jen jeden člověk, který si fandy zaslouží, není tak těžké ) a samozřejmě a to především a nakonec k tomu G-Tým, pojmenovaný dle krčmy U Gregorů, kde byl položen jeho základní kámen na játra jeho hřebců, tedy členů. A právě G-Tým se nejvíce zasloužil o popularizaci debat, neboť osobitý a velmi flexibilní styl, který sice vítězství vždy nepřináší, ovšem kvalitní a hlavně VELMI záživné debaty ano, upoutal nejednoho z přihlížejících ( vlastně všechny ). Ovšem vítězná bilance se i tak točí okolo 75 procentní úspěšnosti, takže si není nač stěžovat.

Každopádně pak přišly vánoce, první číslo školního braku ( tzv. okopírované nástěnky fanoušků gymplu prodávané za deset korun ), pozdější okořenění školního braku ředitelem školy, kdy opět ogar ukázal svou přehnanou výřečnost, ono totiž vychvalovat vedení školy a dělat ze studentů bandu feťáckejch sráčů, to sice chlapec umí, ale jestli si toho nevšiml, tak bez těch studentů by neměl to své korýtko ani ten svůj luxusní chlívek zvaný ředitelna ( nic proti vám pane Big Boss, ale na tohle si opravdu dejte radši majzla ). Dál přišlo vysvědčení a věci se vyvíjely poměrně stereotypně až do konce března, kdy se nad gymnáziem objevil velmi černý mráček vzniklý úmrtím jednoho studenta z maturitního ročníku a velkého kamaráda prvního šéfredaktora ZDUŘe. Vše však pak přehlušil chaos okolo dalších rodičovských schůzek. Následovalo další období zkouškového šílenství, které jsme ve ZDUŘi pocítili nejvíce, neboť s tvorbou externistů to šlo z kopce a tak vše spadlo na nás. Červen již pak byl vyloženě oddychový a již o něm není co psát, neboť redakce ZDUŘe skákala z kalby na kalbu a ze školy do G( a z G do školy, to víte, máme přeci ze zákona právo na pauzu na oběd-pozn. Šéfredaktora.) Vyfásli jsme vysvědčení, vzpoměli na naše úspěchy a odešli vstříci prázdninám plných letních lásek ( Yahn - ex-Dissident Aggressor,ex-RDX a pisatel tohoto arci(průseru)díla ), kvalitního piva ( Mr.G ) a blbejch keců na Mr.G a Yahna ( Kebab ) a hlavně metalu ve Vizovicích ( a návštěv zdejší fabriky i Fabriku ) ( J-pozn. Šéfredaktora).

Co dodat na onen definitivní konec. Nezmínil jsem oněch několik besed s politiky, co jsme absolvovali, ovšem ono ani není tak co o tom říci, vše o nich si můžete najít na našem webu či ve starších číslech. Navíc do návštěvy komunistů, na níž již chystáme kameny smočené v rudé barvě, nebudou tyto návštěvy nijak záživné. Dál už ale opravdu není co říci a tak hezký všechno. A pokud jste něco ve článku nepochopili či nězachytily ( to není překlep, ale problémy s chytáním mají jen ženy, neboť chlapi tuto schopnost trénují neustále, ať při CHYTÁNÍ ryb, CHYTÁNÍ žen či CHYTÁNÍ lahváčů ), nevadí, ono by se to stejně vše dalo sesumírovat do onoho prostého SHIT HAPPENED.

     Vodačení s Janíkem

Nu, tak směle do toho. Jako jediný z redakce jsem byl vypraven na školní sportovní kurs, neboť Mr.G se musel psychicky připravovat na prázdniny doma, kde v těchto dnech maká jak v kamenolomu, a Kebab si přiskřípl hlavu do lednice, když hledal lahváče. Zbytek redakce pak pracuje příliš ležérně ( no jebaj na to, no ), takže karta padla na mne.

Čili jako jediný ze ZDUŘ party jsem byl přítomen a tak jsem si vše pečlivě zapisoval nožem do stromů. Ty se mi pak ale do baťohu nevešly, tak jsem nucen psáti zpaměti. Předem však podotýkám, že jako jediný jsem nežral kuchařské výtvory Old Janíka, čili jsem jednak domů dojel zcela v pořádku, narozdíl od mnoha jiných a zároveň nejsem vázán slušností k chlebodárci a tak si mohu hubu pořádně otevřít.

Tak tedy, k ideální posádce zde chybělo několik slečen, ovšem i tak se jednalo o jeden z nejzdařilejších výletů, co se dá se školou absolvovat, koneckonců ani alkoholu se nikdo ani rukou ani nohou nedotkl. Vše sice stále trochu kazila snaha Old Janíka, který se nás i zbylé vedoucí snažil přesvědčit, že celé je to kurs a má nás něco naučit, ale ochota přijmout tato jeho pravidla byla nakonec spíše založena na našem milosrdenství a tak jsme, aby se neřeklo, projevili trochu zájmu. Jinak jsme sjeli pár kilometrů řeky a měli klid.

Zajímavější bylo spíše dění na tábořišti. Jakožto suverén s nejmenším stanem jsem měl nad celou věcí spíše podhled než nadhled, přesto jsem vypozoroval pár zajímavostí.

 - Není dobré dávat ruku k lihovému vařiči, depilace probíhá opravdu rychle, pokusná osoba - Michal Douša

 - Old Janík musí být bývalý pohlavár KSČ, neboť dle jeho nálady se řídilo počasí, čímž prokázal svou schopnost poroučet větru dešti

 - Před odjezdem na Ohři vynechat návštěvu krčmy U Gregorů, protože v okolí řeky je Budvar také chutný a ještě levnější

 - Háčky, co chtějí projevit svou dominanci nad zadákem mlátit, mlátit, topit, řezat, mláti, jinak otravujou i na souši

 - Když máte v lodi elektroniku, tak pořádně zabalit, i když je ve vodunepropouštějícím sudu, neboť ten sud voděnepropustný nikdy není, z půjčovny už vůbec NE

 - Nezapomenout flašku rumu či basu piva, jinak dopadnete jako my

 Tak, zmínka byla, rád bych jen podotknul, že tento příspěvek píšu s odporem a vědomím, že se nemá jednat o nějaké veledílo, ale jen takovou zmínku. Čili konec a Adios.

Cejchování prvňáčků

Jistě máte tu hrůzostrašnou věc, která se udála v úterý 5.9.06 , dosud v paměti. Ale lidská mysl není dokonalá, a tak se může stát, že vám přeci jen pár věcí z hlavy vypadne. Proto tu máme jedinečnou a především pravdivou reportáž, kterou vám Čipešššek zaručeně nepřinese.                                                         

Hned druhou hodinu sme se byli mrknout na jakousi podivnou akci, ale když to bylo místo školy, tak nikdo neremcal. Na školním dvorku se shromáždil dav zvící stovky studentíků, pár novejch nevyjímaje. Pravdu povědíc, sešli sme se vlastně jen kvůli nim, abychom se (jako) koukli na to, jak si namáčej dlaničky do barvy a obtisknou je na plátno. Ještě předtím jsme však byli nuceni vyslechnout projev našeho nejvyššího kníži, při kterém z našich řad padala slova a věty jako: „Valenze za Kuhna!“, „Zbyšek na Hrad“, a „Kdy už nás konečně pustěj do toho Géčka?“.

Ke konci svého projevu se nej. kníža pokusil o vtip když řekl ať se nikdo nebojí, že ta barva jde smýt („již po dvou týdnech!“ Dodal jsem“). „Jen ty prsty už vám znovu nenarostou“, přitakal Escandalo. Jaké však bylo překvapení všech, když první primán zabořil své pařáty do kyblíčku s barvou, náhle zařval, vytáhl ruce ven a zděšeně zíral na dva pahýly ze kterých čouhaly zbytky kostí. „Kurva, museli sme splíst kýble“, procedil Kuhn mezi zuby. Naštěstí tu byl všudypřítomný Sandokan, který mu zachránil alespoň zbytek rukou použitím vteřinového lepidla značky Loctite a následně zastavil i krvácení za použití rozžhaveného dehtu.

Mezitím někdo konečně přinesl správný kýbl s barvou a tak nechali onoho nešťastníka obtisknout alespoň jeho pahýly (podepsat se však musel nohou). Pár dalších paciček se obešlo celkem bez nesnází, ale pak nastalo opravdové peklo na zemi. Začalo to tím, že zafoukal silný vítr, která Jiřince Koláčků nadzvedl sukni, z čehož pár okolo stojících študentů dostalo epileptický záchvat. Další pohroma přišla, když si jeden opravdu vypečený nováček smočil v barvě ne ruce, ale prdel, z čehož Samče dostal záchvat smíchu, upadl, a poranil přitom dalších dvacet sedm spolužáků. V ten moment už jeblo prvního z učitelského sboru, Martina “Kdysi Rumcajse“ Lébla. Nadskočil jako kdyby ho píchlo do konečníku tisíc sršňů, proletěl basketbalovým košem, a jak padal zpátky, zašprajcl se v něm halvou a zůstal tam viset. Absolutně jeblej.

Bez své pravé ruky začaly cukat koutky už i nejvyššímu, a po té, co kdosi hodil trojku medicinbalem, zařval že se akce akce ruší, a ať dem všichni domů. To se samozřejmě nezamlouvalo všem, zejména Rumcasjovi, kterému se na hlavě pomalu zvedala boule jak Chotuc, a kterého by pak neměl kdo sundat. Nespokojeno zůstalo i pár nováčků, kteří se ještě dožadovali svého práva na obtisk. Když ale skončili poslaní do všech koutů světa a lidského těla a též polití od hlavy k patě barvou, protesty je přešly. Tak sme je radši odchytli my a řekli jim, že je uvítáme na mnohem vlídnějším místě, čili v restauraci u Gregorů. Tak sme dali pár desítek dvanáctek a pak přišlo poslední překvapení. Na zahrádku přiběhl potem zplavený Otón a zeptal se: „Chlapi, máte tu eště místo?“  Chyběl už jen Zbyšek.

Debatní koutek

Seděl jsem kde jinde než v Géčku. Tentokráte s Poklopcem. Když šel můj již notně zřízený nadřízený s pískem, přitočil se ke mně od vedlejšího stolu mohutný muž s krátkými černými vlasy. Jen jedno slovo z jeho pivem osvěžených úst stačilo k tomu, abych dotyčného poznal. Šeptem pravil: "ZDUŘ!" Byl to samozřejmě náš (můj) oblíbený Jaroušek, vzor všech malých i velkých. Ve svém projevu pokračoval: "Svolej G-tým, zejtra v deset tady." a zmizel v kanálu. Nic netušící šéf si zrovna utíral své pochcané pazoury a když dosedal, tak s mohutným žuchnutím svalil na stůl svůj... a zvolal: "Pij!", načež mohutně za(Po)klopil dva loky a jako správný Pivrnec si odříhl tak, až se hnuly zemské desky. Po celkově šesti pivech jsme se odbelhali do svých brlohů. Šéf spát, já shánět debatní kolegy.

Když se den nato v deset večer dostavil G-tým v kompletním složení do Géčka, onen bájný muž tam na nás čekal. Podle jeho lístku, oploceného velmi kvalitním laťkovým plotem, jsme usoudili, že už na nás notnou chvíli čekal. Po spatření tří dalších zcela oplocených lístků jsme došli k závěru, že na nás čekal od deseti dopoledne. Po úvodním pozdravu, kdy zduřelo celkem pět lidí, se Jaroušek rozmluvil o svém plánu. Chtěl nás jako doprovod na jeho loupeživou výpravu do budějovického pivovaru, aby si tam nakradl pár sudů a založil si vlastní hospůdku "U JaroušGa". Pak nám rozdělil role. Já se ujal role řidiče jeho Velorexu, Chelsea fan byl zaúkolován jako expert přes technickou stránku a Mr. G1 byl pověřen vypracováním map. Jediný se operace nezúčastnil pan Dissident Aggressor, ten s debilní přezdívkou. Když se jen náznakem snažil Jarouškovi, zkušenému Doktoru piv, naznačit, že Ten Budvar je ředěnej, tak ho tak strašně nakop do prdele, až D. A. (známý též jako Hightower) odletěl na Vančurovic balkón a tam byl zabitej až do rána. Zásobování si na svá obří bedra vzal Jaroušek a slíbil sud utopenců a tři prdele nakládaných hermelínů. Chleba si prý nakradem. Termín zahájení akce byl stanoven na 20. 7. 2006 v 23.00 hodin.

V jedenáct večer dne G se Nymburkem rozléhalo burácivé praskání Velorexu se sváteční džínovinou a Husky úpravou vevnitř, čítající účinné topení, které nejlépe funguje při manuálním zadýchání vnitřního prostoru, dále pak topnou spirálu, opravdu chlupatá sedadla a výkonnou elektrocentrálu, sestávající z pouhých dvou součástek (liščí ohon a ebonitová tyč). První průser přišel na dálnici z Prahy do Českých Budějovic. To jsme to kalili hodně necelou stovkou, člověk by řekl že jedem padesát, když jsme píchli zadní kolo. Jaroušek samozřejmě rezervní kolo neměl, protože ho cestou vyměnil za chleba a ještě mu zbylo na bublinku do vodováhy. Dlouho jsme si lámali hlavy, co s tím. Pak přišel spásný nápad. Bylo odsouhlaseno v poměru hlasů 3:1, že Chelsea fan (jakožto technecian) vezme náš vůz za výfuk a poběží. Tím jsme navíc ušetřili benzín, neboť jsme nyní jeli na principu trakaře. Jen tempo po třech minutách začalo mírně opadávat, a proto Mr. G1 připojil Chelsea fan k elektrocentrále a já namísto tradičního sešlapování pedálů začal volat "Hyjé!" apod a práskat bičem. Jarouška jeblo smíchy. Po opožděném příjezdu do Budějovic se naše výprava potají ve dvě odpoledne přikradla k budově pivovaru a vyčkala na vhodnou příležitost k provedení akce. Když se čekalo na správnou chvíli, tak jsme zašli na dvě, abychom  si čekání ukrátili. Návštěva se však tradičně zvrhla v obrovskou pitku, a tentokráte nevyšel vítězně ze souboje s Budem ani Jaroušek. Všichni dostali přes píču, a tak byly plány odsunuty. Poblité vozítko jsme ráno svlékli, džínovinu vymáchali v kaluži a bylo vypráno. Další noc se kupodivu nechlastalo, a tak to začlo. Chelsea fan vysunul z Velorexu parabolu o průměru 30 metrů, Mr. G1, který mezitím nakreslil podrobnou mapu Budvar komplexu s měřítkem 1:3500000, ji podpíral a já v záchvatu nedočkavosti, opice a průjmu sem si ho vyškub. Hightowera z toho na dálku jeblo a Otón, který se mimochodem vracel z návštěvy svých příbuzných Křováků v Africe, se polil kýblem kafe. Tou dobou však Jaroušek pátral po sudech, které si plánoval vzít. Když se však po dvou hodinách nevracel, svedli jsme to na komunikační šumy. Když se po třech hodinách nevracel, svedli jsme to k velké nelibosti Mr. G1 na zkurvenou mapu. A když se ani po pěti dnech nevracel, chtěli jsme odletět na základnu. Pak se zčistajasna zjevila jeho pivem vypracovaná postava a řekl, že všechny sudy, pro které jsme jeli, tam vychlastal. Spolu s hlídačem a jeho psem, skladníkem, sládkem a Bobem a Davem. A prý jsme tak zeblitý zdi ještě neviděli. Tak Jaroušek padl na anténu a my zamýšleli odjezd. Tu se však náhle před námi zjevila dodávka s Budvarem, Jarouškovým komandem neomluvitelným způsobem ušetřena. Ten vstal, jedním čapím krokem přistoupil k řidiči a položil mu tu nejzákladnější životní otázku: "Budvar, nebo život?" Řidič neváhal a utekl do Rakouska. A tak jsme ohlásili úspěšné splnění mise a měli se k odjezdu.

Na zpáteční cestě, těsně před Nymburkem, si nás Jaroušek prohlédl a vítězoslavně blekotal o úspěchu a že budeme vítaní hosté a že si na úspěch dáme dva kousky. My v očekávání dvou piv souhlasili. Myšleny však byly dva sudy poctivé neředěné dvanáctky. No a protože po dvou sudech ve čtyřech lidech je už člověk celkem v ráži, tak jsme těch zbývajících patnáct nešetřili a vychlastali to taky. Po počátečním slavnostním obědě o deseti chodech (utopenec a devět piv) veškeré pevné jídlo došlo, a tak jsme pili jen polívku. Co se dělo po dopití posledního sudu by asi nikdo, hlavně čtenáři Debatních koutků, nečekal. Blili jsme tak, že když jsem otevřel naší pojízdnou výčepnu, tak se půlka Nymburka octla ne pod vodou, ale pod blitkama. Mohutná příbojová vlna, vyvolaná zvučným skupinovým říhnutím, spláchla všechny mosty od Nymburka po Hamburk a vyvolala historicky první tsunami v Nizozemsku. Po opadnutí hladiny se poblití, pochcaní a posraní členové G-týmu vypravili do svých domů a spali několik dní v kuse. A Jaroušek? Ten se vzdal svých plánů na hospodu a radši sedí v Géčku a kouká tam na hokej (nejspíše s přáteli Jirky Hyblera).

   Tak to vidíte. Stačí si dát pár piv a co se nestane. Člověk se jednou poblije a hned má na svědomí desítky, ba stovky mostů na Labi, proboření hrází v Holandsku a následné zatopení pracně vysušených oblastí, určených k pěstování určitě hodnotnějších plodin než cibule či utopenců. Nakonec tedy nejlépe dopadl náš Hightower, který jistě nedělal u Vančurových velké zlo, možná se tak jednou podrbal nohou za uchem, a zašel na jedno ředěný. ( jdi do prdele, rozumíš, polib si a neber si do huby slušný lidi, sám rozhodně slušný nejsi – pozn. Yahn  ,,I,.)

Zpět na Archiv

ZDUŘ 19

Nuda v Nymburce

Morčata a Prasata

Zbyšek v Géčku…

Debatní Koutek

MegaChcipak

Nuda v Nymburce

No, bylo to dlouhé čekání, ale snad stálo za to. Konečně se dovíte, jak strašné bylo naše rozloučení se Zbyškem, jaké hovádko se nám při tom připletlo do cesty, a také o menší zradě pana Yahna. No a o novém cédéčku které by se mělo po zásluze stát albem roku se také dovíte své. Osobně je nám líto, že se na naší frašce nic moc neděje, takže ani není o čem psát. Ani na tom, že jsem byl nucen ve stavu opilosti odvádět jakéhosi staříka na pohotovost není nic zajímavého, prostě parádní nuda. Jediné co mě skutečně rozesmálo bylo, když se mě můj kamarád asi ve tři hodiny v noci zeptal, kde sme, já mu řekl název hospody, načež mi kývl, že to ví, ale že by ho spíš zajímalo, v jakém jsme městě. Ale jak jsem už řekl, ve středním Polabí chcíp pes, ale snad do příštího čísla seženeme ňákej “žhavej skandál“. Do té doby ZDUŘte!

Morčata a Prasata

Máme nový školní rok, a s jeho příchodem nám brněnská bláznivá kapela, bezprostředně inspirovaná nechvalně známou materiálně-vulgaristickou kapelou Fousatej Hat, přichystala nové album, pojmenované "Konec řezníků v Čechách". Už takhle předem vám můžu říct, že je to opravdu velké zlo, které se s předchozí tvorbou v celkem, na formaci tohoto typu, obsáhlé diskografii zapíše do hudebních análů jako to zřejmě nejvíce pohoršující a nejprovokativnéjší album všech dob ( vzhledem k existenci Fousátého ,,opeřeného“ Hata, o předchozích albech Morčat nemluvě, asi těžko – pozn. technika ).

Album bylo nahráno v lehce obměněné sestavě Mikesch, Yetti a Ketchup (který nahradil Bubemota de Sráde). Kvalitě alba to však ku podivu neuškodilo, ba spíše naopak. Tato deska je dosud nejprogresivnějším kouskem kapely, neboť jednotlivé skladby na poměry docela dlouhé, a placka samotná vám vydrží hrát buď přes hodinu (přesně hodinu a minutu osmnáct), nebo do momentu, kdy to vypnou vaši rodiče či šéfové (v tom případě vám přeji hodně štěstí při hledání nového bydlení/zaměstnání). Nyní k jednotlivým písním. Je jich celkem sedmnáct a krom obvyklých námětů mezi nimi najdeme i taková, která představovala v hudebním průmyslu tabu (např. zabijačka), ale o tom později. A téměř ani v jedné z nich nestojí výkony za nějakou bližší zmínku, natož za hovno. Pojďme se ale podívat na zoubek samotným skladbám. Už jen úvod první skladby "Máme je krátký" vám o celém albu dosti napoví (jde prý o autentickou verzi selhání v posteli) a v podobné, dosti patetické, oplzlosti album pokračuje nejen druhou ("Swingersparty", celkem přihlouplá lyrická píseň, kdy autor zřejmě vyhledal odbornou pomoc a nyní prostě vošukal všechny ženský široko daleko), ale i třetí skladbou ("Rodinná pouta", autor po výkonu v předcházejícím songu přespal u svého strýčka, který jej naučil praktikám sadismu-masochismu). Čtvrtý kus byl napsán pod vlivem asi dosti silných drog (jedinou možností je pervitin Euroshopper), neboť jinak to prostě není možný. Pěje se v ní o úspěšné invazi prasat karatistů, následujícím masovému úbytku a později úplnému vymizení řeznické profese a v důsledku toho o přechodu k původnímu způsobu obživy člověka (sběr bobulí). Pátá píseň je tentokrát jakýmsi opakem písně předcházející, protože s titulem "Žeru krávy, chráním jetel" tomu asi ani nemůže být jinak (lidstvo, dosud sražené na kolena, přešlo do protiútoku). Další flák se vrací k původní sérii tří oplzlých kompozic a pojednává tentokráte o praktikách vskutku zajímavých, totiž o orálním sexu. No a po pořádný šukačce není nic lepšího než se projet vytuněnou Tatrovkou s pluhem na čumáku. Jen se to nesmí přehánět a 220-kou to napálit mezi dětmi ze školky hrajícími košíkovou není prdel, nepomůže vám ani to, že řídíte střízlivej ("Carmageddon"). Další kus ("Pro Alanka") je dosti filosofický hymnus o tom, že bychom neměli dát na první dojem, což vás v případě jistého pana magistra určitě překvapí. Prostě se v ní zpívá o důsledcích nadměrné konzumaci alkoholických nápojů během koncertní show Morčat a následné fyziologické reakce lidského organismu v podobě vyloučení večeře trávicími cestami, kterými potrava obvykle do těla přichází. No a když jsme se tak rozjeli, nezbývá než si dát dalšího panáka ("Rozumně uložená měna"), tentokrát Božkova (vodka, rum i zelená). Ale věci se asi nějak vymkly z ruky a v další písni ("Santa Monica") ze zpěvák zmiňuje o tom, kam všude si nezasloužilá alkoholička dokáže nablejt, což zpěvákovi zkazilo plánovaný krásný romantický večer (chtěl jí vošukat). To všechno se stalo na den MDŽ, což je podle nových právních úprav svátek hovnocucářů (odtud "Hownotsuts") - MDŽ = málo doplněná žumpa. Dvanáctý flák jsem nějak nepochopil a proto na něj seru, ale vězte, že zní stejně strašne jako minulé skladby ( ve skutečnosti se jedná o původní verzi reklamy na Starobrno, která se kvůli cajzlu Přemslovi Voráču neprosadila – pozn. technika ). Následující kus ("CzechDech") je textově standartní-sračka, ale hudebně by se za něj nemusela stydět ani nymburská dechová skupina Bramboračka, a navíc na začátku uslyšíte patetickou básnickou strofu o oddalování známek stáří pomocí smíchu a lásky. "Werepig" vás varuje před útoky šílených prasat, které když vás kousne, tak se stanete prasodlakem. Proto pozor zejména při nočních procházkách parkem a nebo po cestě z hospody. Další trek ("Tvou vlhkou studánku chci...") je původní autentickou verzí titulní písně z druhé Superstar, nazpívané tvrdou rockerkou Anetou Langerovou bez pomoci hlasových syntezátorů ale opravdu úchylná. Předposlední "Homeless Firecult" se pod jiným názvem vyskytla na jednom z minulých alb ( no, tentokrát je to větší prasárna – pozn. technika ) a poslední "Zkurvený záda" vypráví o životním příběhu, kdy si můžete zkurvit záda i díky tomu, že na dýze vidíte nějakou pěknou kundu a pak se s ní vyspíte. No neni to na piču?

Co k tomu všemu říct? Z nemožného playlistu se nakonec vyklubalo koncepční album, které může svou kreativitou směle konkurovat takovým peckám, jako "The Wall" od Pink Floyd nebo "Seventh Son Of A Seventh Son" od Iron Maiden ( a jejich poslední album i převálcuje, což ovšem není tak těžké – pozn. technika ), ale zároveň je to natolik sračka, že si ho po přečtení tohoto nepochybně debilního a dlouhého článku opravdu nezamilujete. A abych to teda nějak ohodnotil, tak za sebe dávám devět z deseti.

Zbyšek v Géčku…

Je sice už hnusnej říjen, ale mě to přijde jako by se to stalo včera...pojďme se na pár veselých okamžiků vrátit do doby, kdy slunko pálilo takovou silou, že člověk mohl přežít jen na útulné zahrádce U Gregorů. Školní rok už to měl za pár a tak by byl hřích netrávit červnové odpoledne právě v tomto podniku.(to však nevylučuje fakt, že se tam nalejváme, každej den i když je škola v plnym proudu). Toto odpoledne ale bylo vyjimečné. Kouzelně vyjímečné, protože naše troufalé pozvání do „G“ přijal nezapomenutelný pan Valenz!!! Zbyšek!!!

Domluvili jsme se s tímto dnes už bohužel domažlickým profesůrkem na druhou hodinu odpolední a doufali, že dodrží svá slova a skutečně přiskotačí. Celí nedočkaví jsme už o deset minut dřív vtrhli na GG(géčkogárdn-pozn.red.) abychom sílící nedočkavost spláchli dobře chlazeným badikem. Ale jaký pohled se nám nenaskytl hned po příchodu? Nebojím se říct, že nám v tu chvíli jeblo, protože u vedlejšího stolu seděl pan „Udělejte se z mý dokonalosti“.Ještě nevíte kdo? Jmenuje se taky „Pro ty melouny, co nosim v podpaží, musim dveřma chodit na štorc“.Ještě nic? Taky na něj lidi volaj kokote a tak..prostě tam seděl Palát ještě s nějakym floutkem a dvěma nedopitejma pulitrama.musim se přiznat, že mi jeblo i teď když jsem si uvědomil, že při naší hojné návštěvnosti „G“ je dosti možné, že kdokoliv z nás mohl sedět na židli po tomto vydařeném exempláři kardinálního hovada !!! Doufejme, že tomu tak není. Ale pryč od tohohle nablitítématu, Palát stejně za chvíli vodtách potom co zaplatil 3 kousky, které jsme ho však neviděli vypít. Takže je jasný, že paní Palátová zaplatila panu vrchnímu, aby dělal jakože nic, až mu bude její hnusný synek cpát 7 pětek jen tak, aby to vypadalo, že je schopnej dát 3 piva..my ale víme svoje Paláte!!! Nás prachama svý máti nevochčiješ!!! Když už jsem u toho chcaní, právě jsme byli s Kebabem s pískem, když nám došlo, že druhá hodina odbyla, lampa ještě svítila a Zbyšek nikde…trochu jsme znejistěli, ale utěšila nás myšlenka, že Zbyšek je slušně vychovaný a že se sluší přijít na návštěvu o 10 minut pozděj. Pozor, tato mravnostní poučka ale neplatí, jde-li o návštěvu hospody ( důvodem je pochopitelně fakt, že je třeba co nejdřív objednat.- pozn. technika ).

Ještě chvíli jsme nervózně okusovali již skoro prázdné půlitry a pak to přišlo!!! Ve vchodu do GG se objevila roztomilá siluetka pana Valenze!!! Svým jediněčně poťouchlým pohledem si změřil osazenstvo u stolu, svým sametovým hláskem se s každým z nás přivítal a s hezoučkým, ale trošku ostýchavým usměvem mezi bradičkou a nosíkem zasedl mezi nás. Nebyli jsme si jistí, jak budeme reagovat, až vrchní oznámí Zbyškovi, že třezalkové thé mu vážně nemůže nabídnout, protože jsme vůbec netušili jestli pan V. pije alkohol, jestli vůbec ví, co to je. Zbyšek ale rozehnal všechny naše chmurné myšlenky nebývale rázným dotazem, jestli pivo nosí sami nebo jestli si tam musí dojít. Připsali jsme mu plusový bod a hnedka druhý, protože Zbyšek následně plesknul podtáckem na stůl takovým způsobem, že by se za něj lecjaký zkušený štamgast nemusel stydět. A když si s námi připíjel známým trojťukem-vršek,spodek,stůl, došlo nám, že Zbyšek vážně není žádný nepíč(kretén,co odmítá chlastat-pozn.red.) ale že coby budějovický rodák děla svému městu čest!

Prvotní oboustranná ostýchavost vzala za své po prvním Zbyškově kousku.a tak se tedy začala rozvíjet velmi přátalská diskuze. Mimo jiné jsme se dozvěděli jeho skutečný  věk, takže už můžem s určitostí potvrdit, že Zbyšek je šestadvacetiletý šohaj, nezadaný, bytem v Plzni a zaměstnáním na gymplu v Domažlicích. Mezi jeho koníčky patří kytara a občas posezení u piva s kamarády. Dále nám poodhaloval další tajemství z jeho Zbyščího soukromí, ale to bychom museli Zbyškovi věnovat celé číslo, abyste milí čtenáři mohli nasát alespoń něco z té magické atmosféry jež se to odpoledne linula letním géčkem.                  

Chtěli bychom tímto způsobem Zbyškovi poděkovat, za čas, který si pro nás udělal a doufáme, že si ho ještě někdy udělá. Protože si myslim Zbyšku, že tu kalbu musíme dokončit a pořádně si spolu vožrat držky!!!! Tak hodně štěstí v Domažlicích a věř, že tě dodnes nosíme v našich hospodských ale i školních, čili taky hospodských vzpomínkách…

Debatní koutek

A máme tu zase jednou regulérní debatní koutek! A ne něco jako tu minulou podivnost, která byla zplozena jen tak, protože nebylo o čem psát (a vlastně ani být otisknuta neměla). Pokusím se tedy napravit dojem, zklidnit pohoršení a napravit si reputaci coby pisálka „normálních“ článků. Tentokrát se debatovalo na všeobecně celkem oblíbené téma rozvojových zemí, a to v úterý 26. září 2006. Zároveň se naší malé, téměř čtyřhodinové debatní seance účastnili i debatní nováčci. Na postu rozhodčího a posléze popravčího se opět objevil všemi milovaný a fyzikářkami nenáviděný humanistický všeuměl Otónek.

   V první debatě letošní sezóny nastoupil G-tým (negace) v sestavě bývalý redaktor Chelsea fan, Mr. G a bývalý šéfredaktor Dissident Aggressor. Los mu za soupeře určil speciálně vzniklou Směsku X (afirmace) v sestavě pan Horáček, pan Douša a slečna Černá (ne Alena, známá též jako Bob nebo Big Berta z kabinetu fyziky, ale Pavlína ze čtvrťáku). Soustředění G-týmu neprobíhalo tentokráte podle zavedených (a nutno dodat, že i osvědčených) postupů v pohostinném prostředí U Gregorů (kde nám často vypomáhali dobrosrdeční lidé jako Martin Janík, Tomáš Novotný či i konkurenční Michal Douša a mnozí/mnohé další – chvála jim), ale v temném a zatuchlém prostředí gymnazijních kobek a šaten. Dne D jsme toho opravdu litovali. Již první debatér pan Horáček nastavil laťku velmi vysoko, ačkoli předložil již dosti provařený materiál v podobě Mobudu Sese Seka nebo Muhamada Aidida (to jen, abych ukázal, že na to máme). Náš první hráč, Chelsea fan, se cestou na stupínek zřejmě praštil do brňavky a náraz se přenesl do mozku a podle toho to taky vypadalo. Přednesl úplně něco jiného, než co přednést měl, a to byl kámen úrazu. Díky náhlému přerušení toku myšlenek blekotal o tom, proč je drahé pivo a ropa kvůli tomu, že Jennifer Aniston zrušila svatbu. To se Otónovi moc nezdálo a tak poslal Chelsea fana radši do hospody, protože by tam nadělal víc užitku než v debatě. Taky se tam s Martinem Janíkem nakonec odebral. Na řadě se octl pan Douša a doslova nám prdel dotrhl i se slipama, punčochama i kaťatama, protože už tak byla tato soustava dosti natržená. Po sice takovém „Paroubkovském“, leč efektivním výkonu nás srazil do kolen asi jako šestý Budvar. Ono se vlastně nedalo nic jiného čekat, protože naše výkony byly zlé. Včetně mého. Snaha sice byla, ale když se snažíte oponovat tvrzení, „že rozvojová pomoc je na píču“, tak to prostě nejde, ať chlastáte sebevíc. Slečna Černá nás definitivně rozdrtila. Její řeč byla v souladu se ženevskými konvencemi a neodporovala ani Chartě NATO, a tudíž nebylo pochyb o vítězi. Zlatým hřebem (do naší rakve) bylo vystoupení pana Yahna nebo jak si říká. V sále zavládlo všeobecné veselí a po uplynutí limitu se ozývala hesla jako: „Drásal na plac“, „opakovat“ či „ještě jeden“. Po tomhle jsme vyhrát opravdu nemohli.

Ale ač se to nemusí zdát, tak to nebylo nikterak strašné. Sice nás Směska X celkem jasně zadupala do linolea, ale Chelsea fan byl pochválen za svůj pivní výkon (na rekord ale nedosáhl), já za vystoupení z hlediska rétorického (prostě, nemluvil sem sprostě) a Yahn se rozhodl opustit G-tým (čímž mu přejeme mnoho štěstí s jeho novými souputníky). Mnozí z vás si asi možná neuvědomují dalekosáhlé následky tohoto aktu, a proto bych se mu chtěl věnovat o něco podrobněji. V moment založení G-týmu se cena topných olejů zvýšila o 2500% a z Miroslava Štěpána se stal socialista tělem i duší. Ale to není podstatné. Až odchod našeho největšího borce pořádně zacloumal burzou s cennými papíry. A pak by se jeden divil, že Jennifer Aniston zrušila svatbu. Za zdražení piva a ropy tak vlastně může náš Hightower. Ale to není všecko. Když jsme mu dali podepsat nějaký papír, kde na jedné straně byl něco o tom, že odchází (na druhé straně byl prý originál vestfálského míru, ale co) z G-týmu, nejenže se podepsal vlastním mozkomíšním mokem. Navíc nám otiskl i ruku, nohu a prdel a vrátil mi paruku, kterou jsem mu laskavě zapůjčil, aby vypadal jako metalista. Možná to nevíte, ale pan Jen „Only-True-Metal-Monster“ Samek zpívá v nějaké metalové kapele, jejichž nestydatým revivalem je Judas Priest. Když se tak stalo a ceremonie připomínající kapitulaci Japonska byla ukončena a Drásal se pohyby podobnými padoucnici odebral za svou kapelou do USA (kde jim dělali předkapelu Metallica a Iron Maiden), šlo se houfně do Géčka. Otón se neskutečně vožral jako vždy (a to pil jen vodu), G-tým „truchlil“, a nevíc byl na volné místo draftován další kovaný skoro Géčkař (je ještě mladý, takže v tom nemá jasno), Tomáš Novotný. Takže se to přes drtivou porážku nevyvíjí zase tak špatně. A do G jsme samozřejmě šli zapíjet žal.

MegaChcipak

Na finální srpnový večer nám naše drahé City of Tuhá Prdel uspořádalo kulturní akci, na níž jsme se měli všichni skvěle bavit, aby starosta Kotlík (či tak nějak) mohl vybarvit další okénko svého modrého života ( pro neznalce Foglara - modrý život ukládá splnit alespoň jeden dobrý skutek denně, zač si pak můžete vyplnit okénko, jedná se ale o záležitost idealistickou, takže jediná odměna je pak dobrý pocit ). Ovšem dopadlo to jako fiCZak master Zvěřina ve Vysmraděnejch.                                                                                                                                               Začátek byl typický. Dorazívše půl hodiny od zahájení jsem shledal, že tu stojí dva stany, pódium a asi třicet lidí, všichni jak solný sloupy. Nic se nedělo a až teprve nějaký čas po mém návratu kolem půl desáté se alespoň někdo hýbal při zvedání půlitru s pivem či coly s vínem. Z reprokrabiček se linuly písně Michala Davida, které zcela jasně nedosahovaly kvalit repertoáru borců z Masters of Rock, ovšem srovnávat MoR 06 a místní kulturní akci by nebylo fér, neboť by místní kulturní akce dostala nekonečně tvrdě na prdel z jakéhokoliv hlediska. Zkrátka zatím nic moc.   Po desátý ovšem celou věc začal zachraňovat Crossband a nutno dodat, docela se i dařilo. Krátce po pozdním příchodu tajemného Mařeny ( který při tom zjevně trénoval metodiku pozdních příchodů do školy ) se stal zázrak a těch pár desítek soch okolo se začalo pohybovat (tedy kromě těch ležících na zemi v různých polohách kamasútrických). Crossband odehrál většinu svého repertoáru a křivka spokojenosti naposled rostla. Po jedenácté se ale na podium přivalila dobře známá hovada v parukách a následoval průser, eh průřez kariérou Helgy Vondráčkové ( autor nemá Helenku rád - pozn. autora ) začal se linout z blackboxů. Popisovat audio stránku tak již nemá dál cenu, kdo nebyl opilý, blil opodál. Dokonce i náš šéfik prohlásil cosi o tom, že i Takačo Motel ( nebo jak se ta německá mateřská školka kreténů nazývá ) hrajou líp. Zkrátka to byla hromada sraček hluboká jak masové hroby v Jugoslávii - víc než příliš.

                                                                    Možná však díky tomuto absolutnímu kolapsu programové stránky došlo k změně charakteru celé akce na poloviční orgie. Již jsem zmínil, nyní navazuji, xxx všude. Kdo měl foťáček, mohl si udělat vlastní sbírku fotografií snad všech pozic, co v kamašutru jsou. Mladí byli přeci jen dost neschopni a ospalí na to, aby pozice měnili, takže nebyl ani problém udělat fotky kvalitně. Ovšem jak už to v kraji tuhých prdelí bývá, nikdo neměl výdrž a mnoho si mnoho chlapců a dívek vytvořilo nové mindráky z toho, že jim při tom partner či partnerka prostě usnula ( opravdu nekecám, narazili jsme i na pár případů, kdy hlavně mladé slečinky chrápaly tak hlasitě, že i otrávené umrlé ryby v Labi volaly fízloidy kvůli rušení nočního klidu ). Zkrátka místo vášnivé noci to byl takový MegaChcípak. A vlastně jediným, kdo se tam alespoň trochu rozvášněně choval, byl Escandalo, když notně opilý od desíti hodin srážel z rozběhu a se slovy ,,Doprdele, zastavte mně" každého možného k zemi. Díky mu alespoň za to. Nakonec bych rád poděkoval sám sobě za odvahu psát o něčem, co stálo za hovno, bylo o hovnu a psát o tom je na hovno. Omlouvám se též za vulgární slovník, ale s fičáčkama příště opravdu nasrat. Už aby otevřely ten bordel v kulturáku, s ruskou mafijí je aspoň sranda, zvlášť když vám nechávaj vyrobit betonový galoše Euroshopper Fashion. Viva la revolución, viva la rock, viva Alexandr Sergerjevič Bělov.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 20

Vyschly pípy vyschla hrdla

Hoří Hoří

Gaudea Bus

Debatní Koutek

Vyschly pípy vyschla hrdla

Inu, je to tak. Přišlo nové číslo ZDUŘe a s ním odešlo z géčka pivo. Není to fór, je to čistá a velice, opravdu velice krutá pravda. Nicméně, vyřešilo to mé dilema co napsat do úvodníku. Prostě dneska sme šli v půl jedenáctý na oběd, a dali jsme si jen klobásu, nasucho. V jedenáct už na pivíčko čekalo osazenstvo zvící tak dvacet člověka a většina před sebou měla položený samotný tácek a popelník plný slin. Když už si největší štamgast začal stěžovat, řekl mu vrchní, že si pivo vážně není, leda zelená. Na to dostal velice ráznou odpověď. „Tak jo, nalej mi ji do dvoudecky!“ Z toho mě skoro jeblo. A za to všechno může jedna zpožděná dodávka, která chytila skluz na D1, protože řidiče trefil šlak když kolem něj profičel 156km/h rychlostí Samče.

   Další věc kterou bych rád zmínil je tajemný objemný balíček, takovej blackbox, který dnes donesl do školy agent maskovaný za pošťáka, a položil ho přímo před brány pekelné (ředitelnu). Zatím se nám nepodařilo zjistit, co ono umaštěné balení skrývá za tajemství, ale přeci jen je to otázka času. Jen se bojíme aby z toho nevyskákaly škvrdloně a pijaváci.     

   No ale abyste nebyli úplně zklamaní naším prozatimním špionskym neúspěchem, přinášeme vám obsáhlou reportáž o poplášku kerý vypukl někdy. Pak jsou tu postřehy z výletu, a sakra dobrej debatní koutek. Takže se máte na co těšit, a hlavně…ále vy víte. J

Hoří hoří

Už je to ňákej ten tejden co sme si ve středu užívali “cvičného“ požárního poplachu. Ale jako obvykle čmuchalové ze ZDUŘe (v tuto chvíli pod tajným jménem Bratrstvo Samčeho pochcané pracky (znělo tu určitě líp, než Kebabovy posr..-pozn. korektora Samčeho)) vycítili že na nás vedení frašky něco šije. Proto jsme se poté co všichni lidičkové odešli ven ke Kokosu potají vrátili k zadnímu vchodu. Tam Samče vytasil svůj obrovský šperhák a dal se do díla. Po půl hodině usilovného snažení konečně šperhák zlomil a tak mohl chytřejší zbytek redakce vstoupit do budovy za použití čipu. Tam jsme se postupně rozprchli po špičkách, jen RDX si radši na všechny ty schody vzal kolo.   

Já s Escandalem jsem se rozhodli prozkoumat přízemí a šatny, na Mr.G a RDX zbylo prvé a druhé patro.  Escandalova mise trvala ze všech nejkratší dobu, proč se dozvíte později. Ještě než jsme se spolu ve vestibulu rozdělili, tak jsme se na důkaz věrnosti poctivě očmuchali a navzájem si poplivali levé nohavice. A teď k jednotlivým příhodám jež jsme zažili. 

Příběh Mr.G : Mr G. Se s tim jako obvykle vůbec, ale vůbec nesral. Zamířil si to vikuním tempem rovnou do ředitelny (vikuně je roztomilé zvířátko blízce příbuzné lamě). Stoupl si před její dveře a zaslechl hlasy. První zcela jistě patřil našemu Nejvyššímu, druhý Mr G. nedokázal identifikovat, ale prý zněl opravdu ďábelsky a pořád něco blekotal o podpisu krví. Nicméně to hlavní vylezlo z úst Nejvyššího. Jeho plán na podpálení školy, kterou chtěl zapálit a následně uhasit aby mu stouply preference ve volbách, byl skutečně důmyslný a prohnilý. Pak se dveře otevřely a Mr G. mohl maximálně tak na Nejvyššího blbě čumět. Naštěstí jako vždy byl bystré mysli a tak Nejvyššímu řekl: „Já se ti jen zdám!“ Na to mu Nejvyšší řekl: „Aha, ale už sem měl teda hezčí sny.“ Nicméně i když zahanben, Mr G. přežil. Škoda jen že už nemohl ve výzvědách pokračovat, protože musel na záchodcích pod sušákem na ruce sušit kalhoty, obzvláště v okolí poklopce. O tom kdo byl ten druhý v místnosti se můžeme jen dohadovat, ale máme své tušení… 

Příběh RDX: I RDX se ukázal býti velice výkonným čmuchalem, protože schody do druhého patra zvládl na svém kolečku za 24 vteřin. Tam zamířil po vůni benzínu a škvařících se lidských tuků k učebně číslo 73. Tak zaslechl pronikavé ječení Jiřinky a kvílení a kvíkaní malých dětiček. Jako správný klaďas a hrdina se pokusil zabarikádované a zamčené dveře odemknout za pomoci paklíče, ale když mu po půlhodinovém snažení došlo že ho vlastně zlomil, tak chatrné dveře prostě vykopl. Ty za letu nabraly Jiřinku a mrdly s ní doprostřed učebny, kde ji dav zvící třicet malých fakanů ve snaze dostat se rychle ven skoro ušlapal k smrti. Čin RDX byl skutečně chvályhodný, bohužel ale s postupujíc požárem nebyl schopný bojovat, tak aspoň Jiřinku vyhodil ven oknem aby se jí nic nestalo.     

Příběh Karí kebaba se sešuánskými nudlemi:  Já osobně jsem se rozhodl prozkoumat šatnu, protože to byl úkol velice těžký a mohl jsem si jím vysloužit obdiv mnoha spanilých a spálených študáků. No ale popravdě řečeno jsem v šatně narazil jen na Sandokana, který se s ohněm rozhodl bojovat po svém. On sám už o nekalém plánu věděl a snažil se ho zarazit. Též mi řekl, že spolu s arabským matematikem Abu Šklíbím en Šaržou Ibn Čůčem vypočítali, že Nejvyšší svůj plán přehodnotil a oheň uhasit nedokáže. Zeptal jsem se ho tedy, co hodlá dělat. „Coby, hochu, tady už j každá pomoc marná. Já du do géčka, esli chceš můžeš jít se mnou.“ Bojoval jsem vší silou své vůle, ale řekněme si na rovinu, kdo by se sral se zachraňováním capartů když by moh jít se Sandokanem na Budvar?  Jedině pořádnej ťunťa a lamítko k tomu. Ještě jsem po cestě vyzved Escandala a šlo se.   

Příběh Escandala: Tady není co dodat, se svým podřízeným jsem se snažil spojit pomocí mobilního telefonu, ale když ho nezvedal, hned mi došlo kde je. Zamířil jsem tedy na dívčí záchodky kde jsem ho našel jak drtí veverku (kde se tam vzala nevím a vědět nechci). Konec epizodky.     

Nezdá se vám že tady by náš epický story končit neměl? Máte pravdu, jedna postava, pro náš děj zcela zásadní, nám svůj příběh ještě neřekla. Takže tady je:

Příběh Otónův: Jakmile to bylo možné, trhnul se Otón od kokosácké skupiny a zamířil kam jinam než do G. Tam jako správný potomek bájných atlantiďanů dal jedenáct kousků, pět klobás se zelenou a šlehačkou, aby se následně odbelhal zpět k naší školičce. Toho že požár už nabýval třetího stupně a schylovalo se ke katastrofě větší nežli bylo WTC, si ani nevšiml. Jen si mocně říhl, čímž sfoukl všechny plameny v prvním patře, pak se vyškrábal do patra prvního, kde si raději došel s pískem, čímž uhasil i toto patro. A nakonec, když už byl skoro u svého kabinetu, hodil takovou šavli, která nejenže vše uhasila, ale také vysklila veškerá okna, vyrazila dveře z pantů a zaplavila Kolonku, kde si ji spletli s eintopfem pro chudé. Pak spokojeně usnul a zdálo se mu o tom, že je svištěm. A o tom, že zažehnal katastrofu a překazil Nejvyššího plány, vůbec nevěděl.     

A Jiřinka? Ta to musela za trest všechno uklidit.

    GaudeaBus

   V úterý 31.října se od nelidsky brzkých ranních hodin začal naplňovat ďábelský plán vymyšlený Jiřkou ze sedumdesáttrojky. Pod záminkou pomoci maturantům v rozhodování o jejich budoucnosti, co se studií na VŠ týče, se jala naše Jířa dotáhnout stádo splašenývh plnoletých gymnazistů na veleškuby (veletrhy-pozn.red.) vysokých škol Gaudeamus do Brna a zpět. Ve skutečnosti šlo ale Jiřině jen o to, trhnout se při úterku z práce a flákat se chvíli někde jinde než v druhým patře tý naší frašky. A proč ne rovnou v Brně,viď Jířo…

Odjezd byl načasován na 6 hod 30 min seč.. O pět minut dřív se směrem od kolonky vyřítila rozpadající se karosa nepochybně starší než z nás nejstarší David Vietnamců.

Nevim… ale potom co Koláčná vybrala od všech účastníků zájezdu dobrejch 12 litrů, mohli jsme se svízt lepším busoplánem než tou parodií na autobus, kterou nám splašila…bůhví, kde naše těžce ušetřené nepropité peníze prokalila!!! Hned jak sjeté gumy karosiny zastavily před hlavním vchodem, začal boj nás na kost zmrzlých zoufalců o nejlepší místa v parodii…Jaký šok pro nás však přichystal pohled na zamčené busové dveře, za kterými se tetelil šofér velmi nešoferského vzezření! Zatímco venku postupně mrazem padalo k zemi jedno prochládlé tělo za druhým, ten sado-maso drajvr si spokojeně seděl v teple a ještě spokojeněji si tahal šulinka pod volantem…k úplnému uspokojení k naší spokojenosti ale nedospěl, vyrušila ho Jířa, která přitáhla nejmíň o deset minut pozděj, přestože den předtím všechny důrazně varovala,  že kdo přijde jen o chvíli pozděj, bude nemilosrdně postaven k boku autobusu a ranou ze startovací pistole  popraven. Startovku totiž nosí Jiřka neustále při sobě ještě z dob, kdy za komančů pracovala jako vedoucí kroužku retardovaných atletů v Jánských Lázních. Když jsme se teda všichni konečně narvali do Gaudeabusu, vyrazili jsme směrem na Brněnské štatl… O pohodlnosti jízdy po české panelové dálnici si určitě každý udělá obrázek sám. Jediné, co stojí za zmínku je Mr.G, který si na čurpauze u jakési moravské pumpy osedlal dětskou průlezku…metalová mánička na průlezce byla pro kolemjedoucí řidiče snad ještě zajímavější než bylbórdy se Starobrnem…ani náš kebab se nenechal zahanbit a vypískoval se přímo na ceduli s nápisem : „Zákaz močení pod pokutou 500 Kč „

    Po triumfálním příjezdu našeho Gaudeabusu k brněnskému veleškubnímu komplexu nám dala Jiřina rozchod, takže sme okamžitě začli hledat nejbližší otevřenou knajpu…první co jsme ale po hodině na výstavišti nalezli, byla právě zoufalá Jířa, která se ztratila hned za hlavní branou. Ukázali jsme jí kudy kam a pak nestoudně zalezli do několik km ostré a žízní hnané chůze vzdáléného hostince. Zde jsme poznali podivnou brněnskou kuchyni, podivnou servírku, podivné záchodky…zkrátka se nám tam stýskalo po géčku jak sviňa…   

Po pár hodinách strávených u hospodského stolu jsme se vrátili ke Gaudeabusu. Ten už byl zcela připraven k odjezdu. Všichni výletníci seděli na svých místech, startovat se nemuselo, protože motor pro jistotu běžel už od našeho příjezdu a i šofér dokončil nějakou „ruční práci“ pod volantem, takže nám nic nebránilo v odjezdu…Něco však přece nebylo v pořádku…sedadlo za řidičem SM-honibrkem zelo prázdnoutou a po Jiřce nebylo ani vidu ani slechu, o čichu ani nemluvě…Fakt, že ta dylča znovu zabloudila už Kebaba vytočila na tolik, že už jí zkrátka musel udělit titul PP- píča pomalá!!! Jen co to dořekl se ale ve dveřích karosy objevila udýchaná, rozcuchaná a umorousaná Jiřina…poslední článek naší směšné exkurze…

Cestou zpátky Dušan navrhnul, že bysme se v rámci výuky o globalizaci měli najíst u M´ca. Jiřina se evidentně zalekla jeho mužného hustěhustého plnouvousu a nezbylo jí než souhlasit. Nezdravě přežraní jsme se vraceli k Nymburku a s přibývajícími řidičskými chybami našeho šoféra začínala vřít krev v žilách lechce cholerického Mr.G. A když se už po několikáté nepodařilo SM-honibrkovi podřadit, což způsobilo neskutečné škubnutí celého Gaudeabusu, došla Mr.G trpělivost a vypustil na svět neuvěřitelnou hlášku: „Jestli mě tahle jízda duševně nepoznamená, tak mě jebne!!!“ To nás s kebabem oddělalo natolik, že jsme se smíchy museli zakousnout do sedaček. To by ještě nebylo nejhorší, kdyby nás v obci se směšným názvem Pňov, nemíjel nákláďák, který si za předním sklem hrdě vezl jmenovku „ Jiřina“. V tu chvíli mě definitivně jeblo a další pokračování si nepamatuju, nezbývá mi tedy, než zde své vypravování z důvodu jebnutí ukončit.       

Debatní koutek

Jednoho krásného dne v úterý 10.10., kdy debatéři v čele s Otónem měli hovno co na práci, se sešli, aby si zadebatovali. Jenže tahle debata nebyla jen tak ledajaká. Na souboj byl totiž vyzván G-tým, a to svou bývalou největší (myšleno nejvyšší) hvězdou v sestavě, panem RDX (zkratka z Rumburaku, Debile, Xindle).

   Zpočátku se však nic nedělo. První asi deset šedesátiminut se jenom tak dohadovalo, jaké trumfy a lsti si připravíme na debatní buzny a čubky, které na nás na debatním turnaji narazí. Řešila se zejména problematika přijetí Turecka do EU a z toho vyplývající výhody a nevýhody. Po několika vášnivých slovních přestřelkách, pěti rozbitých míšeňských servisech a jedné facce se rozhodlo, že jednoznačnými výhodami bude levný dovoz kozích sýrů a masa a mléka, dále oříšků a taky vodních dýmek. Hlavní nevýhoda byla spatřována v tom, že Turci zaplaví Německo a z turecké menšiny v Německu bude většina (podobně jako na Slovensku). Nepřehlédli jsme ani jejich imperialistické choutky a fakt, že jen samotný turecký kinžál je horší než tříska v prdeli. Během těchto dohadů se Otón s nevědoucími debatními nováčky zabarikádoval v kabinetu, vyhnal Jiřinku, aby nás uklidnila, a sám nováčkům obsáhle vysvětloval to, na co v G-týmu tak nějak serem, a to pravidla. Jiřina byla poté viděna, jak se s brekem, monoklem a mnoha podlitinami potácí směrem k nejbližší prodejně s alkoholem, aby si koupila Lékorky. Do této doby však klasická debata nebyla možná, neboť Chelsea fana jeblo a musel k lékaři a náš nováček TNT (Tomáš Novotný, Tykrávo) měl seminář, který vede jeden z našich pravidelných čtenářů z řad pedagogů. Soupeři zajímavého složení Lída, RDX a všemi oblíbený Robert měli na nás tak nabroušené zuby, že Robert nevydržel tíhu okamžiku a snědl panu RDX papíry s podklady. Mezitím zeměpis skončil a náš nováček dostal na sociálním zařízení rychlokurz, kdy se původní délka výkladu hodina a půl vešla do tří minut. Nutno podotknout, že rychlokurz absolvoval na výbornou i přes fakt, že v sobě měl čtyři piva dvanáctky a jednu patnáctku ze Šmejdky Šmejdířky.

   A pak to přišlo. Otón. Z kabinetu. Měl sebou nalinkovaný papírek velikosti billboardu a začal si zapisovat. Nejprve odjezdy vlaků na Slovensko, pak si napsal asi dvacet let starý domácí úkol aby nakonec přestal, když po něm kdosi z diváctva hodil mobilní telefon i s prázdnou propan butanovou nádrží. To už však byla na scéně první debatérka a musím říct, že se snažila, ačkoli příprava páně RDX se nechala poznat ještě předtím, než si na nás otevřela hubu, nakonec i okno. Po šesti minutách jí došla slova a za hromového aplausu dvou tlap pana RDX dosedla na školní sesli. Po krátkém výslechu si šla sednout podruhé, nicméně tentokrát RDX tak nadšeně nevypadal, Robert si radši zapálil a nato do sebe obrátil tři velký zelený Božkov. Následovala má obsáhlá řeč, která byla prý docela fajn, ale jinak na hovno. To však nic neměnilo na tom, že i to hovno, které jsem tam ze svých úst soukal, stačilo k tomu, aby se křižník kapitána RDX začal potápět. Následoval opravdu ostrý křížový výslech, kdy jeden nechápal otázku a druhý nechápal odpověď (takže se shodli na jedné věci, a to, že jednou půjdem s Otónem do Géčka). Zničehonic se však ozval odkudsi ďáblův smích a na scénu přidusal RDX, aby upozornil Otóna, že se pod ním prohýbá podlaha, načež se opravdu prohnula a RDX skončil v šatně, kde zrovna školník se starym Janíkem chlastali s autobusákem a ostatními přáteli Jirky Hyblera. Ku podivu všech se vrátil, ne však dveřmi, ale oknem. Zřejmě poznamenán touto událostí, blekotal o to větší blbosti něž obvykle. Nejprv se zmínil o své milé z Olomouce a mě jeblo, pak se o ní zmínil znovu, pak mluvil o dvanácti herních bozích a o současném stavu světa počítačových her, aby svou řeč zakončil mohutným říhnutím, které Američané považovali za Sevorokorejskou jadernou zkoušku. To už se na svou premiéru chystal pomalu střízlivějící TNT a vedl si docela dobře, jen místo ukončovací fráze „děkuji za pozornost“ řekl s opileckou rozvláčností „děte už všeci do piči“. Ale jinak fajn. Při výslechu se na to soupeři snažili upozornit, načež do piči poslati byliž, a tak si radši sedli a drželi hubu. Třetí za soupeře byl na řadě Robert, a nemůžu říct, že by zklamal. Byl první, kdo mluvil o Mašínech, jen s tím problémem, že Mašíny považoval za vůdce kmenů v Africe, kam jezdí Otón na návštěvu. Úplně poslední byl na řadě Mr. G jedna a bylo vypráno. Bárka kapitána Samka šla ke dnu i se všemi dvěma členy posádky a navíc nelichotivá slova Otónova se za nimi ozývala. A nezachránil je ani DyKapryjo.

No co se dá dělat, RDX? Dostal na prdel 3:0, premiéra se mu moc nevyvedla a „revenge“ už vůbec ne. O to více potěšila Otikova pochvala na naši adresu a po přijmutí pozvánky do Géčka byla nálada jako nikdy. A co teprv po těch pivech, který jsme vypili. Teda hlavně Otón, ten řádil jako drak. Když nás vyhodili, tak byl Otón tak hotovej, že jsem musel vzít zahradní kolečko a odvézt ho domů do Hradce Králové. Ale tentokrát překvapil, protože se ku podivu všech debatních patronů a patronek nepoblil, dokonce nás navigoval a i zaplatil pokutu za to, že jsme jeli po dálnici přes dvě stě.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 21

Veselé Vánoce skoro všem

Jiřinka straší děti

Little Piece of Bullshit

Debatní Koutek

WMOR 2006

MoR 2006 – Summer

Ohlédnutí se za uplynuvším rokem, jen ve zkratce

Závěrečník 2006

Veselé vánoce skoro všem

Pokusím se tentokrát nenacpat do úvodníku své obyvyklé stupidní kecy a žvásty, ale něco jiného. Protože píši spontánně, nemám ještě ponětí co to bude. Třeba jsem myslel, že sem jen napíši Veselé Vánoce a klid a pokoj a mír Vám všem, ale rozhodl jsem se to neudělat. Je totiž pravda že všichni lidé, na celém světě či ve vašem nejbližším okolí, si zaslouží mít své pohodlí a naši lásku? Není možné, že naši přátelé jsou falešní, využívají nás a přetvařují se? Jen proto, aby si o nich ostatní mysleli, jak jsou úžasní, skvělí, a jdou s dobou? Stojí něco takového za to? Nebudu zde ani říkat svůj názor, je na každém, aby si ho utvořil. Je mi líto že mé pisálkovské schopnosti se pohybují pod bodem mrazu, a tak nedokážu skutečně vyjádřit to co bych chtěl.

No zanechme skepse, teď skutečně přeji všem co si to zaslouží a které mám rád aby si svátky  vánoční užili skutečně co nejlépe, ať už budou někde na horách, v Egyptě, nebo jen zalezlí doma jako já J.

Jiřinka straší děti

Povím vám pohádku. Možná se trochu zakládá na pravdě, možná ne, a v tom je její kouzlo. Je to pohádka pojatá po mém, čili happy endu se asi nedočkáme. Takže jdeme na to.

     Byla nebyla jednou jedna Jiřinka, která odpradávna strašila na nymburském gymnáziu všechny děti i dospělé ve věku tak 11-30 let. Ale bylo jí to málo. Rozhodla se tedy, že se zase přisere na jednu exkurzi, a proč ne rovnou do dětského domova a kojeneckého ústavu. Jen co jsem se to doslechl, došlo mi že z toho bude parádní sólokapr, a tak jsem se přihlásil na tuto exkurzi která pro mě byla povinná taky. Jiřinka skutečně nezklamala. Už po nastoupení do vlečky (akvárka) na Milovice se zeptala dívek, co mají v těch velkých igelitových taškách. „To jsou plyšáci pro ty ubohé děti“, odpověděly naše slečny svorně. „Ahá“ zvolala vítězoslavně Jiřinka. „ A můžu se na ně podívat“, řekla a okamžitě se začala hrabat v taškách a nenápadně se snažila každého třetího plyšáka nacpat do svejch bombarďáků. Ještě štěstí že jsem si toho všiml, jinak by se jich tam vešlo požehnaně. „Jejda, ty plyšáci sou divný, mi lezou do spoďár,“ snažila se Jiřka zakecat svoji trapnost.

     No tahle trapná situace stejně neoslabila její odhodlání ukázat se těm roztomilátkum v DDM.  Takže když sme tam došli, všuchni se sesedli do oválokroužku a poslouchali paní vychovatelky, jen Jiřinka se rozhlížela po nebohých obětech. Měla celkem kliku. První dítě na ní čekalo schované na skříni, a jen co ji uzřelo, skočilo na ni tzv. “Bansaiiiiii“ skok a zakouslo se jí do nohy. Jiřka pronikavě zaječela a začala nohou zuřivě mávat ve vzduchu, dokud děťátku neodpadly mléčné zoubky a neodletělo ven zavřeným oknem. Samozřejmě plastovým se mřížemi. Aniž by si toho někdo mimo redakce ZDUŘe všiml, pokračovali jsme dál po obětišti. V jednom velkém pokoji příliš malém pro patnáct či kolik dětí na nás naskákali komanda capartů a povalili nás na zem. Tam nás začli oblizovat a slintata na nás, ale to všichni  vydejchali. Až na… Ta začala děti mlátit silikonovými…punčocháči a nadávat jim do capouchů a zaříkávat je tím, že je pomrví popelem. Po této nemilé příhodě nás vykopli ven a řekli Jiřce ať de strašit jinam. Ta se toho ujala a tak jsme byli nuceni usednout do vlaku na Kolín.

     Naštěstí jsme seděli v kupé daleko od ní, ale z těch historek o tom jak ve svém kupéčku rituálně podřezala jakéhosi tříletého blonďáčka mi naskakuje husí kůže doteď. Inu v Kölnu jsem se vydali na druhou a poslední část naší výpravy ( poutní místo G nepočítám). V kojeňáku se nás opět ujaly milé paní vychovatelky, a to jste neviděli to nadšení, jakým Jiřinka začla skákat, když nám řekly, že se můžem na nemluvňata podívat. Až jí z toho vypadly z kapes všechny papírové sáčky na dětské hlavičky. Nejprve jsme se šli podívat dolů na dlaždičkovou terasu jen v ponožkách, takže jsme klepali pěknou kládu. Na terásce v jakýchcsi podivných klíckách se opalovali mimi ve spacích pytlích. Nám už pomalu začaly zamrzat nohy, tak jsme se otočili na odchod, a co se nestalo. Jiřka ve své hlouposti stála přesně na prahu dveří, mávala dětem a nechutně se na ně usmívala svým zkaženým chrupem. Trvalo asi dvě minuty než jí došlo že chceme zpět dovnitř a ona nám stojí v cestě (chtěl bych podotknout, že tahle situace se jako jediná v článku skutečně zakládá na pravdě, a tím poukázat na to, že Jiřinka to skutečně nemá v hlavě v pořádku). No pak už jen pomučila pár dalších dětských tvářiček svým šklebem (druhá pravidvá informace, i mě se z jejího ksichtu dělalo na blití víc než kdy jindy).

Pak jsme spokojeně odjeli domů vypracovávat pracovní list, na který jsme se během exkurze z vysoka vysrali. Dolu to šlo pěkně blbě.

Little Piece Of Bullshit

Už dlouho jsme tu neměli veselé příhody s našimi oblíbenými Meotary. Jenže, není tomu tak dávno, co se děly věci vskutku nevídané. Zpět v čase se tedy vraťmež a tento příběh si přečtětež, protože veselých historek o sovětské verzi projektoru není nikdy dost. Víte, to bylo tak…

Pár nadšenců se rozhodlo, že ze třetího na čtvrtého září přespí u budovy školy. Byli tři. Nejdřív si dali pivko Na Tarase a pak, vybaveni spacími pytli, svěcenou vodou a náboji ze stříbra se vydali přespat ke škole. Když ulehali, přišel ještě čtvrtý dobrodruh a s ním i počasí, které stálo opravdu za hovno. Asi už lepší na skladě neměli. A tak nadšenců postupně ubývalo, až nakonec zbyl jen jeden. A ten statečně vytrval, jenže nečekal, co mělo právě nastat. V okamžiku, kdy upadal do REM fáze spánku, začala hrát hudba. A to ne ledajaká. Byla to hudba, která by se hodila do nějakého opravdu brutálního filmu s rituálními vraždami, kde okultisté a satanisti pijí krev své oběti. Nato onen hrdina jsem vstal a šel se podívat, odkud zvuk vychází. Zpod věžičky (kde jsem spal u hlavního vchodu) jsem se vydal pokradmu k tartanovému plácku. Zpoza rohu jsem vykoukl a nevěřil svým očím.

Do chodby naproti kabinetu matematiky a učebny 66 bylo vidět díky světlům z planoucích pochodní, umístěných na stěnách. Nade dveřmi se nacházely rudé ornamenty, zřejmě načmárané krví. V tom jsem se utvrdil, když jsem si všiml dvou hlav nebohých sextánů, nabodnutých na kůlech a vyvěšených z okna. Při tomto pohledu by leckoho jeblo, ale já vydržel. A vyplatilo se.

Po chvíli se otevřely dveře kabinetu. Z nich vystoupila osoba s dlouhým bílým pláštěm, warpaintem na obličeji a černým afrem, ze kterého ještě kapal dehet. V rukou držela zlatý kalich, z jehož okrajů přetékala krev a vyčníval mozek. Doyle zamířila do 66-ky, načež po chvilce přijela s Meotarem ověšeným obrácenými kříži., na který mezitím obřadně nakreslila obrácený pentagram. Sama si nasadila masku kozla a počala konzumovat obsah kalicha spolu s Meotarem stylem „jednu za tatínka, jednu za maminku, jednu za Satana“.

Po dojedení tohoto hlavního chodu následoval rituální tanec s Meotarem za rozpravy pohledných fyziků, linoucí se z portálu, který byl otevřen zapojením Meotaru do Celosvětové-jakoby-elektrické-sítě-ve-skutečnosti-však-přímého-spojení-do-pekla-Antikristovi-rovnou-do-prdele. Při tanci byla Meotaru vyleštěna optika a vylepšena elektronika v podobě nové výkonnější žárovky a odolnějšího elektromagnetického relé od společnosti MЗОТАР, такова глупость.

Blížilo se ráno, a proto se blížil i konec tohoto Okuhntního rituálu. Doyle začala meditovat, po chvíli i levitovat, aby se proletěla na Meotaru po chodbách a opět si osvěžila znalosti terénu. Po návratu na výchozí bod se chvilku nic nedělo. Zničehonic však zplna hrdla vysokou fistulí zvolala: „In Nomine Satanas, Meotar Laudabunt!!!“ Nebe se zbarvilo do krvavě rudé, jako by měla přijít poslední patetická bitva o osudu planety. Oči jí doslova plály a na protější stěně se objevily dva červené body, jakoby tam svítili laserem. Ozvalo se mohutné zahřmění a jakoby ze samotného nitra planety bylo doslova cítit spíše než slyšet, jak se Ďábel směje. To už ale odbíjela půl sedmá a první nedočkavci se začali trousit ke škole. Odvracím od nich pohled a dívám se do onoho okna. Po Okuhntistických rituálech ani stopy.

…tak takovéhle to tedy bylo.

Debatní koutek

Vážení a milí, protentokráte nebude Debatní koutek jako když prdne do lesa, ale bude to pořádná nálož. Takže se na to náležitě připravte! Poohlédneme se za dvěma debatními turnaji a jednou debatou, která se konala mezi nimi. To by asi na úvod mohlo stačit, a protože toho máme před sebou opravdu hodně, tak skončeme s nezbytným úvodním plkáním a pusťme se do díla.

Vraťme se do doby, kdy většina lidí stále lovila mamuty a kdy Miroslav Tyrš zemřel za nejasných okolností na bradlech, tj. do období mezi 27.10. a 29.10. 2006, kdy se v malebné díře po granátu jménem Zderaz konal první debatní turnájek letošní sezóny. Toho se však ke smůle mé (a ke štestí soupeřů) neúčastnil můj mateřský G-tým, a proto jsem byl nucen vzít zavděk hostováním v uskupení Spamm. Položil jsem předsednictvu Spammu otázku týkající se obligátních úplatečků. Civění s otevřenou hubou na mou osobu mi napovědělo, že tady se úplatky nevedou. Jenže Spamm je asi pořád mladý, nadějný, ale taky naivní debatní tým a se svým mladistvým entuziasmem by díru v debatě asi neudělal. Proto se začalo uplácet čistě z mých zdrojů.

Neserme se s obsáhlou analýzou logistických problémů, spokojme se s konstatováním, že jsme tam nakonec všichni dojeli (kupodivu i zdraví). Jediným problémem bylo převlékání do kváder za jízdy v přeplněné Karose, protože se muselo už ten den začít debatit.

Debata byla zahájena asi 28 kilometrů za Pardubicemi a skončila v budově, ve které nás zároveň i ubytovali a taky nám dali najíst. Protože mi nebyla poskytnuta kabinka pro převlečení, nastoupil jsem v roli časomíry. Ač má snaha byla zjevná (čas je vskutku relativní), dostali jsme na prdel (co my, já jen hostoval) tak neskutečně, až se dívčí část týmu rozplakala a třetí debatér po chvíli taky.

Na cimře se mi s pány Knytlem a Doušou od konkurence spalo toho dne celkem dobře. Díkybohu mě nemrdali do prdele, jen Doušín měl ten kašel typu buď-vyplivnu-plíce-nebo-tady-zdechnu. Nezdechnul.

V sobotu 28. byly na programu tři debátečky. Nejdřív nám los přisoudil tři úplně blbý čubky, a vliv materiálna na rozhodčí ani nebyl potřeba, tak jsme si ty tři metry kabanosu a šišku výrobního salámu pošetřili. Navíc jsme dokoupili i tři basy dvanáctek Holba „ryzí chcanky z hor“. Další debata se odehrála v asi 49 km vzdálené Prdeli, za sedmero horami a sedmero řekami, šlo se pěškami (movitější letěli letadlem). Debatovalo se proti týmu, na který má G-tým pifku, protože vloni nás porazili (i když tam měli v sestavě jedno naprosto blbý a tlustý prase). Tentokrát se klání nevyvíjelo příliš jednoznačně. Jenže osvědčený systém rybářství zafungoval. Kapříci v podobě věnce z kabanosu připluli, to ale nijak nesnížilo odhodlání soupeře vyhrát. Proti nám postavili opravdu mocný kalibr v podobě pytle od brambor plného mincí. Nakonec se nám podařilo těsně vyhrát, zřejmě proto, že mince měly hodnotu max. 5 kopějek a 20 halířů. Další debata už byla poněkud slabší. Los nám přiklepl opravdové debatní pašáky a ač jsme už od první řeči mávali výrobním salámem Euroshopper (za 2 Kč kamion), tak to vypadalo bledě. Soupeř dal všanc dvě pochybná kolečka šunky. I když byla nezdravě nazelenalá, i když byla průhledná a i když byly lehčí než vzduch (stejně jako hliník), tak rozhodčí dal přednost kvalitě před kvantitou a nás nechal pro útěch prohrát jen 2:1.

Toho dne večer byla nařízena přísná abstinence, jen nás kouč Otón vesele chlastal s novou nymburskou (a slušně řečeno „inteligenčně ne zrovna na výši“) rozhodčí a dalšími. A Robert? Ten nás jako povedené čertovo kvítko dosud provázel celým Debatním koutkem a právě toho dne večer pravil onu památnou větu, kterou už určitě znáte. „Na její ksicht mám stejný názor jako ona na mojí řeč – je to SLA-BĚÉÉ!“ Toho dne se zároveň spotřebovaly úplatky pro další debatu (hlavně děvčata se činila s tím pivem) a já nemohl spát, protože Doušín kácel Husquarnou les a vystrašil tak všechna zvířátka.

V neděli se balily kufry, proběhla poslední debata, kde na nás (mimo jiné) čekal opravdu, ale opravdu blbý rozhodčí. Zákulisních tahanic naštěstí nebylo potřeba a já si dokonce vytvořil svůj debatní rekord 85 bodů, což je na cholerického a sprostého metalistu s občasnými sklony k alkoholismu a se spontánním meteorismem slušný. Z Prdele se jelo do Hradce autobusem Mercedesem, jehož kapacita byla překročena o něco maličko přes 100% (jen cestující vážili přes 11 tun) – celkem asi 147 lidí plus kufry. Na závěr bych turnaj hodnotil veskrze pozitivně, protože můj příchod do Spammu byl očividnou vzpruhou, která tuto lůzu vyhoupla na dočasné ČTVRTÉ!! místo s bilancí tří výher a dvou proher. Jinak konkurence Vox Populi skončila druhá, takže je na místě gratulace. To se mělo na dalším turnaji změnit, ale o tom až za chvilku. Otón do Géčka nejel.

V rámci přípravy na další turnaj proběhla v rámci Otónovy debatní seance celkem ostrá debata. Tentokráte mezi Spammem (po několika rošádách v sestavě) a G-týmem v obligátní sestavě Mr. G, Chelsea Fan a 3G (původně Mr. G1). Debatu pískal nový rozhodčí pan Tomáš Vaněk a poctivou časomíru měl na starosti Pan Dřevorubec.

Co si tady budem namlouvat, stálo to celkem za hovno. Spamm přišel s naprosto debilní strategií, kterou pomáhal tvořit i zcela jistě nestranný rozhodčí. První mluvčí, slečna Černá, mlemcala hubou celkem na prázdno a její řeč, ač počtem vět obsáhlá, myšlenkově byla prázdná jak moje esej na SvS s Jiřinkou (vlastně byla myšlenkově prázdná jako Jiřinka). V křížových otázkách jí Chelsea Fan prostě poslal do prdele a šel si sednout s pocitem vítěze.

Moje řeč tím utrpěla taky. Nejsem takový borec, abych z prdu uhňoucal kuličku. Ač snaha byla evidentní, tak z toho jejich hovna se mi podařilo uvařit ono pověstné hovno a čtvrt. A čtvrt hovna není něco, s čím by se dalo vyhrávat. Tak jsem se alespoň snažil úplně zmást soupeře záměrným protiřečením, po chvilce mi volal 3G (čurák) a tak sem si s ním pokecal (nechtěl nic, tak sem mu na to nic neřekl, což sem řekl dobře), abych v poslední minutě svého výstupu zašel do vedlejší třídy se podívat na zeměpisný seminář pana Kučery. Mezitím se po mně sháněl Otón a když viděl, že jsem byl během své řeči nepřítomen, tak vytáhnul placatici s probiotickým nápojem a dlouze upil. Na můj výslech jsem se raději vrátil a s panem Friedelem jsme si celkem dobře pokecali. Nejdřív takový ty otázky Jak je… a jestli se díval na fotbal a podobný otázečky. Po dvou hodinách příjemného tlachání s pivem v ruce nám bylo řečeno, abychom už zaplatili a šli si zpátky sednout.

K pultíku se jako tsunami přihnal pan Horáček. Ve své řeči se dostal od maturitní otázky My Family až ke Kelly Family, oklikou přes své úspěchy na poli mykologie (sběr starých hub) se rázem octl na poli hráčském (začal vzývat počítačové bohy) a skončil u svých ambicí stát se prvním králem republiky v historii historie. Na můj výslech jsem se raději vrátil a pan Horáček se do mně pěkně zostra pustil. To si ale vybral nesprávného člověka na hádku (však mě znáte, že?) a i když po několika výstrahách do mně nepřestal rejpat, tak dostal jednu přes držku a poprvé v debatní historii musel rozhodčí debatéra odpočítávat. Za trest mi rozhodčí napařil pět minut plus trest do konce utkání nepodmíněně.Křížové otázky po předcházející zkušenosti byly odloženy na neurčito. Termín dosud není určen, proto půjde celý případ zřejmě před Evropský soudní dvůr a arbitráž.

Nastoupil Chelsea Fan. Podobně jako já se snažil zmást soupeře, rozhodčí, úkáčka na stavbě i migrující labutě protiřečením si v naději, že soupeře to natolik zblbne, až hodí na pultík utěrku (ručník nikdo neměl). Jako obvykle nezapomněl vychválit pravou slovenskou parenicu, dál vyprávěl své příhody z vodačení na Dunaji (když sjížděl Gabčíkovo na nafukovacím krokodýlovi) a taky neopomněl uvést své telefonní číslo (nikdo neví proč – je to stejná záhada asi jako ten kyselej ksicht Mony Lízy). Křížové otázky po předcházející zkušenosti byly odloženy na neurčito. Termín dosud není určen, proto půjde celý případ zřejmě před Evropský soudní dvůr a arbitráž. Tou dobou už byl Otón několik hodni na cestě za svými příbuznými v Křovácii, kterýžto stát vyhlásili Křováci a bylo to absolutistické velkopanství.

Jako poslední za Spamm přišel pan Friedel a neříkal nic. Jen měl na stole své desky s poznámkami a koukal. A čas běžel. A běžel. Když se jeho čas chýlil ke konci, zabouch desky a sladce pravil: „A sme v prdeli“. Když se to Otón doslechl, tak nasedl na zpáteční spoj a jel zase do Nymburka (asi i proto, že Křovácie se po třech minutách nezávislosti rozpadla a Otón neměl do Namibie vízum).

A jako úplně poslední se představil pan 3G. Ten zazpíval píseň Bílá orchidej od Evy a Vaška a jejich kapely Surf a sklidil největší ovace. I od Otóna, který se vrátil na rodnou hroudu, i když své předky ze stromů v Africe v sobě nepopřel a jako šimpi se začal houpat na zářivce nad řečnickým pultíkem.

No a na závěr bych rád napsal, že jsme prohráli. O rozhodnutí pana rozhodčího si myslím své, ale spokojím se s konstatováním, že si to vítězství spolu se Spammem můžou narvat do prdele a tu pak zašpuntovat. G-tým se sebral a šel s Otónem na obligátní dva kousky, a když se po jednom sudu začalo rozednívat, každý se odkutálel nejbližší cestou ke svému domovu. Otón to měl do Afriky kurva daleko.

U Starého rybníka zněl oficiální název dalšího debatního turnaje, jenže málokdo zná podtitul. Ten zněl „aneb Lochneska ráda debatní masíčko“. Tenhle podnik se konal ve starých známých Zbraslavicích a to mezi 24.11. až 26.11. Léta Páně 2006. A nejdůležitější věcí byla i účast samotného fenoménu debaty, G-týmu, ze kterého se klepala kolena i zkušeným pašákům a taky rozhodčím.

Už samotná cesta byla velmi úsměvná. V pornografu v debatéry zabraném kupé se pilně dolaďovaly strategie, jen ten G-tým zas na všechno sral a jen se tak pousmíval naivitě ostatních debatérů, a to jednak jejich marné snaze cokoliv zkoušet psát (nikdy by mě nenapadlo, jak můžou být koleje tak hrbolaté), tak i vlastní čurákovitosti (zase jsme se na to tak nějak vysrali). Až v Kolíně jsme si uvědomili, že úplatky zůstaly na gymplu v šatně, a tak v Kolíně vyskákalo z vlaku speciální komando (sestávající ze všech členů G-týmu) a běželo do nejbližšího supermarketu pro nějaké ty kapříky. Ve spěchu se nám nakonec podařilo shromáždit tři housky, basu piva Pivo světlé výčepní, štangli výrobního salámu i s řezníkem, plastové kelímky, jedno balení Hubba Bubba s příchutí citrónu a jedno CD Ewy Farne. Vlak se počal rozjíždět a proto byli kapříci do kupé naházeni oknem, jen 3G nestihl nastoupit dveřmi, proto přilezl komínem.

Už ten den se debatovalo, a to proti silnému soupeři. Debata to byla bezesporu velmi dobrá, z naší strany navíc podpořena vůní výrobáku, který byl rozhodčímu k mání oplátkou za jakoukoli výhru. Soupeři(ky) však byli rafinovaní a obzvláště jedna blondýna s masivními airbagy se nabízela jako alternativa k našemu salámu značky Euroshopper Premium Quality Made In Lesotho. Rozhodčímu ale tak ukrutně kručelo v břiše, že i přes do očí bijící výhody soupeřky přiklepl vítězství nám. Večer na cimře spolu s ostatními debatéry z gymplu ubíhal opravdu rychle, a když se do debaty zapojil i Otón (bez Renaty tam měl hovno co dělat), tak nás poslal spát, když první kohout ráno zakokrhal.

Sobotní debaty byly opravdu slabé co se obsahu týče. Ta první sobotní proti nám postavila naše úhlavní nepřátele, které označujeme jako MRDKY, a ještě k tomu nás pískali tři rozhodčí. V rámci fair play jsme nenabízeli žádné úplatky, protože soupeř tak také nečinil. Takže se soudilo jen podle obsahu debaty. A tady se ukázalo, že když debatuje G-tým čestně, tak stojí víceméně za hovno. Bez úplatku ani ránu. A jelikož pískali tři rozhodčí, z toho jedna píča, jeden čurák a jeden Švára, tak jsme prohráli o prsa té píči 2:1. Jen ten kluk ušatá Švára by nás nechal vyhrát, ale byl bohužel v menšině. Od té doby je Švára čestným členem G-týmu, všechno se přepočítává na Šváru, stal se naším bohem a oblíbenou se stala věta „takhle by to udělal Švára“. Druhou sobotní debatu bych zmínil jen telegraficky. Bylo to, jako když šlápnete do hovna. Bleskový start, ale po chvilce jízdy následuje tvrdý dopad, navíc ještě do toho rozšlápnutého hovna. Hádejte, kdo asi tak prohrál a z koho udělali rozhodčí čuráky. Poslední sobotní debata byla taky jako když šlápnete do hovna, ale tentokrát do něj šlápli soupeři, a to řádně hluboko. Tak hluboko, že se ani nerozjeli a rovnou do toho spadli. Navíc nás pískal Švára, kluk jeden ušatá. Po téhle vítězné debatě následovala večeře na Švárovu počest a dosti netakticky byly zkonzumovány pomocné prostředky pro případ debatní nouze. Na cimře to probíhalo stejně jako v sobotu, jen s tím rozdílem, že pan Vaněk musel večer odjet, takže se ovzduší vyčistilo (myšleno i doslova). Spát se opět šlo v brzkých ranních hodinách.

Nedělní debatě předcházelo balení našich debatních švestek. Po zabalení se šlo na závěrečné klání, kde se nám do cesty připletly nějaké čubky. Ty však byly smeteny proudem našich argumentů tak, že se rozplakaly a zkoušely rozhodčího vydírat nejdřív citově, pak mu začaly nadávat a nakonec mu nabídly něco, čemu debatéři říkají „kundebata“. Jenže rozhodčí byl zjevně buzna, a proto nás nechal vyhrát. Ne, že bych si cenil vítězství přiklepnutého buznou, ale tak, přece bysme se neinžinýrovali. No a na závěr by to asi chtělo malé zhodnocení. G-tým se na turnaji umístil sedmý se třemi výhrami, Vox Populi se tentokrát opravdu nedařilo a skončil jedenáctý se dvěma výhrami. No a třeba poslední skončil Spamm, který nevyhrál ani jednou, jako jediný. Po čtvrtém místu z prvního turnaje je to trošku pokles. Je vidět, že debatéři G-týmu měli dobrou formu a že když to jde, tak se chce. Tak uvidíme v únoru na další akci!!!

WMOR 2006

„Co to zase bude za blbost?“, „Kdo to má číst?“, „Ježiši, to zas bude pičovina…“, říkáte si po přečtení nic neříkajícího nadpisu tohohle článečku. No, blbost to asi určitě bude, ale snad ne taková, jako je dosti objemově obsáhlý (myšlenkově však už méně) fejeton o jednom povedeném letním hudebním festivalu. Toto bude dílko menšího rozsahu, jiného autora a (doufám) i kvalitnějšího obsahu. Tak skrčte nohy a jedem!

Winter Masters Of Rock je rozluštěním zkratky (ten, kdo věděl její znění už dříve budiž pochválen v dalším ZDUŘi). A tenhle jednodenní fesťáček se konal 2.12. ve Zlíně. A tam se vypravila i dosti různorodá partička. Z jedné třetiny ji tvořil metalista (Mr. G), z druhé pak rádoby-metalista (RDX) a sestavu doplňoval člen etnické menšiny, úspěšný to kapitalista mající pod palcem všechna tržiště ve střední Evropě (David „Bruce“ Le). Tahleta skupina tří podivínů se vydala směrem do Zlína brzy z rána, kdy jsi ještě, milý čtenáři, spal. Nebudu zde psát dosti kýčovité, patetické a obsáhlé pasáže o tom, jak jsme v Kolíně nasedli do vlaku plného metalistů (což je pravda) a jak následně přiběhl Jaroušek, aby uhasil hořící lokomotivy, které vzplály, když chtěly vlak rozjet (což už není pravda). Tyto manýry má ve zvyku jiný autor a já mu je velmi rád ponechám. Konstatuji pouze, že do Zlína jsme dojeli po necelých pěti hodinách a lístky nám zkontrolovali čtyři průvodčí a omylem i jedna letuška.

Z nádraží na místo činu (hala Novesta) se průvod dostal asi tak za deset minut. Na místě na nás čekali s otevřenou náručí i dveřmi do haly. Na pokladnách jsme si koupili i lístky na příští léto (bude to kvalitní, hrát přijede i Motörhead, takže neleňte a pojeďte s náma!) za solidní cenu (teď nemám na dárky, takže vám pod stromeček asi naseru). No a jelikož do počátku apokalypsy chybělo jen chvilka a poněvadž se nám nechtělo mrznout, tak jsme zalezli do haly.

       První kapelou festivalu byli jacísi Crystal Viper z Polska. Nic proti, byli docela fajn, ale jinak na hovno. Zpěvačka neuměla anglicky (problémy činil hlavně silný hornogdaňský přízvuk), jejich silácká gesta mezi písněmi byla opravdu slabá a na rozjezd to taky bylo docela na prd. Takoví primitivní polští Manowar (všichni víme, že Manowar je píča). I druhá kapela byla dosti slabá, česká Salamandra. Jejich hudbu bych přirovnal k mixu Helloween a Manowar (neuvěřitelně rychlá sračkovitá muzika plná siláckých textů o dobách, kdy železo v podobě meče vládlo Zemi a kdy se bojovníci znovuzrozovali). Zdálo se nám, že jsme nejeli na Masters Of Rock, ale na Masters Of Manowar. Už jsme pomalu balili svoji švestku a chystali se k odchodu.

     Zachránila nás až další kapela, a to Sister Sin s docela pohlednou zpěvačkou (z dálky to tak vypadalo, ale na fotce je pěkně hnusná). Alespoň se jejich hudba dala poslouchat a Bruce Le šel dokonce pařit do kotle. Vrátil se zbrocen potem a na pokraji sil, tak se mu ta hnusná zpěvačka líbila. RDX seděl nehnutě a koukal do blba. Následovali oblíbení punkeři Plexis a ti to jako první rozjeli. RDX stále čuměl do blba. Bruce Le se ztratil a musel být trapně vyvolán, aby se dostavil k východu. Po jejich krátkém výstupu jsem se odebral na párek velký jako kráva.

Následovala Doga. Na tu jsme šli do kotle všichni. Já pařil, David se snažil a Drásal čuměl do blba a výborné vystoupení těchto rockerů jej nechalo zcela chladným. Takže to máme první opravdu kladně hodnocenou kapelu. Další přiskákli na scénu Deathstars. Něco mezi Rammstein (hudba) a Kiss (barvičky na hubě). Nic extra, ale dali se přežít. Do blba jsme čuměli všichni tři.

                                                                    Kapitolou samou pro sebe bylo vystoupení finské kapely Waltari (litujeme podobnosti s příjmením Walter – Mařeno, seš lepší). Jejich hudba se dá popsat jen stěží, tak se o to nebudu pokoušet. Zkoušeli na nás malý hudební exkurz, takže od let sedmdesátých v podobě tehdejšího diska, přes léta osmdesáta v podobě tehdejšího diska až po moderní disko (s el. kytarou). Nikdo nečuměl do blba, všichni se smáli a kotel byl liduprázdný.

To se změnilo s příchodem zpěvačky s přezdívkou Doro. Kotel ze za půl minuty zaplnil. Byla to fakt bomba, já si zapařil naprosto perfektně, RDX pařil jako nějakej suchar a Bruce Le si vrazil do uší špunty a poslouchal Viet-pop. A to nejlepší nakonec? V podobě kapely Cradle Of Filth, která opravdu neďelá čest zemi svého původu (Velká Británie), to asi neplatí. Buďto blili nebo ječeli, zvuk stál za hovno a my se báli mezi těmi všemi satanisty s dlouhými kabáty a pomalovanými xichty, proto jsme šli čumět do blba ven, dokud nám nepojede vlak.

Ten jel za necelých pět hodin (I „srdíčko“ ČD – komunisti zasraný) po poctivých hodinách čekání a po dalších pěti poctivých hodinách nás ten zasranej komunistickej Pornograf vyhodil v Nymburce (asi v deset hodin dopoledne). Může to nakonec vypadat tak, že se mi tam nelíbilo. Opak je ale pravdou a můj osobní názor je ten, že se celá akce povedla. Jen ten RDX se pořád tvářil nějak zkysle.

MoR 2006 – Summer

Kdysi v dobách, kdy svět byl ještě mladý a Jiřinka von Pinďourdorf nebyla blbá ( tedy v době mimo naši pamět, čas i dimenzi ), byl kov. Dost blbej začátek.

 Není všem neznámo, že se jistá partička hnusnejch ochlastů z Nymburka vydala v létě do Vizovic, kde se zůčastnila festivalu Masters of Rock, přesněji čtvrtého ročníku této komorní sešlosti pro 60 000 lidí, Kebabovu kočku nevyjímaje ( byla tam její předchozí reinkarnace a poté, co jsem slyšel o její několikahodinové anabázi v lednici jejího "živitele" a následném rozdrcení její spodiny lebeční, když "živitel" několikanásobně prudkou ranou lednici zavíral, tak čekám, že se setkám i s její reinkarnací nadcházející ). Tak tedy, kočka tam byla, ochlastové tam byli, Jaroušek tam byl. A my taky.

 Možná je to trochu neobvyklé, ale dozajista nebude škodit vám popsat, jak se na takový festival jezdí ve stylu ZDUŘmens. Tak tedy, základem je pivo, jedno lahvové zteplalé. První rvačka tak na sebe nenechala dlouho čekat, neboť každý chtěl svlažit pysky. Nakonec zvítězil sám velký Kebab, načež po zalomení si ještě tak mocně říhl, že prorazil bakelitovou střechu osobního vagónu, kterým jsme se přepravovali do Kolína. Bylo ale léto a tak nám teplý ( a řádně smradlavý ) větříček prospěl, snad jen výpary z pohnojených polí okolo Velkého Oseka nebyly tak úplně fajn, navíc tou dobou se naše skupina musela rozdělit do dvou družstev - pašáků a pijáků. Jakožto nedobrovolní členové prvé skupiny jsme s Maestrem GGééé šli tlačit vlak, ačkoliv dodnes vlastně nevíme proč, snad jen abychom pak v Kolíně se závistí a nenávistí sledovali dvě hovada - pijáky - vracející se z nádražky s místním patokem v ruce a mouchama mezi zubama ( holt kolínský hajzly, dál snad radši bez komentáře ). Náladu nám tak zvedl akorát fakt, že okolo se mezitím nakupily bandičky velice formálně oblečených metalistů s kalhotami střihu děravého, jak ústa staré ženy, kteří mířili stejným směrem, takže jsme alespoň přestali mít obavy, že v dalším vlaku budeme za exoty ( to jsme byli nakonec sice stejně, ale z jinejch důvodů ).

 Cesta dalším vlakem, to už byla záležitost velice specifická a přiznám se, že jsem nikdy jindy nezažil nic obdobného. Vlak o MNOHA vagónech dorazil do Kolína a my hrdě mezi ostatními nastoupili a nechali průvodčího vyházet důchodce, kteří nám nechtěli udělat místo, z oken se slovy, že stejně brzo chcípnou, tak nač se s nima tahat. Když pak prohodil Kebab cosi o nehumáním chování, popadl jej pan průvodčí za ohanbí, roztočil ho nad hlavou a třískl s ním o zem. Pak už si někdo nestěžoval, jen všichni nevěřícně zírali se stejným respektem a zděšením, jako děti ze sirotčince na Jiřinku Koláčnou při její návštěvě této instituce. Nášivečky "Hell°s Angels" a "Prase jako Rammstein" na průvodčiho zádech však celou situaci dostatečně vysvětlovaly. Vlak pak spustil svůj pohon a závratnou rychlostí vyrazil na jižní Moravu, kde nás ono dobro ( ale občas hrozný zlo ) čekalo. Když tak vlastně přemýšlím, celá cesta až na Moravu byla postavena na hlavu a na chlastu. Totiž, až do České Třebové vše probíhalo celkem poklidně, povídali jsme si o knihách a nových básnických sbírkách, což sice není pravda, ale důležitějším faktem je, že právě na nádraží v Třebové jsme otevřeli okno a dostali takovou šlupku, že jsme se z ní vzpamatovali ihned, o 4 dny později večer, kdy šlupka skončila. Bylo to pivo, víno, slivovice, vodka, řev, metal, proprsený blondýny, tuny chlastu, no prostě, po otevření okna nás naplno pohltila atmosféra Masters, čemuž všechna čest, na to že do Vizovic to bylo ještě tak sto námořních mil. Jeden zkouřenej hipík kdysi řekl, že atmosféru tvoří z většiny fanoušci a já musím přiznat, že na tom kouření trávy asi něco bude, protože ten šmejd měl richtig, comprende? Zbytek cesty jsme tak strávili s palicema ven z okna a rozhodně jsme si nestěžovali. Celej vlak řval metal ( ačkoliv v podání borců, z nichž každý vyžahl ten den alespoň demižon slívy prolitej sudem piva se spíš jednalo o jakousi ranou formu punkového zpěvu, hmmm... No zkrátka, do Otrokovic se jelo fajn, jen Kebab si stěžoval, že ho někdo obírá do prdlele, ale neměl holt pana průvodčího srát.

 Zlejší byla finální část cesty. Po objevu Otrokovické nádražky, kde si můžete za dvacet korun "koupit" ( vlastně čmajznout ) půlitr s močkou se objevila technická slabina v logistice. Narvat takřka celý vlak Praha-Vídeň o Mnoha vagónech do vlaku Otrokovice-Vizovice o OPRAVDU MÁLA vagónech se sice zdařilo, ale chytří ti, kdo do něj nalezli oknem ( tedy my ), ti si sedli, zbytek jel po vzoru afrických nenažranců ( s tlustejma pupkama, který maj z lennosti a přejídání ) na střeše a vesele mával projíždějícímu ztratívšísemu šinkanzenu. My jsme si však užili pohodlí fakírských sedaček ( The BEST from ČD ) a vklidu dojeli do Vizovic, zalezli do zdejší nádražky a pozorovali demontáž a rozkradení expresu VizoviceStar, kterým jsme přijeli a který se po vyložení oněch mnoha borců ( titul borci si vysloužili za to, že se do něj narvali, vyklopýtali a přežili cestu) rozhodl k předčasnému ukončení kariéry mašinky a k reorintaci na kávovar.

 Tak tedy, vstoupili jsme do pekla na Zemi. Ne, že by se tu škvařili hříšníci, pobíhali tu chlapi chlupatější nežli jistý čínský rocker ( s 96% těla porostlého chlupy ) či že bychom tu viděli pokovaný bič s nápisem "pro Parobečka", to jen vedro, metal a slíva začaly pohromadě tvořit v našich tělech cosi o teplotě lávy, která vřela a vřela. Schladilo nás až zjištění, že jsme v prdeli ( kde je ovšem taky teplo ), protože i starosta Vizovic měl na zahrádce asi dvacet karavanů, místa pro stan by se ani bůh či dokonce jistý pan Kučera nedohledal. Zaplaťpánbůh jsem se s bandou táhl i já, toho času krásný, a tak jsem se místa dohledal a s ohavnou domorodkyní i dokecal na přijatelných pade za osobu, což bylo přece jen lepší než hledat flek někde okolo zlína, kde prý ještě bylo volno, ačkoliv stany fans z Masters se tam už pomalu mísily se stany fans z jiných festivalů. Holt léto. My ale flek měli, ač to stádo krav, co mi věčně čučelo do stanu a ráno mne budilo svým bzíkáním přejatým od medvědů dávalo jasně najevo, že s babou nesouhlasí. Krávy.

 Nastal čas, kdy každý metal fan musí vykonat svou cestu. A protože mi opravdoví metalisti nejsme zvrhlí, fanatičtí, buzny nebo úchylní či dokonce psychopatičtí, nechodíme tudíž ani na orgie, ani do Mekky, ani do Áčka, Céčka.. ( doplňte libovolné písmeno včetně G, normální chlapi choděj Ke Gregorum a né do nějakýho ugéčkovanýho géčka ), ani k Drtikulum, ani do amerického kongresu, ale ke vchodu do areálu likérky Rudolf Jelínek, který budiž svatou branou k nejlepšímu metal-festu v zemích druhého světa kromě Ruska ( tam jsou na metal tak ujetí, že kapelám, co tam hrajou, ani nepančujou chlast ). Tady se teprve ukázalo, že sem nepřijeli jen nějací vomastci z vidlákova či děti ( chudáci ) Jiřinky, ale borci, kanci, pracháči a chlastači, All-In-Four, když Robert s Mr. G do sebe naklopili flašu jelena, Kebab začal skupovat místní trh a Samče ukázal všem, co je to za chlapa, když zjistil díru o velikosti pohoří Pamir ve svých funglnových kraťasech, načež přispěchala banda mladých nevdaných, které se mu okamžitě začaly nabízet i se svými službami. Mocný obr je však ve třech slovech všechny odmítl, prohlásil, že jehlu a nit má taky a odešel si vše zaštrikovat, což se stejnak nepovedlo, protože mu kalhoty sežral zaběhlý Ozzyho syn , který doslova zvlčil.

 Na Masterech se však zatím nic nedělo a tak bylo davem čtyř rozhodnuto o prohlídce města kladně a okamžitě. Zjištění, že do města je to kurva daleko nepotěšilo, ač bylo pochopitelné, že radnice vedle továrny na chlast by asi v EU neprošla, takže ji museli přesunout z nádražního hajzlíku do kurníku za městskou hospodou ( abych Vizovicím nekřivdil, není to žádná děndina, ale regulerní městečko, toho času o počtu obyvaltel vyšším jak Nymburk a Poděbrady dohromady, ovšem tehdy taky 70% obyvatel tvořili návštěvníci Masters ). V každém případě na oné námořní míli, co jsme se za oněch pár dní trmáceli do města asi desetkrát jsme nalezli 2 stánky s medovinou ( jeden byl při našem zuřivém nájezdu vtipně vypleněn ), koupaliště, ceduli ukazující na místní klub, řeznictví, kurník za hospodou, hospodu, sámošku, několik chcíplejch ožralů ( za celý víkend bez změny pozic lokačních či figurálních, jeden se ale podrbal na nose v neděli ve 12:25:01 ) a místní klub Fabrik, kde vzniklo pověstné chlastání ve fabrice ( původní název Fabriku byl Fabrika, ale dělňasové si to pletli a jak měli to chlastání spojený s Fabrikou, tak se semtam v práci sekli a zatimco v klubu makali jak o život, ve fabrice o život chlastali, proto teda Farbik a ne Fabrika ). Fabrik se navíc stal naším útočištěm, kdykoliv hrála nějaká sračka či nehrál nikdo, popř když jsme se chtěli umejt či zbavit přebitečné hlíny v řitním svěrači, ono ve sprchách se za den na Masterech vystřídalo tak 500 lidí, což při počtu 60 000 lidí nám moc velkou naději na úspěch nedávalo, o DiXi budkách nemluvě, Mr.G okusil jejich tajemství jednou a již ne více. Fabrik navíc přichystal více příjemného. Vcelku levný dobrý Gambrinus alespoň trochu suploval v krvi chybící Budvar, na který dávalo vzpomenout jen pár hipísáckejch náspisů Bad War In Iraq, tyč uprostřed sálu tady dala jasně najevo, jaké zajímavé věci se zde dějí a Jukebox narychlo nastavený na metal taky udělal svoje ( bohužel byl zavirován virem Divoce Blil a tak se sem tam cosi zcela zcestného, hnusného jak ebola se smetanou do kafe, objevilo. Ale i tak fajn místo, které by se u nás rozhodně mělo zavést.

 Návrat na Masters už proběhl celkem příjemně, ještě aby po 5 pivech ne. Hráli jen nějací tšeši, nic moc, až na Arakain samá lokální kapela, chtělo to zkrátka jinam. Jakožto zprávny rebel & buřič & co jako? trhl jsem se od party započal zjišťovat něco o pozadí. Holky měly ale kalhoty, tak jsem se mrkl na pozadí areálu a vida. Jirka. Ani Hybler, ani Kuhn, ale "jsem jak dělo" z Plzně. 40-letý plzeňák, se kterym jsem párkrát skouk nový DVD od Manowar, pokecal a mladejch a zadebatoval s ním na téma "Poslední desku Manowar vydali 2002" v roli affirmace jakožto mne, přičemž i to vítězství 2:1 jsem urval ( taky to byla fajn pořádná teze a ne jak ty sračky z ADK, podle kterejch jede Otón ), zkrátka fajn chlap, co se na Masters dostal stylem "Ve správný čas na správnym místě" ( prostě stopil lístek v hospodě ). A pak že si starší generace nemá s mladší co říct oboustranně ( ne jako u Jiřinky, co sice říká, ale všichni ji na to serou ). Byl to fajn večer, kdy se ukázalo, že metáálisti jsou lidé nemimoňští, společenští a správní, když se k nám přidal Cece, tak se tento dobrý pocit umocnil, když se přidal Robert, tak také, když Kebab, tak se dojem zakmihotal a když přišel Mr.G, tak mi zmrzla prdel a spolu s bandičkou jsem šel spát a chválim Manowar a domácí kino od Sony, uplně hrubyíí, díky kterému my zalehlo v uších tak, že jsem neslyšel Roberta chrápat, Mr.G a Kababa se jebat ( či co tam ty čuňáci vlastně nahatý dělali ), dokonce ani důchodkyni s krávama bzíkat.

 Druhý den už byl o poznání radostnější. Byl pátek. Na Masterech se konečně měli objevi "ti praví", ne jen pár tšechů, ale i velikáni jako Dave Coverdale či Jorn Lande ( neplést s kryptofašistický vepřem Landou s hlavou, na níž mu chybí jen čára, aby vypadala jak chlupatá prdel ). Ráno raníčko se nedělo ale nic a tak jsme se šli nažrat. Neradostná zpráva, že utopenci došli, nás přesměrovala na řeznictví, kde nám zrádna čubka prodavačka místo 666 g slovenského točeného salámu navážila 789 g, což bylo zlé. Žrali jsme to totiž dva, navíc byla "snídaně" obohacena o několik rohlíků ( zoufalost této situace budiž vyobrazena na jedné konkrétní fotografii, která bude uveřejněna při příští aktualizaci webu zdur.kvalitne.cz, jo reklama musi byt, tak je to spravně, chro chro.. ). Zkrátka jsme nezbylo než žrát a mlátit Kebaba salámem, aby držel hubu, načež nás Robert s Jardou odkulili do Fabriku a zpět na Masters.

 Odpoledne byla už ta pravá pohoda. Brazilští Cobalto dali jasně najevo, že to nejsou žádný kurvy, ale kurva dobrej band, Wohnouti s Horkýžema Slížema prokázali, že to s čechoslovákama je jen těsně před prdelí, ale ještě stále ne úplně v. Kebab se z toho navíc posral, tak ho bylo třeba umýt, koupaliště bylo blízko, zkrátka už jen skrčit nohy a jedem. A jeli jsme. Prohackovali jsme se elektrickým plotem, vyhli se terminátorovi a hodily Kebaba do vody, načež všichni utekli dodnes neznámo kam. Ta část, která neutekla, se pak mohla kochat nejprve názorným předvedením zneškodňování zamoření vodní plochy a následným cirkusem, který jsme způsobili poté, co plyny z Kebabovi bůhvíčeho přestaly vodu ohřívat. Ve snaze ohřát se jsme provedli kombinační sestavu ciků na hrazdě, kruzích a bradlech bez hrazdy, kruhů či bradel, až by to i toho nejsadističtějšího tělocvikáře rozplakalo dojetím ( asi by to byl Hybča, ale kdo ví ). Škoda, že mne tato silně vlažná koupel zmrazila buď mozek nebo sobectví, neboť cestou z koupaliště jsem odmítl výhodnou koupi motocklu od jednoho vymatlaného lihem nasáklého za pět...ehm, bodů. A pak že my nezvládáme chlast, co teprv tenhle...HE

 Nastal ale čas se naplno věnovat hudební stránce celé věci, chlastu už bylo dost ( a komu nestačil, ten se jen zaklonil a chytal do úst okololétající pivo ), v každym případě Kreator velmi přesvědčili, The Gatering zas moc ne, ovšem pak přisly hlavní hvězdy večera, britská legenda Whitesnake a ti dali jasně najevo, že to nejsou žádný rychlokvašky, ale opravdoví Masters of ( hard ) rock. Dave Coverdale jel jak o život, stíhal zdravit mašinfíry vlaků, co mu během koncertu jezdily za plotem a dokonce i odzpíval dobrou hodinu a půl, během které se starší části obecenstva vybíjely kardiostimulátory jeden po druhy. Celej večer pak uzavřel Masterplan s Jornem Lande, kterej i po půlnoci dokázal špičkově zpívat a zároveň rozhicovat kotel, škoda jen, že má tak hnusnej ksicht, jinak ale bylo vše v cajku.

 Ráno bylo zlé a kdo nevstal, byl šťasten. I na mne čekalo malé překvapení, v mém opravdu nevelkém stanu přezdívaném potah na spacák se objevilo cosi malého teplého hnědého a měkkého. Prvé zděšení z hygienického fiaska se však okamžitě rozplynulo, jakmile se ona věc pohnula. Ve skutečnosti se jednalo o živočicha Pijavákus Pičus, který byl zřejmě tak pohlcen atmosférou, která v oblasti panovala, že se chtěl též družit. Bohužel poté, co jsem jej zlehka vyhodil ze stanu, sežrala ho pasoucí se kráva, kterou následně přejel parní válec, čili mělo zvířátko holt smůlu, i to se stává.

 Ráno na Masters stálo jako obvykle za prd, byl tak vyhlášen pochod do fabriku kvůli mytí ( se zastávkou na baru kvůli pivu ) a následná návštěva řeznictví a zopakování žrací akce. Následovala pak klasická tůra zpět spojená s koštovací akcí místní medoviny, kdy na doporučení Kebaba po okoštování jednoho panáčka byla naší společností pašáků zabavena i jedna lahev, což se jen tak mimochodem druhý den opakovalo. Na Masters si to zrovna dával jeden přespolní bicman z Ameriky, nějakej Mike Terana, a faktem je, že takovej sólovej bicman se jen tak nevidí a už vůbec neslyší, navíc to, co předvedl, bylo o prý o trochu slabší než předtím ve Wackenu ( festival v Německu ), ovšem pak si teda jen málokdo dokáže představit, co prováděl tam, protože tohle bylo už samo o sobě za hranicemi čehokoliv, zkrátka kvalita až božárna. Další na řadě byla banda Leave°s Eyes, poměrně slušnej zážitek, škoda jen té přílišné snahy o operu, to sem přeci jen kurva nepatří, no jak si to jako ti skandinávci představujou, to je už fakt bída. Následoval kvartet švédek Crucified Barbara, které jen cosi zahrály a to bylo všechno. O Evergrey, co přišli potom už moc nevím, tou dobou jsem se mlátil s ochrankou u autogramiády jednoho z největších evropských borců, Kaie Hansen, kde jsem nakonec měl přeci jen navrch a tak jsem si jako jediný ze ZDUŘmenů odnesl podpis jak Kaie, tak celý bandy Gamma Ray, navíc i něco, co na autogramiádě rozhodně nebylo předmětem mého hledání, ale o to víc to stálo za to a o čem však hodlám taktně pomlčet, neboť jsem ten slušný sympatický metalák, ne jak Mr.G, kterej věčně stojí stranou a pak držkuje ( a na Doro na zimních MoR se narozdíl ode mne skoro nehnul, ačkoliv držkuje ). Večer pak už stál za to. Gamma Ray ukázali, že místo mezi bandama jako U.D.O., Doro, Running Wild a jiných Velkých evropských kontinentálních kapel jim víc než právem patří, protože tu hodinu a čtvrt hráli s nasazením takovým, že v nat kotlem už nelétaly jen piva, ale i sudy. Zkrátka bylo jasno, kdo je ta hlavní hvězda celých Masters. Následoval Helloween, jasná ukázka totální sračkovitosti, která po vyhození ( ještě že se na ně vysral včas ) Kaie Hansena nastala. Společná souhra obou kapel poté však byla teprve zarážející, neboť se za mikrofon nepostavil "božský" Kai, ale úchyláček z Helloween a já prohlašuji, že jsem byl rád, že to skoro nevnímám, neboť jsem se tou dobou věnoval nové známosti. Po tomto debaklu už celou věc zachraňovali jen Rage, kteří sice přesvědčili, ale nechuť z Helloweenu zůstala dodnes.

 Poslední den už probíhal v relativním klidu. Hodili jsme na sebe trička, vyslechli raní přednášku pánu Kebaba a Mr.G. že v tom stanu chrápou sice nahatý, ale každý ve svym spacáku. Celý den pak probíhal trochu zvláštně, Robert chlastal, Kebab chlastal, Mr.G chlastal a kroutil hlavou, já se věnoval známosti. Hudební krásu nám začali E!E, kteří se předvedli dle očekávání v opravdu špatném světle, že i těch padesát lidí, co jim v kotli stálo, bylo spokojeno. Následoval do kontextu festivalu silně nezapadající, přesto vcelku slušný výstup Tleskače,  pak Škwor, který zas dokazoval, že není jen ovát, zkrátka to bylo na dračku a na sračku ( Kebab ). Odpoledne pak proběhlo zcela utahaně, oživení přinesli jen Metal Church a Tři Sestry, kterých je vlastně asi šest a 4 z toho jsou chlapi. Snad jen k těm se váže menší příhoda, on se nám totiž Hagen schlastal a zpíval na hovno, ovšem to, že se chystal k odchodu půl hodiny dřív, než bylo v plánu, to vod chlapce bylo svinštější než podpora Divoce Blijícího při koncertu v Lucerně, tohle chlapec fakt nemusel. Reakce však byla vcelku zajímavá, nejdřív totiž přiběhla kostnatá uvaděčka, vypjala prázdný hrudník a snažila se ho zatlačit zpět. To však zcela očividně nefungovalo a tak nastal čas na předposlední tajnou zbraň českého národa ( poslední jsou Blaničtí rytíři ). Objevil se JARDA. Okamžitě se chopil řemesla a slečny, kterou pak přetáhl Hagena po hlavě, a když se jednonožec vzpíral,  Dorazil ho sudem a s lahváčem Buda šestnáctky namířeným na Hagena pravil památná slova „hraj a neser“. Ségry tak pochopili, že proti síle všech 4 jezdců apokalypsy posílené chlastem, která v onom muži dřímala, nemají naději a radši odehrály čtvrthodinu navíc. Síla výčepního tak opět nalezla své uplatnění. Zbytek večera pak proběhl v klidu, Hagen se poblil a Apocalyptica vcelku slušně zahrála. A my šli s promrzlými hýždemi spát.

Nedílnou částí každého festivalu jsou i návraty. Člověk musí nechat to hezké za sebou a uvědomit si, že opět nastává každodenní rutina. Jediná země, kde si s tím dovedou poradit, je Finsko, tam se vždycky najde banda, co se nevrátí, buď se zabijou nebo se nechaj zabít, což je také řešení. My jsme měli blíže k druhé variantě, ono když se chce 1000 lidí narvat do vlaku pro 240, tak je to vždy zlé. Kameraman ČT se sice smál a mnul si ruce, jak ho za tohoto sólokapra pochválej, ale nám ta situace podobná dění při transportech židů v dobytčácích za druhé světové války moc nepřidala. Popravdě řečeno, jeďte tam autem, vlak je zlo. V každém případě jsme se ale vrátil, šťastní, zasraní a vonní, navštívili jsme všechna naše oblíbená místa ( vlastně jednu konkrétní hospodu ), zalezli dom a umyli se.

Co říct závěrem. Akce to byla vydařená a troufám si říct, že tento festival svoji kvalitou nemá v ČR konkurenci a to jakoukoliv. Co se pak týče tohoto článku, ze tří čtvrtin se jedná o čistou hrubou pravdu a snad jediná zcela vymyšlená skutečnost byla kebabova rvačka s průvodčím, ne že by to nešlo technicky provést, ale a) průvodčí nesměj našívat na uniformu vůbec nic a b) nevim o tom, že by si chtěl nějakej průvodčí ve vlaku zasrat podlahu, to by spíš Kebab letěl z okna ( ač je zas pravda, že se z oken nemá nic vyhazovat ). V každém případě, berte MoR jako festival ZDUŘem doporučený, v roce 2007 tam budou opravdové hvězdy jako třeba Motörhead či Kája Gott a doufám, že se tam uvidíme. Tak na ZDUŘ ( a taky na pivo…) …….

Ohlédnutí se za uplynuvším rokem, jen ve zkratce

Je to už nějaká ta doba, co se objevil nostalgický patetický článek ve ZDUŘi a tak je třeba napravit reputaci. A co může být lepšího, než omrknutí posledního roku, zvlášť, když je tohle poslední letošní číslo. No, skrčit nohy, sundat slipy a jedem s čoprem.

Tak tedy, pokud si přeze svá lihová koma dobře vzpomínám, začalo to v lednu, asi sedmého, ale možná i prvního, alespoň někdo to tvrdí. Celej leden stál vlastně za prd, možná tak maturitní ples loňských šťastlivců maturantů, kdy se půlka všech ( hlavně kantorů ) vožrala jak prasata, pár lidí si to rozdalo ( nejen v kartách ) a já poprvé potkal Ku-Klux-Klan-Afro-Hair-White-Coat-Doyle (MEOTAR & Co. ), aniž by na mně somrovala protokol na fyziku, faktej ale je, že tehdy se mnou neměla nůžky, kterými by mi vyhrožovala ustřižením hlavy a kterými hlavu tou dobou běžně stříhala jistém Doušovi, Michalu „Na ty antibiotika jsem fakt chlastat neměl“ Doušovi. To ale byla na dlouhou dobu poslední zajímavá událost, pak se dostavil stereotyp, nuda a pro mgr. ( v tomto případě asi Magorku) Hovorkovou nové nůžky.

Dál do června se nic nedělo, snad jen jedna velmi nepříjemná skutečnost jednoho bohužel úmrtí jednoho dobrýho chlapa a nejlepšího kamaráda autora tohoto článku, který upřímně doufá, že je Petr někde, kde nejsou takový svině, jak v reálu. Ale dosti černě. V červnu došlo na zlo. S mírným zpožděním 4 měsíců byl oslaven Mr.G při podpoře 4 bas Gambrinusu, 12 lahví tvrdého a 3 bab, což vedlo k totální ožralosti půlky osazenstva ( panáky pro Mr. G a jeho pohůnka Samčeho, které borci exovali, měly objem nikoliv 0,02l či 0,04l, ale 0,082l, což už je docela pálka ). No zkrátka to dopadlo zle a i takový neopilý nepiják jako Samče (ne)Da Budvar dojel dom na kole za rekordních dvacetdva minut ( no když se po silnic točil jak blbej, tak jak to mohlo jinak dopadnout ). Zbytek odešel na tradiční pochcávačku školy a bylo vymalováno. Doslova.

Druhou památnou červnovou událostí pak zůstalo posezení s mistrem Zbyškem „Bad Bear Pů“ Valenzem, ďáblem na češtinu, bohužel vystrnazeným našimi „hulíme jak továrny“ češtináři a to rovno na jih ČR. Přejeme mu tam mnoho štestí v životě i při hledání lepší tapety na plochu Windows ( viz. Méďa Pů ), je to borec, a nebojíme se, že si poradí. Škoda jen, že nevyrazili i Jiřinku, nejlíp na Sibiř do Pinďourova.

Po tomto setkání však nastalo vysvědčení, které Mr.G absolvoval s ctí, hrdostí a kocovinou jak kráva a nastalo léto. Článek o Masters a o našich úspěších při popírání všeho, co bylo až do 13-16.7.2006 považováno za samozřejmé, se válí článek kdesi okolo, tak jen – byli jsme tam, chlastali jsme tam, metal jsme tam poslouchali a napsali jsme o tom, tak co chtít víc. Zbytek prázdnin jsme užili v práci/v hospodě/na koupališti a tak není, co říct.  Tady alespoň vidíte, jak to letos bylo na píču ( a když tak o tom mluvim, tak v našem případě i někdy začátkem roku jsme i na Píču jeli ).

Teprve v září ale nastal pořádný poprask. Kromě věčného posměchu na pana Samčeho Samka ( no holt jsem tě 12 dvanáctek nedal, tak se poserte, kdo z vás dokázal dát alespoň těch šest, i když byl ve formě, co vy sračky ..I.. ), který by jste si už opravdu mohli vodpustit, přišla redakce ZDUŘe i s několika novinkami. Mr.G začal nosit kvalitní oblečení made in MetalHeaven, Samče machroval svalama o nevyspalostí z práce a Kebab přived Escandala, čili samé pa-uspěchy. No, ale co, ZDUŘ vycházel dál, Kuhn si piloval proslovy a Jiřinka dál mlela ( a dodnes mele ) sračky, známkuje názory cizích dle srovnání s jejím vlastním pomateným míněním a pronáší osvětové prohlášení o tom, jaký jsme hovada, že ji ani v tramvaji nepustíme sednout ( načež tak kráva blbá na hovno užitečná přiznala, že ani neví, jak tramvaj vypadá, ale i kdyby to věděla, tak by jsme ji sednout nepustil, no prostě je to KRÁVA, se kterou by měli vyrazit dveře. No zkrátka život plynul, občas se objevila nějaká ta perlička ( jako například nachytání jistého pana profesora ředitele, jak se po půl hodině, kteou měl učit, krčí v zástupcovně za závěsem a pronáší cosi jako „Doprdele, vždyť já učim“. Zkrátka všední dny. Snad jediné tři události by stály za zmínku. Jednak je tu zisk titulu mistra světa Martinem Janíkem a pak reforma G-Týmu, od kterého se trhl opět starý známý Samče, což ale zcela jistě určitě nebyl důvod, že G-Tým se stal nejlepším nymburským debatním týmem na druhém turnaji ADK ( čímž borci stvrdili svůj talent i oficiálně, že jsou nejlepší, to už věděl přeci každej už předtím, ne? ) a my absolvovali zimní Masters of Rock. No, pak se začali přibližovat vánoce, chlastalo se zas u Kebaba ( asi tu taky někde okolo bude zmínečka ) a vyšel 6-stránkový ZDUŘ (čímž jsme v počtu znaků definitivně sejmuli Chipesek, jestli teda ještě existuje ), kterej zrovna držíte v prackých ( či jinde, předstvovat si to nebudu ).

A dál? Dál je to ve vašich rukou. Užijte Vánoce, přežijte Silvestra a válejte se na Nový rok ( ..tak po celý rok ) a hlavně nepadejte do studny, jednou tam 28.5.585 př.n.l. slítnul nějakej Tháles a byla z toho filozofie, tak si radši na tenhle typ nehody dejte bacha J. ZDUŘte a pamatujte, sejdeme se U Gregorů.

Závěrečník 2006

Jak už asi dozajista každý pochopil, tento SPEŠL je taky letos poslední číslo. Což je dobrý důvod pro takouto epopej na konec. Navíc se v poslední době objevuje spousta otázek, na které vám Kebab ve svejch úvodních neodpoví ani totálně zlitý, což je taky dobrá záminka pro tuto stať. A v neposlední řadě hráli 28.5.2005 v praze Iron Maiden, přesně v den 2590 výročí vzniku evropské filozofie ( 28.5.585 př.n.l totiž spadl Tháles do studny a kolem večeře začal filozofovat, to si opravdu nevymejšlim. ) čož je přinejmenši pro mne taky dobrá záminka, abych to napsal. A hlavně Kebaba naseru.

Tak tedy, záležitost prvá. Díky tomu, že anonymita v naší zapadlé osade nefunguje,  ví mnozí z vás, kdo konkrétně jsme a že letos odcházíme, čímž se vybízí otázka, co ZDUŘ? Nic, pokud thórovo kladivo někoho nepraští, ZDUŘ oficielně v roce 2007 zaniká, otázka ZDUŘnetu pak ještě není dořešena, ale asi to dopadne stejně.

Věc druhá, proč nepodlehne nabídkám Čipe-nevim kolik š-ku. Protože jsme sví a mainstream se nám hnusí, navíc prachy stejně nenabídli.

Záležitost poslední, proč tak divně volíme spešly. Řešení je jednoduché.  7 je šťastné číslo a před Vánocema se to hodilo, 12ctku točej u Gregorů a navíc je to dle názoru většiny redakce také počet stupňů, kdy už začíná mít pivo pořádnou chuť. 16ctku vysvětloval takový ten kroužek vedle ní, šlo o poctu Budovi 16^o, bohužel jen in memoriam, neboť se zavedením nových pořádků v knajpě U Gregorů byla tato laskomina spolu s utopencema a nakládanym hermelínem zušena, FUJ. Číslo 21 ale nabízí odpověď jen pro znalé.Ve skutečnosti jde zase o poctu pivu, 21 korun totiž nyní stojí Budvar v již zmíněné putyce ( tímto děkujem výčepnímu, za cenu, že nebude ZDUŘ 20,50 vám ten padesátník rádi připlatíme. ) To už je ale opravdu všechno, přejeme vám Veselé Vánoce, ať přežijete Sylvestra a šťastnej novej rok.

P.S. : Soud zamítl žalobu proti Kebabovi ohledně týrání zvířat, neboť kočka žije a funguje, Kebab však exkluzivně pro ZDUŘ dodal, že vše je jen relativní…..

Zpět na Archiv

ZDUŘ 22

Zdražili pivo

Debatní Koutek

Debatní vedlejšák(a pokud by blbost nadnášela, bílá velryba by létala)

Maturitní ples 2007 ala skrč nohy a jedem ( s medem )

Zkazky z LVVZ aneb Pohádka o deseti malých černoušcích

Zdražili pivo

Ano, je to bohužel pravda. V oblíbené knajpě U Gregorů zdražili pivo a to hned o dvě koruny. Mohl bych se tu rozepisovat o problémech, které trápí svět, jak jsou studenti naší školy chváleni za to, že dělají průvodce na výstavě starých map a o tom, jak dochází na světě voda ( nedochází, jen se moc chlastá ), ovšem nemylně se domnívám, že tento zlý satanem zplozený fakt je mnohem podstatnější, protože peníze máme rádi a máme jich rádi moc a nemáme rádi, když nám zdraží pivo, kurva fix. Nejen pivem ale živ je člověk, existují třeba i destiláty, víno a medovina. Co chlast, ale Kebab. Známý lempl ze ZDUŘe humorně se označující za šéfika došéfikoval. Nastala zlá situace, kdy ZDUŘ NEMÁ šéfredaktora a zástupce se už dříve nechal slyšet, že na nějaké vedení jebe, ne, že by se mu někdo divil. Tato situace by nás jakožto médium donutila skončit, vlastně ZDUŘ tímto číslem definitivně končí. …………. Tedy až na malý detail a to, že nás absence šéfa vlastně nijak nesere, odcházíme na pivo a vy se můžete těšit na další číslo, které snad vyjde za menší dobu, než byl interval mezi 21 a 22., konec se ale i tak neodvratně blíží, neboť zatím není, kdo by za pár měsíců pokračoval v našem snažení. Již teď ale slibuji, že konec bude stát za to. Nakonec ale ještě jedna poznámečka. Na Tarase a v Lysý v Mrtvole ( dnes Mango ) pivo stojí furt stejně a tak je ještě furt kam jít.

Debatní koutek

Drazí. Pro začátek vám řeknu drazí. Drazí přátelé (nejen) debaty. Je tomu už několik dní, co se po do prdele dlouhé době na našem ústavu debatovalo. Někteří debatovali za A jen tak a za B protože Otón má vždycky pravdu. Souběžně běželo dvé debat, takže divák si dokonce mohl vybírat jako v televizi. Problém je v tom, že diváků vinou souběžné druhé debaty ubylo o šest a z nezaujatých diváků se neukázala ani ta pověstná noha. A aby toho nebylo málo, měl by se tu někde nacházet kratší slohový útvar, funkčně těkavý, který vypoví o paralelně konaném klání. Vypovídá o nezměrné blbosti po vzoru písně od Jiřího Popela a kapely Píča s příznačným názvem Lidská blbost. Na onoho Moby Dicka z kabinetu ZSV perfektně sedí, a Jiřinka to překvapivě (pro tentokrát) není.

Ale vraťme se ke G-týmu. Ten nastoupil v neobvyklém složení s jedním člověkem od konkurence a už na samotné přípravě to bylo znát. Připravoval se totiž ten jeden člověk a ostatní (hl. já) na to podle zažitých zvyklostí zvysoka, noo, řekněme srali. A základní kameny G-týmu příprava taky srala. Jenže, jak pravil jeden moudrý, štestí a Sedláček přejí připraveným, a tak nic nebylo ponecháno náhodě, zvláště když v týmu soupeřek ze sexty se objevila posila v osobě sexy-idola-playboye-buzny-pana-dokonalého Horáčka.

Debatilo se v úterý 30. ledna a to na téma Turecka a jeho členství subjektech mezinárodní politiky (prostě EU). Pan Horáček si nepříliš prosíravě vybral kladné stanovisko a jeho tým se jal argumentovat. Již první mluvčí afirmace nám jako důkaz svých osmapadesáti argumentů přivedla tureckého přítele Simony Krainové (Alpa se jmenoval, nebo tak nějak) a na jeho příkladu jasně demonštróvala, že proč by nám nebylo s podobnejma boháčema po boku. Nápad jistě dobrý, provedení nebylo dobré. Náš první mluvčí naproti tomu přivedl tureckého fundamentalistu, který neuměl číst a psát, zato se dobře oháněl s věcí jménem Автомат Калашникова образца 1947 года a nebohého Alpa postřelil do ruky, nohy a křídla. Oba dva Turky musel umravnit až druhý rozhodčí pan taky-buzna Vaněk a od té doby jakoby se po něm slehla zem. Na řadě se octl pan Horáček. Ten podpořil své stanovisko tím, že přes Turecko vede ropovod, proto je to fajn, a ukázal nám obruč z onoho ropovodu, kterou počal hnát po celé místnosti. Když se vyblbl, přišel turecký fundamentalista a „Horysovi“ doslova vyškubl obruč i s jednou rukou, kterou tam ale raději nechal ležet, protože s ní zrovna drbal prasátko pod krkem. To už bylo i na Otóna moc, a proto poručil panu známém pod pseudonymem IAX, aby mu skočil do Géčka pro točený, a podal mu barel, stále smrdící surovou ropou. Kterou samozřejmě Otón taky pije, aby měl krásně černé vlasy. Zničehonic však do místnosti vběhl pan šéfredaktor a nesmyslně zvolal: „Manowar je píča!“. Jak rychle přišel, tak rychle vyskočil oknem a vrátil se na zeměpisný seminář pana Kučery. Nu a na řadě byli poslední třetí řečníci. Ti neřekli celkem nic. Afirmace mlčela jako masový hrob a Mr. G dostal naprosto neskutečně na prdel, protože to posral.

Jinak lze říci, že předturnajová příprava dopadla vcelku dobře. G-tým ukořistil další vítězství a Horáček zase dostal přes píču. Po chvilce se z jeho očí počaly řinout slzy jako hrachy, které všechny uklízečky dohromady nestíhaly vytírat. Jinak bych nakonec rád řekl, že v dalším ZDUŘi to asi nebude nějaká obyčejná debatní píča. To bude asi nějakej speciál. Tentokráte z Otrokovic. Tak se těstě, skrćte nohy a jedem!

Debatní vedlejšák(a pokud by blbost nadnášela, bílá velryba by létala)

Je to poprvé a snad i nakonec, protože vrchnímu zapisovači debat nechci ubírat z jeho korýtka, ale ne vždy je přítomen všem debatám a tentokráte prošvihl jednu typicky gééééétýmáckou, které se G-Tým vůbec neúčastnil a o níž by bylo škoda nepohovořit. Tak bylo to asi tak.... Den apokalyptické bitvy nadešel. Přišla chvíle, kdy ti největší ze svých band spojili síly a pod praporem tří křížků se rozhodli navždy řádně vymrdat s tečkami ( také třemi ). Souboj byl předem nepřipraven, negace nevěděla, s čím přijde affirmace a affirmace nevěděla, s čím přijde Doušín. Teprve když se rozezvučel jeho ďábelský hlas, bylo jasno. Samče se za tichého soběsiříkání "A je to v.. a hodně hluboko" zapisoval fakta, která jsou v týmu obvykle známa už před debatou, fraška už od začátku. Přesto ovšem pan Douša zaválel a jak i negace po klání přiznala, když slyšeli jeho řeč, byly jejich myšlenky totožné se samčetovými. Následoval snůška keců, kdy se slečena Honousková snažila všechny přesvědčit, že vyvoláním rozruchu nevyvoláme rozruch ( ee... ) a že by jsme měli gympl přejmenovat na Gymnázium profesora Zdeňka Kučery ( jen tak mimochodem, teze zněla "Gymnázium Nymburk by se mělo přejmenovat na Gymnázium Bohumila Hrabala", ovšem o tom nakonec v debatě příliš slov nepadlo ), načež ji naše trojka poslala doprdele, ať jde pindat jinam. Následoval však výstup satana Samčeho a bylo vidět, že je zle. Božan si odkecal svůj čas, urazil asi celou školní administrativu přednesy typu "..stejně nemaj co dělat..", až rozhodčí velrybě začala ze zad tryskat voda. Když pak byl zpovídán, prokázal, že se na debatě něco naučil a tak na otázku, zdali by mu mohla slečna položit několik otázek odpověděl "Řekl bych, že Ne, ale už si sakra uvědomte, že nemám na výběr", což si velryba posléze zkrátila a upravila ( jako asi vše ostatní, co v debatě padlo ) na jednodušší "Ano, jistě, nemůžete!" Následoval marný pokus pana Holase o záchranu, s nímž byl okamžitě poslán... a finální řeči. Náš kolega Jirka z druháku při nich ukázal, že není třeba říkat mnoho a tak řekl pět vět a odešel, což finišmenka druhý party kontrovala tunou keců, ovšem řekla ve finále ještě méně. Tři křížky tak tvrdě rozsekali soupeře a vyhráli by, nebýt jedné drobnosti. Jindy bych se tak nezachoval, ovšem řekněme si to tentokrát na rovinu, Bílá velryba soudcuje na hovno. Krom toho, že si z větší částí vymyslela svoji vlastní debatu a tu pak hodnotila se ji zadařilo zmotat co kdo mluvil a nakonec nebyla schopná ničeho jiného než nám přiznat prohru 1:2 bez JAKÉHOKOLIV vysvětlení ( což je jen tak mimochodem povinností soudce ) a tak překvapila jak nás, tak tečky, které se s prohrou smířily už na začátku.

...tak takové to tedy bylo.

Maturitní ples 2007 ala skrč nohy a jedem ( s medem )

Je to s podivem, ale ZDUŘ parta přeci jenom pokročila tak daleko, že se mohla řádně ožrati na maturiťáku, na který se nepřifařili, ale hráli hlavní role. Navíc celí akce nedopadla nijak špatně, jen škoda, že Khun se tentokrát ke slovu dostal. Tak tedy, když pominu veškeré komedie před akcí samotnou, stalo se zhruba toto. V odpoledních hodinách se nymburští maturanti z 8OB začali scházet na výstavišti a tvrdě makat na přípravách ( zatímco ostatní třídy na to zjevně sraly ). Manufaktura pro výrobu lístků tomboly se rozjela a první lahve pozvolna ukazovaly svá dna, zkrátka už před plesem samotným nebyl nikdo rozumný a neřídící střízliv. Většinu proviantu tvořilo pivo, našel se i borec, co přitáhl krom obvyklého pa-vína i dvě flašky medovinky, zkrátka povzbuzujících prostředků se objevil dostatek. Nálada tak ukazovala ještě před akcí velice pozitivní hodnoty.

Kolem sedmé se však začínali hromadit první hosté včetně VIP jako Horhé Khun nebo duo Hučík & Hetver, dva nejsprávnější fanoušci recesí a piva. Nezbývalo tak než si přihnout, rychle odbít focení a připravit se na nástup. Právě v onu chvíli se objevila prvá zakolísání, kromě pana Bucka, který nástup své třídy dobíhal během akce, padly i prvé větve. Ale popořádku. Prvý nástup 8OA nijak neurazil, začal slibně parodií Kobry 11 a nástupem ( ee..., ehm, to mi asi jen zaskočilo ) rockerů a jejich tanečnic, snažících se ve smrtelné křeči nevypadat blbě. Celkem podařené, ale zlatý hřeb přišel až potom. Nejméně čtvrthodina skvělé hudby a příjemné atmosféry a pokud by byl čtvrťák tak laskav a vůbec nevylejzal, jednalo by se o fajn intermezzo, ovšem ksichty perfektně secvičených snobáků způsobily odchod prvních návštěvníků, kteří se na to nemohli dívat ( nebyli sami ) a spíš, než by ohromili svou choreografií, přivodili několika nejen podnapilým stav bezvědomí, neboť čumět do tmy je zajímavější. Finišmeni z 8OB však celou věc zachránili a i když nerad, uznávám že pan J.Novotný měl výborný nápad. Dvě minuty ticha probudily i vola, neboť nikdo zkrátka nepochopil, co má znamenat ona smrkovo-lepenková monokultura, které se nějak objevila na place. Všichni tak rádi uvolňovali cestu panu docentu Vorlovi, který elegantně prošel jak davem, tak lesem a který se ještě elegantněji přizabil ve snaze vylézt na pódium ( slivovice s lékama dělá divy ) a který následně oznámil "Les", načež dav propadl v čele s panem Hučíkem starším orgiím smíchu, jen asi třicet blbců z 4A nepochopilo ( tento stav trvá dodnes, stále jim to nedošlo ). Následné šerpování tak mohlo probíhat v pozitivní neospalé náladě, za což ovšem 4A rozhodně nemůže a ovace si nezaslouží. Většina šerp sice dlouho nevydržela, ale co na plat, dupat se po nich pak dalo tak či tak. Důležité je, že teprve od té chvíle se začali všichni doopravdy bavit. Pánové Samče & Hučík jakožto dva nezadaní krasavci si opět místo mladými slečnami a jejich rty užívali s flaškami a jejich hrdly a to důkladně a na ex. Během těchto chvilek klidu byl však Hightower přepaden jistou slečnou, která jej vytáhla na tanec zovající se polka, který měl krom jiného i jako následek tvrdou urážku samčeho rodinné příslušnice Samčetem osobně, na druhou stranu pak borec začal teprve vyvádět, na což si mnozí zasvěcení dobře vzpomínají ( k jeho cti je třeba dodat, že nebyl opilý, pouze mu v žilách koluje trošku jiná krev než nudně páprdovská ). Zábava poté byla dostatečně kvalitní, pouze menší narušení blbcem, co si do ksichtu vystříkal hasičák kazilo celkovou vizáž akce. Jinak ale i Crossband zahrál dobře a vlastně už není o čem psát, pařmenky z kabinetu chemie vyváděly až do rána, Khun spal, Zduřmeni spali, Kebab dostal padáka z postu šéfredaktora ( sem tam něco napíše, ale po ostatních stránkách je na hovno ) a Hučík starší se ztratil. Z celé akce měl ale nakonec největší radost Khun sám, neboť jsme poprvé za osm let jednali dle jeho proseb a před akcí samotnou jsme nenavštívili žádnou restauraci či výčep. Proč bychom vlastně měli, když lihovar v šatně fungoval a pizzu taky doručili. That°s all folks. Tá-dý-dá-dý-dá.....

Zkazky z LVVZ aneb Pohádka o deseti malých černoušcích

Jelikož velmi úrodné bahno obklopilo naše hory, rozhodla se Oktáva A , že se vydá na lyžák a vzala s sebou zbytky třeťáků. Po ujištění, že skútr nám vytáhne všechno až k chatě, jsme si sbalili všechny naše nezbytné i zbytné propriety včetně speciálních bahnokluzek. Avšak již příjezd do Rokytnice nás vyvedl z omylu. První, co kromě deště upoutalo naši pozornost, byla mega kačena, nalézající se v těsné blízkosti našich vyložených krosen, kterou jsme identifikovali jako bramborový salát a kapra, a již ani vytrvalé deště nedokázaly smýt. Vzhledem k opoždění dodávky bahnoskútrů jsme si naložili své velbloudy a žízniví jak dromedáři jsme se bahnili směrem k chatě. Avšak velbloudům podkluzávaly kopyta, takže to zůstalo jen na nás. Při cestě vzhůru jsme se kochali zelenou krajinou a objevovali chalupy, o kterých jsme dříve neměli ani tušení. Poté se na naší chatě strhl lítý boj o postele. Dle spravedlivého kastovního systému bylo devět jedinců (shodou okolností ze 3A) posláno na boj o lavičky v lyžárně. Kvůli počtu dovezených šampónů, tužidel a pleťových krémů na problematickou dospívající mužskou pleť tam bylo trochu těsno.

I na lyžování se dostalo. Lanovka v záruce nás během hodiny vyvezla 100 metrů nad chatu, a potom už jsme slalomem sjížděli našimi bahnokluzkami mezi krystaly sněhu. Chvílemi sme vyvorali i brambory a košťáloviny. CO? Košťáloviny. Košťáloviny?? Košťáloviny!!!

Šichty v jídelně byly opravdu náročné – umýt 5 hrnků nám zabralo tolik času, že sme nestihli ranní nástup na lyže.

Kolem chaty byl provoz jako na D1, což bylo problémem hlavně v noci, když sme si šli zabobovat s našimi bahnosáněmi. CO? Bahnosáně.  Bahnosáně?? Bahnosáně!!!

Rozvíjelo se zde i naše estetické cítění. V místním restauratérském zařízení si jeden z našich spolužáků s tamějším číšníkem střihli pasáž „Hej, mistře“ z Rybovy mše vánoční. CO? Hej, mistře. Hej, mistře?? Hej, mistře!!!

Měli sme na chatě návštěvníka z myší říše. Skrýval se před Grosspič v ledničce. Ani jeden z biologů nebyl schopen zmrzlou myš zajmout, a tak ji vypustili po chatě. Myš omráčená alkoholem z ledničky běhala po chodbě jen dokola, přesto ji Grosspič ani s voskem na bláto navoskovanou běžkou nedokázala udělit KO úder. A ne, že by se nesnažila…

Také jsme se spřátelili s některými žáky 3A za účelem vymámit z nich někdy opravdu velice společenskou hru TWISTERJ. Některé polohy, obzvláště po třetím grogu, překvapily Grosspič, vtrhnuvší nám do pokoje, která po třech letech „výuky“ gymnastiky v naší třídě nevěřila, že jsme toho schopni. Dokonce do konce pobytu jsme ji klepat naučili, u Adama se nám výuka slušného chování však nezdařila. Bez pozvání totiž ochutnával naše nápoje, a pokud konstatoval, že obsah alkoholu je menší než 40%, byl jeho majitel podmínečně vyloučen z kurzu za porušení základních alkoholických pravidel. Pak to volal všemohoucímu a ten si pozval viníka na kobereček a zasvětil ho do tajů alkosútry. Ze strachu před tímto rituálem zmínění studenti od LVVZ ještě nenavštívili náš ústav. CO?Alkosútra. Alkosútra?? Alkosútra!!!

Než Adam naleštil násadu k mopu Nimbus 2000 jeden z přičinlivých studentů dostal při vytírání Parkinsona z důvodu nedostatku alkoholu v krvi, proto vyběhl ven a začal mopem rozhrnovat blátoblitkosníh kolem chaty, hledajíc zbytky zásob z loňska. Ale smůla, předběhl ho totiž všemohoucí, jež vše znárodnil ve jménu alkosútry. CO?Blátoblitkosníh. Blátoblitkosníh?? Blátoblitkosníh!!!

Vzhledem k tomu, že jsme se v počtu 24 účastníků při cestě do Rokytnice tísnili v autobuse, museli být někteří jedinci posláni domů dříve, (aby nedošlo ke znovu otevření již zhojených ran a vlně nevole ze strany rodičů.) Někteří jedinci ať se nalévali sebevíc, domů posláni nebyli, protože za nás měli zodpovědnost. CO?Nalévali.Nalévali??Nalévali!!!

Na konci kurzu měl každý svůj vlastní hajzlík. A všichni sme přivezli i něco babičce: lamu, hromadu hoven, kodiaka, pivní tácek, ester ládovou, sedačku, jepici, míšánky,…

Těsně před odjezdem přišla teplá fronta a vzala s sebou zbylé metrouše. A takhle dopadnou všichni ti, kdo jedou s Grosspič a Adamem na lyžák, milé děTI!

Zpět na Archiv

ZDUŘ 23

Teď jdi Kato, připrav mi stříbrného sršně………

ZDUŘ versus hipity hip hap hop

Jak Hrabal k moci (ne)přišel

Maturitní ples podruhé

Teď jdi Kato, připrav mi stříbrného sršně………

Tak a je to tady. Ani to nebolelo, ani to netrvalo a rekord padnul. Je to sice proti světovému přesvědčení, ale jak se zdá, tak i banda lemplů, který se flákaj po hospodách, čuměj na japonský filmy a vymejšlej, jak bez práce prospívat ve škole, je schopná dát dohromady nové číslo za velmi krátkou dobu, čož by jinde ( třeba v Čipeššššššššššššššššššššku, snad je těch š dost ) mohl být (BYL BY) problém. Inu, i anarchistický řád zjevně funguje. Hlavní ocenění si ovšem tentokráte zaslouží pánové Kebab ( a to i přes to, že vydání čísla tvrdě sabotoval ) a Escandalo, neboť většina tvorby (97,5547591 a půl procenta) je od nich. Bohudík. …bohužel (nehodící se škrtněte).

Konec pochval. Sice se šmejdi konečně ozvali a napravili svou reputaci (Escandalo opravdu silně), ale jsou i jiné věci, třeba debata. Armáda je podceňována, zvláště české námořnictvo. A je taky důvod, proč v tom pokračovat. Ono, když blbá banda debatérů (ke cti poraženého je však třeba dodat, že se jednalo o mutaci G-Týmu) dovede potopit jedinou českou Ponorku, sotva o ní slovem zavadí, tak je to fakt špatný. Alespoň manželky námořníků dostanou k Valentýnu od svých manželů hezké dárky – životní pojistky.

( Úvodník byl psán osobou po těžkém otřesu mozku, omluvte prosím jeho nesmysluplnost, chyba není na vašem přijímači )

ZDUŘ versus hipity hip hap hop

Musím se s vámi podělit o pár zážitků z našeho setkání s lyskými MC´s, což prej znamená v hoperský hantýrce móóóc cool - jasně, dobrý keci…každej slušnej a rozumně uvažující člověk přece ví, že zkratka MC znamená : Mrdám Candáty!!!

Ještě než vás uvedu do tajů lyského ghéta, musim se omluvit za tak dlouhý čas, po který jsem práci v redakci ZDUŘE poněkud zanedbával. Nadávat už mi nemusíte, protože už mě za to pojebal naš fanoušek ze všech skalních ten nejskalnější. Dostal jsem zkrátka vyjebáno jako od matky,když jsem onehdy na protest proti červeným trenýrkám coby součásti cvičebního úboru malých prvňáčků, tedy i mě, zapálil spolužákovi v tělocvičně cvičku, naštěstí vyzutou..

Pojďme se už ale všichni ponořit do vln rozbouřeného příběhu, jenž prožil pan

Kebab s panem escandalem po boku…V čase téměř předvánočním slavil náš bývalý šéfik xté narozeniny ( ne že by mu bylo 10 let, ale bylo to po xté, co jsem s ním něco slavil-pozn.red.) v malém domečku na kraji města lyského…prostě v Litoli, odkud je to všude kurevsky daleko… Pozval několik kamarádů, kteří byli i zaručenými zdroji několika litrů tvrdýho chlastu. Abych byl v množství alkoholu přesný, to co jsme tam dohromady vypili by ani nadopovanej KUHNda nepřeplaval. Oslavě panovala příjemná ethanolem provoněná atmosféra a čas s každou prázdnou lahví ubíhal rychleji a rychleji. Za zmínku snad stojí jen rekord, který Samče vytvořil na rotopedu . Trénovaný mnoha tisíci kilometry, jež pokořil na své šmoulově modré ukrajině, jal se tento větrem ošlehaný dvoumetrový elegán osedlat i v koutku smutně stojící rotoped. Sotva šlápl do pedálu, dozvěděli jsme se z jeho vítězoslavného řevu, že právě uhání rychlostí 111 km/h. To že jsme mu posléze sdělili,že zmíněná hodnota není rychlost, ale počet srdečních tepů za minutu však Samčeho o dobrý pocit ze svého výkonu nepřipravilo a to se mi na něm líbí, na klukovi… málem bych zapomněl na malé kotě, které se najednou vylouplo mezi námi a kterému se ten večer také stalo několik veselých příhod. Například, když mu po půlnoci jedna nezletilá slečna zapálila ouško vajglem, prý nechtěně..na to mu Kebab přivřel malou roztomilou hlavu do ledničky a aby toho nebylo málo, následující ráno zavřel pan Lachtan to nešťastné kočičí děcko do lednice pro jistotu celé a rovnou na čtvrt hodiny, také prý nechtěně… ale od kočičích trampot zpět k našemu příběhu…

Krátce po osmé hodině večerní se náš dobře naladěný kolektiv rozhodl přemístit se do Calypssa. Přestože je to tam z Litole asi tak daleko jako na Madagaskar, cesta nám za sborového zpěvu národních písní, proložených humornými německými větami paní Suchánkové příjemně ubíhala… Ale co čert nechtěl… Cesta nám uběhla tak rychle, že jsme do Calypssa dorazili ještě před otvíračkou. Dlouhou chvíli, která nám tak vznikla jsme se krátili různě. Někdo si zašel s pískem k nedaleké trafice, někdo si zašel s pískem k  nedaleko zaparkovanému autu a někdo se prostě vychcal přímo na zeď Calypssa. Nejlepší zábavu si ale našel pan Douša a Jerry. Ty se rozhodli, že si navzájem rozmlátěj držky… jen tak… ze srandy.. „Proč ne“, řekli jsme si s Kebabem, „aspoň se hezky zasmějeme“ a střežíce v rukou bundy obou zápasníků, sledovali jsme scénku jak vystřiženou z patého dílu Rockyho. Rána za ranou nacházela svůj cíl v  zubožené tváři Doušínově. Ten se však nevzdal..oklepal ze sebe omítku ze zdi, proti které byl několikrát nemilosrdně poslán…vytáhl z kůže střepy předního skla felicie, do které nedobrovolně letem přes kapotu zepředu nastoupil…tržné rány jen ošplouchl vodou z kaluže a znovu a znovu se vydával vstříc drtivým úderům svého protivníka… Je to zkrátka chlapík…

Právě v tomto momentu se vlastně dostávám k tématu předeslaném už samotným nadpisem. Ve chvíli, kdy se Doušín poněkolikáté zvedal z bahna, aby do něj po pár vteřinách zase spadl se kolem Kebaba a mě vyrojila skupinka „hustě“ vypadajících, „ještě hustěji“ mluvících a „úplně nejhustěj“ smrdících cápků…že nevíte, kdo nás to obklíčil? Vezmeme to odshora…odporně mastný vlas kryje hučka s vyžehleným kšiltem…uši, nos, obočí a jiný části xichtu ocvočkováný podomácku vyrobeným pýrsingem…vyzáblé slaboučké tělíčko kryje mikina o 4 čísla větší s kapucou tak velkou, že kdyby se do ní vyblil dvoumetrový Samče, ještě by tam zbylo místo..ale pojďme dál…kalhoty, jejichž velikost odpovídá konfekční velikosti ženské s tak širokými boky,že by její syn mohl při porodu vyjet na koni nebo alespoň na poníku, přinejmenším na lamě.. .no a obutí byli hoši do „hustých“ skejťáckývh bot, na který ty blbci šetřej půl roku, hold každej vrážíme prachy do něčeho jinýho, no.. Teď už je ale jasný každýmu, že jsme se dostali do obklíčení hipity hoperskejch hip hap hoperů…Co jsem vyrozuměl, mluví mezi sebou dost specifickým jazykem, jedná se zřejmě o kombinaci vulgární češtiny, angličtiny žáka čtvrté třídy a podivného jazyka Klingonů…chvíli teď budu pokračovat právě touto řečí, abyste byli v obraze…“Hééééj ty káre v drahym domě..čekuj mě..Lysá není jen ňáký oldskůlový zkurvený město…je to ghéto…jasně kámo..žijeme v ghétě a je to tady fag hustý…na dýze tě lidi klidně předběhnou ve frontě na šatnu a vůbec se tě neptaj…po strýtech nespýdujem ve skurvenejch autech…my máme ghétokáry a sme fag kůl…balíme na to ty nejlepší prdelky z ghéta… mixujem si vlastní mňůzik, stáhnem si vostrý beaty z netu, na zvonkohru k nim zahrajem kůl melodku a hustej text, protože hip hop je pravda, hop je pohoda…hip hop je naše svoboda…sme prosté hůstý bójové a máme svůj názor…a jestli se ti to nelíbí, pojď ven,vole…říkám ti,pojď ven!“ Dál radši pojedeme naší rodnou češtinou…Ve společnosti chlapců se svým názorem jsme tak sledovali bitku našich kamarádů až do chvíle, kdy vyhazovač otevřel bránu calypssa... Dost nás pobavilo, když ten samý bouchač po deseti minutách vynášel ven našeho Doušína se slovy, že v devět večer ještě tak zbouranýho člověka nevyhazoval.

Dál už se nic zvláštního nestalo, proto se přesuňme časem o dva týdny dopředu, kdy jsme opět slavili u Kebaba, opět jsme zašli do céčka a opět jsme se potkali s hopíky…Další setkání už ale nebylo tak nezáživné jako to před tím, hopeři nebyli tak přátelští, jako když společně s námi sledovali pouliční bitku…chtěli si s námi na tu bitku zahrát…Záminku si našli rychle. Potom, co Jerry na parketu sešlehal mikinou největšího z hoperů, by se asi pral každý, natož hopeří...Začali hezky…mezi davem poskakujících diskantů si mě našel jeden utřinos s vyžehlenym kšiltem a už mě táhnul ven, najednou ale přihopkal druhý hopík s monoklem a řekl mu, že ten co ho šlehnul přes oko mikinou neměl dlouhý vlasy a že ví, kde ten pravej je...a vážně to věděl, než jsem se otočil, obklopila hopgrupa Jerryho a s rádoby tvrďáckými keci ho táhli ven…sehnal jsem Kebaba a šli jme ven taky. Po cestě z parketu ven na sebe kolem nás významě pomrkávalo hafo tentokrát romských hopíků čili džipsyhopů, takže nakonec šla ven asi půlka calypssa. To nás utvrdilo v tom, že zahrávat si s našimi tmavšími spoluobčany vážně nemá smysl. Stejné myšlenky měli naštěstí i vyhazovači, kteří začali krotit vášně pubertálních hipity hoperů a tím udělali přítrž jejich trapné, v násilí spočívající zábavě. Vím, že to zní hodně omezeně, ale potom, co Kebab dostal zezadu pěstí do hlavy od zákeřného džipsyhopa, musím své vyprávění ukončit myšlenkou, že hipity hip hap hopeři z Lysé omezení jsou a že je mi jich docela líto…

Jak Hrabal k moci (ne)přišel

Dobrý den vespolek. Asi jen málokomu z nymburské frašky uteklo, že naše škola má změnit svůj název a vizáž. Samozřejmě čmuchalům ze ZDUŘe nikdy nic neunikne, a tak se pokusili najít za oponou pořádného špeka, též sólokapra. Říká se nevěř ničemu a nikomu, obzvláště těm Nejvyšším ne. Proto jsme rozjeli pátrání srovnatelné s honem na Krejčíře, vybaveni tužkou, notýskem, a samozřejmě nezbytnou hučkou či v Samčeho případě nevkusným slaměným kloboukem ozdobeným orlími péry.

První co nás zarazilo byl nově vymyšlený název školy. Gymnázium Bohumila Hrabala? Toho šmejda, co tu celou docházku prochrápal, prolez s odřenejma ušima a většinu hodin matematiky proseděl v géčku? To že by Vedení chtělo prosadit? Pochybuji… Samozřejmě je to dobrej způsob jak si dělat z lidí ouchcapky, těsně předtím než vylezou se skutečným názvem školy… Můj návrh že by sme školu mohli pojmenovat po školníkovi neprošel, stejně tak jako escandalův návrh aby se gympl jmenoval po dvou slavných hoperech ze sousední základky. Ehm.

Takže kde je ten zakopaný pes? Po nahlédnutí do Nejvyšší duše se vše ukázalo býti jasné. Někdo tu má skutečně velké ambice. Název Kuhnovo gymnázium bych ještě bral ,kdyby se jednalo o toho Kuhna, jež žil v 19. století a byl počestným rabínem na misii v Patagonii , kde poučoval tučňáky o zásadách slušného chování a nepodrážení si navzájem ploutví. Ale aby se naše slavná budova zovala Monty Kuhnův létající cirkus, to už bylo i na naši pátrací četu moc. Zároveň s tímto jsme našli i důkaz ze všech nejdůkazovitější, totiž obsah oné bájné černé krabici již už před Vánocemi propašoval do školy tajný agent Léblik v převlečení za pošťáka a la Rumcajs. Ano, hádate správně, byla to mnohobarevná celta s obrázkem růžového slona.

No a jaké že plány se skrývají za výzdobou naší slavné věžičky kde vězní dvě Jiřinčiny nepovedené sestry? Jakým způsobem chce Vedení docílit, aby se tato věž stala dominantou celého města? Vyzdobí ji aby vypadala jako minaret? Těžko. Že by se na její vrcholek připoutal na špagát drak v podobě nafukovacího píva asi taky ne ( i když pro to hlasovalo 9 z 5 studentů, kteří vylezli po devíti kouskách z géčka) . Jsou jen dvě reálné možnosti jak by věž měla vypadat. Místo vrcholku věže by mohla čnít mohutná busta Nejvyššího, otáčející se kolem své osy a zpražující svým pohledem všechny záškoláky a důchodce co neuklízí exkrementy po svých miláččích v parku. To je ta lepší možnost. Ta horší je, že by se celá věž zbortila a na jejím místě by vyrostla socha v nadživotní velikosti s roztaženýma nohama. Jen si to představte: Každý den přiložit čip na Nejvyšší kotník a projít mezi jeho nohama které se před vámi s nadšením rozevřou a polapí vás v cirkuse.

Doufám že z mé utopie aspoň něco máte, reálné obrazové zpracování sand dodáme později. Pokud byste měli nějaké zajímavé fotky o které byste se s námi chtěli podělit, pošlete je, prosím, na náš e-mail.

Maturitní ples podruhé

Ano ano, vím že report z naší akcičky už jste šanci číst měli, ale já si prostě moc chtěl o něm napsat, proto to také činím. Budu se snažit psát o něčem co jste se minule ještě nestačili dozvědět.Myslím že to nebudu míti lehké, páč předešlý článek byl poměrně zdařilý. Nuže začněme mrknutím do nedaleké minulosti, do událostí večera 26.1. a noci 27.1. 2007…

První skandál nastal již dopoledne, kdy jsem byl v rámci příprav donucen zkontrolovat, zda-li se seznam tomboly shoduje se všemi dárky, a nic nechybí. Lačně jsem pohlédl na hlavní cenu, jíž byl vypasený čuník a basa (ne basovka). S nadšením a elegancí mě vlastní jsem rozdělal prvou a druhou krabici, zjistil že je vše v pořádku, a vrhl se na krabici třetí, poněkud větší. Jen co jsem odhodil víko, uslyšel jsem podivné zachrochtání, a než jsem se nadál, něco mě povalilo na zem. To ošklivé podsvinče mi chtělo vzít roha. Vstal jsem, oklepal jsem se, odtrhl jsem nepotřebný plandající kus urvané kůže z obličeje a rozběhl se za ním. Ve chvíli kdy si ta svině myslela že už zdrhla, skočil jsem po ní placákem a chytil ji za ocas. To prase však ale mělo sílu. Táhlo mě za sebou po schodech, zanechávajíc po mě krvavou a zubní stopu, až nakonec vyběhlo před výstaviště, kde ho omylem srazil svým bicyklem Samče. S díky jsem mu podal ruku a omdlel…

No kolem poledního jsem se probudil, zašel na chvilku domu, převlík se a šel zas zpátky. Výstaviště jsem našel rozdělené na dva tábory: na ty co makali jak úkáčka a na ty, co dělali hovno a jen chlastali. Z pochybných důvodů jsem se přidal k táboru makačenků a něco vytvářel. Pak to začlo bejt v prdeli, páč se začali slejzat lidi. Takže jsme ani neměli čas nacvičit náš geniálníma nástup s  papírovejmakytárama, načež jsme později doplatili, jak se ještě dovíte. No nástup se nám samozřejmě zpozdil, ale to trápilo jen střízlivé, mimo mě. Takže jak zazněla naše znělka, naběhli jsme na plac a začali řezat do kytar. Smůla byla, že jsme nenacvičili jejich odhození, takže skandál (či průser chcete-li). Třeba escandalo zahodil spolu s kytarou i sebe, a zamáčkla tak k zemi dva malé ťuňti. Já sem v návalu emocí roztřískal kytaru o Matese, kterej se z toho pozdějc pochcal. Další kvítko byl Dušan, kterej měl jako jedinej kytarou opravdovou, pučenou od kapelníka, a samým vzrušením ji prohodil plastovým zamřížovaným oknem. No nějak sme se propíďalkovali až ke konci nástupu a pustili tam další živelnou pohromu srovnatelnou s půlroční vodou, totiž čtvrťáky. Divný, dlouhý, nemá cenu to tu zmiňovat. Zato béčácký les posadil na prdel i ty co seděli a zvedl vlnu smíchu či ksichtů čumicích jak pučmeloun.

No po nástupech sme si dali šáňo, někdo i pivo, vodku, zelenou, šáňo, blablabla… Když se dav rodičů konečně začal rozcházet, začala teprv ta pravá jízda. Skotačili jsme, výskali jsme s Ewou Franou a její novou písní Tak chtěl jsi se mnou spát, prostě nářez. Nejlíp sme to jako obvykle rozjeli na Crossband, a potem stříkajícím z našich delších kadeří jsme nově natřeli zdi. Samozřejmě se nám to tam začalo i trochu párovat, ale to je běžné. Méně běžné byly věty jimiž se protějšky balily, ale v rámci slušných mezí je tu nebudu uvádět. Pobavila mě příhoda s jedním chlapcem z nižšího ročníku. Poté co jsem si sedl na židli, začal mi tvrdit že je to jeho děvče. Tak jsem opáčil, že jsem ji už stejně rozsed, ukázal na jinou židli a pravil, ať si veme tamtu, že je blonďatá a celkově líp vypadá. To pako mi to sežralo a začlo balit židli. Inu, každej sme ňákej.

Další zajímavou postavičkou byl pan Mr.G senior, který nás naučil tančit medvědí tance (neplést s opičími!) a nosit kravatu na zádech. Nemůžu samozřejmě opomenout ani pana Hetvera, jehož výkon v počtu vypitého čistého lihu byl dozajista úctýhodný. Pokecali jsme si pěkně, škoda jen že místo česky mluvil plynnou uzkečtinou.

Když už začala být trochu nuda, vydali jsme se s Mr.G ven na lov. Utopenců. Je to divné, ale v půl třetí v noci v našem gétě neseženete ani jednoho utopence. Tak sme si dli aspoň konečně jedno točený a skoro při něm usli. Ještě v půl čtvrté jsme se vrátili na výstaviště, abychom tam nalezli pár posledních udatníků, kteří se váleli na podiu nebo pod ním. Někdo i s poblitým sakem, které ale nejspíše zeblil Mates. Též musím připomenout jednoho borce, který se vrátil domů a zjistil že má na sobě saka rovnou dvě. J.

To už je asi vše na co dokážu vzpomenout, na závěrečném tahu do poslední putyky jsem už nebyl.

Zpět na Archiv

ZDUŘ 24

Úvodník (zrušen, autor nedostal zaplaceno)

Debatní koutek

Hopity kopyty hip hap hop aneb jak je to doopravdy s hopíky

Úvodník (zrušen, autor nedostal zaplaceno)

Debatní koutek

Je to už docela dlouho, co vyšel poslední ZDUŘ, a protože byly vyvíjeny dosti silné tlaky působící na mou břišní dutinu, řitní otvor i celkově na mou osobu ze strany té redaktorské pakáže, rozhodl jsem se, že zdokumentuji úspěšné tažení G-týmu napříč debatním turnajem v Otrokovicích. Je také nanejvýš s podivem, že Microsoft Word nezná slovo pakáž, protože mi jej podtrhuje červenou vlnovkou.

Debatní turnájek (Word nezná ani toto slovo a bude jich neznat opravdu HODNĚ) se protentokráte k uspokojení debatních šéfů a moravských monarchistů konal v Otrokovicích (nedaleko konání jednoho krásného hudebního festivalu – lidi pojeďte). A to v únoru, tedy v době, kdy kdejaký rozumný člověk nevystrčí rypák z baráku a krásné hudební festivaly se nekonají.. Jde o město ležící na vlakovém koridoru, s krásným nádražím (jehož stavbu jsem prostřednictvím nepřímých daní také financoval) a hnusnými paneláky a hospodami na třídě Tomáše Bati.

Samotná cesta do tohoto Edenu byla poplatná počasí. Byla hnusná. Osm lidí (Otón a debatéři, Štětináč zůstala naštěstí doma) se vmáčklo do jednoho kupé a cesta ubíhala vcelku příjemně, leč dlouho. Ani Warp Faktor 4258 nepomohl k výraznějšímu zkrácení doby cesty, celková doba nutná k přesunu na místo činu se tak odhaduje na tři až čtyři týdny.

Na místě nás čekalo bláto, cedulka označující výšku hladiny při záplavách, nějaká střední škola a Tobolová (=organizátorka turnaje, Wordu neznámá). Po ubytování na skromném pokoji G-tým (v sestavě Mr. G, 3G a odborník na germanistiku JK) začal připravovat své tradiční kapříky. Tentokráte padla volba na pivo Holba. Mohutné zásoby užitkového piva vhodného k mytí nádobí jsme společnými silami naskládali do všemožných odkládacích prostor, koutů a zákoutí, kam nechodí ni Slunce ni lékař. Hned nato se rozlosovalo první kolo debat.

Hned na úvod byl nebohému G-týmu přisouzen soupeř největšího kalibru, který kdy po matičce Zemi kdy chodil. Doposud nepotopená Ponorka z Liberce. Zřejmě zafoukal silný liberecký severní vítr, aby měla Ponorka dobrý rozjezd na turnaji poté, co by porazila nějaký nymburský debatní mrdky. Ponorce doposud podlehli i takoví Fantasy hrdinové, jako Barbar Conan, Herkules, Xena s Gabrielou a Achilles. Jako hlavní příčinu spatřuji nedostatečné znalosti z oblasti geografie Blízkého východu, obzvláště znalosti fyzickogeografické a ekonomické. O fázích demografické revoluce netřeba hovořit. A právě tyto zbraně z dílen Zdeňka Kučery (zde byl Otónův vliv zcela nulový) zapříčinily první porážku doposud největších debatních pašáků až bohů. Způsobený skandál nabyl vskutku obřích rozměrů, hlavně na večeři. Zde se při příchodu G-týmu hodně šu(š)kalo o tom, jak je něco takového možné. Po dojedení a přesunu na pokoj padly za oběť první plata ryzích chcanek z hor a zhruba v šest ráno se šlo na kutě.

Po snídani, která byla pomalu horší než večeře (která byla horší než Holba), přišlo na řadu druhé kolo debat. Tentokrát G-tým narazil na další silné (a vysoké) pašáky a vyvinuté (leč blbé a hnusné) pašačky s ještě horším jménem (Tři kila vepřového). Tentokráte nebyla debata vůbec jednoduchá. Naštěstí v panelu seděli dva úplatní sudí a jen jedna píča (netušil jsem, že Word nezná ani toto slovo, debil). To znamená, že jsme sice přišli o pár litrů piva na nádobí a asi tři kilometry točeného salámu (touto cestou bych chtěl poděkovat masokombinátu Euroshopper, který nás za celkem mrzký peníz vybavil několika desítkami kilometrů točeného salámu, podle kterého bychom pochodovým krokem šli z jednoho konce na druhý zhruba šedesát až sedmdesát let). To už Otón volal ke Gregorům a objednával stůl pro budoucí kalbu.

Na řadě bylo nové téma o sociálním státu. Na řadě byl i tým, na který máme dlouhodobě spadeno. A to Bojkot. Následoval opravdu lítý boj muže proti muži. Nebýt našeho včasného útoku na bodák, na kopytech rozneseni bychom byliž. Pro jistotu a pojištění našeho vítězství jsme si připravili i pět na stole v hektolitrech. Ty byly rozebrány neúplatnými a čestnými rozhodčími (všichni pracují na ÚOOZ). Vítězství nás katapultovalo do nebeských výšin euforie. Zpátky na zem nás však poslal oběd.

Tři výše zmíněné debaty byly vskutku kvalitní a na téma přijetí Turecka do EU. Následující byla improvizovaná, na téma zákazu kouření v restauracích, a stála úplně za hovno. Popsání průběhu debaty by bylo navýsost nepřehledné. Spokojme se tedy s tím, že jistá Meixnerová, baba, o mě řekla totéž, co o Robertovi (bylo to slabé). Myslíme si tudíž o jejím ksichtě totéž a jsme si kvit. Opět nás soudcovali tři rozhodčí. Jediná normální nás nechala prohrát, jedna (která radši ani na vyhlášení výsledku nepřišla) nás vyhrát nechala. Meixnerová je kapitolou samou pro sebe. Nechala nás též vyhrát, protože si o kouření nemyslí nic dobrýho. Díky tomu jsme vyhrálí i jednu haluz a Meixnerová si radši šla zapálit.

Po debatě vypuklo bujaré veselí. Otón mi v hospodě po odchodu mladších debatérek dokonce povolil jedno malý pivko, přičemž jsem se na něj hezky usmál a poslal do hajzlu. Ještě spousty Holby jsme měli pod postelemi. Proto se G-tým odebral na pokoj, zbytek (asi tři Avie) piva a obří cívku kabanosu dospotřebovali a usli spánkem spokojených debatérů.

Ráno po procitnutí jsme však s hrůzou zjistili, že už nemáme nic na podporu našich argumentů!!! Naštěstí hodný komunista Krakonoš a Otón vždy pomohou nebohým debatérským dělníkům a nějakým způsobem se soupeři k poslední debatě nedostavili. Následné, při odchodu na vlak, byli spatřeni ležíc poblití ve škarpě.

A tak se tedy stalo, že G-tým vyhrál celý turnaj v Otrokovicích, přičemž porazil všechny Masters Of Debate. Cesta domů vlakem InterCity příjemně utekla a v Nymburce se šlo ke Gregorům, kde Jaroušek měl pro nás připraven Otónem zamluvený stůl. Vožrali se všichni a blil jen ten chudák Otón…

Hopity kopyty hip hap hop aneb jak je to doopravdy s hopíky

Tak a je to tady. Přinášíme vám dvě HH-interview s HH.Vše je ponecháno v původním znění, ať víte, co komunikace s hoperskou komunitou obnáší.Přiznáváme však, že takoví nejsou všichni hopeři, redakce zná jednoho, který tak blbý není (ale jen jednoho!!)

Interview 01 – Slovo Autora

Jedno poklidné nedělní odpoledne jsem si listoval jakýmsi časopisem a narazil jsem na rozhovorem s nestárnoucím muzikantem Mekym Žbirkou…nad jeho precizními slovensko-českými odpoveďmi mi náhle v hlavě vyvstala myšlenka, jak by si vypadal rozhovor s nějakým nestárnoucím hipityhiphap- hoperem. Zkusil jsem se trochu zasnít a zprostředkovat čtenářům ZDUŘE malé intervjů se smyšleným hopíkem.

Ještě malé upozornění. Pokud vám budou některé pasáže připomínat někoho z těch „fag hustě po ghétě spýdujících bójů“, jde o podobnost čistě náhodnou…

Interview 01

E: Ahoj…

H: …

E: Zdravím tě, ty v tom kulichu…

H: (odhrne si kulicha z očí) Jo takhle…čus…

E: Já jsem escandalo

H: ty voe, hustý méno…ty budeš emsý?!

E: no…to zrovna ne…ale ty jsi emsý, že?

H: ty voe no jasně…sem emsý Mačo..(významně si poklepává hrudník)

E: to je hezké…jakože Macho man? Jako tvrdej chlap?

H: (udiveně) ne…jako mačo…

E: aha…nebo ták,no…(významně si poklepává na čelo)…myslíš, že s tebou můžu udělat interview?

H: inter co? Inter milán? Ty voe poď ven!!!

E: proč?

H: ty voe jedině Anglie, voe…hůlygenz…(začíná podivně skandovat)

E: chci se tě jen na něco zeptat…

H: (legračně poskakuje) hů hů hůlygenz…!!!

E: prosim tě…

H: co je voe? Ty voe héééj teď čekuju, že seš docela negr,víš co…

E: negr?

H: jakože tmavej…(přátelsky) ty se taky nemeješ???

E: jak taky? Vy hopíci se nemejete?

H: (nepřátelsky) seš kretén,ne? Jasně, že se mejem…třeba teď na Vánoce jsem to zkoušel a po deseti minutách drhnutí sem našel ten ztracenej svetr z loňska…

E: tak to muselo bejt hustý…doslova hustý…

H: (podivně se směje)

E: hele, vy hiphopeři pořád mluvíte o svým názoru…

H: hééééj….jasně…máme svůj názor…

E: a jakej? Na co? Na svět? Na společnost?Na smysl života?

H: (hrdě) máme svůj názor a bojujem za něj…!!!

E: to jsem si párkrát všimnul…ale na co máte názor?

H: ty voe, protože sme hustý,ne?! Seš asi hodně vymaštěnej, co?

E: já?

H: poď ven!!!

E: chceš si o tom popovídat venku?

H: ty voe neser mě!!!

E: sorry, sorry…názor už teda řešit nebudem…A proč ses dal vlastně na hip hop?

H: kámoši…

E: co kámoši?

H: chtěl sem bejt hustej jako mý kámoši, co poslouchaj hip hop…

E: aha…zase nic…tak jinak, proč se teda dali na hip hop ty tvoji kámoši?

H: no protože sou hustý, ne? Ty seš fakt kretén…(začíná docela prskat)

E: no ale… vždyť si mi ještě neodp-

H: (skočí do řeči) TY VOE POĎ VEN!!!

E: klid, klid…a co muzika…hraješ na něco?

H: (nadšeně) hééééééj…kámoš hraje na zvonkohru…a já chci zkusit triangl…ale jinak už na něco umim

E: na co? Na basovku?

H: co je to basofka?

E: to je radši jedno, prosim tě…no ale na co že už to umíš?

H: ty voe héééééj….umim tu nejhustší věc z Bronxu…býtboks…čekuj mě…džuf džuf pfů…

E: aha…dobrý, no…víš třeba, kde je Bronx?

H: gžn fku gčn fku…(prská ještě víc než před chvílí)

E: hele seš fakt dobrej…ale…ještě jednu otázku…

H: kydžn trx kydžn trx…(hlasitě)

E: díval ses třeba na soutěž Hip hap hop,když si byl ješte malej a nepoznamenanej?

H: héééééj a teď refrén…čekuj…mhždž mhždž mhždž…

E: tak teda asi ahoj no…hezky si zpívej…

H: dfů dže dže dfů dže dže dfů dže dže…

Interview 02 – Slovo Autora

Možná vám to bude už připadat trochu trapné, ale stejně máme hovno o čem psát, a proto dále reagujeme na jistý fenomén, který vyskakuje všude kolem nás a nedává nám spát (protože vždy když si na něj vzpomenem musíme se hrozně tlemit). Ano, hádáte správně, bavíme se tu o gójích žijících v gétě a ohřívajících si ruce nad hořícím sudem, tak jako to dělaj hustý houmlesové (bratři) kdesi na periferii NY City (hustý!).

No, abychom zjistili, jak vlastně tyhle bójové k sudu přišli, nezbylo nám, než udělat PRVNÍ interview v dějinách ZDUŘe! A to rovnou hned dvě. Jedno smyšlené, tak jak vnímáme hopíky my, a druhé autentické, kdo pozná s kým, má bod. Pěkné počteníčko.

Interview 02

Z: zdar negře

MC: cože:?

Z: sem ze školního časáku, dělám tam rozhovory

a ty seš v nbk celkem známej, tak si mě napad :)

MC: jaK ZNámeJ::??a JakýHo čaSáKu..??teDa JaKý šjkoly::?

MC: šKoly::?

Z: z gymplu...

tak děláte písničky, na to kolik vám je úspěch ne?

MC: no děLáme..No..

Z : tak věnoval bys mi chvilku času?

"McJohny" (19:57:25 6/03/2007) KlidNě

Z: jasně, tak začnem

třeba to MC, spousta lidí asi ani neví co to znamená, řek bys nám to?

Z: jako sorry že votravuju, ale v tom našem časáku sou furt rozhovory s ňákejma sportovcema a malejma holkama co recitujou, koho takový sračky zajímaj...

MC: jasNý.....

MC: V pOHOdě..

MC: a tobě se to Libio::?

MC: LiBi.:?

Z: já na tom moc nejsem, ale tak na začátečníky fajn...co je to teda MC?

MC: to myslis co to znamená....vseobecne nebo co to má znamenat pro me.?

Z: myslel sem všeobecně, ale odpověz klidně na obojí :)

MC: no jako..."Mc"znamená ZkraTku pro KazeTu do kazeTaku..a jinaK si TaK řikaJ lIdi co ZkladaJ GHudBu a JdoUU do HipHoPu..a pro Me to je Jeste moje ObLibeNá Značka..

Z: jasně...

a sem si všim u těch vašich songů že to MC před ménem máš jen ty, a kaashaa ne. Proč?

MC: nO...Jde O tO že...kasHovy se To neLiBy PřeD jeHo JmeNeM..a já NeChteL beJt jeN taK oBič JOhny JoHnů je HodNe..a tO jseM neCVhtel...ale mUziKu Zkladame SpOlU..vlastne vsechno deláMe spOlU..

Z: paráda, hustý!

a jak vás tohle vůbec napadlo, a kdy ste to začali dělat?

MC: No..NaPaDlo nás To že jsme vlastne začli poslouchat hiphop..a tak jsme si řekli že to taky zkusíme

Z: takovejch lidí co to zkouší je hodně, myslíš že se prosadíte? Slyšel si třeba Roudnickej den?

MC: a jak se jmenujes.:?

Z: hele já ti to bohužel říct nemůžu, musim zůstávat v anonymitě...můžu ti jen prozradit že sem mladší než ty...

MC: a jsi kluk.?

Z: jo, to jo

MC: no já mám info že.....mate na gymplu redaktorku....no je n tak...

MC: *JOKINGLY*

Z: no to taky, máš fuk

Z: kde sme to skončili? jo jasně, znáš MCs z Roudnice nad Labem?

MC: NN neznám

Z: si najdi na YouTube, je to dost dobrý

MC: OK...když bude čas

Z: hele a myslíš že vám ty vaše písničky změnily život? třeba postoje lidí k vám, že si vás víc všímaj holky a tak...

MC: tO nás aNi nejaK neZajímá...šLo jeN O tO To vyzKouseT...a docela se nam to zaLIbIlo.....ale urcite to OvLiVnIlO živO ale SpIs HlaVne StyL HiPhOP VseObeCne me ZmeNiL..

Z: v čem? myslíš že k lepšímu?

MC: no určitě.......stejne si myslim..že ty víš kdo já sem ....jak vypadám.....ale to je asi vsechno...podstatne vasi spoluzaci...jsou docela nasraný a ani newedi kdo s kasho jsme ,..a o co se snažíme....no nic..jako vite o nas vsichni velky howno a to me sere ze na nás maj nebo mozna i mate keci.....takhle toi to řeknu kámo.....

Z: wow, dobrý, je fajn že si stojíš za svym...gympl je v tomhle asi jinej, no

tak já už tě nebudu zdržovat, přeju štěstí v další dráze a dik za rozhovor :)

MC: Ok....V pOHo.....No peEj VsiChNi PosloUchaTE rOck

Z: :-D tak o tom bych pochyboval

MC: No já newiM.....jen mi to tady vase spoluzacky řikaj

Z: nj, nemůžeš soudit podle pár lidí

třeba si na to jen hrajou

MC: jasNý...já NiKoMU jeHo stYl neBErU..je mi jeDnO Co KdO PoSlOuChá ale Za HiPhOPeM staT bUdU!!

Z: to je fajn, každej má mít svuj názor

když něčemu věříš nechoď od toho

hele já zatim končim, měj se

MC: ZdaRR..taky

Pokud se o tvorbě MC Ponyho a kaše chcete dovědět více, zkuste tyto stránky:

http://kashaandmcjohny.mylivepage.com/ -jejich fskutku origoš web

http://vance.alyx.sblog.cz/2007/03/08/27 - blogísek o MCs, pokud si na ně chcete zanadávat, tak to navštivte, pokud je chcete obhajovat, děte radši jinam, tady byste byly akorát za čurá*y

Toto číslo je katastrofou, na níž se podíleli Mr.G (Debatní koutek) a Escandalo & K.Kebab.S.S.N (duet fiktivního a reálného rozhovoru, těžko poznat, který je který), samozřejmě s nezbytnou a nenahraditelnou podporou Pana Modrého

Zpět na Archiv

ZDUŘ 25

Závěrečník

Rozvod

Rozpad "elitní" společnosti

fiCZak piCZak

Debatní koutekečečíčekk

Basket na způsob ZDUŘený (napsáno pomatencem po lize)

Streetbalová liga (napsáno nepomateným během ligy)

Gurmán

Kebabův mišmaš

666 v Ostravě, Poláci v Pardubicích.

Zpráva o stavu unie

Little Piece Of Bullshit

Óda na Maštěnky (tzv. gel-macha)

Závěrečník

Hmmm...Takže poslední ZDUŘ....mmm, tak dobře. Jsme s tím asi už otravní, ale je to tak, 25 je tady a je to konec. Inu, proč taky ne, skončil nám gympl a teď nás všechny čekají fajnovější věci nežli spaní ve školních lavicích a sepisování oblíbeného plátku. Jsou tu prázdniny plné kaleb, tripů, diskošek, psaní poezie, letních lásek, kaleb, odpočinku, kaleb...., a pak ústavy vysoké plné učení, kaleb, kaleb a orgií,.... zkrátka fajn život...

No, slibovali jsme cosi extra, ale to bude muset počkat na příště, neboť redakce je buď zkalená, v procesu pracovním, nebo se učí, ehm... Takže to extra až v příštím čísle. Jinak ale přinášíme kromě klasických článků i články, které nám ležely v žaludku či na hárdiscích, zkrátka obsahy naší speciální zásuvky článků, které po jejich přečtení zamítl i sám autor, no, vzhledem k bordelu v archivnim kompu z toho taky nic nebude. Nebudem se ani s váma loučit, proš ťaki, zkrátka hezký pošťení a pamatujte, že MY TAM NĚKDE VENKU STÁLE JSME A ČEKÁME................

ROZVOD

Tak už je to konečně tady! Konečně jsme po osmy letech šílenýho manželství rozvedení! Celá ta anabáze s rozvodem s Oktávou B nám dala zabrat. Stání se konala od 21.5. do 24.5. a naše manželství bylo zkoumaný snad ze všech světověj stran. Soudci se nás ptali na otázky týkající se hluboký minulosti, jestli náhodou to u nás nevypadalo jako v románu Émila Zoly, případně jestli na naše chování neměla vliv okluzní fronta či gravitace. Do mdlob jsme padali, když se jeden za soudců po nás chtěl všechno vyřešit diferenciální rovnicí.

Ale nakonec se povedlo a my byli po tom čtyřdenním maratonu konečně rozvedení! Zbejvalo už jenom si dojít na radnici pro cár papíru, kterej naš svobodu oficiálně potrvdil. A tak jsme se definitivně rozloučili s naší družkou a společnicí Oktávou B. a do očí se vlily slzy......Ale houby! Konečně jsme se tý fúrie zbavili!!! Ta úleva, už ji nebudem muset vidět každej všední den, po ránu i do hlubokýho odpoledne. Řešit s ní hovadiny typu jakou si dáme barvu na stužku, co tam bude napsáno a co se jí zase nelíbí. konečně jsme svobodný a tehle nesmyslnej vztah se spoustou seminárních a písemnejch prací máme za sebou. Náš společnej luxusní kvartýr 78+školníkův byt v elitní čtvrti našeho velkoměsta jsme jí velkoryse přenechali, ať si tam votravuje zase někoho jinýho. Snad se nám zasteskne jen po její roztomilý a lehce senilní tetičce Jiřince. Při vzpomínce na ni člověk propadne takovýmu zvláštnímu pocitu, zpucobeným nejspíš alegickou reakcí.

A tak vážení pánové a dámy, končíme s touhle osmiletou fraškou. Avšak většina z nás už má novou známost v Praze, Brně, Olomouci, Plzni, Hradci..... ach jak jsme nepoučitelní.......

Rozpad "elitní" společnosti

Stejně jako se lidé rozvádí, tak se i rozpadají. Někteří se rozpadají pomalu, někteří svižněji jako ocásek hořící veverky, někteří si zas jen polehounku hnijí. Stejně to bylo i s námi. Po oficiálním rozvodu jsem se odebrali na blízký kompost na zahrádce krčmy U Gregorů (bei die Gregóren, jak by řekl jeden rádoby-mistr debaty), zde jsme se nechali položit do židlí a vnitřně zalít mokem plným baktérií zvaným pi